Usadili jsme se spolu naproti ředitelce a za okamžik dorazil Bill s Tobiášem a učitelem.

"Takže. Kdo mi řekne, o co tady jde?" Ozvala se netrpělivě ředitelka školy.

"Tenhle muž obtěžuje Terezu. A i po jejím vyzvání, aby neurážel její zesnulé rodiče, dál o nich mluvil. A překročil únosnou mez." Oznámil Tobiáš.

"A vy dva s tím máte společného co?" Ukázala nalakovaným prstem nejdřív na Billa a pak i na Toma.

"My dva podáme trestní oznámení na tohohle člověka." Zavrčel Tom. By mě zajímalo, proč to tak prožívá.

"A proč? Vám nic neudělal."

"To, co udělal Tereze, bylo moc. A já osobně dohlédnu na to, aby byl potrestán." Řekl Bill a pohladil mě po ruce.

"Díky, Bille." Zašeptala jsem. Vymanila jsem se z Tomovi náruče a schoulila se do té Billovi.

"A co mi k tomu řekneš ty, Melbournete?" Otočila svojí pozornost k učiteli, který seděl mezi Billem a Tobiášem.

"Slečna Zooklová je drzá, nevychovaná a sprostá." Ukázal na mě naštvaně.

"A jak jsem vám kdy nadávala? Zopakujete mi ty slova?" Bránila jsem se. Moc dobře totiž vím, že ty české nadávky neumí vyslovit

"Já nemluvím tou vaší přiblblou hatmatilkou!" Obořil se na mě dost naštvaně. Jeho obličej už zase začínal chytat rudou barvu.

"To. Není. Žádná. Hatmatilka! Je to uznávaný úřední jazyk v mojí zemi!" Zavrčela jsem a už vymýšlela nějakou výstižnou nadávku. "To už nikdy neříkejte., vy pí

 Ahoj! Tak se pomalu ale jistě blížíme ke konci povídky Spolek ΩΔΨ od Báři a já se teď ptám: chcete pokračování? 

Mám možnost, přidávat sem i druhou řadu povídk, ale udělám to, jen pokud o ni budete mít zájem, tak prosím hlasujte... vaše *Alli* =D