Spolek ΩΔΨ - 28.kapitola

Probudila jsem se do nádherného slunečného dne. Protáhla jsem opatrně nohy, aby mě nechytla křeč a přetočila se na záda. Dneska by mohl být super den.. Jakmile jsem ale otevřela oči, veškerá pozitivita mě opustila. Tohle nebyl můj pokoj. Ani moje peřiny a ani to tady stejně nevonělo.. Vonělo to tady jinak. Jinak, ale krásně.. Zavřela jsem oči a začala jsem vzpomínat. Měla jsem jedno veliké okno.. A kdybych si vzpomněla aspoň na něco, rozdělila bych okno na menší okýnka.. Vybavil se mi jeden moment - zrovna, když bliju na něčí boty.. A v puse mi zase zhořklo..

"Vyspaná?" Usmál se na mě Tom a já jsem si málem leknutím cvrkla..

"Bolí mě hlava. Festovně.." Chytla jsem se za spánky.

"Nemáš sušáka? Tady máš vodu." Podal mi sklenici vody.

"Díky." Usmála jsem se na něj, poposedla v jeho posteli a vypila sklenici až do dna.

"Můžu mít jenom dotaz?" Usmál se na mě. Čupl si u postele a byl až příliš blízko v mé osobní bublině.

"Podle toho na co.." Zatvářila jsem se nejistě. Kdyby se mě zeptal na něco z včerejší noci, nevím, jestli bych byla schopná odpovědět mu po pravdě.

"Proč jsi nasedla do toho auta?" Spletl si prsty dohromady a palci kroužil do kolečka. (doufám, že chápete, jak to myslím :D) Na to jsem odpovědět dokázala, pamatovala jsem si přesně ten pocit hořkosti, který mě zaplavil, když mu Teresa zamávala.. A jak se mě ještě mohl ptát?

"Jestli odpovídat nechceš.." Tom vstal a popošel do pokoje.

"Ne, já jenom... prostě.." Vydechla jsem. "To je..dětinské.." Vysoukala jsem ze sebe.

"Já se smát nebudu."

"Jak jsem byla na balkoně, tak jsem viděla Teresu, jak od tebe odchází.. Jednou mi tam vrkáš skoro milostná vyznání a potom od tebe odchází Teresa a ještě na tebe zamává.. Prostě jsem se cítila podražená. Nemohla jsem pomoct tomu, abych se ti nějak pomstila. A když tys říkal, že toho Matta zrovna nemusíš.. Já jsem fakt pako. A teď tady ležím v tvojí posteli a ty o mě pečuješ.. Bože.." Zakroutila jsem hlavou a schovala obličej do dlaní. Cítila jsem Tomovy teplé dlaně, jak se snaží ty moje sundat z tváří.

"Mel.. Ty si myslíš, že je to dětinské?" Zeptal se s vážným výrazem ve tváři. Nečekala jsem, že se zeptá zrovna na tohle..

"A není?"

"Tys žárlila.." Pošeptal po chvíli. Nebyla to otázka, jenom konstatování. Výraz v jeho tváři mě docela udivil. Usmíval se.

"Tome, uvádíš mě do rozpaků." Pošeptala jsem a radši uhnula pohledem. Tom si ale sedl na postel k mému boku a chytil mě za dlaň.

"Tys doopravdy žárlila?"

Koukla jsem na něj. Vypadal tak spokojeně. Z očí mu zážila radost.

"Ty z toho máš radost?"Nechápala jsem ho.

Zamrkal a usmál se ještě víc. Asi to měl být jeho způsob odpovědi. Naklonil se ke mně. Cítila jsem, jak mi tepe na spáncích. Srdce mi začalo bušit jako splašené.. Jeho upřený pohled mě doslova přikoval na místo, nehla jsem se ani o píď. Nebo to bude tím, že jsem ani uhýbat nechtěla. Chtěla jsem ho políbit, ochutnat ty jeho rty, takové.. k nakousnutí..

"Bože, sorry. Hned vypadnu, jenom jsem si tady nechal mobil." Omlouval se překotně Bill a už couval ze dveří. Teď už by to bylo pěkně trapné, pokoušet se napravit to. Navíc, Tom se odtáhl, možná je teď bráchovi vděčný, že si to mohl rozmyslet. Teď mezi náma panovalo trapné ticho.

"Mel-" Chtěl Tom něco říct.

"Už bych měla jít." Začala jsem stejně jako on. Podívala jsem se na něj.. Už se netvářil tak radostně, jako před chvílí. Určitě se už těší, až vypadnu.

"Mel.." Začal Tom znovu. Tázavě jsem zvedla obočí, aby pokračoval dál. Asi váhal, jestli to má říct. Kousal si ret a očima těkal z jednoho místa na druhé. Ošila jsem se. Bála jsem se toho, na co se mě zeptá.. Nakonec se na mě zase podíval, upřel na mě svůj pohled plnou silou.

"Nechoď.. Prosím." Pošeptal.

"Chceš, abych tady zůstala?" Ujišťovala jsem se. Přikývl. Poposedla jsem na posteli. Až teď jsem si všimla, že na sobě nemám svoje tričko.

"Musel jsem ti ho půjčit." Uchechtl se.

"Co jsem dělala, prosímtě?" Zeptala jsem se opatrně.

"Sotva jsem zavřel dveře, tak sis vysvlékla tričko a ani nevím, kam jsi ho hodila. Jinak bych tě do mého trička nesoukal." Usmál se.

"Promiň." Hlesla jsem. "Pokerové večery s Mattem asi už nikdy absolvovat nebudu." Dodala jsem na ulehčení situace.

"Poker si můžeš zahrát klidně se mnou." Pohladil mě hřbetem ukazováčku po tváři. Radšo jsem sklopila oči. Polštářkem prstu mi sjel po linii obličeje až k bradě a pak mi jemným tlakem zvedl obličej. Když jsem se na něj podívala, byl najednou blíž, než předtím.

"Co kdybychom to zkusili znovu?" Pošeptal a přivřel oči. Prsty mi vjel do vlasů. Prvně se jemně otřel rty o ty mé, ale pak trochu přitlačil. Vpil se do mých rtů a já jsem konečně mohla ochutnat jejich hebkost, sladkost a nadýchanost.. Na spáncích mi tepalo ještě zuřivěji, než před chvílí. Měla jsem pocit, jako by se mi hlava měla rozskočit..

"Ach.." Tichounce jsem vydechla a trochu se odtáhla.