Sotva jsme přišli do řecké uličky, už mi tady přišlo něco divného. Na to, kolik bylo hodin tady bylo moc rušno.. A hlavně, holky z nováčkovské koleje, co soutěžily o místa v spolku Omega, se trousily, rozespalé, na klučičí kolej Sigma.
"Co se to děje?" Zeptala jsem se Toma.
"Asi jdete uklízet naše koupelny.."
"Aha. Na tos mě upozorňoval.. Akorát jsem netušila, že by to bylo tak brzo.." Divila jsem se. A najednou se mi za zády ozval povědomý hlas. Až moc povědomý..
"Melanie. To jsem mohla tušit, že se budeš někde toulat, když je tvoje postel prázdná.."
Otočila jsem se na Teresu s falšovaným úsměvem.
"To jako půlnoční buzení patří mezi přijímací rituál? Tak to díky, chci mít klidné spaní." Odfrkla jsem si. Slyšela jsem, jak se Tom tiše uchechtl.
"No jasně, ty abys ji nepodpořil. Vy dva jste si teda kápli do noty, co?" Rýpla do Toma. "Místo, abys pomohl mě, tak se tady packuješ s ní.." Vyčetla mu.
"Proč bych měl pomáhat tobě?" Udiveně se zasmál.
"Ty si tak egoistický chlap!" Vyštěkla na něj a mě doslova propálila pohledem.
"Myslím, že jsem tady navíc.." Pošeptala jsem a otočila se na patě. Přidala jsem se k holkám, které, ještě rozespalé, šly do domu Sigmy.
Drhla jsem umyvadlo vší silou. Byla tady zaschlá zubní pasta a ne zrovna dvakrát to šlo. Předtím jsem umyla jeden záchod, který byl dost nechutný. Nechápu, proč všihni kluci nejsou jako táta. Ten je doslova úzkostlivý na pořádek, úklid a čistotu. S ním byl život nejjednodušší..
"Nemuselas odcházet." Ozvalo se za mnou. Holky kolem mě poskočily, jak se lekly a hned si zavázaly své župany. Všechny byly v pyžamech nebo nočních košilkách.. Tak je Teresa vytáhla z postele..
"Hodilo se to. Podtrhlo to její dramatický výstup, ne snad?" Pousmála jsem se.
"Co ta jízlivost v tvém hlase?"
"Oh, promiň.. Myslela jsem, že to není poznat.." Pokrčila jsem rameny a nevěnovala mu ani jeden pohled. Radši budu nepříjmená, než abych ho musela poslat někam do háje. Byla jsem naštvaná. Sice ne na něj, ale těžko se to ovládalo..
"Mohla by ses na mě prosím otočit?" Tiše pošeptal. Všimla jsem si, jak ostatní holky odcházely, buď už měly svou práci hotovou, nebo asi nechtěly být svědky něčeho, co se týkalo Teresy.. Bylo to trapné, že jsem tam s ním zůstala sama. Všechny měly najednou práci někde jinde.. Opravdu trapné.
Ale já jsem se otočila. Zvedla jsem zvědavě obočí, chtěla jsem mu oponovat.. Ale jak jsem uviděla ten jeho zničený pohled, tak mě to zabolelo dvojnásob.
"Nechci, aby byla Teresa důvodem našeho nepřátelství.." Naklonil se blíž ke mně, jako by mi sděloval největší tajemství.
"Ale jak to chceš udělat? Bude všude, kde se pohneš ty nebo já.. Bude nás hlídat. A to doslova." Máchla jsem houbičkou, až na něj vyletělo pár kapek vody. S úsměvem si je utřel z tváře.
"Vidím, že i za těch prá dní jsi ji stihla pořádně poznat."
"Nic jiného mi nezbývalo." Pokrčila jsem rameny. Otočila jsem se zpátky k umyvadlu, abych dodělala svou práci, kterou mi Teresa laskavě naložila na bedra. Slyšela jsem Toma, jak za mnou povzdechl. Zvedla jsem oči a podívala se na něj v zrcadle. Palcem a ukazováčkem si třel kořen nosu.
"Tome.."
Podíval se na mě do zrcadla a usmál se. Úsměv plný bolesti.
"Promiň." Pošeptal a odešel. Teď jsem si povzdechla já. Už aby začala škola.
Ráno jsem se dostavila do spolku, jak Teresa chtěla.
"Dámy, včera jste všechny splnily svou povinnost.. Ikdyž tam byly nějaké překážky," podívala se na mě s notnou dávkou nenávisti, "všechny jste úspěšně došly do požadovaného cíle. Kluci si jenom pochvalovali umytou zem." Uculila se. Ještě aby si ji nechválili.. Prasata. To jako zase budou rok čekat, než tam Teresa nažene nováčky? Neuklidí si, dokud tam nenaženou další chudiny holky?
Z mého přemýšlení mě vytrhla Claudie, když do mě drcla.
"Jdeš?"
"Oh...Jo." Přikývla jsem. Ani jsem si nevšimla, že už se schůze, jak tomu Teresa důelžitě říkala, rozpustila.
"Cos prosímtě včera vyváděla?"
"Kdy jako?" Dělala jsem hloupou. Vlastně jsem ale nevěděla, o jaké části dne mluví, že jo.
"No večer.. Nebylas na pokoji a pak tě potkáme s Tomem."
"Byli jsme se projít, no co." Pokrčila jsem rameny.
"Tvoje štěstí, žes přišla na čas.." Řekla a najednou mě chytla za ramena a vesele se na mě podívala. "Co si vemeš na sebe?"
"A kdy jako?" Nechápala jsem ji.
"Dnes večer je přece ten, na který jsme čekaly.. Oficiální prohlášení, že jsi Omega.. Tys fakt neposlouchala.. Kde ses toulala myšlenkama?" Uculila se. Pustila mé ramena. Přidala jsem do kroku, když jsme procházely kolem Sigmy. Claudie sotva stačila mým dlouhým krokům.
"Kam tak valíš? Počkej přece.." Dobíhala mě. Když už jsme zašly za roh a ušly pár metrů, tak jsem spomalila, abych jí snad neuhnala, chudinku.
"Měla bys se mnou chodit na volejball." Zasmála jsem se.
"Ty budeš chodit? To si děláš srandu.. Když si tam odřeš koleno, víš jak to bude vypadat v šatech?"
"Já v šatech chodit nehodlám.."
"A co si tda vemeš dnes večer? Budou tam snad všichni.." Zajásala.
"Všichni?" Zopakovala jsem.
"Ano." Odpověděla bezstarostně. Asi si nevšimla toho zděšení v mém hlase. Nesnáším pozornost. Nenávidím to. A zatímco Claudie mluvila o tom, jaké si asi veme šaty, přemýšlela jsem nad tím, kdo to jsou všichni...