Spolek ΩΔΨ - 21.kapitola

×××Melanie×××

Vstala jsem a Tom tady nebyl. Čekala jsem to, ikdyž jsem si přála, aby tady byl. Ale chápu to. Nechodíme spolu a tak si mohl odejít, kdy chtěl. Jsem mu hluboce vděčná, že tady zůstal aspoň na tu chvilku, než jsem usnula.

V koupelně jsem si vyčistila zuby, vlasy stáhla do culíku. Dneska jsem neměla náladu se nějak krášlit, tak jsem zvolila obyč vzhled - jenom řasenku. Nemá cenu se snažit, když stejně musít studovat a ne si hlavu plést klukama.

Začínala jsem matematikou. Nebyla jsem v ní zrovna blbá, ale někdy mi dělalo problém se na to soustředit. A obzvlášť dneska. Šla jsem ráno na sekretariát, abych potvrdikla volitelné předměty. A z ředitelny zrovna vycházel jeden kluk. Vypadal fakt dobře. Fakt MOC dobře. Měl nádherné zelené oči a hnědé vlasy, které se mu kroutily podél obličeje. Jeho šibalský úsměv nasvědčoval tomu, že není zrovna andílek. Byl vysoký, štíhlý, ale ne, že by byl hubený. Byl tak akorát, jak je to na klukovi hezké..

"Pane Taylore, nechal jste si tady věci."

"Oh, moje mikina. Díkec. Zatim." Usmál se na ředitelku. Docela mě šokovalo, jak k ní přistupoval, ale zdálo se, že ona to čekala. Asi tady bude delší dobu, než jsem myslela. Musí tady být z jiného důvodu, než já. Musím uznat, myslela jsem na něj celou matematiku. Ani nevím, co přesně mě na něm upoutalo, ale byl tak pohodový a rebelský.. Vždycky jsem tíhla k takovým typům kluků, ale ani jednou se mnou žádný nechtěl nic mít.. Vždycky jsem totiž bývala jenom kámoška. Ale tady, kde nikdo neví, že mě v podstatě vychovala parta chlapů a když jsem se dokonce dostala do spolu Omegy, mohla jsem ze sebe dělat panenku a někoho takového získat.

Šla jsem do knihovny. Musím si jít vypůjčit nějakou knížku, abych se moc nenudila. Vysedávat u netu mě zas tak moc nebere. Nedá se tím zabít celý den a já bych asi zešílela, kdyby mě Teresa viděla, jak okouním a něco mi sama přidělila. Aspoň se budu moct vymlouvat na povinnou četbu.

"Hej, Mel.." Zavolal na mě někdo. Otočila jsem se a Bill na mě zamával. Počkala jsem na něj, až mě dostihne.

"Ahoj." Přikývla jsem na pozdrav.

"Jak se vede, co?" Usmál se, ale zdálo se mi, že přišel jenom vyzvídat.

"Dobře.. Jdu zrovna do knihovny, jdeš taky?"

"Já? Blázníš?" Zasmál se. "Když jsem tě viděl, tak jsem se tě chtěl na něco zeptat."

"Na Toma, řekla bych."

"Jo, nebyl včera moc otravný? Slyšel jsem kluky, jak na něj vsázeli, jestli z toho stromu spadne nebo ne, ale nějak jsem byl zaneprázdněn, abych mu pomohl." Pokrčil rameny.

"Tos asi vypadal hůř jak on.

"

"Lehce.." Zasmál se.

"V pohodě. Dobře jsme si pokecali." Odpověděla jsem mu na předchozí otázku.

"Aha.. Nejsi na něj naštvaná nebo tak?"

"Proč bych měla?" Nechápala jsem. Naráží na to, že odešel? Proč by nemohl, jejda..

"Jenom se ptám.." Bránil se. "No nic, hurá na knížky, ne? Pádim, čau.." Mávl na mě a zabočil na opačnou stranu, než já. Ještě jsem se za ním otočila, abych na něj taky mávla, když..

"Au." Chytla jsem se za čelo. "Promiň." Koukla jsem na toho, do koho jsem vrazila. Mám já to ale pech..

"Ahoj, krásko. Jakto, že tě neznám jménem?" Usmál se pan Taylor, jak jsem ho znala já.

"Možná proto, že jsem nováček."

"Nováček u Omegy? Hm.." Usmál se, když se podíval na můj nováčkovský odznak. "Těší mě, Matt. Bratrstvo Beta"

"Ahoj, Matte. Melanie." Stiskla jsem jím nabízenou ruku. Beta? Neříkala náhodou Claudie, že jsou to pošuci? Mě ale Matt přijde nejvíc v pohodě. Tak proč to Claudie říkala?

"Co kdybychom si někam vyšli?"

"Přímo teď jdu do knihovny.."

"Knihomolka?" Jakoby se zděsil.

"Neboj, jenom si půjčím pár knížek, abych se vyhnula povinnostem."

"Chytré.. Divím se, že jsi nevzala nohy na ramena, když jsi Omega a potkáš Betu." Přimhouřil oči. Teď se ze zelených duhovek staly černé uhlíky. Pak se ale usmál a jeho už zase zelené oči zajiskřily. Rebelství. Sexy rebelství... Rajcovní úsměv plný šibalství.. Oh!

"Slyšela jsem něco o tom, že jste pošuci. Ale proč bych se vám měla vyhýbat?" Usmála jsem se. Překvapilo mě, že jsem dokázala vymyslet kloudnou větu.

"Protože tě zkazíme. Přesněji řečeno, já tě zkazím. Předpokládám, že jsem první Beta, kterou jsi potkala.."

"Jo."

"Tím líp.." Ukázal na mě ukazováčkem, ale pak si hned strčil ruce do kapes.

"No, já asi půjdu do té knihovny. Támhle vidím nějakou Omegu, tak aby na mě nedonášely."

"Že se bavíš s Betou, jak neřestné.." Zahrál divadýlko.

"Asi na tom něco bude.." Naklonila jsem hlavu na stranu.

"Pošuci? No dovol? To je slabé slovo.." Zasmál se. "Zatím se měj, Melanie. Bylo mi potěšením.." Uklonil se jako šašek a odešel. Byl to určitě ten nejmilejší kluk, kterého jsem tady potkala.. A v zadu v hlavě mě začalo dloubat jedno jméno - Tom. Ale přece jsem si řekla, že budu dělat všechno pro to, aby jsem nebyla Terese proti srsti. Nevím, kdy se mi její náklonnost bude hodit, takže... Žádný Tom.