Spolek ΩΔΨ - 47.kapitola

Už jsem usínal, když se rozletěly dveře a Bill s veselým prozpěvováním přetančil pokoj ke své posteli. Sice jsem viděl jenom jeho siluetu, ale i na to šel nějak ladně.

"Dostal jsi pusu?" Zasmál jsem se. Bill vypískl neuvěřitelným způsobem a chytil se pod krkem.

"Debile. Proč tady jenom tak ležíš po tmě? Chceš, abych chcípl na infarkt?"

"Kdybys tahle zpíval, holky by ti záviděly ty výšky." Uchechl jsem se.

"Claudie chce, abych ji doprovázel na tom plese."

"Jo, to po mě Mel chce taky."

"Jenomže vy máte jiný vztah než my. Víš?"

"Teda, díky, žes mi to ujasnil." Znovu jsem se zasmál.

"Na to, že za chvíli budeš bez Mel se nějak moc směješ."

"Blbe. Dobrou." Otočil jsem se na bok. Tím mě doopravdy umlčel. Sice mi zlepšil náladu tím, jak se lekl, ale nestálo mi to za tu cenu, aby mi připomněl, že mi běží čas.

Ráno nebylo tak veselé, jak jsem čekal, že bude. Už jenom stačilo, že prší.

Když jsem přišel do kuchyně, nálada byla na bodě mrazu.

"Dobré ráno.." Usmál jsem se na všechny. Snaha to tady nějak pozvednout se mi ale moc nevyplatila, když všichni jenom zabručeli, sotva se na mě podívali. Posadil jsem se vedle Billa.

"Co se tady děje?"

"Kluci zjistili, že pojedeme pryč a berou jako podraz to, že jejich prezident jim o tom neřekl dřív."

"Hele, kluci." Vstal jsem a postavil se do čela stolu. "Moc mě mrzí, že jste se to nedozvěděli ode mě, že pojedu pryč. Chtěl jsem vám to říct, ale nějak nebyla příležitost."

"Kdyby tady nebyla ta tvoje, tak příležitost je." Pošeptal někdo.

"Hele, Melanie do toho netahejte. Ta za to sotva může." Zvýšil jsem hlas.

"Můžu mít jenom otázku?" Zeptal se Joe. Od něj bych podraz nečekal, tak doufám, žese tahle otázka nebude nijak týkat Mel. Pěkně mě naštvali tím, že ji obvinili z tak banální věci.

"Co chceš vědět?"

"Kdo místo tebe povede Sigmu?"

"To je dobrá otázka. Ještě jsem nad tím nepřemýšlel, ale podle mě je to naprosto jasné." Pokrčil jsem rameny.

"Kdo tedy?"

"Ten, kdo vyhraje ve volbách. Já s klukama volit nebudu, protože tady nebudeme bydlet. Zvolíte si prezidenta na období, dokud se nevrátím."

"A to bude kdy?"

"To se ještě neví.. Doufám, že co nejdřív."

Když jsem přišel do školy, dostal jsem další podpásovku. Kluci ze přednášky historie mě uvrtali do nějaké soutěže, což by tak nevadilo. Spíš vadilo to, že ta soutěž je ve čtvrtek večer.

"Hele, kluci já nemůžu."

"Jsi z nás nejlepší, musíš jít ty.

A navíc, už jsme tě nahlásili."

"Musím jít na ples. Jako prezident-"

"Tady se nehraje na spolky." Přerušili mě.

"Fakt díky." Řekl jsem ironicky. Jenom se na mě ušklíbli a odešli na hodinu. Jak milé..

"Mel." Usmál jsem se na ni a posadil se k ní a jejím sestrám, jak jsem poznal podle nováčkovského odznáčku jejich spolku.

"Čau, zlato." Dala mi pusu a posunula se, abych si mohl odložit tác a posadit se vedle ní.

"Klidně se dál bavte, já vás rušit nebudu." Usmál jsem se na holky a napil se z fruka. Mel se na mě otočila se starostlivým výrazem.

"Nevypadáš moc vesele."

"Dneska jde všechno do trapu."

"Nevyjde ti ples, že?" Pohladila mě po ruce.

"Jak o tom víš?"

"Viděla jsem napsané tvé jméno na nástěnce. Hele, Tome, nemusíš chodit. Běž na tu soutěž. Budeš za to mít body a -"

"O tom ani nepřemýšlej." Přerušil jsem ji. "Zapsali mě tam kluci, já tam jít nechci. Půjdu na ten ples. S tebou."

"Nechci tě omezovat." Napila se džusu.

"Blázínku.." Zasmál jsem se a políbil ji do vlasů.

"Mel, už máš nějaké šaty?" Zeptaly se holky, když slyšely, že se o tom bavíme.

"Jo. Spolkové."

"Úplně nádherné. Jsou takové jahodové, no holky, až ji v tom uvidíte a ještě učesanou... Božínku, to bude nádhera." Řekla Claudie.

"Nevím, proč tak pořád řešíte mě." Zavrtěla hlavou Melanie.

"Claudie mě tady tak láká a já abych tam chyběl?" Pošeptal jsem jí. Jenom zavrátila oči a zapíchla vidličku do špaget.

"Notak, nedělej, že se ani trošičku netěšíš." Dloubla jí blodýnka do ramene. Sice jsem ji neznal jménem, ale přišla mi docela sympatická.

"Jo, až mě Teresa ztrapní natolik, že se mi budou posmívat i ti, co se nazpojují do řeckého systému. Nemůžu se dočkat." Trpce odpověděla. Se smíchem jsem ji objal kolem ramen.

"Budu trpět s tebou. Neboj."

"Tome, mohla bych si s tebou promluvit?" Zastavila mě Claudie, když jsme vycházeli z jídelny.

"Jasně." Přikývl jsem. Pustil jsem Melanie, aby se připojila k holkám. Čekal jsem, že to bude něco jenom pro mě, jinak by se Claudie tak nezeptala.

Přešlápla z nohy na nohu a ještě se mi chvíli dívala přes rameno, dokud nebyl zbytek v dostatečné vzdálenosti.

"Víš, Mel o tom nic neví, ale na plese hodláme sesadit Teresu. A ona byla zvolena jako nová prezidentka v tajném hlasování. Nic o tom neví, protože už nepatří do spolku, ale všechny ji chceme. A chtěla jsem tě poprosit, jestli by vaše bratrstvo přišlo."

"Určitě. Už Teresa nás pozvala." Přikývl jsem, celkem zaskočen, co se má zítra večer udát.

"Neříkej jí to, prosím."

"Mlčím jako hrob." Naznačil jsem zamykání pusy. "Ty jsi organizátorka celé té akce?"

"Všechny, nejenom já. Po tom, co Teresa bezdůvodně vyhodila Mel si všechny uvědomily to, co Mel bylo jasné už na začátku. A tak jestli by nám nechtěla Sigma trochu píchnout.." Pokrčila rameny.

"A to jak?"

"Řekni klukům, aby přišli s červenýma kravatama. Pro tebe mám jahodovou, ve stejné barvě, jaké má Mel šaty. Teresa všechno plánuje do světle modré, určitě vám přišla pozvánka s instrukcema, ale my, jako znovuzrozené Omegy budeme mít červené šaty."

"Až na Mel." Otočil jsem se za ní.

"Jo. Klukům to jenom tak zaobli, nemusí to vědět. Ale prostě, červené kravaty."

"Vzpoura?" Zasmál jsem se.

"Jo. Díky, Tome." Objala mě.

"Za málo.."