Spolek ΩΔΨ - 43.kapitola

Po škole jsem spěchala do pokoje, abych se osprchovala a abych zašla za tou Teresou. Sotva jsem za sebou zaklapla dveře, už na ně někdo klepal.

"Dále." Pozvala jsem osobu za dveřmi.

"Mel." Vešla Claudie.

"Claudi, ahoj." Usmála jsem se na ni. "Já jsem tě tak dlouho neviděla. Posaď se."

"Víš.." Postávala ve dveřích a nervózně si hrála s prstýnkem na palci. "Nevím, jestli bych ti to měla říkat.."

"Co se děje?" Znejistěla jsem.

"No, Teresa-"

"Claudie, můžeš nás tady nechat o samotě?" Ozvalo se za jejími zády. Teresin hlas byl nezaměnitelný. Jenom doufám, že kvůli tomu teď nebude mít Claudie problémy. A co mi vůbec Teresa chce?

"Samozřejmě se posaď." Řekla jsem ironicky, když za sebou Teresa zavřela dveře a uvelebila se na posteli.

"Melanie, obracím se teď na tebe jako tvoje prezidentka."

"Ano?" Stoupla jsem si na druhou stranu místnosti.

"Jelikož jsi nováček, nehodí se, aby jsi přespávala mimo dům spolku. I když máš přítele, musíš si to zařídit tak, abys tady spala. Sama."

"Spousta nováčků spí jinde."

"Mel.."

"Nejedná se tady spíš o to, že mým přítelem je zrovna prezident Sigmy?" Naznačila jsem.

"Neobracej tenhle rozhovor na mě a mé ex." Vstala.

"Proč bych to dělala, vždyť tehle rozhovor o tom celém je." Pokrčila jsem rameny a zasunula ruce do kapes.

"Jsi drzá na prezidentku. Mohla bys být vyloučena."

"Můžu se zeptat, slečno prezidentko, proč?" Zeptala jsem se s notnou dávkou ironie v hlase. Terea chvíli mlčela, než z ní vypadla odpověď.

"Porušení pravidla 139. a 144. Počítám s tím, že víš, co ta pravidla znamenají."

"To fakt nemám tušení, když je pravidel 120 a žádná jiná neexistují. Nebo sis snad do nezměnitelné a nedotknutelné knihy spolku Omega dopsala nějaké pravidlo, že žádná z nováčkovských sester nemůže randit s bývalým od prezidentky? Nebo že se snad nemůže nováček ohánět pravidly, které zná očividně líp, než prezidentka?" Dala jsem si ruce v bok. "Já si na hlavu srát nenechám."

"Nemluv vulgárně, sestro."

"Takže teď jsem sestra? Nebyla jsem před chvílí nováček proti prezidentce?"

"Melanie. Chováš se nepřístojně."

"Nech toho, jak se chovám já a podívej se na sebe. Žárlíš na svoji sestru!" Nedalo mi to a v zápalu potyčky jsem zvýšila hlas. Teresa chvíli přerývaně dýchala, chvíli si upravovala vlasy a potom se na mě zlostně podívala. Nakonec její výraz nabyl nadřazenosti a povýšeně se usmála.

"Jako prezidentka Omegy mám právo přijímat nové sestry.

Tohle právo taky platí obráceně. Jsi zbavena práv sesterstva Omegy. Máš týden na vystěhování."

"Co prosím?" Vykulila jsem na ni oči.

"Slyšelas dobře."

"A důvod?"

"Nové pravidlo 121. Melanie Gilbertová nikdy nemůže být Omegou." Zavrčela a vypochodovala z mého pokoje.

 Ležela jsem na posteli a přemýšlela. Týden. To si snad stihnu najít nějaký volný pokoj na ubytovně pro nečleny řeckého systému. Tom tady už nebude, tak tomu to říkat nebudu. Nebudou se na mě vztahovat práva a povinnosti. Takže si teď klidně můžu přespávat, kde chci. Teresa mi vlastně poskytla laskavost. Být s Tomem co nejdýl, dokud neodjede..

A když tak přemýšlím nad Tomem, už bych se možná mohla stavit. Co je pro něj večer? Osm hodin, nebo až deset? Teď je sice půl osmé, ale já už asi půjdu.. Chci s ním být. Zapomenout na Teresu a její stupidní pravidlo 121, které stejně nikdy nemůže platit. Co kdyby tady byla nějaká další Melanie Gilbertová. To jenom kvůli mně by nemohla být Omegou? I když, tenhle spolek podle mě brzo upadne a do popředí se dostanou další dívčí spolky, které budou stát víc za to. Které budou mít spravedlivé vedení a které budou svobodné..

Zaklepala jsem na dveře domu Sigma. Otevřel mi sám Tom.

"Už jsi tady?" Usmál se a políbil mě ve dveřích.

"Nevěděla jsem, co je pro tebe večer." Pokrčila jsem rameny a vešla na jeho pozvání dál.

"Zrovna hrajeme turnaj ve stolním fotbálku, přidáš se?"

"Abych obsadila poslední místo? Ne, díky. Budu se jenom dívat." Usmála jsem se a následovala ho do herny, kterou tady měli zařízenou. Byl tady taky pingpongový stůl, fotbálek a kulečník. To by mělo být v každém spolku. Nechala jsem si od Gustava přinést džus a posadila jsem se na barovou stoličku, která stála u stěny. Každý někde postával, někdo se bavil, někdo hrál, jiní zase fandili. Dívala jsem se na tu super společnost a žasla, proč to tak nejde taky v Omeze.

"Děje se něco, Mel?" Zeptal se Tom. Lehce jsem nadskočila. Nečekala jsem, že promluví tak blízko mému uchu.

"Tys mě vylekal." Chytla jsem se za hruď, jako by mi srdce mělo vyletět až do krku.

"Promiň." Usmál se a objal mě kolem pasu. Nohama jsem se obmotala kolem něj. Teď byl tak na stejné úrovni, když stál a já jsem seděla na barové stoličce.

"Nic se neděje. Jenom se dívám, jak je to tady takové poklidné.." Usmála jsem se.

"Co vůbec chtěla ta Teresa?" Vzpomněl si. Mám mu to říct?...

"Nic důležitého. Zase nějaké ty její výmysly. Vyrukovala na mě s pravidly 139, nebo kolik to bylo."

"A?" Nechápal Tom.

"Omega má 120 pravidel, víš.." Usmála jsem se na něj.

"Aha. Řeklas jí to?"

"Samozřejmě."

"A co ona na to?" Zeptal se. Bylo vidět, že ho to zajímá. Ale já jsem ho tím nechtěla zatěžovat. Když má odjet... Proč by si měl lámat hlavu s tím, že nejsem v Omeze.

"Vypochodovala naštvaná z pokoje."

"Tys jí to teda natřela. Pošlapalas její ego po zemi." Zasmál se. "Tak se mi to líbí." Políbil mě.

"Tome, jsi na řadě." Zavolali na něj kluci. Odběhl ke stolku.

"Kdybys jenom věděl, čí ego je pošlapané." Pošeptala jsem si, když už to nemohl slyšet.

Báři