Spolek ΩΔΨ - 46.kapitola

"Víš, volal mi teď náš manažer."

"Jo? Něco ohledně toho soudu? Máš problémy?" Posadila se hned vedle mě.

"Ne, u soudu bude všechno v cajku." Usmál jsem se na ni. Nemohl jsem se na ni neusmát. Je jako moje hvězdná obloha, kterou tak rád pozoruju a která mě taky nutí k úsměvu.

"Tak to jsem si oddychla. Přišla jsem, abych-"

"Nevím, kdy se vrátím." Přerušil jsem ji. Prvně na mě koukla překvapeně, párkrát zamrkala a potom tiše vydechla a sklopila oči.

"Myslel jsem, že to bude maximálně na týden. Chtěl jsem se pak hned vrátit za tebou.. Ale teď mi volal, že budeme mít nějaké rozhovory, focení, chtějí po nás koncerty.. Zase nám naplánoval turné, které nebude trvat jenom pár dní." Stěžoval jsem si. Objal mě kolem pasu a přitulila se.

"To mě mrzí."

"Vypadá to, že tvoje teorie bude přece jenom dobrá. Jak pro mě, tak pro tebe. Kvůli mému pohodlí bych tě neopouštěl, ale když jde i o bráchu.."

"Já tě chápu, nemusíš se nijak omlouvat." Usmála se na mě. Bože, ona je tak krásná.

"A proč jsi vůbec přišla, než jsem tě tak hrubě přerušil?"

"Pozítří máme ples. To je ve čtvrtek večer. Chtěla jsem se zeptat, jestli bys se mnou šel.. Jestli se ale chceš vyspat na let, tak klidně řeknu někomu jinému.."

"Ty půjdeš na ples Omegy?"

"Teresa říkala, že mám přijít. Určitě mě chce veřejně zesměšnit a říct, že už nejsem Omegou." Pokrčila rameny. Pravda, Teresa určitě něco takového plánuje.

"Říkala jsi čtvrtek večer?" Zeptal jsem se. Chtěl jsem se vyspat, protože v letadle mi vždycky dělalo problém dostat se do klidu. A usnout? To už vůbec ne.

"Jo." Odpověděla tiše. "Jestli nechceš, já tě nenutím.." Podívala se mi do očí. Copak bych jí mohl odmítnout?

"Melanie Gilbertová, nezahrávejte si se mnou." Políbil jsem ji.

"Takže jdeš?"

"Samozřejmě. Nenechám svoji princeznu na pospas zlé čarodějnici."

"Ty jsi můj princ na bílém koni." Zasmála se.

"Kéž by princ nemusel odjet." Pošeptal jsem a nechal se od ní políbit. Jak málo polibků už od ní dostanu.. A to jsem počítal, že s touhle holkou strávím svá celá studijní léta. A ne, že hned, jak ji získám, budu muset odjet. A ještě na tak dlouho.. Doufám, že se do Ameriky brzo vrátím..

"Můžu mít jednu otázku?"

"Jasně. Jenom nevím, jestli ti odpovím." Zasmála se.

"Proč sis brala kontakt na bráchu a na mě ne?"

"Tahle otázka.." Pošeptala a uhnula pohledem. Chvíli mlčela, než se rozhoupala k odpovědi. "Víš.. Chtěla jsem vědět, jak se máš a jak se vám všem daří.

Ale zase jsem nevěděla, jak pochopíš to, že se s tebou chci rozejít. A kdybys to vzal dobře, Bill mi může kdykoliv poslat tvůj mail, když mu to napíšu. Ale slíbil mi, že můj nikomu nedá. Jestli to splní tak, jak splnil svůj první slib, tak to si asi budeme psát každý den, ne?" Podívala se na mě.

"Co byl první slib?"

"Že to nikomu nevyžvaní."

"Brácha je slepičí prdýlka a drbna první třídy."

"Nekecej.. A pak že nejste dvojčata." Píchla mě mezi žebra.

"Ha, ha, ha. Tady někdo pojedl vtipnou kaši."

"Chtěla jsem ti nechat, ale byla tak dobrá.." Pokrčila rameny.

"Tak to musela být super porce, když pořád tak vtipkuješ.."

"To víš, když už nemám za prdelí Teresu, tak je mi hned fajn.."

Ležel jsem v posteli a Mel mi ležela na hrudi. Vykládali jsme si a já jsem si zase hrál s jejími vlasy. Najednou se rozletěly dveře.

"Kde máte toho vašeho prezidenta?"

"Tereso, bože, co zase chceš?" Zeptal jsem se. Mel se okamžitě posadila a otočila se ke mně."Budu dole." Pošeptala.

"Zůstaň tady."

"Tome, tímto bych chtěla tebe a celý váš spolek Sigmu pozvat na náš čtvrteční ples, který se bude konat v tělocvičně. Začátek je v 20:00. Téma večírku jsou 70.léta. Doufám, že tě tam uvidím." Mrkla na mě.

"Jo, jdu tam s Mel." Přitáhl jsem si ji k sobě, abych dal Terese najevo, že na ni prostě nemá.

"Aha. Můžeš být rád, že jsem tam Mel pozvala, jinak bys musel jít bez ní."

"Jinak bych tam nešel." Opravil jsem ji.

"Takového pěkného kluka je škoda." Zakroutila se.

"Jo, pro tebe. Pravda."

Mel se uchechtla, ale Teresa se urazila. S nosem nahoru odkráčela z mého pokoje. Ani dveře nezavřela. Tss. Má snad doma černoušky?

"Co tady ta fúrie chtěla?" Zeptal se Bill. Objevil se ve dveřích chvíli po tom, co odešla prezidentka spolku Omega. Musel ji potkat na schodech.

"Pozvala nás na ples."

"Na ples, kde mě oficiálně zbaví sesterství a tím mě poníží na nejnižší úroveň společnosti." Řekla Mel.

"To by neudělala. Vždyť by tím klesla hodnota celého spolku."

"Nebo jenom mě." Pokrčila rameny. Bill si vzal mobil a už se chystal k odchodu.

"Kam jdeš?"

"Jsi moje matka?"

"Ne, jenom brácha. Tak kam?"

"Ven." Pokrčil rameny.

"S Claudií. Dneska se chystala ještě víc, než na přijímací ceremoniál, takže jsem z ní musela vytáhnout, co se děje." Odpověděla mi Mel.

"Opravdu?" Zajiskřilo Billovi v očich.

"Ano, opravdu." Odpověděla mu Melanie se smíchem.

"Brácha, dneska volal Jost. Naplánoval nám turné." Oznámil jsem mu. Bráchovi hned klesla ramena.

"Super. Takže se s Claudií moc neuvidíme, co?"

"Řekl bych, že ne."

"Super." Protáhl obličej. "Tak to tady nezbořte, já jdu, ať slečna nečeká. Zduř.."

"Čau.." Odpověděli jsme mu jednohlasně. Za Billem se zavřely dveře a já jsem si Mel přitáhl na sebe. Lehl jsem si a ona se mi zase schoulila do náruče.

"Bude to fajn." Pošeptal jsem. Přesně jsem věděl, na co myslela. Na to, na co já.. Jak se asi budeme každý mít..