Spolek ΩΔΨ - 22.kapitola

Sedla jsem si do pokoje a batoh hodila na postel. Měla bych se něco naučit, ale když mě se tak nechce. Nejradši bych si někam zašla.. No, ale když tomu učení dám aspoň hodinu, tak se mně taky nic nestane, že jo..

Vytáhla jsem bilochemii a začala si číst úvod do předmětu. Dostali jsme na ni takovou dost drsnou profesorku, u které se bojím i dýchat. Hned ze začátku roku nám zadala opakování první kapitoly. Tu jsme ještě ani nezačali probírat. Tohle bude asi jediný předmět, který mi bude dělat brásky. A já doufám, že budu jenom šedá myška, která bude lehce proklouzávat s průměrem 3,0.

Učit se v domě ale určitě nemá cenu. Pořád se tady něco děje. Když se nekočkují holky, tak hraje nahlas televize nebo rádio. Do tašky přes rameno jsem si sbalila sešit, knížku a mp3, kdybych se potřebovala odreagovat, deku a láhev minerálky. A hurá do parku. V přírodě se mi vždycky líp učilo. I když já jsem se nikdy moc učit nepotřebovala. Ale teď chci udělat ten nejlepší dojem. Pokud možno. Když jsem scházela schody, nikdo tady nebyl, jenom některé holky se dívaly na televizi. Vyšla jsem z domu a zamířila k nejbližšímu parku.

Rozprostřela jsem si deku a lehla si na břicho. Před sebe jsem si otevřela sešit a učebnici, opřela jsem se o lokty a nohy, pokrčené v kolenou, překřížila přes sebe. Začala jsem si číst první kapitolu. Než se prokoušu na konec, tak buď bude zapadat slunce, nebo už bude dávno noc.

"Koho tu nemáme, nováček." Ozvalo se nade mnou. Kdyby mi nestínil, tak bych na něj asi neviděla.

"Matte. Copak ty se nemusíš učit?" Sedla jsem si na turka a napila se z láhve. Asi to vzal jako pozvání a sedl si naproti mě.

"Biochemka? Na to ser.. Poď do kina." Uculil se.

"Musím se učit, doopravdy."

"Jaká je pravděpodobnost, že vytáhne zrovna tebe?"

"Píšeme test." Zasmála jsem se.

"Já tě to pak doučím.." Zvedl jedno obočí.

"To nevím, jak bys asi zvládnul."

"Myslíš si, že jsi jediná na medicíně?"

"Jak to víš?" Nechápala jsem.

"Jinak by ses neučila do biochemky. Jedině medici mají tu psycho úču. Nebo se snad pletu?"

"To tady nějak znáš.."

"Jsem tady už nějaký ten pátek. A všechny semestry úspěšně za mnou.." Zvedl dva prsty, jako čestné skautské. Chvíli se na mě díval, mrkal jako malý kluk, co chce lízátko.

"Fakt se musím učit. Promiň, Matte."

"Pojď a nebudeš se nudit. A naučím tě, jak se učit."

"Ale-"

"Žádné odmlouvání." Vstal a chytil mě za ruce. Vytáhl mě na nohy a složil mi deku.

"Jsou všechni z Bety tací gentlemani?"

"Ne.. Měl bych je to ještě naučit.

" Významně na mě mrkl a nabídl mi rámě.

"Ty jsi ale šašek.." Zasmála jsem se.

"Beru to jako lichotku. Díky."

Nasedla jsem k němu do auta a divila se sama sobě, že mu tak věřím. Vždycky mi trvalo dlouho, než jsem si k němu vybudovala takový vztah, který mám teď k Mattovi. Možná je to tím, že on je takový pohodář.. Ani jsem nevěděla, kam jedeme.

"Máš představu o tom, co teď hrají?"

"Nějaké trapné reprízy. Fakt jsi mi uvěřila, že tě beru do kina? Já a do kina?" Zasmál se. Tak, teď jsem dost znejistěla.

"Kam mě to vezeš, Matte Taylore?"

"Ty mě znáš celým jménem?" Podivil se.

"Jo, tehdy u ředitelny jsem se dozvěděla příjmení a zbytek jsi mi prozradil ty.." Pokrčila jsem rameny. "Ale pořád to není odpověď." Připomněla jsem mu.

"Oukej. Ale hlavně to nikomu nesmíš říct."

"Nikomu. Jsem jako hrob." Symbolicky jsem si uzamčela pusu a zahodila klíč.

"To teď jako budeš mlčet, když sis zamčela pusu?" Zasmál se. Pokrčila jsem rameny.

"Věnuj se řízení a odpověz, jo?" Poposedla jsem.

"Beru tě do kina. Ale kdyby to kluci z Bety zjistili, tak.." Odmlčel se.

"Smáli by se ti?"

"Záviděli by mi." Pošeptal. A jak naschvál, teď dával ten největší pozor a své nádherné oči upíral na silnici. Nic jsem na to neřekla. Nevěděla jsem co. Záviděli by to, že je v kině, nebo že je se mnou? Cítila jsem se teď těžce na rozpacích. Asi to bylo trapné ticho.. Uvědomila jsem si to, až když jsme zaparkovali před kinem.

"Tak, slečno, co si přejele shlédnouti?" Otevřel mi dveře od spolujezdce.

"Já ani nevím, co hrají."

"Tak si vybereme nejblžší film, co ty na to?" Chytil mě za ruku a táhl do kina. Jeho dotyk byl příjemný.. A vůbec jsem si nepřipadala trapně. Ani nějak nuceně. Bylo to přátelské objetí, které jsem tady na nové škole tolik hledala. Nevěřila bych, že mi ho poskytne kluk, kterého znám pár minut. Jenom doufám, že se v něm nezklamu..