Spolek ΩΔΨ - 16.kapitola

Seděl jsem na matematice a mohl se ukousat nudou. Nevím, proč znova opakujeme Vennovy diagramy, když jsme to už dávno probrali a každý to chápe. Ale naše paní vyučující asi nic jiného neumí, než si jenom libovat v rýpání do starých věcí.

"Pane Kaulitzi, jestli vás nudím, tak můžete odejít. Kredity si klidně nasbírejte jinde. Anebo počítejte." Řekla svým nudným a uspávajícím hlasem. Odtrhl jsem pohled od okna, kde jsem se na chvíli zahleděl a počítal dál příklad o tom, kolik dětí doopravdy chodí na angličtinu a kolik na němčinu. Jak ubohé.. Ale na začátek roku to stačí, to je zase pravda.

Během přestávky jsem akorát stihl přejít areál školy, abych se dostal do budovy A na přednášku z fyziky. To mě celkem baví. Ale jenom když bereme něco nového. Asi to bude tím, že je první den a sami profesoři jsou z toho vedle, tak neděláme nic jiného, než že opakujeme. Ale už se těším na seminář z biologie. Ten mám tento rok poprvní, co jsem vůbec na této škole. Myslím, že mě to bude bavit. A protože jsem měl mezi vyučováním dvouhodinovou pauzu, tak jsem si tam strčil tenhle předmět. Až na to, že budu muset chodit s prvákama. Ale to by mi ani tak nevadilo. Aspoň poznám nové tváře..:)

Seděl jsem na biologii, už začínala hodina, když do dveří vletěla Mel.

"Omlouvám se, nemohla jsem to tady najít.." Zčervenala a očima hledala prázdný flek. Jeden byl vedle mě. Ale ten přejela a dívala se dál, zatímco stoupala po schodech nahoru. Asi si ale hned uvědomila, že tady sedí někdo známý.. Pohledem se vrátila zpátky na sedadlo, kde jsem seděl já.

"Ahoj." Šeptl jsem a usmál se. Den je hned jasnější, když je tady ona.

"Tome?" Nechápala.. A místo, aby se posadila vedle mě, tak si sedla o dvě řady přede mě. Jednou se na mě otočila, aby na mě vrhla překvapený pohled. Nakonec si vytáhla sešit a učebnici, kterou sice nevím kde splašila, ale vypadalo to, že tuhle školu hodlá udělat. Tolik elánu jsem u prvačky snad ještě neviděl. Každá je ráda, že se sem dostane a udrží se tady semestr.. Sice jsem nepochopil, proč si za mnou nesedla, ale teď jsem to nemohl řešit. Radši jsem dával pozor, ale byl jsem rád, že bude Mel chodit se mnou na přednášky. Sice jenom jednou týdně, ale i tak, můžu být rád i za takové málo.. Ale, když nad tím tak přemýšlím, nebyla zrovna šťastná, že mě tady vidí.. Je možné, že by Teresina výchova už zapracovala? Ale.. To není možné. Vždyť Mel byla tak odolná. Není možné, že by se se mnou nebavila. Kvůli Terese. Jestli se se mnou nebaví kvůli něčemu jinému, tak to bude teprve boj.

"Melanie, počkej." Zavolal jsem na ni. Všechny prvačky se na mě otočily s úsměvem, ale jenom ta, na kterou jsem volal, šla dál. Když jsem ji konečně dohnal, nevšímala si mě a šla dál.

"Prosím. Můžeš na chvíli zastavit?" Chytil jsem ji za loket.  V ten moment se na mě otočila, jako bych jí ublížil.

"Tome. Nebude dobré, když se budeme vídat. Je lepší pro nás oba, když se nebudeme bavit."

"To ti do hlavy natloukla Teresa?"

"Ne, na to jsem přišla sama."

"Ale Mel, to nemůžeš.."

"Můžu. A taky musím."

"To chceš v sobě dusit city?"

"Zvládnu to."

"Ale nepopíráš, že něco cítíš." Neměla to být otázka. A ani to tak nevyznělo. Bylo to jednoduché konstatování.

"To už nemůžu.." Pokrčila rameny. Rychle odvrátila pohled, ale viděl jsem, jak se jí do očí draly slzy.

"Jak chceš." Nechal jsem ji v tom. Nechal jsem ji tam stát, tak slabou a křehkou. Nejradši bych ji objal a konejšil, ale nemohl jsem. Když si to nepřála. Mám v sobě tolik sebeovládání, abych bych schopen vyhovět její jediné prosbě, kterou po mně chtěla - držet se na míle daleko.

Nějak jsem přežil celý den. Myslel jsem, jak budu smutnit, že mám biologii jenom jednou týdně. Ale asi je to dobře. Aspoň tak vydržím dodržet slib, který jsem si dal. Asi to bude hodně těžké, přece jenom, Omegy mají dům skoro naproti. A na obědě jsem potkal Billa a ten doslova básnil o jedné nové Omeze. Jestli to tak půjde dál, tak se asi zblázním.

Vyšel jsem z pokoje, abych něco dobrého slupl. Sešel jsem schody do přízemí a zamířil ke kuchyni. Nikdo tady nebyl. Ani se nedivím. Všichni jsou zalezlí v pokoji a dospávají, co ranním  vstáváním ztratili. To je tak, když se chlastá.. Když si vemu, že jsem mohl dělat to samé..

Otevřel jsem ledničku a poplácal po břiše..