Povidky-od-alli | Alfa a omega - Štvanice - 15 - konec

Kapitola patn當tá
NAKONEC to byla zima, co Annu řidilo. Nemohla zůstat dele
divajici se na těla: muže, ktery pro ni zemřel a ženy, kterou
zabila. Ale byl to chlad, vyplavujici teplo z jejiho těla, ktery
ji dal impuls pohybovat se.
Unaveně vstala na nohy, rušic vlky, kteři kolem ni byli
rozptyleni v marne snaze udržet ji v teple. Omluvně se
podivala na Charlese. "Vim, že auta jsou jenom par hodin
daleko- můžeš mi ukazat, jak se tam dostat?" Podivala se na
mrtvoly a pak zpět na Charlese. "Nemůžu tady už zůstat."
S povzdechem Charles vstal. Bran ho trochu ustalil, když se
zapotacel. Asil se zvedl s ostatnimi. Jenom Bran vypadal
připraveny na cestovani.
"Omlouvam se," řekla, "ale nemůžu jist dost, abych zůstala v
teple. A nedokažu se proměnit ve vlka." Jakmile padla noc,
začala teplota klesat, a jenom se ochlazovalo.
Charles do ni vrazil hlavou a vyrazil, zle kulhajic. Bran zůstal
po jejim boku, stejně jako Walter.
Zaťala prsty do limce vzadu na jeho krku, zapominajic, že
byl Marrok, ve sve potřebě po pohodě.
Ve tmě by les měl byt děsivy, ale zvykla si na něj, nebo byly
Charlesovi duchove krajiny konečně užitečni. Unava
provazela jeji kroky, a jeji čelist nemilosrdně drkotala.
Udělala neopatrny krok a jeji noha prorazila skrz krustu na
vrcholu sněhu a ona se ocitla hluboko ve sněhu, přiliš
unavena, aby se vytahla ven.
Batoh na jejich zadech zarachotil, a pak ji Asil vtlačil pod
ruku tyčinku. Bez nadšeni roztrhla obal svymi zuby a začala
žvykat. Chutnalo to jako karton, a ona chtěla položit svou
tvař dolů a spat. Ale Asil na ni zavrčel- zatvrzele ustupujic,
když Bran zavrčel nazpatek. Charles nevydal žadny zvuk,
jenom ziral na Asila se žlutyma očima. Byla to hrozba nasili
vic než cokoliv jineho, co ji přimělo polykat a polykat, dokud
nebyla lepkava věc pryč.
Vybojovala se ze sněhu a snažila se zůstat pryč od mist, kde
byla bila věc rozložena ve hladkych listech. Ne, že by do
zavěje znovu nespadla. Vlci měli take problemy, ale ne tolik
jako ona.
Když poprve uviděla pneumatiky, pomyslela si, že měla
halucinace.
Truck byl za Humvee, takže šla k němu. Zapasila s dveřmi,
dokud je neotevřela. Nebyl tam doopravdy prostor pro tři
vlkodlaky a ni, ale nějak se jim to podařilo. Zavřela dveře,
otočila kličem, a čekala s tuhou trpělivosti, dokud teplo
nezačalo plnit kabinu.
Teprve pak si uvědomila, že vlk sedici na sedadle vedle ni byl
Bran. Charles se usadil všeobecně a Asil se usadil na podlaze
spolujezdce a zavřel oči. Bran se stulil u ni a položil si čenich
na jeji stehna. Tu a tam se zachvival- a ona si nemyslela, že
to byl chlad, co mu vadilo.
Když truck foukal teply vzduch, stahla si rukavice a držela
prsty proti topeni, dokud je nemohla citit- a pak si rozvazala
boty a sundala je i se svymi mokrymi ponožkami. Pod jejima
nohama byly kaluže vody, ale roztaty snih se zahřeje, takže
ji to tolik nevadilo. Všechno, co odložila, nacpala za sedadlo.
Couvat s truckem dolů uzkou cestou bylo hrozne. Cesta
stoupala a klesala, takže polovinu času nemohla vidět ze
sveho zadniho okna a byla zavisla na bočnich zpětnych
zrcatkach. V domě, kdy řidila dolů k cestě, se jeji ruce
třasly stresem, pot ji stekal po zadech- ale truck byl stale v
jednom kuse.
Kabina byla citit jako tepla, mokra srst; hodiny na palubni
desce řikaly, že byly tři rano, a jeji prsty bolely a pulzovaly,
jak se konečně zahřivaly.
Řidila kolem půl hodiny, když šedy Suburban, přijiždějici
opačnym směrem, po ni mihnul světly a zastavil. I když byli
na silnici, zastavila vedle něj a stahla okynko. Neviděla dalši
auto celou noc, takže se rozhodla nestarat o dopravu.
Okna druheho SUV byla tmava, takže jedina osoba, kterou
mohla vidět, byl Tag na sedadle řidiče. Zamračil se na ni,
"Bran mi řekl shromaždit par ze smečky na vyčištěni. Všichni
v pořadku?"
Zabralo ji chvili uvědomit si, jak mu to Bran řekl. Podivala se
kolem na sve druhy, žadny z nich ji nepřipadal v pořadku. "Co
ti Bran řekl?" Jeji hlas byl unaveny a nezřetelny.
Tagovo zamračeni se prohloubilo, ale odpověděl ji. "Že tam
jsou dvě mrtva těla, čarodějnice a vlk. Sesbirame všechno a
udělame generalni uklid."
Anna přikyvla. "Humvee je na vrcholu cesty. Nechali jsme v
něm kliče. Myslim, že Asil ma někde auto, ale nevim kde."
Tagova tvař na chvilku ztuhla, jako by naslouchal něčemu, co
ona slyšet nemohla. Dal ji maly usměv a poklepal si několikrat
na spanek. "Bran ano. Přivezeme ho zpatky. Jsi v pořadku,
abys řidila zpatky?"
Byla to dobra otazka, a ona si nebyla jista, jestli nelhala,
když mu řekla, "Ano."
"Dobře." Zvuk jeho motoru se změnil, jak posunul řazeni, ale
neodjel nebo nevysunul okynko. Misto toho vahavě řekl,
"Něco se stalo... citil jsem takove..."
"Čarodějnice," řekla Anna pevně- a pravdivě tak daleko, jak
to šlo.
Kdyby Bran chtěl, aby každy věděl, co mu Asilova
čarodějnice udělala, mohl jim to řict sam. Zvedla okynko a
znovu se rozjela dolů po cestě.
Měla starosti, že nebude schopna najit Charlesův dům, ale
udělala to v pohodě. Vypadal pohodlně a bezpečně zakryty s
nově napadlym sněhem.
Pustila je všechny do domu a odpotacela se do koupelny, pak
do ložnice. Svlekla si špinave a mokre oblečeni, pak vlezla
pod deky ve svem spodnim pradle. Usnula, zatimco se tři vlci
oddělovali, jak byli hotovy jit do postele s ni.
"Je v pořadku?" zeptal se jeho otec.
Charles zavřel oči a poslouchal. Všechno, co mohl řict, bylo,
že pouto mezi nim a jeho družkou bylo silne a pevne. Nemohl
ještě řict, co bude jejich pouto znamenat, jake dary přinese.
Jeho uši mu ale řekly, že zpivala.
"Bude," řekl.
Asil zvedl svůj šalek čaje ve vzdani pocty. Jako jeho otec,
byl Asil čerstvě osprchovany a oblečeny v extra paru triček.
Jeho cestou vyjelo auto a zaparkovalo před domem.
"Moje auto," řekl Asil, neobtěžujici se vstat.
Sage otevřela dveře bez zaklepani a opatrně nakoukla přes
otevřeni. Když uviděla Brana, vyklepala si snih z bot a vešla.
"Někdo potřebuje lopatu," řekla Charlesovi. "´Sile, přivezla
jsem tvoje auto, a můžeš si ho vzit zpatky, pokud mě vyhodiš
u mě."
"Čištěni dokončeno?" zeptal se Bran mirně.
Sage přikyvla. "Tag to řikal. Vzal Charlesův truck ke
krematoriu a postaral se o těla. Řekl mi, abych ti dala vědět,
že vlk bude rozprašen na obvyklem mistě, a ma čtyři libry
soli na smichani s čarodějnicinym popelem. Přinese vysledky
do tveho domu k dispozici."
"Velmi dobře," řekl Bran. "Děkuji ti."
Zatimco Sage mluvila, Asil posbiral svoje nadobi a vzal ho do
kuchyně.
"Vyrazim se Sage." Zhluboka se nadechl, pak se formalně
poklonil Branovi. "O věcech, o kterych jsem ti neřekl- budu v
nejbližšich dnech očekavat tvou navštěvu."
Sage se ostře nadechla, ale Bran vzdychl. "Jsi na vyprask
trochu stary. Nemam nic, co bych ti řekl, co bys už nevěděl"-
zvedl oboči-" pokud za sebou nemaš dalši čarodějnici nebo
něco horšiho, co by mohlo ohrozit smečku? Ne? Pak jdi domů
a trochu si odpočiň, stary přiteli." Lokl si čaje, a pak řekl,
"Doufam, že tohle znamena, že mě přestaneš žadat, abych tě
zabil. Dava mi to zaživaci potiže."
Asil se usmal. "Předpokladam, že budu pokračovat v davani ti
zaživacich potiži- ale pravděpodobně ne z toho důvodu.
Alespoň zatim ještě ne." Otočil se k Charlesovi a věnoval mu
tu samou formalni poklonu. "Děkuji ti za tvou pomoc."
Charles kyvl hlavou směrem za něj ke koupelně, kde stale
běžela sprcha. "Anna zabila čarodějnici."
Asil usměv se stal prohnanym. "Pak musim spravně poděkovat
ji."
Charles chladně ziral do jeho oči. "Jenom to udělej."
Asil zaklonil hlavu a rozesmal se. Vzal Sage za rameno a šel s
ni ven, vkračejic naboso bez uskočeni do sněhu.
Pote, co auto odjelo, Bran řekl, "Budeš s nim mit stale
problemy- ale už to tak nebude myslet. Myslim, že taky
zamiřim domů. Leah bude mit starost."
Charles setřasl Asila- vic se obaval jinych věci. "Jsi si jisty?
Jsi vitan, abys zůstal tady nějakou dobu vic." Nikdy
nezapomene na Druheho, zběsilce, ktery čihal pod poklidnou
fasadou jeho otce.
Jeho tata se usmal, ale to jen zdůraznilo strašidelny pohled
v jeho očich. "Jsem v pohodě. Starej se o svou družku- a dej
mi vědět, až budeš chtit udělat věci oficialni. Rad bych ji
formalně spojil se smečkou, jakmile to bude možne. Tenhle
tyden je uplněk."
"Tenhle měsic je dobry." Charles si zkřižil paže na hrudi a
naklonil hlavu.
"Ale musiš byt unaveny, pokud si mysliš, že mi můžeš takhle
lhat."
Bran, ktery byl napůl cesty ke dveřim, se otočil zpět.
Tentokrat jeho usměv osvitil oči.
"Strachuješ se moc. Co takhle- budu v pořadku. Je to lepši?"
To byla pravda.
"Pokud se dostaneš do potiži, zavolej mě, a ja ti hned přivezu
Annu."
Bran jednou přikyvl a odešel, nechavajic Charlese starostem.
Jenom když Anna, tepla a vlhka ze sve sprchy, vešla do
mistnosti, hvizdajic znamou melodii, jeho obavy o Brana
odezněly.
"Crep, strep, venefica est mortua," řekla mu.
"Co je mrtve?" zeptal se ji, pak popřemyšlel o melodii a usmal
se.
"Ding, dong, čarodějnice je mrtva," objasnila, sedajic si
vedle něj. "A stejně tak dobry muž. Slavime nebo
truchlime?"
"To je vždy otazka," řekl ji.
Natahla prsty na stůl. "Byl dobry muž, viš? Zasloužil si
šťastny konec."
Překryl jeji prsty svymi, hledajic spravna slova, ale ta
nepřišla.
Po chvili si opřela čelo o jeho rameno. "Mohl jsi umřit."
"Ano."
"Ja taky."
"Ano."
"Myslim, že vezmu šťastny konec, ktery nam dal a na tom
zaleži." Divoce kolem něj obalila obě paže. "Miluju tě."
Otočil se a přitahl si ji na klin. Jeho paže se třasly, a byl
velmi opatrny, aby ji nedržel tak tvrdě, že by ji mohl ubližit.
"Taky tě miluju."
Po dlouhe době vzhledla. "Jsi taky hladovy?"
BRAN citil monstrum neklidně se hybat, když odešel z domu
sveho syna. Myslel si, že to měl konečně zavřenenepřijemne
zjistit, že ta klec, kterou vymyslel, nebyla
bezchybna. Vice než nepřijemne.
Naposled se takhle citil, když Modra Sojka umřela. Držel
bestii na nejjemnějšich vlaknech- a to ho vystrašilo. Nemohl
si dovolit znovu takhle někoho milovat.
Stale byla tma, když zaparkoval v garaži. Okolo hodiny spali
v Charlesově domě, a stale to bylo několik hodin, než přijde
svitani. Tiše vstoupil do sveho domu a vystoupil po schodech.
Leah nebyla ve svem pokoji.
Věděl, než otevřel sve dveře, že spala v jeho posteli. Tiše
vešel a zavřel za sebou dveře.
Stočena na jeho straně postele objimala polštař. Vzedmula
se v něm něha; spici vypadala jemna a zranitelna.
Zatlačil něhu zpátky, protože tam bylo příliš mnoho
nebezpečí. Věděl, že jeho synové nikdy nepochopili jeho
manželství, spařeni. Zabralo mu par let po smrti Modré
Sojky najit Leah, ženu tak sobeckou a hloupou, že si byl
jisty, že by ji nikdy nemohl skutečně milovat. Ale láska
nebyla pro pářicí pouto nezbytná- přijeti bylo, důvěra byla- a
láska byla bonus, který si nemohl dovolit.
S Modrou Sojkou našel pářicí pouto jako odpověď pro bestii rozkládající
výdaje kontroly. Potřeboval pářicí pouto, aby
udržel monstrum, kterým se mohl stát, v šachu. Ale nemohl si
dovolit ztratit někoho dalšího, koho miloval způsobem, jakým
miloval Modrou Sojku. Takže našel přijatelný kompromis v
Leah.
Svlekl si šaty, dělajíc teď hluk. Leah se vzbudila, když mikina
zasáhla podlahu.
Posadila se a vymnula si spánek z tváře, ale když jeho
kalhoty následovaly tričko, ohrnula na něj rty a řekla, "Pokud
si myslíš, že jsi-"
Zavřel ji ústa svými, a krmil bestii její kůži, jejím pachem, a
zvuky, které vydávala, když ji těšil. Přestala se bránit po
prvním polibku. Když s ní skončil, přitiskla se blízko, třesoucí
se trochu závěrečnými otřesy.
A bestie spala.
SMEČKA běžela skrz studeně-mlčící les, jako Divoký Lov
starých příběhů, fatální každému stvořeni s dostatečnou
smůlou, aby zkřížilo její cestu.
Anna byla tak šťastna jako nikdy. Nevadil jí dobry lov,
alespoň vlkovi v ni ne, ale stále mohla cítit Branovo maso a
krev, dané jí ke zpevnění jejího místa ve smečce. Chuť byla
sladká a bohatá- a to Anně vadilo o hodně víc, než jejímu
vlkovi- a raději by se rozhodla, jak se o tom cítila, než to
nahradila masem a krvi něčeho jiného.
Charles neustále klesal vzad, a ona zůstala s ním, následujíc,
když se odtrhli od smečky. Před ostatními vlky se choval s
váznou důstojnosti.
Když byli sami, najednou uhnul stranou, srážejíc ji z nohou,
než se mohla obrnit- a hra začala. Ona a Charles si hráli,
dokud si nevšimla, že zvýhodňoval svou špatnou nohu, a pak
odpočívali.
Byli oddaní to odpoledne v malém kostele ve městě. Sage ji
den předtím odvedla na nouzovou cestu do Missouly, takže
měla dokonce správné šaty.
Asyl dodal kytici a ozdobil kapli svými růžemi.
Nevěděla, že Charles zkontaktoval její rodinu, dokud
nevstoupila do kaple a její otec nečekal v uličce, aby ji
doprovodil, místo Brana. Její bratr stal s mládenci, vedle
Samuela.
Takže byla oddána se slzami stékajícími její tváři. Ministr
zastavil obřad a podal ji kapesník, aby se vysmrkala, což ji
rozesmálo. Její oblíbený moment ale byl po obřadu, když její
otec, hubeny a vysoký a shrbeny, potřásl na Charlese prstem
a vyhrožoval mu smrti a roztrháním na kusy, pokud se o ni
nepostará. Všichni vlci, kteří to slyšeli- což znamenalo
všechny vlky v místnosti- sledovali s pobaveným úžasem, jak
Charles pokorně sklonil hlavu, jako by její otec byl Marrok.
Anna se usadila proti Charlesovi, když odpočívali v lesích,
jeho srst měkka a hustá proti její vlastni. Vedl je v kruhu,
viděla, protože byli za Branovým domem a ona mohla vidět
světla uvnitř, kde její otec a bratr byli stále vzhůru pravděpodobně
mluvicí o ni. Doufala, že kvůli ní byli šťastni.
Soudě z posledních pár dnů, tenhle její nový život nebude
snadný, ale, pomyslela si, bude ho mít rada.
Někde v divočině obklopující je zavolal lesní vlk svou družku.
Anna vyskočila na nohy, hravě skousla Charlesův nos a
vyrazila s ním v patách. 

KONEC