NŠ - 1.kapitola

Mám ohromnou radost z počtu návštěv mého blogu a taky mě těší, že si moje články vůbec čtete. Doufám, že se vám můj další článek bude líbit stejně jako ten předchozí...

"Tak, vítám vás na naší univerzitě." Prohlásí řiditel naší nové školy. Lissa se rozhodla studovat na univerzitě v Leightnu a já jakož to její strážkyně ji musím všude doprovázet, což znamená začít chodit do školy taky. Je sice půlka února, ale Abe nám zařídil, že můžeme na školu bez problémů chodit. "Pan Hanskem vás rád tudy provede, že?" Podívá se na kluka sedícího v opačném rohu místnosti.
"Jistě, pane řediteli." Usměje se a vstane. "Pojďte." Podívá se na nás a vyjde z místnosti. Lissa je samozřejmě nadšená novou školou a chce to tu poznat. Já už tu ale byla. S jejími dalšími strážci jsme se tu byli rozhlédnout po bezpečnosti, aby se naší nové královně nic nestalo.
Šli jsme dlouhou chodbou od ředitelny a já celou cestu sledovala okolí a nevnímala ani slovo z toho co nám Hanský řekl, což byla asi chyba, protože se mě na něco ptal, a když jsem mu neodpověděla, strčil do mě.
Než jsem si uvědomila, co dělám, přimáčkla jsem ho ke zdi a začala vytahovat svůj kůl. Najednou mi došlo co se děje a rychle jsem od něj ustoupila a schovala kůl zase za opasek. "Dávej si pozor, do koho strkáš." Zavrčím. Cítím, jak mi Liss položí ruku na rameno v uklidňujícím gestu. "Promiň." Dodám neochotně.
"T-To nic." Vypraví ze sebe šokovaným hlasem a já se jen stěží bráním smíchu. "Kde ses to naučila?" Zeptá se už se zájmem v očích.
No super, to mi ještě scházelo. Co mu mám říct? Hele já se to učila místo tělocviku? Ne to nejde. Záchrana přijde od Lissy "Chodí do kurzů," řekne prostě. Jsem jí náležitě vděčná, od té chvíle co jsme odjeli od kluků, jsem docela nervózní. Měla bych se zklidnit. Vždycky mi k tomu pomohlo jít do Lissiny mysli, ale teď, když už pouto nemáme, mi pomáhá jenom posilovna, nebo boj. Z úvah vytrhl až jeho hlas. "Jak se vůbec jmenujete? Já jsem Mass." Zarazila jsem se. Mass. Tak nějak jsem říkala Masonovi, kamarádovi, kterého zabili strigojové.
"Já jsem Lissa a tohle je moje sestra, Rose." I když všichni věděli, kam královna chodí do školy, stejnak jsem trvala alespoň na nějakém utajení. Teď jsme Rose a Lissa Mazurovi. Použila jsem jméno mého otce, protože i v lidském světě ho hodně lidí znalo a tak by je to alespoň mohlo držet od nás dál.
"Ahoj, jsem Rose Mazurová," potřásla jsem mu rukou a usmála se jeho výrazu.
"Mazurová?! Není Abe Mazur vaším..."
"Je to náš otec." Aha tak Mass mého otce znal. To bude zajímavé. "Ukážeš nám prosím pokoj? Zbytek už najdeme sami." Otočím se k němu zády a vydám se chodbou, která navazuje na kolej. Mass nás odvede do pokoje a konečně zmizí.
"Konečně." Vydechnu. Padnu na postel a zadívám se na svůj pokoj.

Je velký, asi tak jako na akademii. Televize pár skříněk, poliček a prací stůl. Vše laděné do hněda.
"To si se musela tvářit tak nepříjemně? Nic ti neudělal, jen řekl, jak se jmenuje." Vyjela na mě Lissa. Šokovaně se na ní podívám, nevím, o čem mluví. A pak mi to dojde.
"Tak jsem říkala Masonovi. Vzpomněla jsem si na něj." Podívám se z okna. "Vybal si, zítra jdeme do školy." Liss se odebere přes malý obýváček do svého pokoje. Je stejný jako ten můj, jen má zelenkavé barvy. Zavře dveře a já se začnu propadat do temnot spánku.
Vzbudí mě křik v mé vysílačce. Rychle se posadím na posteli. "Pomozte. Tři strigojové u zadního vchodu. Přesila tři na jednoho." Vyskočila jsem z postele, popadla můj kůl z nočního stolku a rozběhla jsem se dolů před zadní vchod. Ten pohled mě překvapil. Vše okolo bylo pomlácené. Strážce Rykl, další Lissin strážce měl na sobě mnoho šrámů a leželo tu jedno tělo strigoje. Rychle jsem se vymrštila a praštila jednoho strigoje do zad, nezabilo ho to, ale jeho pozornost se otočila od Rykla ke mně. Odskočil mi z dosahu, když jsem se po něm ohnala kůlem a zůstal na mě koukat. Co to má být? Sakra! Až teď mi došlo, že jsem se ani neoblíkla a dneska jsem spala pouze v krajkovém spodním prádle od Dimitrije. Využila jsem jeho nepozornosti a probodla mu srdce kůlem.
"Nečum na zadané holky!" vyštěknu na něj ještě. Mezitím se už i druhý strigoj zřítil na zem s probodnutým srdcem. "Co se stalo? Kde je Kimmi?" Zeptám se strážce. Kimmi je další z Lissiny ochranky a dneska tu měla být s ním. Kimmi by nikdy neohrozila královnu, muselo se jí něco stát.
"Byla na obchůzce, když se to stalo, teď by se měl vrátit." Jen to dořekl a zpoza rohu se vyřítila udýchaná strážkyně. Když uviděla těla strigojů zpozorněla, pak se ovšem podívala na mě a vykulila oči. No super. Teď to bude vypadat, že mám něco s Ryklem.
"Co se tady stalo?" Zeptá se nás a tiká pohledem mezi mým oblečením a strážcem.
"Napadli ho strigojové a volal o pomoc, neměla jsem čas se obléct. Vám asi vysílačka nefunguje. Ještě něco strážkyně?" Zavrčím na ní. Mohla by mít trochu úctu a dívat se jinam jako strážce vedle mě, ale ne, ona se musí koukat přímo na mě. "Půjčila byste mi bundu strážkyně? Děkuji." Zarazí se. "Nebo mám chodit po škole v tomhle?" Ukážu na svoje spodní prádlo.
"Samozřejmě že ne. Tady máte, strážkyně Hathawayová." Sundá si bundu a podá mi jí. Usměju se na ní a obleču si ji. Otočím se na Rykla, "jste v pořádku?" Přikývne a já jdu zpět do pokoje. Už jsem byla na chodbě v našem patře, a když jsem zahlédla nějakého kluka, zalitovala jsem, že jsou koleje smíšené. Rychle jsem bundu zapnula, ale moc mi to nepomohlo, protože látka končila u lemu mých kalhotek. Přidala jsem do kroku, ale on mě stejně zastavil.