Když jsem se vracel do domu, překvapilo mě, že tam nikdo nebyl. Otevřel jsem dveře od svého pokoje a zkoprněl překvapením. Teresa seděla u mého noťáku.
"Oh, konečně jsi tady.." Otočila se na kolečkovém křesle.
"Co tady děláš?"
"Kromě čtení tvých děsně nudných mailů? Čekám na tebe." Uculila se. Čeho si myslí, že dosáhne?
"Co tady doopravdy chceš?" Zeptal jsem se jí narovinu. Ze mně debila dělat nebude. Vstala z mojí židle a přešla až ke mně. Přiblížila se nebezpečně blízko, ale já jsem si to nechal líbit. Možná proto, že jsem se jí už nebál.
"Chci tebe.." Pošeptala a políbila mě. Hned jsem ucukl.
"Co si o sobě ksakru myslíš?" Vyjel jsem na ni.
"Miluju, když se takhle zlobíš.." Zahihňala se jako hloupá nána a ještě na mě mrkla. Pak sbalila svých pět švestek a vypadla. Tak tohle jsem fakt nepochopil. Za jakým účelem se chovala tak podivně? I když, u ní si musí člověk dávat pozor na všechno. Nikdy neví, kdy ho bodne do zad. Ve zmatku jsem se otočil. Už tady nebyla.
××× Melanie×××
Opravdu jsem nevěděla, jak se teď ohledně Toma cítit. Uvnitř mě mi všechno říkalo, že on je ten pravý, že s ním budu šťastná a že mě opravdu má rád. A pak by to třeba mohlo přerůst v něco víc. Jenomže, je tu zase ten problém s Teresou. Co ona na to bude říkat? Budu kvůli tomu nějak postižená? Bude se ke mně chovat povýšeně? To bez pochyby... A má vůbec cenu se zabývat takovýma věcma, teď, když s ním vlastně ještě ani nejsem..?
Všechny moje myšlenky se vypařily jako pára nad hrncem, když jsem z balkonu viděla Teresu vycházet z domu Sigmy. Co tam tak mohla dělat? Byla tam za Tomem? Určitě jo, za kým jiným by tam šla? Do jeho pokoje jsem sice neviděla, ale bylo jasné, že tam něco řešili. Tom totiž vyšel ven a ještě se za ní díval. Na dálku nemůžu posoudit, jak se tvářil, ale stačilo mi, když se Teresa otočila a ještě na něj zamávala. A úsměv na její tváři by byl vidět na míle daleko..
Tak on to hraje na obě strany? Nebo jak jako? Co si o sobě ksakru myslí? Že kolem něj budu skákat jak nějaká pipka, co mu bude hltat každé slovo? Kdo ví, jestli nakonec není on ten, co ubližoval. Měla bych se vyvarovat toho, abych dopadla stejně. Bavit se s jedním nebo druhým, myslím, že to výjde nastejno. A proto bych oba měla hodit za hlavu. Cítila jsem, jak se všechno, co mi tady Tom nakecal, hroutí a bortí od základů.. A to jenom kvůli jednomu pohledu, jednomu zamávnání na rozloučenou.. Jsem fakt tak naivní a blbá, že mi může lhát do očí a já to nepoznám??
Večer mě kotník už tak nebolel, mohla jsem chodit a ani jsem moc nepokulhávala. Jenom sem tam mi v něm louplo. A tak jsem se rozhodla, že když to rozchodím, udělám jenom dobře. Oblékla jsem si pohodlné džíny a tričko s mikinou. I když je večer, je celkem teplo, takže jsem se nemusela obávat nachlazení. Vyšla jsem z domu a zrovna v tu chvíli vyšel i Tom. Jak trapné načasování.
"Melanie.." Zavolal na mě s úsměvem. Bože, ten už mě nedostane.. Šla jsem po chodníčku k silnici, nějak jsem nevnímala, že jde Tom směrem ke mně. Už byl ode mě doopravdy kousek, když se mezi náma zastavilo auto, kterým jsem se už jednou vezla.
"Čau ve spolek. Nasedni." Usmál se na mě Matt.
"A co se bude dít?" Uculila jsem se na něj na oplátku.
"Věř mi a nasedni.." Mrkl na mě. A udělám to. Natruc. Za Mattem jsem viděla, jak se Tom zmateně tváří, když jsem nasedala na místo spolujezdce. Jenom jsem na něj zamávala, tak jak před chvílí on na mě a přesně tak, jak na něj mávala Teresa.
"Mel.." Zavolal na mě ještě.
"Jeď." Řekla jsem Mattovi.
"Jak je libo, princezno.." Šlápl na plyn a rozjel to.
"Co se teda bude dít."
"U nás v domě je pokerový večer."
"Wau. A to si jako myslíš, že já umím poker?"
"Ne, jenom potřebuju nějaký talisman. Dneska to budeš ty.." Zase na mě lišácky mrkl.
"Oh, to bych asi měla být polichocena, že jo.."
"No to si piš, že jo. Málo kdy se stane, že nějaká holka jede do domu Bety jenom tak a ne na šukání.." Zachechtal se.
"Potěš koště.." Zasmála jsem se, ale nevěděla jsem, jestli nemám začít utíkat hned, jakmile zastaví..
"Můžu se jenom zeptat?" Otočil náhle téma.
"Podle toho na co."
"Co to bylo s tím Kaulitzem?"
"Sere mě. Vykládá mi, jak by se mnou rád chodil a pak se loučí s Teresou. Já fakt nevím. Mezi ty dva se radši plést nebudu." Řekla jsem mu popravdě. I když jsem ho moc dlouho neznala, měla jsem pocit, že mu můžu říct všechno. Budil ve mně pocit důvěry, jak dlouho nikdo ne..
"Aha.. A ty bys s ním ráda chodila?" Zeptal se.
"Připadám si jako u psychiatra.." Zasmála jsem se.
"Sorry.. Já se jenom ujišťuju, jestli náhodou nejsi už označkované teritorium.." Pokrčil rameny a zaparkoval. "Víš, jak si psi očurávají kouty a tak."
"Myslíš, že si mě Tom už obechcal?" Zasmála jsem se.