Spolek ΩΔΨ - 44.kapitola

Ulehala jsem do postele a přemýšlela, jak se zítra vyhnu povinnostem, které mě čekají. Odhlásit se z jídelního stolu Omegy, to myslím nemusím, Teresa to ráda udělá za mě. Ale jít na přednášku ze sociologie, to se mi moc nechce. A to je zrovna taková přednáška, kde nesmím chybět. Že jsem se na něco takového hlásila.. Příště si dám dějiny umění, nebo něco takového. Něco, co je pohoda a ne stres.

Během dopolední přestávky jsem potkala v areálu Toma. Choval se nějak odtažitě.. Nechápala jsem proč a ptát jsem se neodvážila. Měla jsem takový pocit, že mi to určitě řekne sám.

"Mel, máš po škole čas?"

"Na tebe vždycky." Usmála jsem se na něj.

"Tak bych tě chtěl vzít zase na to místo, jak prvně."

"Myslíš na tu krásnou louku?"

"Jo, přesně tam."

"Když to tam všechno začalo, tak to tam taky ukončíme?" Zeptala jsem se opatrně.

"Proč si myslíš zrovna tohle?" Nechápavě se na mě podíval.

"Tak proč se chováš tak chladně?" Vybalila jsem to na něj.

"Promiň. Nevěděl jsem, že budím takový dojem. Vykládal jsem si s bráchou do noci a moc jsem se nevyspal, víš.."

"A o čem jste si vykládali?"

"O tobě." Odpověděl po chvíli. Určitě přemýšlel, co říct. Jestli pravdu, nebo lhát. A vyšel ven s pravdou. Takže mu Bill musel říct mé plány, které jsem s ním probírala.

"Jak sis s ním vykládal?" Zeptala jsem se nepřímo.

"Byl opilý. A já střízlivý. Dozvěděl jsem se pár věcí, které chci, abys mi pak vysvětlila."

"Tome-"

"Už musím na hodinu. Nezapomeň, že tě miluju." Políbil mě, jako by to bylo naposledy. Miluje mě. A já se mu chystám udělat takový podraz.. Ale, jestli mu to Bill vyžvanil... Musím si namyslet nějaké argumenty. Musím se obrnět, abych tam nepropukla v pláč. A musím přijít na to, jak nejšetrněji mu to podat. Nikdy bych nevěřila tomu, že bych já někdy mohla zrnit klučičí srdce..

Po škole jsem seděla na lavičce před Omegou. Tom zrovna docházel do školy. Všiml si mě a zamával mi, potom vešel do domu. Jenom zamávání? To se ho to muselo docela dotknout. Je možné, že by se urazil? Vždyť myslím na jeho dobro, aby si mohl užívat a nepřemýšlet nad tím, že někde v Americe má holku a měl by jí být věrný..

Během chvilky byl Tom u mě. Už neměl batoh do školy, místo toho si vzal mikinu.

"Čau, zlato." Políbil mě. Pak se hned narovnal a natáhl ke mně ruku. "Jdeme?"

"Ahoj." Usmála jsem se na něj. Vypadalo to, že už je to zase ten starý Tom. Jenom doufám, že to nehraje, abych se já cítila ok. On byl vždycky tak velkorysý, já si ho doopravdy nezasloužím.

Cestou se Tom bavil o tom, jak dopadl jejich včerejší turnaj.

Já jsem odcházela dřív, tak jsem nevěděla, kdo zvítězil.

"No, samozřejmě, že já." Zasmál se. "Brácha byl se mnou ve finále, nechával jsem ho vyhrávat, abych ho úplně nerozdrtil. Myslel si, jak mu to jde, to přitom já jsem hrál toho nešiku. On se neumí trefit ani do toho míčku za střízliva, tak nevím, proč se tak opil." Smál se dál.

"Jak mu je dneska?"

"Asi dobře, nemám tucha. Ráno jsem vstával dřív než on."

"Tyjo. Ten si to teda dobře dává. Ale když skončil na druhém místě, tak asi bude dobrý, ne?"

"To je možné.. Ale v porovnání se mnou je to troska.." Zasmál se.

"Tak mluvit o bráchovi.. Teda."

"On tak o mě mluví taky.." Pokrčil rameny..

"A co teda říkal o mě?"

"No..." Odkašlal si Tom. "On je taková malá drbna, tak nevím, jestli tomu věřit." Zastavil se. Už jsme byli zase na té malé kouzelné louce. Skoro jsem zapomněla, jak nádherně to tady vypadá. Sice zrovna nebyl západ slunce, ale i tak. Bylo to tady nádherné a naprosto fascinující. Takový odlehlý kousek světa, jenom pro mě a něj.. Mohla bych tady strávit věčnost a stejně bych se nenabažila.

Tom mě zavedl pod strom, kde jsme se posadili do vysoké trávy. Opřela jsem se o jeho hruď a on mi dal ruku kolem ramen. Políbil mě do vlasů, než začal.

"Říkal mi, že šel kolem vašeho domu a slyšel nějakou hádku. A když se ptal Clarice, která zrovna byla před domem, tak mu řekla, že jim Teresa večer oznámila, že tě zbaví sesterských práv a povinností. Ten večer, co jsi přespala u mě. Je to pravda?"

"Jo, je."

"A proč jsi mi to neřekla?" Podivil se.

"Nebyl důvod-"

"Kvůli mě jsi přišla o sestry." Přerušil mě.

"Kvůli tobě?" Nechápala jsem ho.

"Bylas zrovna u mě. Kdyby ses na mě vykašlala, tak bys měla pořád kde bývat."

"Tome, vůbec to neber na sebe."

"Ale, Mel. Chápeš to?"

"Ne, ty to nechápeš. Teresa je zřejmě nevyrovnaná s tím, že tě může mít jiná. Nech to plavat. Mám týden na vystěhování. To si ještě něco najdu.."

"Týden?"

"Jo. Byla velkorysá." Usmála jsem se.

"Proč to bereš tak optimisticky?"

"Protože mě Teresa už nebude komandovat." Pokrčila jsem rameny.

"To je pravda.." Usmál se.

"Konečně vidím úsměv." Píchla jsem ho do žeber a políbila.. Tom se chvíli poddával, ale pak se odtáhl a se smutným pohledem se mě zeptal.

"A je pravda, že se se mnou chceš rozejít?"