Spolek ΩΔΨ - 20.kapitola

"Aby sis ale nemyslel, nechci tady nějak... řádit, nebo tak." Začervenala se, když jsem si k ní lehal do postele. V trenýrkách.

"Neboj. Jsem tady jenom na to, abys sebou znovu nešvihla o zem." Pokrčil jsem rameny.

"Můžu pustit nějaký film, jestli chceš." Stoupla si. Asi byla hodně nervózní, když pořád někam odbíhala. Lehl jsem si na záda a hlavu podepřel polštářem, abych na ni viděl. Vzala notebook a postavila ho na židli, kterou umístila před postel.

"Máš nějaké extra přání?" Koukla na mě.

"Mě je to jedno, vydržím všechno.." Usmál jsem se. V puse jsem měl jak v polepšovně. Jazyk se mi lepil na patro.. To je z těch panáků. Zítra Billa pořádně zmasakruju..

"V kolik máš zítra školu?" Zeptala se a lehla si vedle mě, stejně jako já si podepřela hlavu.

"Začínám v 10. Ty jdeš určitě na ráno, že jo.." Konstatoval jsem. Přikývla. Chvíli bylo ticho, díval jsem se na úvodní titulky. Ani nevím, co to vybrala.

"Myslím, že to bude tím, že jsem od oběda nejedla.." Zasmála se, když jí zazpíval žaludek.

"Možná to bude tady důvod, proč jsi sebou liskla o zem." Poposedl jsem a trochu se vytáhl do polosedu, protože mě začínalo bolet za krkem.

"Je mi s tebou dobře.." Pošeptala. Cítim jsem její pohled na své tváři, tak jsem se na ni otočil.

"Mel, tohle neříkej, když chceš, abych neřádil." Použil jsem její označení. Lehce jí zrudly tváře. Byla tak roztomilá.. K nakousnutí, jako jahůdka..

Zavíraly se mi oči. Moje víčka byla těžká, jako bych na každém měl kovadlinu. Minimálně tunovou. Film byl už u konce, řekl bych, ale Mel už byla dávno v říši snů. Jsem rád, že usnula dřív než já.. Aspoň nebude u toho, jak budu odcházet. Nepředpokládal jsem, že tady doopravdy přespím. Sice je zamčeno, ale to vůbec nevadí. Kdo ví, jestli nemá Teresa náhradní klíče od všech pokojů.. Teresa. Mrcha jedna. Pokazila mi celý život..

"Ach.." Povzdychla sklíčeně Mel a něco zamumlala. Asi se jí nezdálo něco pěkného. Stáhla k sobě obočí a zakňourala. Mohl bych se dívat celou věčnost na to, jak spí. Byla kouzelná..

Přetočila se na druhý bok a chvíli byla zády ke mně. Jenom tak jsem tady ležel a čekal, až skončí film. Nezajímá mě to, ale aspoň mám důvod tady ještě chvíli zůstat. I když, měl bych se sbalit hned. Neměl bych tady tak dlouho okounět a dopřávat si další minuty s Mel.

"Chmpf..." Zafuněla a přetočila se na mě. Prvně přese mě přehodila jenom ruku, ale za chvíli se přitáhla a položila na mou hruď svou hlavu. Jako by si oddechla a pak spokojeně pochrupkávala dál. Tak, a teď doopravdy nevím, jak se vysvobodím z jejího objetí. Možná, že když jí řeknu, že chci jít na záchod, tak by mě pustila a hned zase usnula, takže by si ani nevšimla, že jsem odešel.

. Ale když tady zůstanu, třeba se dozvím něco víc, než jenom povzdechy a tak.. Třeba mluví ze spaní a to bych se pak mohl dozvědět něco zajímavého. Je možné, že by se jí zdálo o mně? Že bych se jí vkradl do snů a byl jejím hrdinou?

"Ne!" Tiše vykřikla a posadila se na posteli. Hned si zase ale lehla a otočila se zase zády ke mně. Bude si pamatovat, že se takhle probrala? Má celkem zajímavé chování během spánku. I když, kdo ví, jak se chovám já, že jo.. A co když má noční můru? Bude mě tížit svědomí, když teď odejdu a nechám ji tady.. Kdyby se probrala s pláčem, mohl bych ji pak konejšit.. Ale, přece sama řekla, že řádit nechce, takže by moje typické konejšení nedopadlo tak, jak jsem zvyklý.. A na to bych nedal dopustit. Ale je pravda, že na Mel se asi nevyplatí moc tlačit na pilu. Postupně ji dobývat bude lepší.. Řekl bych. Ale, jestli ji pak klofne někdo jiný, jaký z toho ubdu mít užitek já, když... Ne, prostě, ona není holka, na kterou bych mohl tlačit. Možná je to tím, že jako jediná mě zaujala natolik, že nenám tu odvahu se na ni hned vrhnout..

Když tak ležela už dobrých deset minut, řekl bych, že usnula klidným tvrdým spánkem. Potichoučku polehoučku jsem vstal z postele a začal si oblékat džíny, které jsem si předtím sundal. Natáhl jsem na sebe tričko a mikinu, dready jsem měl pořád stažené do copu. Šátek jsem si ani nesundával. Protáhl jsem se, pěkně mi křuplo v zádech. To jsem potřeboval. A Mel se ošila. Přikrčil jsem se a potichu našlapával po podlaze směrem k oknu. Doufám, že jí tady někde nevrže nějaké prkno.

Kupodivu s úspěchem jsem vyšel na balkon. Tiše jsem za sebou zavřel dveře a jedním krokem přešel k okraji. Přelezl jsem zábradlí a šátral ve tmě po větvi, z které bych se zkoupl na zem. Jenom aby pode mnou nekřupla.. Seskočil jsem na zem a cítil tlak v kotníku. Možná, že jsem nějak blbě dopadl. Ale dneska už je to jedno. Potřebuju se vyspat, zítra bude velký den. Ekonomika a pak přednášky ze sociologie. Z toho se jednou poseru... Ale ještě dřív než to, jestli potkám Mel, doufám, že se bude ptát, kam jsem zmizel. Snad to nějak pochopí, že jsem prostě musel jít.

Do našeho domu jsem už mohl jít dveřmi, bohudíky. Když jsem vstoupil do obýváku, kluci spali u puštěné televize. Už tam běželi nějaké ranní zprávy, asi první vysílání. Počasí a jak bude. Nezajímá mě. Po schodech nahoru jsem se dostal do pokoje. Bill spal pěkně vyklopený v posteli, vypadal včera ještě hůř než já.. Docela by mě zajímalo, kdo ho sem dotáhl. Hlasitě chrápal, takže musel vypadat fakt hrozně. Ani se neodlíčil.. Takže je to hned jasné. Neudržel se ani na nohou..

Žuchnul jsem do postele a zavřel oči. Snad aspoň na dvě hodiny usnu, vyspat se trochu.. Ale možná je to ještě horší, než kdybych jel nonstop. To bude teda den...