"Já už se z těch šatů musím doopravdy vysvléct." Zaskuhrala jsem. Už jsem nějakou dobu seděla s Tomem v sále, už se nám ani tančit nechtělo. Pár párů už dávno odešlo, celý večírek se blížil ke konci.

"Chceš už jít?" Vstal a nabídl

×××Melanie×××

Seděla jsem s Tomem na lavičce před tělocvičnou.

"V těch šatech se nedá dýchat." Hlesla jsem.

"Ale nevěřila

Ples se blížil nezávratnou rychlostí. Ani jsem si nestihl uvědomit, že hned další den vlastně odjíždím. Musel jsem si zabalit věci už odpoledne, abych potom všechno stíhal. Sice jsem odjížděl jenom na nějaký čas, ale přišlo mi, jako bych se mě odstěhovat. Bylo to snad ještě horší,

Už jsem usínal, když se rozletěly dveře a Bill s veselým prozpěvováním přetančil pokoj ke své posteli. Sice jsem viděl jenom jeho siluetu, ale i na to šel nějak ladně.

"Dostal jsi pusu?" Zasmál jsem se. Bill vypískl neuvěřitelným způsobem a chytil se pod krkem.

"Debile. Proč tady jenom tak ležíš

"Víš, volal mi teď náš manažer."

"Jo? Něco ohledně toho soudu? Máš problémy?" Posadila se hned vedle mě.

"Ne, u soudu bude všechno v cajku." Usmál jsem se na ni. Nemohl jsem se na ni neusmát. Je jako moje hvězdná obloha, kterou tak rád pozoruju a která mě taky

"To ti taky řekl Bill?"

"Jo. Sice říkal, že ho asi zabiješ, ale já jsem ho donutil."

"Chudák." Pošeptala jsem.

"Melanie, proč?" Zeptal

Ulehala jsem do postele a přemýšlela, jak se zítra vyhnu povinnostem, které mě čekají. Odhlásit se z jídelního stolu Omegy, to myslím nemusím, Teresa to ráda udělá za mě. Ale jít na přednášku ze sociologie, to se mi moc nechce. A to je zrovna taková přednáška, kde nesmím chybět. Že jsem se na něco takového hlásila.. Příště si dám

Po škole jsem spěchala do pokoje, abych se osprchovala a abych zašla za tou Teresou. Sotva jsem za sebou zaklapla dveře, už na ně někdo klepal.

"Dále." Pozvala jsem osobu za dveřmi.

"Mel." Vešla Claudie.

"Claudi, ahoj." Usmála jsem se na ni. "Já jsem tě tak dlouho

×××Melanie×××

Ráno jsem vstávala, odpočatá, jak nikdy.

"Vyspaná?" Políbil mě Tom na uvítanou.

"Byla bych víc, kdybych nemusela

"Tome, byla tady Teresa." Oznámil mi brácha, sotva jsem za námi zaklapl dveře. "A zamluvil jsem nám čtyři letenky na páteční ráno."

"Ráno? Ještě víc zkrátit to nejde?" Vztek jsem se. To on pořád poháněl, abychom odjeli