"Víš, ještě jsem pořádně nevěděl, co za...bytost Teresa opravdu je." Povzdechl jsem. Těžce jsem hledal slova, jak ji nazvat. Mel na mě upírala své oči lemované dlouhými řasami..
"Byl jsem tady nový, předtím jsem totiž měl individuální plán, studoval jsem na dálku a tak jsem se moc nezajímal o dění ve škole. Nezajímalo mě, kdo s kým chodí, kdo se rád předvádí a já nevím co. A brácha byl v tom stejný..
Jenomže jednoho dne jsme si s Billem řekli, že si dáme pauzu s kapelou a půjdeme studovat. Fanynky to sice moc vřele neuvítaly, ale co jiného jim zbývá, než to tolerovat. A tak jsme začali chodit do školy, Georg a Gustav si sem podali přihlášku taky.
No." Polkl jsem, abych mohl pokračovat. "Jednou jsem potkal Teresu. Mile se na mě usmála, tak jsem si myslel, že je to super holka. Na první pohled byla příjemná a tvářila se, že je v ní asi něco víc, než jenom hezká tvářička. Potkávali jsme se často a ona měla dost kuráže na to, aby mě pozvala ven. Byl jsem se s ní projít a ten den jsem byl tak šťastný, že jsem potkal takovou normální holku. Vypadala tak, tvářila se tak.. Kdo měl tušit, že je tak falešná.. Tehdy úplně změnila můj názor na vysokoškolské holky. Myslel jsem, že je každá stejná, že je zajímá jenom móda, líčení, minisukně a kde jsou nejlepší salony ve městě. Teresa se tak nechovala a já jsem skákal radostí...
Byl jsem s ní venku pak každý den.. Jenomže, čím dýl jsem ji znal, tím víc si začala stěžovat. Nechtěla se mnou chodit do kina. Nechtěla chodit do přírody, protože si může umazat sukni. Nechtěla nic a začala mi všechno zhnusovat. Kvůli ní jsem se začal hádat s Billem, protože on mi ji pořád vymlouval..
Až když pohár trpělivosti přetekl a já jsem se s ní konečně rozešel, tak jsem pochopil Billa. Řekla mi, že jsem úplně stejný, jako moje dvojče. Problém byl v tom, že já jsem jí nikdy neřekl, že mám bráchu, natož dvojče. A i kdyby nás viděla se spolu bavit, jako brácha možná vypadá, ale jako dvojče určitě ne. A ona to nemohla vědět.. Leda, že by si o mě zjišťovala nějaké informace.. Což mě přišlo přespříliš. Tak jsem se jí zeptal a ona mi řekla, že s ním prvně chodila.. A pak až přešla ke mně.. Ani bys nevěřila, Mel, jak to ve mně v tu chvíli vřelo. Hodně, opravdu hodně jsem se ovládal, abych jí něco neudělal.." Odmlčel jsem se.
"Jak dlouho jsi s ní byl?"
"Skoro půl roku." Odpověděl jsem a pak pokračoval. Ještě jsem totiž neskončil.. "Pak jsem se vrátil do pokoje, už jsem dávno bydlel v Sigmě a byl prezidentem, mimochodem díky bráchovi. Bill seděl na posteli a učil se. Když jsem naštvaně práskl dveřmi, skoro roztrhl sešit, jak se vylekal. Ptal se, co je.. A já jsem na něj vyjel, proč mi neřekl, že chodil s Teres. Bral jsem to jako podvod jak od něj, tak od ní.. Jenomže od něj mě to bolelo víc.
'Jsi můj starší brácha, myslel jsem, že přijdeš sám na to, co je to za fúrii..' Řekl mi tehdy. Chtěl jsem mu zakroutit krkem, ale pak jsem si uvědomil, že mě napomínal. Chtěl mě od ní odlákat, ale já jsem ho neposlouchal.. Měl právo mi to dokonce vyčítat, ale neřekl ani slovo. Teď jsem mu za to vděčný.. A když mi pak řekl, jaký měl s ní vztah on.. Litoval jsem ho. Já jsem na tom byl ještě dobře, narozdíl od něj. Tehdy by pro ni udělal první a poslední. Byl z ní úplně blázen a já jsem vůbec nevěděl, že s ní byl. Choval se jinak, to jo, ale nechápu, proč jsem nepoznal, že je to kvůli holce. Já se za to tak stydím.. To bylo poprvní v životě, kdy jsem snad tak selhal..
Vyprávěl mi, že když byli spolu, pořád se jejich rozhovor točil kolem mě. Bill se s ní chtěl bavit třeba o jeho oblíbených činnostech, jak se měl, jak se měla ona.. Ale ona ho odbyla jednoslovnou odpovědí a pak zase rozhovor stočila na mě. Doslova si z něj vytáhla všechno a pak se začala lísat ke mně.. když Billa odkopla.." Povzdechl jsem si. "Je to s ní prostě moc těžké.. Nikdy v životě jí to neodpustím. A to jsem Billovi jako puberťák sliboval, že nás holka nikdy nerozdělí, že jsme bráchové na život a na smrt. A tehdy se to málem stalo. Nikdy si to neodpustím.."
"Ale Tome.." Začala po chvíli, zvedl jsem k ní pohled, který jsem doteď upíral na její dlaně.. "Přece si nemůžeš vyčítat něco, za co skoro nemůžeš.."
"Díky, Mel. Tohle mi říkal i brácha, ale já to beru jako osobní selhání.. Mohl jsem Teresu hned odhadnout.. A ne, abych se nechal obalamutit jejíma dlouhýma nohama a minisukní.." Naklonil jsem hlavu na stranu. Pousmál jsem se. Nemohl jsem nikdy odolat minisukni..
"Nad čím přemýšlíš?" Usmála se taky.
"Jak bys v té minisukni vypadala ty.." Řekl jsem jí popravdě.
"Tak to nikdy neuvidíš... Přemáhala jsem se, abych si vůbec oblékla šaty, na ten úvodní vstup do Omegy, kdy mě vybrali.. Natož, abych v sukni chodila pořád. V minisukni." Zdůraznila to slovo mini.
"Ale Mel..."
"Prostě ne."
"To bys potom neměla chodit do Omegy.." Škádlil jsem ji.
"Jestli se tam nedostanu, líp pro mě, líp pro ně." Pokrčila rameny a opravdu se zdálo, že je jí to jedno.
"Nedovolil bych, aby se tam taková milá holka nedostala."
"Aby ses ve mně nemílil." Vyplázla na mě jazyk. Zasmál jsem se. Teď mě fakt dostala.
"Mám se bát?"
"Mě? Že váháš! Jsem postrah okolí.. Představ si, nelakuju si nehty!"
"To je neslýchané!" Zapojil jsem se do toho divadla. "Jak si to vůbec opovažuješ vyslovit nahlas!"
Začala se smát. Byla tak kouzelná...
"Jsem ráda, žes mi to vysvětlil.." Řekla najednou, hlas plný vážnosti.
"Jsem rád, žes mě hned nevykopala ze dveří.." Dal jsem jí pramen vlasů za ucho. Tváře jí lehce zrůžověly. Sklopila pohled.