12.

9.

5.

Sledoval mě z chodby, jako by prostě našel zadní dveře otevřené a vlétl dovnitř. Ale navzdory barvě peří a své pověsti nejsou havrani noční tvorové. Už jen to mi napovědělo, že na ptákovi je něco divného.

Ale nebyla to jediná věc. A dokonce

Kyle mi našel advokátku. Ujistil mě, že je to drahá osina v zadku, ale také nejlepší obhájkyně na této straně Seattlu. Nijak ji nenadchlo, že bude muset bránit fae, ale podle Kylea to nijak neovlivní její výkon, jen cenu. Žila ve Spokane, ale souhlasila, že nejdůležitější je čas. Ve tři odpoledne dorazila do Kennewicku.

Festival se konal v parku Howarda Amona u řeky Columbie v Richlandu. Scény stály tak daleko od sebe, jak jen to šlo, aby se hudebníci navzájem nerušili. Říční scéna se nemohla nacházet dál od parkoviště. Obyčejně by mi to nevadilo, ale hodina karate to ráno nedopadla dobře. Bručela jsem si pro sebe a pomalu kulhala přes trávník.

2.

Nebylo těžké sledovat pach krve do obýváku, kde fae zemřel. Silně totiž potřísnila nábytek i koberec a v místě, kde tělo nakonec zůstalo ležet, se nasbírala větší skvrna. Tělo sice odstranili, ale jinak se tu nikdo nepokusil uklidit.

Nebyla jsem expert, ale zdálo se mi, že

1.

"Kovboj, právník a automechanička sledují Královnu prokletých," zamumlala jsem.

Warren, který kdysi dávno, velmi dávno, býval kovboj, se zachechtal a zakýval bosýma nohama. "Může to být začátek buďto špatného vtipu, nebo hororového příběhu."

"Ne,"

V  Paseu jsem našla další upírský brloh, tentokrát jsem na to ale šla chytřeji. Vrátila jsem se příštího dne v poledne a proměnila jsem se v kojota, protože ve zvířecí podobě mám lepší čich. Přeskočila jsem plot a zavětřila, ale magie, kterou upíři maskují svá doupata, fungovala. Okolo domu jsem nezachytila žádný zřetelný pach, zaparkované auto bylo ale cítit upírkou Estelle. Třetí stádo jsem

 "Ještě nebyl postaven před soud?" "Ne." Stefan popíjel čaj, o který mě požádal. Nevěděla jsem, že upíři můžou pít čaj. "Co tvůj kotník?" Hrubě jsem zabručela. "Můj kotník je v pořádku." Což nebyla tak úplně pravda, ale nemínila jsem dovolit, aby změnil téma. "Tebe soudili během jediného dne, u Andreho jim to trvá už dva týdny." "Dva týdny,

 Něco studeného a hořkého mi kapalo do úst. Vyplivla bych to, ale stálo by to příliš mnoho námahy. Něžné prsty studené jako led se dotýkaly mé tváře a někdo mi šeptal láskyplná slova. Do mysli mi proniklo vrčení a ledová tekutina se rozžhavila, sklouzla mi do žaludku a přivedla mě k vědomí. Vlkův divoký vztek ve mně vyvolal nával adrenalinu a strachu, a to mě úplně probudilo. Choulila jsem

 Po většinu času, co žiji v Tri-Cities, chodívala paní Hannaová se svým nákupním vozíkem po stejné trase. Nikdy jsem ji nesledovala, ale zahlédla jsem ji na několika místech, takže jsem měla hrubou představu, kudy asi její každodenní cesta vede. Netušila jsem ale, jak ji teď změnila, proto jsem se musela podívat na všechna místa. Když jsem minula první kostel na trase, zastavila jsem na kraji

 Na příjezdové cestě parkoval naleštěný Harley Davidson, který tam včera v noci nebyl. Zastavila jsem za ním. Můj ubohý starý rabbit se do tak vznešeného sousedství vůbec nehodil. Zazvonila jsem a čekala. Matka mě učila zdvořilosti a já se cítila trochu provinile, protože jsem je rušila v době, kdy obyčejně asi spali. Vina mi ale nezabránila znovu zazvonit. Dveře otevřela Rachel − a

 "Ne, pane, není..." Gabriel vzhlédl, když jsem vešla do dílny. "Počkat. Už je tady." Vzala jsem si sluchátko, protože mě napadlo, že by to mohl být Tony nebo Elizaveta. "Mercy." "Tady John Beckworth. Volám z Virginie. Omlouvám se, že jsem zapomněl na časový posun." Hlas mi připadal známý, ale jméno ne. "Pan Black?" zeptala jsem se. "Ano,"

 A ndre na mě čekal na parkovišti vedle jednoho z mnoha černých mercedesů klanu, aby mě odvezl ke Stefanovi domů − jako bych byla natolik pitomá, že nasednu do auta k upírovi, kterého neznám. I přes Andreho námitky jsem ho následovala ve svém voze, místo abych se svezla s ním. Nejen že to bylo bezpečnější, po dokončení úkolu tak budu moct zamířit rovnou domů, aniž bych musela čekat,

 Přestože už byla skoro půlnoc, parkoviště baru U strýčka Mikea bylo plné a já tak musela zaparkovat před skladištěm vedle. Můj malý rabbit tu nebyl sám, ale mezi všemi SUV a trucky vypadal ustaraně. Nevím, proč mají fae tak rádi velká auta, ale žádného neuvidíte za volantem geo metra3. V blízkosti faeské rezervace Walla Walla, která leží asi o sto kilometrů dál po dálnici, se nachází několik

 "H ej, Mercy. Na čem to děláš? Vypadá to jako miniaturní corvetta." Vzhlédla jsem a uviděla, že se o jeden z ponků opírá Tony, polda a starý přítel − obvykle v tomto pořadí. Dneska byl oblečený neformálně do trika a khaki šortek odpovídajících horkému letnímu dni. Vypadal trochu utahaně. Od chvíle, kdy se kouzelník nastěhoval do města, uplynuly už dva týdny a podle místních

 Nechala jsem Samuela spát. K večeři jsem připravila sendviče s tuňákem a schovala je do ledničky pro případ, že by se probudil hladový, ten večer už ale z pokoje nevyšel. Nastavila jsem si budík na pozdější hodinu než obvykle. Zítra totiž byla sobota, a to jsem měla oficiálně zavřeno. Měla jsem sice práci, ale nic naléhavého, a Gabriel měl přijít až v deset. Když jsem před spaním poklekla

 5.