Večer se blížil závratnou rychlostí. Dovolila jsem Claudii, Sindy a Wendy, aby si trochu pohrály s mýma vlasy. Připadala jsem si jako jejich panenka. Byly z toho tak hotové, že se jim skoro klepaly ruce.. Jak dětinské.. A musela jsem být asi hodně velkorysá, když jsem dovolila Lizzie a Angele, aby mi vybraly šaty. Co jsem si všimla, tak Angela chodí celkem dobře oblékaná, žádné růžové svetříky, ale pěkné kombinace.. Doufám tedy, že svůj talent využije i teď..
××× Tom ×××
"Těšíš se?" Šťouchl do mě Bill. Lžíce plná lupínků a mléka se mi vylila zpátky do misky.
"Díky." Probodl jsem ho pohledem.
"Ale, tady se někdo nevyspal.." Uchechl se. "Měl bys s tou náladou něco udělat, abys dneska mohl zazářit v Omeze." Dobíral si mě.
"Já tam jít nechci."
"Tady někdo trucuje.." Pousmál se a zase do mě šťouchl. Jedna, dva, tři... Počítat do třiceti je asi málo. Jeho jediné štěstí, že hned vypadl k televizi, za ostatníma. Jsem tak rád, kdy ví, že už překročil hranici.. Ale nenávidím ty kecy okolo.. Prostě nechá pohár trpělivosti přetéct a pak si odtančí do kouta. Mladší sourozence.. Co by se od něj dalo jiného čekat..
Seděl jsem v pokoji na posteli a brnkal si na kytaru. Nechtěl jsem nikoho vidět.. Natož ne osobu, kteé zrovna vcházela do pokoje.
"Tome, zlato... Víš jak miluju, když hraješ na tu kytaru?"
"Teres, co tady děláš?"
"Jdu tě pozvat na náš večírek, ne? Jako prezident chlapecké koleje tam nesmíš chybět." Usmála se, ale jakmile viděla můj obličej, hned dodala: "A zbytek kluků taky ne.."
"Hele, mě dneska není dobře, takže se tak asi neukážu. Ale pošlu za sebe Billa. Neboj. Někdo od nás bude tu trapárnu sledovat.." Procedil jsem mezi zuby konec věty.
"Tome, co se stalo?" Sedla si hned za mnou na kraj postele. Odsunul jsem se od ní.
"Nic."
"No ták.. Mě to říct můžeš.. Nechovej se, jako bych měla lepru.." Usmála se na mě.
"To radši vyhrásím rozhlasem a stejně to nebude vědět tolik lidí, než bych to řekl tobě.."
"To fakt díky!" Vztekle vstala a vypochodovala z pokoje. Pořád vím, jak ji vylákat.. Good..
Bill se začal chystat až příliš brzo. Hned mi to připomnělo ty časy, kdy jsme měli koncert v osm večer, Bill vstal ve tři, posnídal, poobědval a povečeřel v jednom a pak se začal chystat.. Tolik času předem.. A zbytečného.. Já jsem vždycky stihl zkouknout ještě dva filmy, pak jsem se osprchoval a hurá na plac... No, ale Bill je Bill. Preciznost sama. Měl jsem sto chutí vyhnat ho z pokoje, ať si jde jinam, ale on přece nemůže za to, že nemám náladu..
"Ty nejdeš?" Zvedavě se na mě podíval, když jsem si pořád brnkal.
"Není mi dobře." Zopakoval jsem to, co jsem nakecal Terese.
"Aha." Odpověděl. Dál se po ničem nepídil. Nevím, jestli ho to nezajímalo, nebo byl tak taktní, ale byl jsem za to vděčný. Brácha prostě ví, kdy držet jazyk za zuby. Sem tam. Někdy se do té správné chvíle netrefí..
"Tak se měj.." Mávl na mě Bill. Jenom jsem přikývl a nestaral se o to, co má na sobě. Ikdyž chtěl zhodnotit, co se k sobě hodí, vzdyčky jsem zabručel, že je to super. Asi pochopil, že je mě to fakt šumák.. Chvíli jsem se díval na dveře, které se za ním tiše zaklaply, než jsem se rozhodl, co vůbec budu dělat. Vstal jsem a šel k oknu. Ani nevím proč.. Odtáhl jsem závěs, díky kterému bylo v pokoji šero a podíval se ven.. Zapadalo slunce.. I přes to bylo vidět zatažené mraky. Mrholilo a tak všechno vypadalo rozmazaně, jak potůčky vody stékaly po oknu. Úplně jako moje nálada - zamračená a šedivá. Pustil jsem závěs a lehl na postel. Zítra bude taky hnusné počasí. Paráda. A to jsem si chtěl zajít na moji louku. Ikdyž, není zrovna dvakrát dobré říkat moje, když jsem ji teď ukázal Melanii. Mel, achjo.. Ta mě taky zklamala. Věřím, že to má těžké, už jenom kvůli tomu, že neví, jak to tady na škole chodí. A ještě k tomu Teresa. Ta si nikdy nedá pokoj. Ale nemusela na mě Mel být tak hnusná. Odtažitá a chladná. Já ji mám přece rád. To ještě nepochopila, že bych jí neublížil?
Přetočil jsem se na druhou stranu a povzdechl si. Složil jsem si ruce pod tvář a poslouchal, jak se mrholení mění v déšť. Kapky bubnovaly o parapet a jejich pravidelný rytmus mě uspal.. Usnul jsem jako dřevo a vzbudil jsem se ráno. Bill spokojeně pochrupoval, ještě oblečený a nalíčený. Asi se mu zrovna dvakrát nechtělo.. Když jsem se podíval z okna, moje včerejší předpovědi se vyplnily. Pršelo. A dost hnusně. Provazce vody se řinuly z nebe, jako by vůbec nevadilo, že zrovna dneska začíná škola. Doopravdy vyučování. Povzdechl jsem si. Zase něco, co není moc pozitivní a optimistické.. Měl bych si zakázat myslet na takové věci hned ráno. Potom to celý den vypadá..
"Bille, vstávej. Přijdeš pozdě." Stáhl jsem z něj přikrývku. Okamžitě se posadil, jak ho chlad probral. Otevřeným oknem zavál studený vzduch.
"Chceš mě zabít?" Vyštěkl.
"To by se mi povedlo?" Zasmál jsem se, ale moc vesele to neznělo. Teď mi asi nikdo náladu nespraví.
"Ještě jednou mě tak vzbudíš a stane se.." Zabručel, ale místo, aby si znovu lehl, fakt vstal. Což mě udivilo. Zmizel v koupelně, tak jsem předpokládal, že se odlíčil, znovu nalíčil, sčesal si vlasy a znovu si je někjak učesal a pak zamíří do skříně, aby se převklékl. Nebude přece vypadat stejně dva dny po sobě! To by byl vrchol! :D
Snídal jsem lupínky, když přišli ostatní kluci. Podivuhodné, že nikdo nezaspal, jak to bývá zvykem. Kdybych nemusel do školy, tak bych spal. Při takovém počasí se nejlíp spí...
Na nikoho jsem nečekal, první hodinu mám matematiku a tu ostatní mají jindy. Byl jsem celkem rád, že jsem kluky ve škole moc nepotkával. Aspoň tak na ně nemusím být protivný celý den. A taky bych na ně byl hned alergický.. Ne nadarmo se říká: Všeho s mírou..