Spolek ΩΔΨ - 50.kapitola - konec

"Já už se z těch šatů musím doopravdy vysvléct." Zaskuhrala jsem. Už jsem nějakou dobu seděla s Tomem v sále, už se nám ani tančit nechtělo. Pár párů už dávno odešlo, celý večírek se blížil ke konci.

"Chceš už jít?" Vstal a nabídl mi rámě. Chytila jsem se ho za ruku, abych propletla prsty s jeho a vydala se ke dveřím.

"Dobrou, Mel." Zavolala na mě Claudie. Otočila jsem se za ní. Stála u provizorního baru, hned vedle ní Bill a oba na nás mávali.

"Dobrou." Usmála jsem se na ně a vyšla na čerstvý vzduch.

"Půjdeme spát ke mně, nebo k tobě?" Pošeptal Tom mezi polibky. Nebyl schopen se pořád se mnou rozloučit. Ale já s ním také ne. Nechtěla jsem ztratit jedinou vteřinu z jeho přítomnosti.

"Pojď ke mně." Táhla jsem ho do domu. Vyběhli jsme schody do mého pokoje a sotva se za námi zavřely dveře, už se na mě Tom vrhl. Rychlým jednoduchým pohybem mi rozepnul zip od šatů. Vyzula jsem si boty a hned se pustila do jeho kravaty. Když už na sobě měl jenom trenýrky, přitiskl mě na dveře a dlaněmi přejel přes mé boky. Jemným tlakem se přitlačil ještě blíž. Cítila jsem jeho vůni všude kolem sebe. Jeho sametová kůže třela o tu mou, jeho srdce tlouklo stejně splašeně jako to moje. Během pár minut líbání a letmých dotyků jsem cítila, že jeho vzrušení stoupá. Byl vášnivější, chtivější a jeho dech byl zrychlený.

"Tome, já nevím, jestli bychom měli náš vztah skončit takhle." Pošeptala jsem.

"Nemůžeme to zakončit lépe. Miluju tě." Vzal mě do náruče a položil na postel. Oddávala jsem se jeho polibkům a radši moc nepřemýšlela nad tím, že zítra bude všechno jinak. Nechtěla jsem si připomínat bolest, která bude ještě horší..

Tom se přesunul na břicho. Políbil mě na pupík. Zasmála jsem se.

"Minule ses nesmála." Zvedl hlavu.

"Minule jsi mě nelechtal." Posadila jsem se a políbila ho. Posunula jsem se, abych byla celým tělem na posteli. Tom si na mě lehl celým tělem, i když se opíral o loket. Druhou rukou mě pohladil po břiše a pomalými motýlými doteky bříšek prstů docupital až ke kraji kalhotek. Tiše jsem vydechla, když prsty zajel za látku..

×××Tom×××

Leželi jsme nazí pod dekou a tiše si vyprávěli. I když jsem nebyl unavený, Mel už zívala.

"Chceš už spát?"

"Ne, chci být s tebou." Přitiskla se.

"Zlato, zítra budeš nevyspaná." Políbil jsem ji do vlasů.

"Vyspím se odpoledne.

Nechci promeškat poslední chvíle s tebou tím, že budu spát." Řekla a znovu zívla.

"Dobrou, broučí." Dlouze jsem ji políbil.

"Ale, Tome-"

"Zůstanu tady do rána." Přerušil jsem ji. Jenom vzdychla,ale nic neřekla. Přitulila se ke mně a za chvíli jsem slyšel její pravidelné a tiché oddechování. Sem tam něco zamumlala, ale jinak spala klidně. Mohl bych se na ni dívat pořád. Když spí, je tak sladká...

Celou dobu jsem ji pozoroval. Už jsem si připadal jako ten Edward v té knížce, kterou Bill tak horlivě četl. Dívat se na holku, jak je kouzelná když spí. Ještě bych byl upír a pak je to hotovo :)..

Už svítalo a já jsem ani oka nezamhouřil. Slíbil jsem jí, že s ní tady zůstanu do rána, ne že ji vzbudím. Vstal jsem z postele, opatrně, abych ji nevzbudil a oblékl se. Na stole měla položené nějaké volné papíry, tak jsem jeden vzal. Rozhodl jsem se, že jí napíšu dopis. Posadil jsem se na kraj postele a rychle začal škrábat vzkaz, dokud mám ještě čas..

×××Melanie×××

Když jsem se ráno probudila, věděla jsem, že jsem sama v pokoji. Už jenom z toho, že bylo slyšet jenom moje dýchání. Když jsem se otočila na druhou stranu, na polštáři ležel na půl přeložený papír. Když jsem ho otevřela, i těch pár slov mi vrhklo slzy do očí.

"Miluju tě. Jak jen to bude možné, přijedu si pro tebe.

Jsi moje jediná a opravdová láska. Nezapomeň.

Pusu. T."

Žádná slova o rozchodu. Žádné rozloučení. Jenom jistota, že se mi vrátí..

Hned jsem vytáhla mobil a vyťukala smsku.

"Taky tě miluju. Neopustím tě, ať jsi kdekoliv. M."

Vstala jsem a už se chystala do školy. Snad to dneska nějak zvládnu.. Měla jsem náladu pod psa. Už jenom z toho, že vlastně Toma neuvidím.

Sešla jsem dolů do kuchyně a nalila si kafe.

"Jak je, naše nová prezidentko?" Usmála se na mě Claudie.

"Myslím, že to nebude zas taková prdel."

"Všechny ti pomůžeme." Usmála se. "Tom už odjel, že?"

"Jo. A co vůbec ty a Bill?" Otočila jsem se na ni.

"Asi zůstaneme jenom u textování." Zamávala na mě mobilem. A hned jí přišla zpráva. "Juj, už píše." Zajásala a posadila se k snídani. Během chvilky mi přišla taky.

"Snad jsou to dvojčata, že?" Zasmála se a datlila odpověď. Vytáhla jsem mobil z kapsy a otevřela zprávu.

"Zlato, ani nevíš, jak jsi mě potěšila. Jsem jenom tvůj. :-* MT."

"A já jenom tvoje. Měj se v doma dobře, pozdravuj kluky a ozvi se. PP." Odeslala jsem odpověď a napila se kávy.

"Co hezkého psal?" Vyzvídala Claudie.

"Že je jenom můj." Usmála jsem se.

"Tak jste nakonec spolu? Já jsem Billovi říkala, že bys Toma jenom tak nenechala. Mel, já ti to tak přeju.. Hlavně, ať se brzo vrátí, že?"

"Jojo, brzo a v pořádku.."

Ve škole jsem se snažila soustředit, ale i přesto jsem pořád myslela na Toma. Jestli v pořádku doletěli, jsou v bezpěčí a nic jim nehrozí.. Snad. Doufám, že se mi večer ozve. Abych psala já, to asi nemá cenu, když nevím, kdy máš čas.. Snad se jim daří.. Doufám, že soud dopadne dobře..

Hodina končila, tak jsem si sbalila a šla na další hodinu. Na chodbě jsem potkala Matta.

"Tomík ti už odjel, co?" Usmál se.

"No jo, už je to tak."

"Nechceš dneska někam zajít?"

"Matte, že odjel neznamená, že spolu pořád nejsme."

"Ksakru." Plácl se do stehna. "Ale i tak. Kino? Nic zkoušet nebudu." Zvedl dva prsty na znak slibu. Už jsem ale neviděla ty překřížené prsty za zády, že..

KONEC 1. ČÁSTI

Báři