Alfa a omega - Štvanice - 14

Čtrn當t
AČKOLIV se Charles chtěl hnat z kopce dolů, jakmile byla
čarodějnice pryč, vedl cestu pomalu, kontrolujic běh, ktery
Anna mohla snadno udržet se svymi sněžnicemi.
Když se dostali bliž, stromy a podrost zastinily misto, kde
čekali Asil a jeho otec. Charles opatrně zpomalil a zastavil.
Podival se na Annu a pak na Waltera. Tiše přikyvla a skrčila
se, kde byla.
Walter se usadil jako stary vojak, kterym byl. Kdyby nebylo
něj, zůstal by Charles tam, kde byl. Nevsadi Annin život na
předtuchu. Ale Walter se o ni postara, kdyby se něco stalo,
takže Charles mohl riskovat. Když Charles odešel na planinu,
dokončil Asil svou modlitbu, ale pořad klečel, kde byl, se
svou hlavou skloněnou- jako by se velmi tvrdě snažil nedat
Marrokovi podnět.
"Pomalu," zamumlal Asil bez vzhlednuti. Asilovy uši byly
vždycky bystre- nebo možna zachytil Charlesův pach. "Jsme
k ni připoutani, tvůj otec a ja. Musim udělat, co čarodějnice
přikazala, jako by byla můj Alfa." Nakonec svou hlavu otočil
a setkal se se zoufalstvim s Charlesovyma očima. "Tveho
otce spoutala pevněji. Zjistila, kdo je a vzala si jeho vůli,
jako mistr loutkař vodi svou loutku.
Doufam," vysvětlil Asil, stale v tom měkkem, tichem hlase,
"že až přejde z teto přeměny, bude stale duševně zdravy."
Unaveně si promnul čelist. "Počkam a uvidim, ale ty ne. Ty
musiš vzit svou družku a odejit odsud, sesbirat smečku v
Aspen Creeku a utect na konec světa. Pokud ho drži, každy
vlk, ktery naleži jeho poddanstvi, bude jeji.
Je uplně šilena- nebyla uplně stabilni předtim- ale svazala se
se Sarainym mrtvym vlkem. Život a smrt neděla dobre
spolubydlici."
Charles čekal.
Asil mu věnoval mirny usměv. "Myslim, že přeceňuje svou silu.
Kdyby ho nedržela..." Podival se na Brana. "No, pak, perdito,
myslim pak je lepši byt daleko, daleko odsud."
Bran se vyšvihl na nohy a stal jako novorozene hřibě, s
nohama roztaženyma, takže neupadl. V jeho očich nebylo nic.
Vůbec nic.
Kdyby nebylo hromady ledoveho hněvu, ktera se
shromažďovala v jeho žaludku, dar od jeho otce, věřil by
Charles, že byl uplně převzaty.
Jedna dalši změna, pomyslel si Charles, a možna by mohl
udělat jednu dalši po te, ale bude mit pekelne dědictvi, pokud
to uděla. Ne poprve si přal, aby zdědil schopnost sveho otce
k mluveni do hlav druhych lidi. Ušetřilo by to spoustu
energie.
Proměnil se, doufajic, že Asil mohl počkat, dokud nebude
schopny promluvit. Zabralo to trochu dele, než byl zvykly- a
bal se, že by mohl byt zakliněny jako člověk dele, než
počital.
Ale nakonec byl za tim- a nahy jako sojka. Neměl energii na
uspokojeni sve cudnosti.
"Je přiliš pozdě, už přichazi," řekl Asilovi. "Když ma
čarodějnice takove drženi, může vidět skrz jejich oči." Jeho
bratr mu to řekl. "Žiji, aby ji sloužili jako nemyslici roboti."
Asil zavřel oči. "Jsme ztraceni."
"Zoufaš si přiliš snadno," řekl Charles. Nedokazal řict moc o
Anně a Walterovi bez možnosti, že to bude okamžitě
doneseno čarodějnici. "Naše smečka ma Omegu na zavolani.
Možna to bude dost."
"Viš, co byl?" zeptal se Asil.
"Ano."
Asil se podival na Marroka. "Zabij ho teď, pokud můžeš.
Pokud ho miluješ, pokud se staraš o smečku."
Charles se podival na sveho otce, ktery vypadal tak slabě,
jak mohl vlkodlak vypadat. Ne vlk, ktery by vyvolaval strach
v srdcich těch, kteři ho spatřili- nejvic z nich blazni.
Drsně se zasmal. "Pokud si mysliš, že bych ho mohl zabit, jsi
blazen. On je Marrok- a zdaleka ne tak slaby, jak vypada. S
mym otcem nikdy nevěř tomu, co vidiš."
To byla pravda, a Charles byl zraněny. I dychani bolelo.
Mohl by odejit, pomyslel si Charles, když přes něj prazdne
oči jeho otce přeběhly. Už potvrdil, že ho čarodějnice mohla
převzit, kdy se ji zachtělo.
Zůstaň. Potřebuju tě.
"Na co?" zeptal se. Dival se, ale i s hlasem jeho otce ve sve
hlavě mohl v Marrokovych očich vidět jen hloupe zviře.
Protože ty jsi jediny, o kom vim, že nedokažu zabit.
ANNA naslouchala jejich rozhovoru a těsně si obtočila paže
kolem žaludku. Věděla, že na ni Charles spolehal- na ni a na
Waltera, aby byli jeho eso v rukavu.
Problem byl, že moc eso nebyla. Dvojka možna, nebo žolik,
ale ne eso.
Walter byl vojak, byl lepši tip.
"Znaš tohle misto? Můžeme přejit někam, odkud bychom je
mohli pozorovat a stale zůstat skryti?" zašeptala Walterovi.
Vyšel v pravem uhlu vůči mistu, kde Charles mluvil s Asilem.
Anna ho nasledovala tak tiše, jak mohla. Pohyboval se skrz
lesy jako Charles, jako by byl jejich čast.
Vzal ji bliž, než si myslela, že je možne, ke staremu stromu,
jehož větve byly huste a otiraly se o zem jen tucet yardů od
mista, kde stal Marrok na čtyřech nohach a dival se na sveho
syna.
Vlkodlak se zavrtal pod větve, a Anna ho nasledovala na
svych rukou a kolenou a ocitla se v suche tmave jeskyňce
pokryte silnou vrstvou jehliči stareho stromu, ktere pichalo
do jakehokoliv kousku hole kůže, ktera se mu octla blizko, ale
podkladala jeji kolena.
Přelezla ji a lehla si na břicho, takže mohla vyhližet zpod
větvi a vyhlednout mimo strom.
Bylo to trochu do kopce od Charlese, a, bala se, proti větru.
Měla by se proměnit; jako vlk byla silnějši, a měla drapy a
tesaky misto nehtů, ktere byly jeji jedinou zbrani. Když se
ale snažila, věděla, že bylo ještě přiliš brzy a ona se
neproměni. I ta snaha ji zanechala unavenou a třesouci se.
Walter se usadil vedle ni, a teplo jeho velkeho těla ji dalo
vědět, jak studena byla. Sundala si jednu rukavici a zabořila
svou ruku do Walterovy srsti, aby ji ohřala.
"MLUVI s tebou?"
Charles zvedl ruku, aby byl Asil zticha. Potřeboval přemyšlet.
Jeho otec měl plan, to bylo jasne. Ale nezdalo se, že by
inklinoval k jeho sdileni... pokud mohl.
"Co se mnou čarodějnice chce?" zeptal se Charles.
"Ja ne-" Přes Asilovu tvař přešel zvlaštni vyraz. "Sarai si
mysli, že tě zabije, aby zlomila tveho otce a obnovila moc,
kterou ztratila, když jsi zničil srub. Myslim, že to uděla
předtim, převzeti smečky, myslim. Sarai zni, jako by to bylo
současti." Odmlčel se. "Pokud jsem tomu porozuměl spravně,
ostatni, ktere převzala, nakonec zemřeli. Ne docela.
Vybledly, až z nich nic nezůstalo." Položil si ruce na spanky,
jako by ho bolela hlava.
Aha, pomyslel si Charles, jak mu stoupal adrenalin. Pouta
lasky jsou velmi silna. Možna čarodějnice ztrati Sarai kvůli
Asila.
Odložil to stranou na pozdějši posouzeni a přemyšlel o tom,
co Asil řekl.
"Mohla by byt překvapena, pokud se bude snažit převzit
smečku meho otce," řekl. "Anna si mysli, že jsme banda
psych."
Asil se trochu usmal. "Ma pravdu, viš."
Charles natahl ruku a vytahl Asila na nohy, trochu opile se
potacejic stejně jako on. "Vypadaš trochu neuhlazeně. Jsi
zraněny?"
Asil smetl tajici snih z jeho roztrhnutych nohavic, ačkoliv už
byly prosakle.
"Ne. Jen par škrabanců. Většinou roztrhane oblečeni."
Věnoval Charlesovi důkladny pohled. "Alespoň oblečeni mam."
Charles byl přiliš unaveny, aby hral tuhle stupidni jedenvytahujic-
se-nad-druheho hru. "Takže čarodějnice mě
zabije," řekl, divajic se na sveho otce a snažic se zjistit, o co
staremu vlkovi šlo.
"Možna." Asil oprašil snih ze sve leve nohavice. "Nebo to
přiměje udělat jeho- nebo možna Sarai nebo mě. Tva bolest,
tva smrt, na tom zaleži. Kdo ti to přinese, na tom ne. Tak
dlouho, jak je bude shromažďovat. Ale soudim, že to nařidi
udělat tvemu otci. Vždycky se ji libilo zraňovat lidi."
Pokud by pravě nepřemyšlel o způsobu, jakym Asilova
přitomnost dovolila Sarai zlomit kontrolu čarodějnice,
nemohl by pochopit vyznam toho. Mazany stary vlk. Charles
ke svemu otci sklonil obdivujici pohled. "Tak to je ono. Co to
tva matka před všemi těmi lety udělala?
Přikazala ti zabit Samuela?"
Asil se na něj zamračil, ale než mohl cokoliv řict, vlk se
prolomil skrz stromy, nesouc čarodějnici. Charles citil usadit
se nad sebou znamy chlad, když se bratr vlk prosadil pro boj.
Jeho otec mohl byt obratny manipulator, ale nebyl ve
vrcholne formě a existovalo přiliš mnoho faktorů mimo
kontrolu kohokoliv.
Sarai se zastavila pravě mimo dosah a držela se mezi
čarodějnici a Charlesem, když čarodějnice slezala z jejich
zad. Jeji ochranařstvi vypadalo byt instinktivni- jako matka
starajici se o sve mlade.
Čarodějnice- Mary, nazyvala samu sebe, a Asil ji řikal
Mariposa, Motylek- byla menši, než si pamatoval, nebo možna
jen vypadala mala vedle Asilovy družky.
Tentokrat neměla šatek na zakryti svych rysů. Vypadala
mlada, jako by se ji ošklivost světa nikdy nedotkla.
"Charlesi," řekla. "Kde je tva žena?"
Čekal, ale impuls odpovědět se přes něj nepřetahl. Vzpomněl
se na zaškrcena pouta smečky a najednou se objevila divoka
naděje- jeho otec mohl vyřešit jeden z jeho problemů.
"Je okolo," řekl.
Usmala se, ale jeji oči byly chladne. "Kde přesně?" Naklonil
hlavu. "Ne tam, kde jsem je nechal." Bratr vlk si byl jisty, i
když nevěděl, jak to vlk věděl.
Ztuhla, přimhuřujic na něj oči. "Kolik vlků je ve smečce
tveho otce?"
"Včetně tebe a tveho stvořeni?"
Jeji oči se trochu otevřely. "Moje, moje, Asil jistě neztracel
čas řikanim ti o naši praci. Ano. Myslim včetně nas."
"Třicet dva... možna třicet tři." Neuškodilo dat ji informace,
ktere ji tady a teď nebyly k dobru. Jen si nebyl jisty, jestli
by měl započitat Samuela nebo ne.
"Řekni mi, proč bych tě měla nechat naživu," řekla. "Co pro
mě můžeš udělat, co tvůj otec nemůže?"
Saraina pozornost byla na Asilovi. Ona, alespoň, byla
přesvědčena, že čarodějnice měla Charlese pod kontrolou.
Neprojevi se jinak, lepši přiležitost.
Jeden přinos zkušenosti byl, že se neprozradil vzestupem
adrenalinu nebo emoci. "Měla bys mě nechat naživu, protože
to může byt jedina věc, ktera udrži naživu tebe."
"Co tim mysliš?" Jedno oboči se zvedlo, a naklonila hlavu
způsobem, ktery byl teměř vlči.
Věřil kalkulacim sveho otce? Jeho otec hazardoval, že mohl
zlomit čarodějničino drženi, pokud by nařidila Branovi zabit
ho.
Byly dalši věci, o ktere se Charles mohl pokusit. Možna mohl
byt čas, kdy na ni mohl zautočit, aniž by tolik riskoval.
Všechno, co potřeboval, bylo půl vteřiny v dotykove
vzdalenosti a nic jineho.
Ale mohl teď bojovat- v den čarodějničiny dohližitelske
peče, ktera nemohla byt prava.
Charles se podival dolů, jako by ustupujici jeji autoritě, a
pomalu zašeptal dalši slova; nevědomky pokročila dopředu,
naslouchajic. "Můj ote-" A uprostřed druheho slova se na ni
vrhl s každym kouskem rychlosti, ktery v sobě měl.
"Sarai!" Čarodějnice zaječela v naproste hrůze. Kdyby byl ve
vrcholne formě, nebylo by to dost. Ale byl zpomaleny
vyčerpanim a svymi zraněnimi. Vlk, ktery byval Sarai ho
zasahl jako nakladni vlak a srazil ho od čarodějnice, než se ji
dotkl.
Doufal, že mu překvapeni dovoli čarodějnici uplně zabit, ale
byl realista. Takže planoval na zasahu a nechal silu kontaktni
energie odvalit ho od Sarai, spiš než zlomit jeho žebra.
Nyni, když boj probihal, mu jeho stara zraněni vadila jen
vzdaleně- a většinou jako tahani; jedna jeho noha byla
pomalejši, a jeho udery nebyly tak efektivni. Zraněny a v
lidske formě by většina lidi pojala nazor, že druhy vlk bude
ve vyhodě. Mylili by se.
Kdyby opravdu byla Asilovou družkou, byl by ve zmatku. Ale
nebyla.
Charles to věděl, i když byl ubohy Asil zachyceny svym
pařicim poutem, zmateny schopnosti teto ubohe
napodobeniny napodobovat žijici bytost. Duchove hor věděly,
že byla mrtva, a zpivaly mu to, jak mu davaly zpět něco z
jeho sily.
Zachytila ho drapem podel jedne strany, ale byla, nakonec,
představou Omegy vlka, zatimco Charles stravil většinu
sveho života lovenim ostatnich vlkodlaků a jejich zabijenim.
I zraněny byl rychlejši než ona, pohybujic se z jeji cesty
jako voda pohybujici se kolem kamene. Třicet let různych
bojovych uměni mu dalo vyhody, ktere jeji věk nemohl, sam o
sobě, překonat.
Tahl ten boj tak dlouho, jak se odvažil, ale byl unaveny, a
horši boj stale čekal.
ANNA zapasila s vazanim sněžnic, aby se z nich dostala.
Sněhova pokryvka na zemi mezi nimi a Charlesem byla trhana
a ne vic než šest palců hluboka kdekoliv viděla. Bude rychlejši
bez nich. Kdyby jen mohla zjistit, kdy bude k užitku.
Kdyby měla ty zatracene, neohrabane sněžnice dole dřiv,
vyběhla by, když vlkodlači žena zautočila na Charlese. Ale
jak Anna trhala a škubala za sněhem pokryta vazani, brzy se
stalo jasnym, že Charles měl boj v ruce. Stal uvolněně a v
klidu, zatimco otlučena vlčice kolem něj kroužila, hledajic
otevřeni. Trochu klidnějši odtrhla Anna druhou sněžnici.
Znovu si je nenavleče, nikdo to neuděla, ale teď by se mohla
pohybovat, kdyby ano.
Bohužel nebyla jedina, kdo viděl, kdo převladal v boji.
"Asile," řekla Mary. "Pomoz ji."
Maur se na chvili podival na čarodějnici, pak si vytahl košili a
odhodil ji na zem. Kračel k bitvě s klidem bojovnika, ktery
rozuměl smrti a vital ji. Pokud by se Anna tak nebala o
Charlese, kdyby sledovala film, opřela by se, jedla popkorn a
uživala si vyhled. Ale krev byla skutečna.
Naklonila se dopředu a uvědomila si, že se smrtelně zapřela o
zadni čast Walterova krku. Uvolnila si ruku a v omluvě mu
projela srst.
Jednu chvili Asil kračel k bitvě, dalši byl v plne rychlosti.
Minul Charlese v šikmem uhlu a udeřil Sarai uderem lokte do
strany jejiho krku. Ochabla a on ji popadl na sva ramena a
utikal.
"Asile!" Ale čarodějnice nedala přikaz, a Asil seskočil z
prudkeho svahu a zasahl přikrou stranu hory okrajem svych
nohou. V te rychlosti mohl stejně dobře lyžovat.
Pomoc, uvědomila si Anna, mohla mit mnoho vyznamů. Z
ukrytu stromu Anna nemohla Asila vidět, ale mohla slyšet
zvuk něčeho pohybujiciho se velmi rychle dolů stranou hory,
pryč od jakychkoliv dalšich přikazů, ktere mohl dostat.
Cela věc zabrala možna dvacet sekund. Jestliže Anna byla
roztržita, Charles nebyl. Běžel na čarodějnici, ale něco na
něj hodila, co ho srazilo dolů do pomuchlaneho sněhu. Sila
jeho utoku držela jeho tělo pohybujici se k čarodějnici v
nepřijemnem padu.
"Ne!" vykřikla hystericky čarodějnice, jak rychle ustupovala
pryč od něj. Anna si musela připomenout, že čarodějnice
byla stara. Tak stara jako Charles, ačkoliv vypadala na
patnact nebo šestnact. "Musim byt v bezpeči. Sarai! Sarai!"
Anna se připravila zasahnout, ale Charles položil ruce na zem
a zvedl se sam. Cokoliv udělala, ho zranilo, ale nemohla to
vidět v jeho tvaři, jen v pomalosti jeho pohybů. Jistě kdyby
ji potřeboval, našel by nějaky způsob signalu?
Podivala se na vlkodlaka vedle ni, ale i když byl pozorny a
soustředěny, nevypadal ustaraně. Samozřejmě, nevěděl o
čarodějnicich o nic vic než ona- a znal Charlese jen den.
Anna nebyla jedina, kdo si všiml, jak pomalu se Charles
pohyboval. Čarodějnice si přiložila obě ruce na tvař.
"Zapomněla jsem," vydechla, napůl-se-smějic, a pak na něj
ukazala prstem a řekla něco, co Anně neznělo jako
španělština. Charles sebou trhl, pak se chytil za hrudnik.
"Zapomněla jsem. Můžu se chranit sama."
Ale Anna ji neposlouchala, sledovala Charlesovu tvař.
Nedychal.
Cokoliv mu čarodějnice udělala, bude to fatalni, pokud dovoli
pokračovani. Nevěděla moc o čarodějnictvi, a nepochybně
většina z toho byla špatně. Ale čarodějnice jednou Charlese
pustila, s dostatečnym rozptylenim. Možna to bude pracovat
znovu.
Anna přestala čekat na signal.
Vybuchla z ukrytu stromu a dosahla plne rychlosti ve dvou
krocich; jeji stary drahovy kouč by na ni byl hrdy.
Ignorovala neodbytnou bolest svych opět použivanych stehen
a kousani chladu v hrudi, zaměřila se jen na čarodějnici, jen
matně si vědoma vlka běžiciho po svem boku.
Viděla čarodějnici spustit ruku a zaměřit se na Annu. Viděla
jeji usměv a slyšela ji řikat, "Brane, Marrok, Alfo Marroka,
zabij mi tveho syna, Charlese."
Pak zvedla prst a šlehla jim na Annu. Anna neměla čas se
připravit, když ji něco udeřilo ze strany a srazilo ji to na
zem, pryč z drahy kouzla.
Konečně to přišlo, pomyslel si Charles. Črodějničin přikaz
zvonil v jeho ušich- ktere docela a skutečně zvonily s
čimkoliv, co mu udělala. Přišlo to v nejhoršim možnem čase,
protože byl napůl-slepy a poklesly, a neměl poněti, jak dlouho
zabere jeho otci zlomit jeji přikazy nad nim.
Pokud je zlomi.
Ale nemohl zatižit sveho otce svou smrti, takže sebral
rozum a zjistil, odkud vlk utočil, svym nosem a smyslem,
ktery mu řikal, když ho něco nepřatelskeho pozorovalo,
protože nic jineho nepracovalo spravně.
Natahl se, popadajic srst tak pevně jak mohl, a nechal silu
blizkeho ticheho utoku sveho otce přetlačit ho na zada, pak
použil nohy, aby se ujistil, že Bran pokračuje přes a mimo
něj.
Samozřejmě to nebylo tak elegantni. Jeho otec byl rychlejši,
než Sarai. Rychlejši, silnějši, a zatraceně miřici lip svymi
drapy. Přesto, nejimpozantnějši zbraň jeho otce- jeho myslbyla
zamlžena čarodějnicinym drženim, a Charles byl
schopny ho odhodit bez vzeti přiliš mnoha škod. Zbyla
hybnost přeletu byla dostatečna, aby se dostal na nohy a
čekal dalši utok sveho otce.
WALTER byl na Anně mrtva vaha, a ona ho odvalila stranou
tak jemně, jak mohla. Jestli ho zranila, nedal to znat. Jeho
tělo bylo povadle a hybalo se bez odporu, a ona mohla jen
doufat, že nezpůsobila horši škody. Srazil ji z cesty a sam
vzal čarodějničino kouzlo.
Vstala a drapala se k čarodějnici. Nemohla si dopřat
přestavku a ujistit se, že byl Walter v pořadku, dokud
neudělala něco, cokoliv, aby udržela čarodějnici od udělani
jim vic.
"Nechceš mě zranit," řekla čarodějnice, rozšiřujic sve
čokoladove oči. "Chceš přestat."
Annin běh zpomaloval, dokud nestala bez hnuti, tak blizko
čarodějnici, že mohla citit vůni mentolu jeji zubni pasty. Na
chvili neměla poněti, co dělala nebo proč.
"Zůstaň tam." Čarodějnice si rozepnula kabat a sahla dovnitř,
vytahujic zbraň.
Omega, vzpomněla si Anna, znamenalo, že nemusela brat
rozkazy- a tak snadno, jako tak, se mohla znovu pohybovat. S
přesnosti, kterou se naučila od bratra, ktery boxoval na
vysoke škole, a rychlosti a silou, ktera patřila jeji vlkodlači
povaze, udeřila čarodějnici do čelisti. Slyšela křupnuti, jak
čarodějnicina čelist praskla a spadla tvaři-napřed na zem,
bezvědoma. Nabrala dech a podivala se na bitvu zuřici mezi
Charlesem a jeho otcem. Na chvili se pohybovali přiliš rychle,
aby to jeji oči sledovaly, pak Charles bezhybně stal, kromě
rychleho zvedani a klesani jeho dechu, přesně mimo dosah
jeho otce, jeho tělo připravene a zaroveň uvolněne.
Jedna trhlina, běžici zpod jeho leve paže napřič jeho
břichem k jeho pravemu boku, vypadala byt važnějši. Marrok
stal na jedne straně velmi pomalu třesouci hlavou, přesunujic
vahu ze strany na stranu.
Měla by zabit čarodějnici a osvobodit Marroka.
Otočila se zpatky a pohledla na bezvladne tělo. Divka
vypadala tak nevinně, tak mladě, aby jim způsobila takove
potiže.
Anna někoho zabila už předtim, ale to byla teměř nehoda.
Zabit chladnokrevně bylo odlišne.
Walter věděl, jak zabit. Instinktivně se po něm ohledla, ale
nepohnul se... kromě jeho oči. Jistě byly zavřene, když od
něj odchazela. Teď byly otevřene, a pokryl je bělavy povlak.
Anna našla samu sebe klečici vedle něj bez opravdoveho
věděni, jak se tam dostala.
Žadny tlukot srdce, žadny dech. Tenhle muž přežil valku a
přes třicet let sebou-uvalene izolace, a zemřel pro ni.
Přitiskla ruce- jednu s rukavici, druhou bez- do jeho srsti.
Pak přešla k bezvědome čarodějnici, popadla jeji bradu a
vrchol jeji hlavy a otočila s ne vic než lidskou silou. Bylo to
snadne, jako ve filmech.
Jedno křupnuti, a čarodějnice byla tak mrtva, jako Walter.
Pustila čarodějnici, vstala, a ustoupila o krok zpět, dychajic
daleko tvrději. V lese bylo takove ticho, jako by se cely svět
zhluboka nadechl a nevydechl. Jako by byla jedine žijici
stvořeni na světě.
Otupěle se obratila na zmrzlych nohach, aby viděla Marroka
stat nad Charlesovym tělem.
Přiliš se zpozdila.
Jak slunce pomalu zapadalo, barvic nebe za temnymi horami
plameny, držel Asil Sarai, stale v bezvědomi, ve svych
pažich. Zabořil svůj nos do jejiho krku, dychajic znamy pach,
ktery si nikdy nemyslel, že uciti znovu. Byla tak krasna.
Nebyly tak daleko, že by nemohl slyšet boj, ale z
čarodějnicina dohledu se ji kontroloval hůř.
Asil čekal. Udělal všechno, co mohl, aby je oba vzal z bitvy,
protože by byli jenom na te špatne straně, pokud by bojovali.
Bylo to to nejlepši, co mohl udělat.
Takže držel Sarai na svem klině a snažil se zapomenout, že
to bylo naposledy.
Pokud by Mariposa uspěla, zabila by ho. Znovu od ni vzal
Sarai pryč, a ona o to nebude stat. Pokud Charles nebo Bran
uspěji v Mariposině zabiti, jeho Sarai bude nadobro pryč.
Čarodějničina stvořeni nepřežiji jejich stvořitele.
Tak ji držel a vdechoval jeji pach a předstiral, že tahle
chvile nikdy neskonči.
Předstiral, že to byla Sarai, koho držel... teměř zachytil
špetku skořice.
Když jeji vůně vybledla do jedle a borovice, snih a
bezutěšnou zimu, přemyšlel, jestli, kdyby byl schopny vidět
budoucnost ten davny den, kdy vystrašene a pohmožděne
ditě bylo přineseno do jeho domova, měl by tu odvahu ji
zabit? Položil si hlavu dolů na kolena v bezutěšnem
zoufalstvi, držic těsně maly, vytrhnuty kousek hnědo-žlute
srsti.
Neměl to v sobě, byt rad, že Mariposa byla mrtva a Sarain
vlk konečně osvobozeny.
Což by byla v každem připadě předčasna oslava, protože
šilenstvi se přes něj přehnalo jako oheň v lese v srpnu. Byl
přiliš unaveny, ale hněv se nestaral, jen ho shromaždil v
nesmiřitelnem sevřeni a požadoval, aby se přeměnil. Divoke
zavyti se ozyvalo dolů ubočim hory, a Asil zakřičel nazpatek.
Bestie se probudila. Asil otevřel ruce a nechal vitr vzit od
sebe posledni čast Sarai, než odpověděl na vyzvu sveho pana.
ANNA nepřemyšlela o běhu, dokud nebyla napůl cesty k
Charlesovi a nesprintovala.
Nemohl byt mrtvy. Musela zabit tu zatracenou čarodějnici o
dvě nebo tři minuty dřiv.
Nemohla byt jeji chyba, že byl mrtvy- to jeho otec ho musel
zabit.
Otřela se o Marroka, a jeho moc nad ni zařvala, když uhaněla
skrz ni a spadla, klouzajic sněhem. Posledni dvě stopy k
Charlesovi se doplazila. Jeho oči byly zavřene a byl pokryty
krvi. Natahla se, ale bala se ho dotknout.
Byla si tak jista, že byl mrtvy, že když se jeho oči otevřely,
zabralo ji chvili, než si toho všimla.
"Nehybej se," zašeptal, jeho oči zaměřene mimo ni.
"Nedychej, jestli tomu můžeš pomoct."
CHARLES pozoroval vlka, ktery už nadale nebyl jeho otcem,
postupovat dopředu, šilenstvi smišene s mazanosti v
bezbožne kombinaci.
Bran se přepočital. Možna kdyby čarodějnice nezemřela a
neočekavaně nezlomila kontrolu. Možna kdyby Charles svemu
otci prostě dal svůj krk na počatku boje, věřic, že ho jeho
otec nemohl zabit, i pod natlakem. Možna kdyby to tu byl
Samuel, misto něj.
Nebo možna to bylo něco, co se muselo stat bez ohledu, co
kdokoliv jiny udělal, jakmile si čarodějnice jednou uplně
podmanila jeho otce- způsobem, kterym si ho Branova matka
podmanila před tolika staletimi.
Na "proč" už nadale nezaleželo, protože jeho chytry, jakochameleon
tata byl pryč. Na jeho mistě bylo
nejnebezpečnějši stvořeni, ktere kdy na horu vkročilo.
Charles si pomyslel, že to udělal. Jeho hruď palila, a měl
važne problemy s dychanim. Jeden z těch ostrych drapů mu
probodl plici- stavalo se mu to dost často, že věděl, jak je to
citit. Byl krůček od vzdani se, když se najednou objevila
Anna- ani si nevšimajic jeho taty, jako by byl pudl.
S Annou v nebezpeči našel Charles sam sebe mnohem vice
čilejšim- i když jeho pozornost byla rozdělena v jeho zběsile
potřebě vědět, že byla v pořadku.
Vypadala hrozně. Jeji vlasy byly vlhke-potem a deformovane
jeji chybějici čepici.
Paleni větru začervenalo jeji obličej, že by si nevšiml, že
byla take špinava, kromě stop slz, ktere běžely z jejich oči k
bradě v trhanych liniich. Zašeptal ji varovani, ale ona se
usmala (jako by neslyšela slovo, co ji řekl nebo nebezpeči,
ktere to znamenalo)- a vystrašeny, jak byl, byl na okamžik
ohromeny.
"Charlesi," řekla. "Myslela jsem, že jsi byl taky mrtvy. Ne.
Nehybej se-" A položila mu ruku na rameno, aby se o tom
ujistila. "Ja..."
Asil hladově zavrčel a Anna se otočila, aby se podivala.
Asil nebyl maly vlk. Nebyl tak velky jako Samuel nebo
Charles, ale byl dost velky.
Jeho srst byla tak tmavě hněda, že by mohla byt v
rostoucich stinech mylně považovana za černou
Jeho uši byly položene, a z jeho čelisti odkapavaly sliny.
Ale Anna nebyla hloupa- jeji pozornost, jako většina
Charlesovi, se zaměřila na Marroka.
Bran se na ně dival, jako kočka čekajici až myš uděla něco
zajimaveho- jako utěk.
Zadržela dech, a pach jejiho strachu ho přiměl se posaditcož
byl hloupy pohyb- ale jeho tata teď sledoval Annu a
ignoroval Charlese.
Chycena v Branově šilenem pohledu se Anna instinktivně
natahla a chytila Charlesovu ruku.
A stalo se to.
Nečekaně, neznamě se nad nim pařici pouto usadilo jako
dobře-padnouci košile- a na chvili nebyl zraněny, nebyl
unaveny, v bolesti, zmlaceny, studeny, nahy a vyděšeny. Na
chvili vztek jeho otce, ujidajici ho ze stinů, byl nic vůči
radosti te chvile.
Anna se zhluboka nadechla a věnovala mu užasly pohled,
ktery jasně řikal, Řekl jsi mi, že potřebujeme sex, aby se
tohle stalo. Maš byt odbornik.
A pak zasahla realita.
Věnoval ji trhnuti, ktere ji smyklo zpatky, takže byl většinou
mezi ni a dvěma šilenymi vlky, kteři ji pozorovali s naprostou
soustředěnosti.
Jemně si osvobodila ruku a on za to byl rad- řikal sipotřeboval
obě ruce, aby je branil. Pokud by se dokazal
dostat na nohy.
Mohl citit jeji uhaněni dal za něj, což ocenil- i když napůl
očekaval, že se za něj bude bit. Pak se na jeho zkrvavenych
ramenou usadily dvě studene ruce a ona ho opřela zady,
jedno z jejich ňader tlačici se na jeho starou ranu.
Zhluboka se nadechla a začala zpivat. A piseň, kterou
vybrala, byla třepačkova piseň, kterou jeho otec vybral
zazpivat na pohřbu doktora Wallace, "Proste dary."
Klid se přes něj přehnal jako tropicky vitr, jako to nebylo
prvnich par hodin pote, co ji potkal. Musela byt klidna, řekl
Asil, nebo něco takoveho. Nemohla dat klid, ktery neměla.
Takže zpivala a nasavala do sebe klid pisně- a davala ho
vlkům.
Na třeti sloce se Charles připojil se sopranem, ktery
doplňoval jeji bohaty alt. Zazpivali to dvakrat, a když
skončili, Asil si zhluboka povzdechl a usadil se na sněhu, jako
by byl přiliš vyčerpany, aby se hybal.
Charles nechal Annu vybrat dalši pisně. Dalši byla irska piseň
"Černa sametova stuha." K jeho unavenemu pobaveni ziskala
trochu irskeho rytmu, když ji zpivala. Byl si z formulace
docela jisty, že se piseň učila z poslouchani irskych Tulaků.
Uprostřed "Ztroskotani Edmunda Fitzgeralda" přešel jeho
otec unaveně k Anně a s povzdechem si položil hlavu na jeji
klin.
Až přiště uvidi Samuela, musi řict svemu bratrovi, že jeho
Anna porazila Marroka v jeho nejhoršim par pisničkami misto
lety, ktere to zabralo Samuelovi.
Anna stale zpivala, když se Charles vytahl na nohy- ne
přijemny zažitek, ale drapy a tesaky jeho otce nebyly
střibrne, a i nejhorši z novych zraněni se hojily. Byla tma, ale
měsic byl jasny, ještě ne plny, ale dorůstajici silnym.
Překročil Asila, ktery spal tak hluboce, že sebou ani neškubl
a kračel k tělům. Čarodějničin krk byl zlomeny, ale bude se
citit lepe, až jeji tělo spali na popel a odejdou. Walter byl
take mrtvy.
Anna dokončila svou piseň a řekla, "Bylo to kvůli mně."
Podival se na ni.
"Čarodějnice na mě hodila nějake kouzlo a Walter se dostal
mezi nas."
Anna byla bleda, a podel jeji tvaře se tvořila modřina.
Navzdory jidlu, ktere jedla, pomyslel si, že ztratila za
poslednich par dnů nějakou vahu. Jeji nehty byly zlamane a
jeji prava ruka, ktera jemně hladila čenich jeho otce, byla
pořezana na kloubech, kde někoho udeřila- zřejmě Mariposu.
Trochu se chvěla, a on nemohl řict, jestli to bylo chladem
nebo šokem, nebo obojim.
I jak o tom přemyšlel, Bran se kolem ni stočil, sdilejic sve
teplo.
Walter měl pravdu: Charles se o ni moc dobře nestaral.
"Pak Walter umřel jak žil," řekl sve družce. "Hrdina, vojak a
přeživši, ktery si vybral chranit, co mu bylo drahe. Nemyslim
si, kdyby ses ho mohla zeptat, že by toho litoval."