Spolek ΩΔΨ - 42.kapitola

×××Melanie×××

Ráno jsem vstávala, odpočatá, jak nikdy.

"Vyspaná?" Políbil mě Tom na uvítanou.

"Byla bych víc, kdybych nemusela do školy. Jak dlouho jsi vzhůru?" Usmála jsem se na něj. Opřela jsem se o lokty a ještě jednou si prohlídla ten krásný obličej, hnědé oči a sladké rty, které mi tak brzo odjedou.

"Jenom chvilku. Ty jsi tak sexy, když spíš a mumleš ze spaní."

"Fakt díky." Píchla jsem ho do hrudi a začervenala se. Tom se najednou zavtářil smutně.. S otázkou v očích jsem se na něj podívala.

"Mě tak budou chybět ty tvoje tvářičky." Políbil mě na jednu, pak na druhou a nakonec na rty.

"Nemluv o tom." Usmála jsem se na něj. Tom najednou vytáhl digitální foťák ze šuplíku a nečekaně mě vyblejskl. Ta fotka musela vypadat opravdu otřesně, protože jsem to nečekala.A taky proto, že nejsem učesaná ani namalovaná.

"Smaž to. Vždyť tam vypadám hrozně. Ani jsem si nestihla prohrábnout vlasy."

"A proto tě tak miluju.." Schoval foťák zase na místo. A já nejsem taková, že bych hrabala v cizích věcech, takže ta fotka tam bude muset zůstat. Bohužel..

"Ale já tě nikde vyfoceného nemám.." Postěžovala jsem si.

"Tak si na googlu zadej 'Tom Kaulitz'.." Zasmál se.

"Ty egoisto jeden." Odfrkla jsem si a vstala. Popadla jsem kartáček, který jsem si sem přinesla a šla do koupelny. Musela jsem počkat chvíli na chodbě, dokud se Joe neuráčí odejít a pak jsem si konečně mohla vyčistit zuby, umýt obličej a uhrábnout vlasy. V pokojíku jsem se potom přeslékla a namalovala se aspoň řasenkou díky kapesnímu zrcátku.

Ruku v ruce s Tomem jsme vycházeli do školy. Jako naschvál musela ve stejnou dobu vycházet i Teresa z domu.

"Kdy se jako vrátíš?" Křikla na mě.

"Po škole." Odpověděla jsem jí a přitiskla se blíž k Tomovi. Nevím proč, ale vedle něj jsem si připadala víc v bezpečí. U něj mi nemohla Teresa ublíži tolik, jako když jsem sama.

"Potom si s tebou potřebuju promluvit."

"Stavím se." Pokrčila jsem rameny a radši přidala do kroku.

"Nebojíš se jí?" Pošeptal mi Tom.

"Tak lehce."

"Že ses ke mně tak tulila. To bys mohla častějš.."

"Kéž by.." Usmála jsem se a nechala se od něj znovu políbit. Poslední dobou mě tak zasypával polibky a lichotkami, že bych je ani na prstech nespočítala. Bylo mi s ním tak dobře, byl tak milý.. To se ani nedá slovy vyjádřit, jak já se mám vedle něj fajn. A čím mu to oplácím já? Tím, že si pořád stěžuju na to, jak je všechno nefér, že mě Teresa trápí a že jsem se nestihla naučit? To je teda fakt výhra..

"Nad čím přemýšlíš?" Zeptal se, když jsem asi delší dobu nemluvila.

"Jak je náš vztah nerovnocenný."

"Něco ti chybí?"

"Zase myslíš jenom na mě. Ale co ty? Vždyť.. Jaký z toho máš užitek? Chápeš.. Já nevím, jak to říct."

"Neříkej nic. Já nejsem vůbec o nic ochuzen, to se neboj." Usmál se a dal mi ruku kolem pasu. "Jsem s osobou, kterou miluju a to mi stačí."

"Měl by sis sundat ty růžové brýle."

"Proč? Já je nosím hrozně rád. Když jsem s tebou.." Pokrčil rameny.

"Ach jo.." Vzdychla jsem. Jak mu jenom naznačit, na co narážím, když se chová jako tupě zamilovaný puberťák? Sexy puberťák, kterého mám jenom já? :)

"Přijdeš po škole? Půjdeme na tu pizzu.." Lákal mě.

"Slíbila jsem, že se stavím za tou Teresou.. Ale pak budu hned u tebe."

"Pak mi musíš říct, co chtěla.. Zněla celkem naléhavě.."

"Uvidí se. Tak večer." Políbila jsem ho.

"Yep. Večer." Dal mi pramen vlasů za ucho a usmál se. Jak já miluju ten jeho pokřivený úsměv. Šibalský a dráždivý. Ach.. Nejradši bych ho tady na místě znásilnila..

"Co se na mě tak koukáš?" Zamrkal, rádoby nevinně.

"Ale nic. Stavím se." Naposledy jsem ho políbila a vydala se směrem k budově B, kde jsem měla mít první přednášku.

Jak jsem skoro celý víkend, vlastně celý, strávila v Tomově společnosti, tak pro mě byly první minuty bez něj šíleným utrpením. Neměla bych si moc zvykat na to, že se pořád ochomítá kolem mě, abych pak přetrpěla ten jeho odjezd.. Nojo, odjezd. Neměla jsem mu to za zlé. Přece nemůže za to, jaké má fanynky a co všechno mu dělají za naschvály. To už podle mě není fanouškovství. A Tom kvůli tomu trpí a s ním celá skupina. Doufám, že se to vyřeší s nejmenšími následky. Chci, aby se mi sem Tom vrátil neporušený, bez podmínky.. Aby se mi vůbec vrátil..

Prvně jsem nemohla vydýchat, že mě tady tak chce nechat, ale copak jsem ho za to mohla vinit? V podstatě je ještě víc bezmocný než já. Ale aspoň jsem si vzala mail na Billa. S ním si z kapely rozumím snad nejlíp, možná to bude tím, že je to jeho dvojče..

Když se Tom bavil s Teresou, ještě, než jsem si od Billa vzala kontakt, musela jsem se s ním poradit. Jestli se s Tomem rozejít, nebo zkusit vztah na dálku. Bill měl pravdu, když říkal, že se můžeme milovat sebevíc, ale vzdálenost se nedá překlenout takovým nestálým citem, jako je láska. Ať si budeme tvrdit sebevíc, jak se milujeme, nepomůže to ničemu, když se nebudeme vídat, nebudu ho mít u sebe a nebudu vědět, jak se doopravdy má.. Bill mi opravdu hodně poradil. A jenom mi potvrdil to, o čem jsem dlouho přemýšlela. S Tomem se rozejdu. I když byl tento vztah krátký, byl jeden z nejkrásnějších.. A budu jenom doufat, že mě pochopí, že opravdu odjede s dobrým svědomím, jak si to přál. Nerozhádaný a usmířený se skutečností, kterou před něj hodlám postavit jako hotovou věc. Ale, jak mu to jenom říct?

Báři