Povidky-od-alli | Alfa a omega - Štvanice - 13

Třin當t
NEŘEKLA mu, jak Charlese hledat, takže je Asil směroval
zpět k jejimu srubu. Opatrně Maripose vysvětlil, že tam
Charlese citil, že se Charles mohl rozhodnout čekat, kde si
myslel, že přijdou.
Bylo možne, že pravě to Charles udělal- takže ji přesně
nelhal. Bran nějak odřizl spojeni smečky, takže to Asil
nemohl ověřit, ale byl si poměrně jisty, že Charles byl někde
pobliž srubu. Ten chlapec byl opatrny a měl s sebou svou
křehkou novou družku. Musel vyrazit kontaktovat Brana,
ještě než dopadl posledni kousek vybuchu srubu. Čarodějnice
a Sarain vlk byly jedna věc- ale chlapec vi, že by stejně už
neměl šanci proti Asilovi.
Charles by měl byt nyni dobře na sve cestě k autům. Asil
tady neznal hory tak dobře, ale měl dobrou hlavu na
vzdalenosti. Musel by ho stopovat až by došli ke srubu- nebo
tomu, co z něj zbylo- ale pokud byl Charles dost chytry, aby
odjel, čarodějničino hledani bude bezvysledne.
Samozřejmě, kdyby Charles zjistil, že jeho otec tu byl take,
ten zatraceny blazen by pravděpodobně zamiřil zpatky do
chřtanu nebezpeči; byl tim druhem heroickeho idiota.
Přesto, chvili to zabere, než dosahnou srubu, takže Asil
může koupit Charlesovi tolik překažek, kolik mohl. Nevěděl,
co udělat, co by mohlo pomoct vic než to.
Kromě toho, chtěl vidět Mariposinu tvař až uvidi trosky.
Zničeni srubu bylo chytre, chytřejši, než si myslel, že
Charles byl. Možna nedal Branovu zabijackemu zviřatku
spravne hodnoceni.
Doufal, že Charles zabil toho uboheho kojota zachyceneho
tak blizko smrti, ale drženeho při životě Mariposinou vůli a
magii. Nikdy nechtěl stravit dalši noc poslouchanim nějakeho
uboheho mučeneho tvora dychajiciho rozedranymi vzdechy v
prostoru pod podlahou, na ktere on ležel. Zabralo mu většinu
te nešťastne dlouhe noci, aby zjistil, co to bylo. Nejdelši
dobu měl strašne podezřeni, že to byl ztraceny lovec, kolem
ktereho všichni dělali takovy povyk.
Nikdy nechtěl nikoho znovu vidět rozřezavat žive zviře.
Nikdy nechtěl vidět Sarainu milovanou osobu vyplněnou
nějakym cizincem, ktery sledoval čarodějnici, jako by byla
jeji bohyně a plnila jeji přani. Jeho Sarai by Maripose nikdy
nepřinesla zviře k ubližovani. Nikdy by nedovedla Asila.
Udělala to take bez přikazů. Mariposa ho nečekala.
Stražci měli byt poslušni, neschopni myslet sami za sebe.
Myslel si, že tam bylo vic vlka, než Mariposina bezducheho
stražce. Byla to stejna hloupa naděje, ktera jej přivedla do
tehle šlamastyky.
Kdyby jen Charlesova Anna nebyla Omega, pomyslel si, jeho
hněv by způsobil lakadlo Sarainy formy k ničemu. Citil ten
vztek teď- bezmocne slzy žalu, že vlk jeho Sarai byl
ukraden a změněn ve... věc.
Kdyby zůstal s Charlesem, pomohl mu zjistit co dělat s
Mariposou, možna by měli šanci. Ale Annina přitomnost
otupila jeho bolest a nechala jen věděni, že cokoliv
čarodějnice Sarai udělala, nezlomila jeho pouto s ni. Když
vlk, ktery vypadal jako jeho Sarai odešel, musel ho
nasledovat.
Ne, byl přiliš stary, aby obviňoval ostatni lidi ze svych chyb.
Nikdy to nebyla Annina chyba, byla jeho vlastni. Byl přiliš
stary, aby věřil ve šťastne konce. Nejlepši věc, kterou pro
Sarai mohl udělat, bylo ujistit se, že jeji vlk tentokrat
zemře.
Když Mariposa dnes rano předpovidala s vodou budoucnost a
objevila, že přichazel novy vlk, věděl, kdo to byl. Věděl, jake
neštěsti to bude, pokud do rukou dostane Brana. Takže když
se ho zeptala, jake jine vlky by Bran poslal za Charlesem,
lhal. A lhal s pravdou. Dalši vlk, ktereho by Bran poslal, byl
Tag. Asil se nedival na Brana, doprovazejiciho je s veškerou
zuřivosti zlateho retrivra.
Bran byl vždycky klamny parchant, jemny a mily dokud vam
neroztrhal hrdlo. Měl take mnoho jinych dobrych vlastnosti.
Asil si byl jisty, i se slabosti, kterou on, samotny, nechal v
Branově obraně, stary se může nějak vykroutit. Možna,
kdyby byl schopny mu dat větši varovani?
Kdyby Branovi všechno řekl, když poprve přišel do Aspen
Creeku?
Přiliš pozdě, přiliš pozdě.
Asil se moc netrapil skromnosti. Znal vlastni silne stranky,
kterych bylo mnoho- a on ji padl za oběť. Nevěděl, jak se mu
podařilo přesvědčit sebe samotneho, že Bran by ji měl byt
schopen odolat, když on nebyl.
Alespoň nevěděla, kdo Bran je. Zatim.
Přal si, aby to v lesich byl misto Charlese Samuel. Charles byl
rvač, zabijak. Mnoho neřekl, jen tiše čihal za svym otcem,
aby se inspiroval hrůzou, kterou Bran mohl byt schopny
způsobit. Kdyby nebyl tak zaujaty vyhliženim jako neškodny
chlapec.
Asil viděl Charlese jednou nebo dvakrat v akci- a byl
působivy, musel mu Asil nechat. Charles mohl byt silny a
rychly, ale to, co zde potřebovali, byla jemnost, ne svaly.
Samuel byl stary a mazany. Vzdělany. Charles byl zabijak,
ktery byl napůl-rozptyleny svou novou družkou, bezmocnou a
křehkou družkou. Nebyla moc jako jeho Sarai, ktera byla v
jejim pravem opaku bojovnice.
Něco se otřelo o jeho bok.
Podival se dolů, ale neviděl nic, i když se ho to znovu dotklo.
Nenapadně, tak, aby nepřitahl pozornost čarodějnice, spustil
ruku a ta dosedla na chlupata zada- nebyla tam pro žadny z
jeho dalšich smyslů. I tak, věděl, čeho se dotkl.
Pošetile, naděje vzrostla v jeho srdci, jak se jeho prsty
sevřely na hedvabne srsti, ktera mu kdysi byla velmi znama.
Může čarodějnice měnit podobu?
Znovu Bran, přitahujic ho zpatky do reality. Naneštěsti si
Mariposa všimla jeho zavahani.
"Děje se něco?" zeptala se.
"Spousta věci," řekl ji Asil. Měla pravdu, byl šťastny, když ji
mylil s pravdou tolik, kolik mohl. Ještě neziskala schopnost
všech dobrych Alfů zeptat se na specifickou otazku. Brana
bylo mnohem těžši podvadět.
"Moje Sarai je mrtva a ja nejsem." Nenapadně otestoval
vzduch a uvolnil se, když mu na ni divočina dala lepši
odpověď. "A něco je ve stromech- velky dravec, ktery neni
medvěd. Slyšel jsem, že na tomhle mistě jsou rosomaci."
Pokrčenim ramen vypustila dravce a přestala mu věnovat
pozornost. Napadlo ho, jestli věděla, že si broukala Sarainu
oblibenou piseň. Dělala to, aby ho mučila vzpominkou toho, co
bylo ztraceno, nebo protože se ji libila?
Bran čekal, dokud nebyla Mariposa zaměstnana svymi
vlastnimi myšlenkami, než s Asilem znovu promluvil.
Čarodějnice ma nesmrtelnost, silu a rychlost vlkodlaka. Může
se take přeměnit? Je opravdu vlkodlak? Měni nějak svůj
pach, takže je citit jako člověk a čarodějnice, ale ne
vlkodlak? Nebo si to jen vypůjčuje od sveho stvořeni?
Asil pokrčil rameny. Možna byla šance se o Maripose naučit
něco vic.
Teměř dvě stoleti jakmile si uvědomil, že pařici pouto k němu
dalo Maripose přistup, blokoval spojeni, jak nejlepe mohl. Ale
nejhorši se stalo, tak jake v tom bylo nadale nebezpeči?
Shodil štity a jen železna kontrola mu dovolila jit dal jako by
se nic nestalo, když ho Saraina laska zaplavila jako mořske
vlny. Chvili všechno, co mohl udělat, bylo pokladat jednu nohu
před druhou.
Některe spařene pary spolu mohly mluvit z mysli do mysli,
ale se Sarai to vždy byly emoce. V průběhu let jim praxe
dovolila vyvinout to v něco ne moc odlišneho od telepatie.
Bal tak šťastna, že ji nakonec nechal vstoupit, že se mohla
napit z jeho energii, vytvořit se z něj, spiš než Mariposou.
Otevřel se ji, takže mohla udělat tak, jak si přala. Kdyby za
tim byla čarodějnice, bylo by to fatalni, ale on byl
přesvědčen, že to byla jeho Sarai. Ubrala od něj jen trochu,
jak se naučila od ni.
Sarai byla mrtva, nikdy ji neměl zpatky. Rozuměl tomu,
protože to bylo něco, co ten napůl-žijici stin jeho družky
chapal. Pokud uspěje v Mariposině zabiti, i tenhle stin jeho
družky bude navždy pryč- pokud ne, bude uvězněna v tomto
napůl-životě, ktery byl živouci peklo. Rozuměl tomu, ale čast
něj se nemohla obtěžovat s budoucim truchlenim, zatimco
vstřebaval radost, že mu něco z ni zůstalo.
Co?
Mohl citit Branovu frustraci a přemyšlel, kolik citil z toho, co
on a Sarai dělali. Potřeboval, aby Bran věděl? Sarai si to
myslela, takže se mu to snažil řict.
"Teď vim, že tvůj stražce neni ona, ale je citit jako Sarai.
Někdy jsem přemyšlel, jake by to bylo s ni mluvit. Jen
jednou," řekl a byl odměněn, když se Mariposiny nehty
zaklesly do rukavu jeho bile bundy.
"Je tady; je to Sarai. Ale je moje," řekla Mariposa.
"Nepotřebuješ si s ni promluvit. Nechce tě."
Ale Bran porozuměl; Asil to mohl vidět v zamyšlenem
pohledu, ktery na něj jeho Alfa obratil.
Mohl se zastavit. Ale Mariposa neoblomně narokovala na
někoho, kdo byl jeho.
"Stale mě miluje," odpověděl Asil, vědic, že ji to jen
znepřateli. "Čast ji ano. Mohl jsem to vidět v jejich očich,
když přišla, aby mě dostala." A co viděl, bylo realne, teď už
věděl. Zlostně držel myšlenku. "Přišla ke mně- tys ji
neposlala."
"Patři mně." Čarodějnice zněla rozrušeně. "Stejně jako ty."
Zastavila se jako otočna myšlenka kolem a našla něco, co ji
potěšilo. Otočila se k němu a věnovala mu svůdny usměv. "Ty
mě taky miluješ." Citil jeji natahnuti se k němu skrz pouto,
ktere sdilel se Saraiinym vlkem a citil jeji tichou paniku, že
by čarodějnice mohla vidět, co dělali. Tolik se bala- a on to
nemohl vydržet.
Tak se vydal zmatene Maripose. Nebylo to, jako by to bylo
obtižne.
Sehnul se a vzal si jeji usta v živočišnem utoku. Po chvilce
prosteho překvapeni to uvitala. Věděl, cela ta leta, co byl
skutečny zaklad jeji posedlosti se Sarai. Snažil se to řict
Sarai, když poprve porozuměl, ale ona v lidech chtěla vidět
jen dobro. Myslela si, že byl přiliš podezřivavy- a domyšlivy,
což byla dost pravda.
Myslela si, že mu to zatemnilo usudek, což pravda nebyla.
Nevěřila mu, když ji řekl, že se na něj Mariposa zaměřila, do
te noci, kdy Mariposa Sarai podruhe otravila. Divka se
snažila přestrojit za jeho družku. Bylo to zbytečne,
samozřejmě. Mohla byt schopna změnit, jak vypadala, ale
vůbec nebyla citit jako jeho družka.Kdyby byla Sarai jen
člověk, byla by mrtva z otravy, misto toho byl tři dny
nemocna. Mariposa chtěla, aby umřela. Jenom pak Sarai
souhlasila, že s divkou bylo špatně něco, co nemohla napravit.
Jenom pak souhlasila poslat Mariposu pryč.
Libal Mariposu, doku nebyla bezdecha a lapajici po dechu.
Dokud pach jejiho vzrušeni nevzrostl v bouřivych vlnach. Pak
ji pustil, otřel si usta hřbetem ruky a řekl ji absolutni
pravdu. "Nemiluju tě. Nikdy jsem tě nemiloval.
Slyšela to v jeho hlase, citila to v jeho nevzrušenem těle. Na
chvili byla jeji tvař prazdna šokem, a on pro ni teměř citil
litost. Teměř. Kdyby nepřemyšlel o Sarai, a ubohem kojotovy
pod podlahou srubu a myvalovi, ktere rozřezala na kusy a
držela naživu- ne, protože ho potřebovala naživu pro kouzlo,
ale protože ji těšilo to dělat.
V přišti chvili byl jeji šok pryč. Věnovala mu cynicky usměv,
usměv děvky.
"Možna ne, ale chtěl jsi mě. Viděla jsem to ve tvych očich.
Vidim to teď. Jsem mlada a krasna, a ona byla stara a velka
jako krava. Chtěl jsi mě, a ona to věděla. Byla žarliva a
poslala mě pryč."
Zvedl na ni oboči. "Michaš svoje přiběhy. Myslel jsem, že
jsem to byl ja, kdo byl žarlivy na velkou lasku, s kterou tě
Sarai snesla. Myslel jsem, že jsem to byl ja, kdo tě poslal
pryč, protože tě Sarai milovala. Neřekla jsi to?"
"!Cabron!*" Dupla si nohou. "Hijo de puta."**
Těžke věřit, že byla stara dvě stoleti a ne mlada divka, jako
ktera vypadala a kterou hrala. Jako Petr Pan, nikdy
nevyrostla.
"Milovala mě. Nakonec si vybrala mě. Proto je se mnou a ne s
tebou.
Ale"- zvedla prst-"ty jsi mě chtěl. Proto mě poslala pryč.
Chtěl jsi mě a to ji rozzlobilo. Byla jsem mlada a bezmocna,
ditě v tve peči, a tys mě chtěl."
"Proč bych tě chtěl?" zeptal se ji chladně. "Měl jsem Sarai,
ktera byla vic ženou, než ty někdy můžeš byt. Chtěl jsem
Sarai; pro Sarai jsem žil a umřel. Nikdy jsi pro mě nebyla vic,
než zbloudily mazliček, o ktereho se Sarai chtěla starat."
Nechal svou pravdu zařinčet v ušich, a když se jeji ruka
zvedla, plna magie, neudělal žadny pohyb k obraně. Byl si
jisty, že ho nezabije- ne než se přesvědči, že měla pravdu.
Nebo dokud ji nedostane do opravdoveho vzteku.
Čest se domahala, aby bojoval za přežiti tak dlouho, jak
mohl, snažil se zastavit tuto hrozbu, kterou přinesl
Marrokovi. Cokoliv menšiho smrti mohl Asil zvladnout. A
zatimco se soustředila na něj, nevěnovala pozornost tomu, co
dělala Sarai- a, vice důležitě, nevěnovala pozornost Branovi.
Ale Sarain vlk nebyl tak optimisticky. Ve chvili, než ho
čarodějnicina moc zasahla, zaplavila ho obrazky věci, ktere
viděla čarodějnici dělat lidem.
Věci, ktere by ho mohly přimět zpochybňovat jeho předchozi
usudek, že tak dlouho, jak nebyl mrtvy, bude v pořadku.
Kdyby potřeboval důkaz, že jednal se stinem sve družky, pak
by to věděl. Sarai by věděla, že strašit ho v postupu,
nepomůže. Ale připomnělo mu to, že ji neblokoval, citila jeho
bolest take. A i když byla jen stin, nechtěl ji zranit. Přitahl
sve štity, aby Sarai zablokoval, pravě než ho čarodějnice
zasahla s větši zuřivosti než obratnosti.
Zakřičel, protože nebyl vyztuženy, protože to bolelo hůř,
než myslel, že je možne, a protože se jeho vlk rozhodl, že ho
nenecha jen lehnout a vzit to.
Změnit se v tu chvili bylo tak nevyhnutelne, jako to bylo
hloupe. Bolest se čtyřnasobila a syčela dolů nervy, končic
jeho přanim, aby to neudělal. Čas se pro něj změnil, sekundy
se staly hodinami, až existoval jen v prazdnotě utrpěni. Pak
se to zastavilo. Cele jeho tělo přešlo otupěnim, jak dokončil
přeměnu. Byla to jen chvile, prostor svobody, ktery mu Sarai
přinesla, jak od něj vzala jeho bolest. Nechavajic ho ve vlči
podobě, stojici dvě stopy od Mariposy a v plne kontrole jeho
těla.
Poprve vypadala Mariposa vystrašeně, a on ten strach jedl,
jako by to bylo čerstve kapajici maso. Zastavil se, aby to
vychutnal, než se na ni vrhl. Ale to ji dalo chvili navic
,protože měla čas zakřičet jmeno jeho družky.
"Sarai!"
A jeho otevřene čelisti se setkaly se srsti misto kůže, se
Sarainou krvi a ne Mariposinou. Jak se jeho tesaky hluboko
zakously, bolest Mariposiny magie ho znovu trhala,
zastavujici se jen, když Bran udělal svůj pohyb.
"TAHLE věc neni hnusna," řekla Anna Charlesovi. "Pokud
jsem měla, řekněme, pět a stale si uživala lepkavě kremove
sladke věci, můžu to mit vlastně rada."
Anna teměř šeptala, zatimco žvykala sušenou zmrzlinu.
Zřejmě ji přesvědčil, že konzumovat kalorie bylo důležite.
Bylo moc špatne, že tim krmila i Waltera a jeho. I když
Walter vypadal, že si toho važi.
Charles zamručel, jak shližel udolim na male postavy, ktere
prochazely přes louku. Vitr občas foukal jejich směrem, ale
přichazel ze špatneho směru, aby druhe varoval, takže byli
pozorovani.
"Přemyšlim, proč to děla," řekla Anna, když se Asil přeměnil
do sveho vlka. Charlesovi to nepřipadalo zaměrne- a
uprostřed toho byly jeho pohyby najednou elegantni a
řizene, jak se vrhnul na čarodějnici.
Všichni tři- Charles, Anna a Walter- vstali. Byli moc daleko,
aby napodobili zavěr, ale...
Věc, ktera vypadala jako vlk Asilovi družky se prostě
objevila odnikud, aby ho zastavila. A v tu chvili jeho otec
udělal svůj pohyb. Čarodějnice, rozptylena bojem mezi dvěma
vlky, to teměř minula.
Teměř.
A Charles byl moc daleko, aby změnil, co se stalo.
ASIL citil jeji frustraci, ale Sarai nemohla ignorovat hlavni
rozkaz sveho stvořeni, chranit Mariposu. Ještě ne. Nedal ji
dost. Takže bojovali, protože ona se nemohla zastavit, dokud
nebyl mrtvy nebo ji čarodějnice nezastavila.
Za normalnich okolnosti by to nebyl žadny zapas. Mohla byt
bojovnikem, ale Asil ji naučil všechno, co znala, a v teto
podobě ji převažoval o padesat liber svalů.
Byl rychlejši a silnějši, ale ona bojovala, aby ho zabila. On
bojoval, aby zůstal naživu, aniž by ji zranil.
Kdyby ho zabila, navždy by truchlila a to nemohl vydržet.
Citil ze sebe padat čarodějničin řemen, viděl Sarai zavahat,
když to spadlo take z ni.
A pak byl ten moment svobody pryč.
"Asile sedni," řekla Mariposa, jeji hlas chraplavy, ale bič jeji
sily se nad nim usadil a nutil ho udělat, jak řekla, spoutany a
drženy tak pevně jako vždy.
"Sarai, přestaň." Nevšimla si, že Sarai neudělala pohyb, aby
pokračovala ve svem utoku.
Protože se na Sarai nedivala; stale se divala na Brana.
Asil jeji pohled nasledoval.
Nejdřiv si pomyslel, že Bran byl mrtvy. Ale Mariposa se nad
tu stalou postavu rozkročila a nakopla ji. "Vzhůru. Vstaň."
Toporně se to zvedlo na nohy. Tělo bylo stale Branovo, šedy
vlk s přihlouplymi střikanci bile na konci sveho ocasu. Ale
když to vzhledlo na čarodějnici, nikdo nebyl doma.
Asil viděl zombie s větši osobnosti. A kdyby nebyl vlk, použil
by gesto, ktere ho matka naučila k odraženi zla, což bylo k
ničemu.
Nepracovalo to, pokud to nebylo krvi čarodějnice- a pokud
Mariposa nevěděla, nechtěl byt tim, kdo ji to nauči.
I stražce, stin jeho družky, kterym byla, měl uvnitř vic, než
cokoliv oživovalo Marroka.
Spokojena, že ji Bran znovu poslouchal, podivala se na Asila.
"Hussane, přeměň se zpatky na člověka."
Ach Allahu, to boli. Přiliš přeměn v přiliš malo hodinach, ale
jeji přikazy byly nelitostne.
Vyvravoral na nohy a citil ostry polibek ledovych krystalů ve
sněhu. Chlad mu obvykle nevadil- meně než všem vlkodlakům.
Ale teď to citil.
"Obleč si šaty," vyštěkla.
Byly roztrhane a zkrvavene, ale lepši než stat nahy v zimnim
větru. Jeho ruce se třasly, dělajic mu těžke rozvazat boty.
Mohl najit jen jednu ponožku, a ta byla tak mokra, že si ji
nenasadil; puchyře byly jeho posledni starosti.
Asil byl vystrašeny, vyděšeny. Žadna čarodějnice, kterou kdy
viděl, a on jich za leta poznal hodně, nebyla schopna udělat
něco jako tohle vlkovi s ne vice magii, než měla v ruce.
Člověku, ano- mrtvemu člověku. Udělal chybu, uvědomil si.
Přemyšlel o ni jako o ditěti, jakkoliv mocnemu, kterym byla,
ale měla dvě stě let na ziskani znalosti a moci.
Opatrně pocitil pouta smečky ke svemu Alfovi a citil... nic.
Opravdu Branovi udělala to, co udělala Sarai? Dvě stě let
byla dlouha doba na studovani a učeni se. Možna našla
způsob, jak udělat dalšiho stražce na svou ochranu, způsob,
ktery zabral par minut misto čtyř dnů mučeni.
Pak si uvědomil, že ho odřizl Bran sam, že poutani smečky
bylo stale na mistě. Porozuměni mu dalo naději; znovu pohledl
na Marroka, ale stale viděl jen omezenou inteligenci, ktera
neznačila žadnou podobnost s mužem, kterym Bran byval...
byl.
Jen pro jistotu přezkoumal znovu Asil poutani smečky, ale
někdo je aktivně těsně držel. A jedina osoba, kterou znal,
ktera to mohla dělat, byl Bran.
Ale nebyly utěsněne uplně.
Něco se z Brana uvolnilo a dotklo se ho to černymi studenymi
prsty, mokvajic pomalu do jeho duše. Sarai tiše zafňukala,
když si uvědomila, co to znamenalo, dřiv než on, ale pak,
vždycky byla v tomhle druhu věci lepši, než byl on- on
vždycky přemyšlel o hněvu jako o něčem žhavem a rychlem.
Tohle bylo horši.
Zběsilec.
V te době byl s severni Africe, ani ne stoleti stary. Ale i tam
slyšel přiběhy. Nositel smrti. Cele vesnice vyvražděne, od
starych žen po den-stare děti. Byly pisně a přiběhy. Většina
z nich teď ztracene v čase.
Čarodějnice vynutila přeměnu na svem synovi a svem vnukovitakže
si s nimi mohla hrat. Po leta je držela jako mazličky,
aby plnili jeji přani. Udělalo ji to nejnebezpečnějši
čarodějnici na Britskych ostrovech. A pak se jeji syn
osvobodil.
Zabil svou matku a snědl ji. Pak zabil všechno žive na mile
daleko. Našel domov v tmavem srdci velkych Welšskych lesůa
po leta nic živeho nežilo na den cesty od jeho doupěte.
Velci lovci generace, člověk, vlkodlak, nebo jiny, se snažili
vyhrat jejich čest nebo prokazat jejich odvahu- a zemřeli.
Někdo šel vykonat pomstu za ztracene milovane.
Zemřeli. I blazni, kteři nerozuměli, ti, kdo byli dost
nešťastni, aby přišli dost blizko monstra, ti take zemřeli.
Pak jednoho dne, nebo tak to slychal, vyšel Bran z divočiny,
jeho syn po jeho boku.
Už ne zběsilec, jenom harfenik, vypravěč přiběhů, a vlk
samotař.
Davajic dostatek času, i nejhrůznějši přiběhy se změnily v
legendy, pak v nic. Asil si byl dost jisty, že byl jediny, kromě
Samuela, samozřejmě, kdo věděl dost, aby porozuměl, co to
bylo, co čarodějnice udělala.
Myslela si, že měla Marroka pod kontrolou. Ale pak,
Marriposa si vždycky přepisovala realitu, aby seděla ji.
"...him of eagum stod ligge gelicost leoht unfaeger," citoval
Asil tiše.
"Co jsi řikal?" Mariposa byla bila a viditelně vyčerpana, ale
jeji řemen byl silny a nerozbitny.
"Beowulf," řekl ji. "Hruby překlad je, věřim... ´z jeho oči
vyzařovalo planouci, zlověstne světlo.´ Nejsem basnik, abych
překladal ve veršich."
Podeziravě se podivala na Brana, ale viděla jen oči tak matne,
že byly vice hněde, než jantarove. Asil to věděl, protože se
dival sam.
Z jeho oči vyzařovalo planouci, zlověstne světlo. Grendel
sliboval byt něco k Branově době jako zběsilec, jak slychal
ostatni přiběhy vypravěne skrz staleti. Ale nedostatek
inteligence v očich jeho Alfy a chladny černy hněv tekouci
pomalu z Brana do každeho vlkodlaka vazaneho s nim byl
daleko strašidelnějši než by Grendel nebo Grendelova matka,
nelitostna monstra epiky, mohla kdy byt. Doufal, že to
nakazilo jen nejbližši smečku, ale moc se bal, že se to mohlo
rozšiřit na všechny z nich.
Smrt by proudila světem, jako to nebylo od Black Plague,
kdy třetina Evropy vymřela. A v tomto světě by pro
vlkodlaky už nikdy nebyl mir.
"Bojiš se," řekla mu. "Jak bys měl. Pro teď ti dovolim byt
svym- ale pokud bude špokračovat v dělani mi potiži, udělam
tě svym mazličkem, jako jsem udělala něj. Mazličci jsou
meně užitečni, než Sarai, neschopni reagovat na cokoliv
kromě přimych povelů- planovala jsem tě udělat stražcem,
jako Sarai. Měl bys byt opatrny, abych nezměnila sve
smyšleni."
Myslela si, že se bal ji. A to take ano, dokud ji monstrum,
ktere stvořila, nepřekonalo. Neměla tušeni.
Pokročila o dva kroky k Asilovi, pak ho tvrdě uhodila.
Neudělal žadny pohyb, aby se branil. Byla mirně omezena
svou velikosti, ale udeřila ho plnou silou, Sarainou silou.
Reflexivně si olizl krev ze rtu.
"Tohle je za to, žes mi lhal o tom, kdo byl tenhle vlk. Je to
Marrok, ne nějaky hloupy nižši vlk. Věděl jsi to, věděl- a
nechal jsi mě věřit, že je někym jinym. Mohl mě zranit. A ty
mě maš udržovat v bezpeči, zapomněl jsi? Byla jsem dana do
tveho drženi, takže bys mě měl udržovat v bezpeči."
Časem staři vlci ztratili kontakt s realitou. Prvni krize byla,
když všichni lide, ktere znal, zemřeli, a nezbyl nikdo, kdo by
ho znal, když byl člověk.
Druha přišla v rozdilnych časech k rozdilnym vlkům, když jim
změna ve světě nenechala misto, kde se mohli citit doma.
A Mariposa nikdy nebyla stabilni, i než zabila Sarai. Nicmeně
pokud si myslela, že ji chtěl udržet v bezpeči... opravdu byla
šilena.
"Ale na tve zradě ve skutečnosti nezaleži," řekla mu s divčim
pohozenim hlavou. "Může se udržet v bezpeči taky sama.
Tenhle je můj." Podivala se na Brana. "Přeměň se. Chci vidět
tvou tvař. Nikdy jsem nebyla schopna najit tvou fotku, Brane
Cornicku."
Asil našel sam sebe zadržujiciho dech, když jeho Alfa
uposlechl. Mohla by bolest přeměny byt tim snitkem, ktere
dovoli monstru zlomit sve řetězy?
Čekali v chladu, Asil, jeho stinova-družka, a čarodějnice,
když přeměna probihala. Jejich dech stoupal jako para,
připominajic mu z nějakeho hloupeho důvodu čas, před lety,
když Bran vzal Marrokovu smečku, všechny vlky, kteři
naleželi jen jemu, v pronajatem autobuse k pobytu ve velkem
hotelu v Yellowstoneskem parku ve smrti zimy. Pronajal
všechny mistnosti, takže mohli běhat a vyt celou noc ve
sněhem pokryte zakladně gejzirů s nikym, aby je viděl,
kromě par bizonů a losů.
"Nemůžeš se celou dobu schovavat ve svem skleniku," řekl
Asilovi, když Asil zdvořile požadal nejit. "Musiš si někdy
udělat nove vzpominky."
Asil zavřel oči a modlil se poprve od doby, kdy mu Sarai byla
vzata- i když jednou byl opravdu zbožny člověk. Modlil se,
aby Allah nedovolil Branovi stat se takovym monstrem, aby
zničil sve opatrne vytvořeni domova, utočiště pro jeho vlky.
Když Asil konečně oči otevřel, Bran stal nahy ve sněhu.
Nechvěl se, i když bylo jen par stupňů nad nulou, teměř pod.
Jeho kůže byla bleda a tenka, ukazujic modre žily, ktere
vedly krev zpět do jeho srdce. Bylo tam par jizev, jedna,
ktera běžela přes jeho žebra a jedna přesně pod jeho pravou
paži.
"Docela hezke tělo," řekla Mariposa. "Ale vy ho takove mate
všichni, vy vlci. Trochu křehči, než mam u mužů rada." Stiskla
rty a zavrtěla hlavou. "Očekavala jsem něco... trochu vic
působiveho. Marrok by měl byt..." Podivala se na Asila. "Vic
jako Hussan. Muž, za kterym ostatni lide otoči hlavy, aby se
podivali. Muž, ktery by přiměl ostatni muže jit ostražitě. Ne
někdo, kdo potřebuje sveho syna, aby vytlačoval navštěvniky
a provaděl jeho zabiti. Vidiš, udělala jsem svůj průzkum.
Když jsem to slyšela, věděla jsem, žes byl přiliš slaby, abys
držel všechny ty smečky na vlastni pěst."
Snažila se popudit Brana, pomyslel si Asil nevěřicně.
Otestovat sve drženi, aby se ujistila, že v jejim otroku
nebyla žadna dalši nezavislost. Hyperventilace věcem
nepomůže, řekl si Asil trochu zoufale. Neviděla monstrum
uvnitř toho klidneho zevnějšku?
Jedina věc, ktera ho držela od paniky, bylo věděni, že jeji
posouzeni něj Brana pravděpodobněji pobavi, než rozzuři.
Samozřejmě Bran už nebyl tak uplně sam sebou.
"Můžeš se změnit zpatky?" zeptala se Brana, když
neodpověděl na jeji usudek. "Nemam pro tebe boty, a byla
bych raději, kdybych nemusela odřezavat tve nohy kvůli
omrzlinam."
"Ano." Bran to slovo zamumlal, protahujic posledni zvuk,
teměř jako by byl opily.
Čekala, až začne, ale nakonec vydala netrpělivy zvuk a řekla,
"Udělej to."
Než dokončil přeměnu, pokynula Sarai k ni a vylezla na jeji
zada, jako kdyby jeji stražkyně byla osel. Asil držel zpatky
svůj hněv, hněv, ktery byl přiliš rozsahly na maly utok na
Sarai-ktera-nebyla-Sarainu důstojnost. Nervozně se podival
na Brana a velmi tvrdě se snažil byt klidny.
"Až dokonči přeměnu, vy dva nas spolu dožeňte."
Sarai se o něj otřela, nechavajic za sebou proud lasky a
starosti. Jakmile byla z dohledu, citil, jak zakeřny vztek
stoupa- jako by Saraina přitomnost pomahala udržet Brana
klidneho, jako by stale byla Omega, kterym jednou byvala... a
proč ne?
Padl na koleno a sklonil hlavu, doufajic proti naději, když
druhy vlkodlak povstal, že bude stale vazany, čarodějnici
nebo jeho vlastni vůli.
I když vzdoroval udělat to se spravnym pohybem a byla to
dlouha doba, kdy byl dobry Muslim, nemohl zastavit impuls
modlit se. "Allaahu Akbar-"
ČARODĚJNICE vyhodila svymi prsty a i tak daleko jak
Charles byl, mohl citit potřisněni jeji magie- zkažene a
hnisave magie, ale mocne. Velmi mocne.
Charles viděl sveho otce upadnout- a pak byl Bran pryč.
Zmrzl. Bezdechy s nahlosti toho. Klidna přitomnost, ktera
tam byla tak dlouho, jak si pamatoval, nechala velke, prazdne
ticho. Jeho plice se nechtěly pohnout, ale najednou mohl
dostat vzduch dovnitř a cely bratr vlk chtěl vyt k nebesům.
Charles bojoval a bojoval za udrženi bratra vlka ticheho, ale
byl tam zvlaštni podton divokeho hněvu, ktery nikdy předtim
necitil, hlubši a temnějši, než obvykla nasilna nutkani; a on
rozuměl, nebo doufal, že ano.
Bran nebyl pryč. Změnil se.
Jeho otec většinou mluvil o současnosti nebo blizku
současnosti. Deset let, dvacet ale ne sto nebo vic. Bylo to
něco, co Charles začal oceňovat, jak se sam staval staršim.
Ale Samuel se občas dal přesvědčit, aby svemu mladšimu
bratrovi vypravěl přiběhy. A Bran jako zběsilec byl jeden z
jeho oblibenych přiběhů, než zestarl dost, aby pochopil, že
to nebyl jen přiběh. Kdyby nebylo toho přiběhu, mohl by byt
v pokušeni přehlednout temnotu prosakujici do něj, mohl by
si myslet, že byl Bran opravdu zlomen.
Použil svou naději k uklidněni bratra vlka, a společně
probihali magii smečky, ktera je chovala v Alfově peči.
Hledajic, hledajic, našli to, změněne, skoro uplně přerušene,
dokud jen trochu jedovateho hněvu neprosakovala. Bran
stale žil.
Ale jako co?