Povidky-od-alli | Alfa a omega - Štvanice - 12

Dvan當t
TMA Branovi vůbec nevadila, když nasledoval Tagovy
instrukce na misto, o kterem si on a Charles mysleli, že bude
nejlepši misto startu. Prošel kolem Asilova Subaru a zavahalkdyby
šel Asil za Charlesem, znal rychlejši cestu.
Ale pokud bude něco špatně, zamiři Charles zpatky k autu.
Takže Bran držel jizdu.
Nechal si proběhnout hlavou dalši věci, ktere by mohl udělat.
K dispozici vlků byly čarodějnice. Ne jeho smečce- nejednal
s černymi čarodějnicemi, a většina bilych čarodějnic nebyla
dost mocna, aby byla užitečna. Ale existovaly čarodějnice,
ktere měl k dispozici.
Kdyby měl dvě-stě-let-starou čarodějnici schopnou držet a
mučit vlkodlaka po dva dny- neměl v umyslu tuto skutečnost
zveřejňovat a povzbuzovat ostatni čarodějnice tuhle
napodobovat. Zejmena proto, že ona, stejně jako Branova
matka, mohla ziskat svou spřizněnost skrz nějaky druh vazby
k vlkodlakovi.
Ne. Nejlepši z tohohle čarodějnice udržet.
Mohl zavolat Charlese zpatky.
To byla těžši věc. Telepatie bylo, jak na něm v prvnim mistě
jeho matka dostala sve ošklive male řetězy. Byla důvod, proč
už nemohl čist myšlenky ostatnich.
Pote, co zabil čarodějnici, ktera byla jeho matkou,
protireakce mu tento talent vzala- jedno z mnoha požehnani
jeji smrti. Pomalu ziskal schopnost mluvit z mysli do mysli,
ale nikdy naslouchat.
Jediny důvod, proč byla jeho matka schopna držet ho skrz
jeho talent, byl, že ho s nim sdilela. Rarita, i mezi
narozenymi čarodějnicemi. Byl by překvapeny, kdyby v
Severni Americe byla dalši čarodějnice s touto spřizněnosti.
Ale byl stale přiliš zbaběly, aby se snažil, dokud nevěděl
jistě, že jeho syn byl volny od Asilovy čarodějnice.
Ze všech uživatelů magie na tomto starem světě, Bran nade
všechno opovrhoval a bal se čarodějnic. Pravděpodobně
protože, kdyby věci byly odlišne, byl by jednou sam.
Odbočil z dalnice a vyjel na Silver Butte. Stopy širši-nežnormalni
vozidla ho předchazely. Charles každopadně
nasledoval plany takhle daleko.
Dostat Charlesův truck vzhůru cestou Vee zabralo trochu
složitosti, řidic všechny jeho ostatni starosti z jeho mysli.
Začal přemyšlet, jestli neměl zaparkovat vedle Asilova auta,
když projel kolem slepe zatačky a teměř se srazil s Vee,
ktera byla zabořena do kůry stromu.
Zastavil se s ne vice než šesti palci mezi Charlesovym autem
a Vee. Vypnul motor a zaparkoval truck pravě tam, protože
stromy byly přiliš silne, aby projel, a nevěřil, že hladky bily
snih neskryva přikop.
Nikde okolo posledni čtvrt mile nebylo žadne bezpečne
misto, aby se obratil; napadlo ho, jestli nebude muset řidit
celou cestu zpatky pozadu. Kysele se pro sebe usmal; na tom
nebude tolik zaležet, pokud se nedostanou ven. Asil měl čas
na setkani s Charlesem. Asil o čarodějnicich věděl. Jistě
jeho syn a Maur mohli zvladnout vše, co našli. Pokud se
Charles držel sve trasy, Bran doufal, že je najde před
setměnim a dostane je odsud.
Nechal kliče v zapalovani. Nikdo sem pravděpodobně
nepřijde a neukradne vůz- a pokud někdo ano... no, mohl
jednat s Charlesem.
Neobtěžoval se oblect si bundu, protože měl stejně v umyslu
jit jako vlk. Svlekl se v teple kabině, obrnil se, a vyskočil z
trucku, než dokončil přeměnu.
Otevřit dveře auta ve vlči podobě nebylo možne- ale většinou
to za sebou nechalo nějakou škodu. A i přes časte mumlani
jeho syna o tom, jak moc nenaviděl auta, Charles sve auto
miloval.
Bran se usadil v rovnovažnem klusu, něčem, co mohl udržet
cely den. Byla to dlouha doba od chvile, kdy běžel v těchto
horach. Nikdy nebyly oblibenou lovnou půdou, i když nemohl
položit prsty na to proč ne. Charles tvrdil, že Cabinetske
nevitaly vetřelce, a on předpokladal, že to bylo tak dobre
vysvětleni, jako kterekoliv jine.
Nasledujic Charlesem určenou trasu nazpět se zdalo byt
nejlepšim způsobem, jak začit.
Cela jejich smyčka nebyla vic než třicet mil, a on mohl celou
tu věc uběhnout a byt zpatky u aut těsně po setměni.
AŽ na malou verandu se starou olupujici se zelenou barvou se
srub v podstatě nezměnil od te doby, kdy ho Charles
naposled viděl, možna o padesat let dřive. Nebylo moc na co
se divat, maly kladovy srub jako stovky dalšich takovych mist
v divočině Montany, většina z nich postavena během Krize
CCC posadkami*.
Klady byly zešedle lety slunce, deště a sněhu. Otlučena
čtyřkolka s novymi kočičimi stopami seděla nenapadně mezi
zadni časti srubu a lesem, ktery se na ni mačkal zezadu.
Charles Annu zastavil okolo třiceti yardů po větru, kde je
stromy stale dostatečně skryvaly. Jakmile ji zastavil,
Walter se přitiskl na zem u jejich nohou, jako by byl jeji
oddany psi mazliček... ktery važil zhruba stejně, jako
průměrny černy medvěd a byl schopny vyrazně vice ničeni.
Walterova oddanost byla tak zjevně nesexualni, že se
Charles nemohl přimět k namitkam. Držel si na paměti
Walterovo rozrušeni, "Myslim, že můžu spat." Věděl o byti
loven vzpominkami smrti a vraždy. Pokud se ji podařilo dat
Walterovi nějaky klid, vital to.
Charles se divoce dival na srub a přal si, aby se nebal. Byla to
dlouha doba od chvile, kdy se takhle bal. Byl zvykly bat se o
Samuela, sveho otce, a, v posledni době, Annu, ale ne o sebe.
Vzpominka, jak ho Asilova čarodějnice držela
poslouchajiciho, jako by byla jeho Alfa, se prořezavala jeho
sebedůvěrou s velkym flakem skutečnosti.
Lehce promnul Annina ramena. Věděl, že nebyla tak křehka,
jak vypadala, žadny vlkodlak nebyl tak křehky. A stary vojak
přežil, z čehož si Charles vzal nějakou utěchu.
"Nebudu schopen pomahat přimo," řekl ji Charles. "Pokud se
dostanu do jejiho zorneho pole, bude mě znovu mit. Se
smečkou Alfy, nespočetně vzdalenou a tak, to uděla očni
nebo tělo-na-tělo kontakt."
Ani Walter, ani Anna nebyly členy smečky jeho otce, takže
neměli spojeni na Asila. S vyjimkou vazby Annina vlka na
Charlese je to nechalo tak zranitelne jako každeho vlka
samotaře. Ale věděl, že obvykle čarodějnicim chvili zabralo
ziskat kontrolu na vlka samotaře- dost dlouho, že misto toho
mohl nabidnout sam sebe.
Jeji kontrola nad nim byla okamžita.
Nenaviděl čarodějnice. Schopnosti jinych uživatelů magie jim
tolik nevadily. Druidove ovlivňovali přirodni prostředi: počasi,
rostliny, a některa zviřata. Kouzelnici si hrali s neživymi
věcmi. Ale čarodějnice použivaly mysl a tělo. Mysl a tělo
kohokoliv. Hraly si s věcmi, ktere byly žive- nebo byvaly žive.
Bile čarodějnice nebyly tak špatne, i když to možna bylo jen
kvůli tomu, že většina z nich měla meně magie, než on. Černe
čarodějnice ziskavaly moc zabijenim nebo mučenim věci: od
much k lidem.
"Dobře," řekla jeho Anna, jako by čelila čarodějnicim každy
den. "Pokud jsou tady, vezmeš jejiho vlka... a pravděpodobně
Asila. To by mělo udržet i tebe pěkně zaměstnaneho."
Těch par hodin odpočinku, ktere měl, hodně jidla a pomale
snadne tempo toto rano udělaly hodně k Charlesově obnoveni.
Dalo mu to šanci sundat čarodějničina mazlička. Anna se pod
jeho rukou trochu chvěla, kombinace horlivosti a nervů,
pomyslel si. Reagovala na ten sen, jako by to byl utok na něj
spiš než na ni, i když to byla ona, kdo přestal dychat.
Walter zvedl oči k Charlesovi a on viděl v pohledu druheho
odhodlani chranit ji všemi dostupnymi prostředky. Bratru
vlkovi vadilo vidět to v pohledu jineho muže, ale za danych
okolnosti byl Walter v lepši pozici ji chranit, než Charles.
"Udělam maly průzkum. Pro teď bych byl rad, abys počkala
tady, dobře?"
"Počkam," řekla Anna.
"Nebuď netrpěliva, mohlo by to chvili zabrat."
Srub byl kryty lesem, s dvaceti metry vyčištěnymi kolem
předku a jedne strany. Nebylo to misto, kde by se skryval
před vlkodlaky... ale pak, nemyslel si, že by se ho vůbec bala.
Určitě ji nedal důvod, aby se ho bala.
K jeho překvapeni ho Walter nasledoval, mizici ve stinech,
dokud jediny způsob, jak Charles poznal, že tam druhy vlk
byl, nebyl z jeho pachu. Duchove tohoto lesa skutečně
Waltera přijaly jako jejich vlastniho, aby mu zapůjčily svou
ochranu. Jeho dědeček byl schopny takhle mizet.
Co by kamenem dohodil od srubu, se stal Charles
přesvědčenym, že je prazdny. Když se Walter objevil par
metrů před nim, ocas se vrtici pomalou zpravou, věděl, že měl
pravdu. Ale stale čekal, dokud neobkroužil malou strukturu a
neotevřel dveře, než poslal Waltera zpatky pro Annu.
Uvnitř byl stěži prostor pro uzke lůžko a maly stůl, což bylo
jedine zařizeni, pokud nechtěl počitat uzkou krbovou řimsu
nad ohništěm. Postel byla zbrusu-nova a stale na sobě měla
cenovky. Stůl vypadal jako by byl starši než srub.
Krb vykazoval znamky nedavneho ohně. Mrtve zviře na
podlaze před nim oznamovalo, kdo tu žil: čarodějnice a mrtve
věci šly dohromady. Byly čarodějnice, ktere nezabijely, ale
byly o hodně meně mocnějši, než jejich temne sestry.
Prkenna podlaha měla nove kovove hřebiky a stopy pačidla,
kde ji zdvihla a znovu ji zatloukla. Když vstoupil do blizkosti
postele, věděl přesně proč; citil před ni kruh sily. Některe
čarodějnice je použivaly k položeni ochrannych kouzel, aby
udržely věci, kterych si cenily, v bezpeči, a ostatni je
použivaly k shromažďovani moci na vrhnuti později. Protože
ho srub nedržel venku a necitil potřebu odejit, mohl jen
předpokladat, že kruh byl druheho druhu- což znamenalo, že
pod podlahou byly dalši mrtve věci.
Zhluboka se nadechl, ale mrtve zviře, ktere už viděl, mohlo
odpovidat za pach smrti- a nic nehnilo. Buď zviře, ktere
použila k vrhnuti sveho kruhu, nebylo mrtve dlouho- zmrzlo v
chladu- nebo měla kouzlo k zamaskovani. Změna toho, co
smysly ostatnich vnimaly, byla jedna z hlavnich moci
čarodějnice.
Jeho otec řekl, že by Charles mohl byt čarodějem, pokud by
si to vybral studovat. Bran ho nenutil, aby to udělal, ale ani
ho neodrazoval; čaroděj v jeho smečce by mu dodal ještě vic
moci. Ale jemnějši magie lidi jeho matky Charlesovi
vyhovovala a on nikdy nelitoval, že si zvolil cestu meně, než
pravě teď, stojici uprostřed tohohle chudeho srubu
potřisněneho zlem.
Vůně na spacaku na posteli byla dost čerstva, že rozhodl, že
tady čarodějnice noc předtim spala. Stůl držel zbytky tuku
černe svičky pachnouci vice krvi než voskem, a hmoždiř s
nějakym popelem na dnu- zbytky Anninych vlasů, pomyslel si.
Něco osobniho, co ji vpustilo do Anninych snů.
"Co to je?" řekla Anna potichu ode dveři. Citil se za jeji
přitomnosti okamžitě lepe, jako kdyby nějak zmirnila zlo,
ktere prosaklo do dřeva a cihel.
Někdy ji to řekne, jen aby viděl zmatenou nedůvěru v jejich
očich; začinal ji znat lip dost, aby předvidal jeji reakci. Dalo
mu to nějake uspokojeni.
Sledoval jeji pohled k vykuchanemu a stahnutemu tělu
ležicimu před krbem.
"Myval, myslim. Alespoň je to tak citit." Take to bylo citit
bolesti a nechalo to značky drapů na podlaze, pravděpodobně
pote, co bylo přibito. Neviděl důvod Anně řikat, že to
pravděpodobně nebylo mrtve, když ho čarodějnice mrzačila.
"Co se snažila udělat?" Zůstala ve dveřich a Walter se usadil
za ni. Žadny z nich se nepokusil vejit.
Pokrčil rameny. "Nemam poněti. Možna to bylo na moc
kouzla, na kterem pracovala na tobě minulou noc. Temna
čarodějnice ziskava moc od bolesti a utrpeni druhych."
Anna vypadala nemocně. "Jsou horši monstra, než byt
vlkodlakem, že?"
"Ano," souhlasil. "Ne všechny čarodějnice použivaji takove
věci, ale je těžke byt dobrou čarodějnici."
Byla tam miska na předvidani budoucnosti, stale naplněna
vodou, na podlaze vedle myvala. Vnitřni teplota srubu nebyla
o moc teplejši než venku; kdyby to tam bylo dlouho, byl by to
led. Neprošvihli čarodějnici o moc dlouho.
Nechtěl to, ale dotkl se mrtveho zviřete, aby viděl, jak
dlouho předtim pracovala na jeho zbidačeni. Jeho maso bylo
stale...
Slabě se to pohnulo, a on měl venku nůž a přerušil jeho krk
tak rychle, jak mohl zvladnout, zhnuseny vědomim, že to bylo
stale naživu. Nic by nemělo byt schopno žit skrz to mučeni,
kterym to prošlo. Věnoval vice zamyšleny pohled podlaze.
Možna důvod, proč tam nebylo nic citit hnilobou, bylo,
protože to, co držela dole, kotvici jeji kruh moci, nebylo
mrtve.
Walter zavrčel a Charles zopakoval cit.
"Nechala to naživu," zašeptala Anna.
"Ano. A pravděpodobně se dozvi, že jsme to zabili." Charles
si očistil nůž o spacak, pak ho vratil zpět do pochvy.
"Takže, co teď budeme dělat?"
"Spalime srub," řekl Charles. "Většina čarodějnictvi jsou
lektvary a kouzla. Spaleni jejiho mista moci ji trochu
zmrzači." A taky uvolni jakoukoliv chudou věc nebo věci,
kterou uvěznila pod srubem. Anně o tom neřekne, dokud to
neuděla.
Anna našla napůl-plnou pěti-galonovou nadrž benzinu
uvazanou na čtyřkolce, a Charles polil postel a pak ohniště,
ktere založil uprostřed podlahy s čarodějnicinym palivovym
dřivim. Poslal Annu a Waltera z budovy než se zapasem
zapalil troud. Benzin palil jeho nos, jak se oheň horce
rozhořel k životu. Počkal, dokud si nebyl jisty, že to bylo
dost horke na zapaleni srubu, než odešel.
Utikal směrem k Anně a Walterovi, kteři se zastavili opodal.
Když jich dosahl, chytil Anninu ruku a tahl ji dal, nalehavy na
svěděni mezi jeho lopatkami. Což byl důvod, proč byli
padesat yardů daleko, když srub vybuchl, sražejic je všechny
na zem.
Anna zvedla tvař ze sněhu a vyplivla z ust nějakou špinu. "Co
se stalo? Měla nějaky dynamit, nebo něco?"
Charles se převalil a posadil se, bojujic neukazat, jak moc mu
upadnuti s hrudnim zraněnim ubližilo. "Nevim. Ale magie a
oheň maji někdy zvlaštni, součinny efekt."
Podival se na misto, kde byval srub a tiše hvizdl. Teměř nic z
něj nezbylo, jen par řadků kamene na zemi, kde byl zaklad
krbu. Kusy čtyřkolky a srubu byly rozptylene teměř k jejich
noham, a stromy nejbližši srubu byly roztřištěne jako
paratka.
"Wow," řekla Anna. "Jsi v pořadku, Waltere?"
Vlk přišel k jeho noham a otřasl se, divajic se do Anniny
tvaře zbožňujicima očima.
"Věděla, že ji budeme lovit," řekl Charles. "Snažila se to
před nami skryt. Necitil jsem žadnou jeji stopu, když jsme
Walter a ja obkružovali srub. Citils, Waltře?"
Velky vlk ne.
"Takže co udělame?"
"Přes všechen naš strach, myslim, že je čas zavolat meho
otce." Usmal se na Annu. "Nejsme moc daleko od auta, a on
vi, že je něco špatně. Posledni noc mě vzbudil- proto jsem
věděl, žes měla potiže. Neni hloupy, a zna par dalšich
čarodějnic, ktere můžeme vyzvat."
BRAN běžel několik hodin nebo tak, když je zaslechl.
"Řikam ti, že by pravděpodobněji poslal Taga, pokud by
Charles potřeboval pomoc," řekl Asil. "Řikam ti, že by nebyl
takovy blazen, aby přišel sam."
Bran se zapřel všema čtyřma nohama a sklouzl k zastaveni.
Asil nemluvil hlasitě, ale věděl, že ho Bran uslyši. Což
znamenalo, že už na utěk bylo přiliš pozdě.
Čarodějnice se mohly skryvat přimemu pohledu, pokud nad
vami měly nějaky druh drženi. A Asil jasně nemluvil s
Charlesem, takže naležel čarodějnici. A naležel Branovi.
To bylo dost na napojeni na skryj-mě kouzlo pracujici na
Brana.
Otočil se tvaři k Asilovi a našel ho stat na balvanu velikosti
maleho slona.
Vedle Asila se menši žena choulila proti chladu drženim na
Asilovi, jako by si myslela, že by ji vitr mohl smest ze skaly.
"Proč by si myslel, že Tagovi se povede lepe než mně,
netušim," pokračoval Asil rozvažně. V jeho očich bylo peklo,
ale zbytek jeho tvaře a řeč jeho těla odpovidaly hlasu.
"Pojďte sem, senor," zapředla žena- a usnadnila jejich
setkani slezenim balvanu s neobvyklou gracii.
Mluvila s americkym přizvukem, kromě toho, když mluvila
čistě kastilianskou španělštinou- aristokratickou
španělštinou. Čast něj se zajimala o fakt, že tu byla dost
dlouho, aby přijala americky akcent. Jeho uši byly moc
dobre, aby byly zmatene o jeji rodne řeči- i kdyby nevěděl,
že lovil čarodějnici, ktera zabila Asilovu družku ve
Španělsku. Čast něj byla zaujata vlči obratnosti, kterou
vykazovala, když seskočila z balvanu po Asilovi. Žadny člověk
se nemohl pohybovat tak dobře, čarodějnice nebo ne. Ale
když ho Branova matka zotročila, take se takhle mohla
pohybovat,
Byl by šokovan, kromě toho, že se to nejhorši stalo: přišel na
jeji zavolani jako dobře-vycvičene domaci zviřatko, kterym
kdysi byl- před dlouhou, dlouhou dobou.
"Tagu," čarodějnice zapředla, když ho obchazela. "Colin
Taggart. Malo na male straně... na vlkodlaka."
Byl si vědom, i když ona zřejmě ne, napěti, ktere drželo
Asila, jak čekal, až zjisti, že ji dezinformoval, aniž by ji
zalhal. "Řikal jsem ti, že by poslal Taga, nebylo to "Podivej,
tamhle je Tag." Asil se snažil a Bran mu za to dal oceněni,
vědic, jak obtižne sladěni bylo na linii po ktere šlapal.
Ze strachu vyzařujiciho z něj, věděl Asil, jake mohly byt
důsledky čarodějnicina snaženi se udělat Brana mazličkem.
Nebylo mnoho lidi ponechano, kteři si pamatovali, co se stalo,
když se Bran konečně osvobodil od sve matky: Samuel, Asil...
Nemohl přemyšlet o třetim, bylo to davno. Pravděpodobně
čarodějnice sami nevěděly, proč bylo zakazano snažit se vzit
vlkodlaka jako mazlička rodiny- ne, že by většina z nich měla
moc, aby to udělala.
Bran chvili vydrži. Za prve, čarodějnice mohla udělat chybuzvlaště
pokud nevěděla, koho držela. Za druhe, bal se, že
tentokrat ho nikdo nebude schopny zabit. Byl to Samuel, kdo
ho vyvedl předtim... a Samuel si nebyl sam sebou tak jisty,
jak byl zvykly.
Kontrola, kterou nad nim čarodějnice potvrdila, měla byt
vyhrana krvi a masem, a jedine poutani masa a krve ktere
udělal, bylo k jeho vlastni smečce. Musela použivat Asila, aby
se do jeho smečky vložila- ale jak?
Zatimco ho prohližela, prohledaval sve pouto k Asilovi kvůli
něčemu, co by se dotykalo čarodějnice. Věnoval čarodějnici
velmi malou pozornost, když na něj mluvila. Se zručnosti
ziskanou velmi dlouhym životem proklouzl Bran skrz Asila a
našel mrtvou ženu- mohla to byt jedině Asilova družka. Bylo
to nemožne.
Nikdo se nemohl napojit na mrtvou ženu; věděl to, protože
když Modra Sojka, Charlesova matka, umirala, snažil se ji
držet.
Ale nemožne se stava možnym, když do směsi přidate
čarodějnici.
Nemohl jit zkoumat dal; žena byla mrtva, a jeji spojeni bylo
skrz Asila- ale jedina cesta, jak čarodějničina kontrola na
něm davala smysl, byla, kdyby byla uzce svazana s Asilovou
mrtvou družkou. Pak mohla běžet svou vlastni magii skrz to
spojeni a vzit kontrolu nad kterymkoliv z Branovych vlků.
Vzal si čas dat Asilovi chladny pohled. Asil věděl, že jeho
vazba na mrtvou družku stale platila- a měl to Branovi řict.
Měl pocit, že bylo vic věci, ktere by měl vědět.
Čarodějnice nějak udržela naživu pařici pouto, zatimco Sarai
zabijela.
Nenaviděl čarodějnice.
"Coline Taggarte," zavrněla. "Teď jsi můj. Tva vůle je ma."
Citil magii, kterou na něj slevala. Něco z ni sklouzlo jako med
na teplem toustu: trochu přetrvavajici tu a tam. Ale pak se
to spojilo a zpevnilo, jak kolem něj prochazela šeptajic slova
sveho kouzla. Tak uplně to nebolelo, ale citil se z toho
klaustrofobicky, a když se snažil pohnout, nemohl.
Panika vzplala, a něco se v něm pohnulo, kde to už davno
pohřbil. Hluboko třaslavě se nadechl a snažil se uzavřit
čarodějnici ze sveho vědomi. Panika byla velmi, velmi
nebezpečna- mnohem nebezpečnějši, než tato čarodějnice.
Takže obratil svou pozornost k jinym věcem.
Nejprve se snažil odřiznout Asila od smečky. Kdyby zlomil
pouto mezi sebou a Asilem, mohl by ziskat šanci osvobodit se
od čarodějnice. Měl by byt schopny to udělat, ale zvlaštnost
v Asilově pařicim poutu a způsob, kterym ho čarodějnice
překroutila, zmarnil magii smečky, dokud si nebyl jisty, že
mohl Asila vůbec osvobodit od kohokoliv: Sarai, čarodějnice,
smečky, nebo Brana, i s plnym krev-a-maso vyhošťovacim
obřadem.
Tep čarodějničina zpěvu se změnil, a on citil jeji kontrolu
utahujici se kolem něj, dokud nemohl dychat... Ne.
Uplně čarodějnici vyřadil a začal minimalizovat škody, jak
nejlepe uměl.
Omezil připojeni, ktere měl ke sve smečce, dokud je nemohl
citit jen stěži. Kdyby měl normalni smečku, mohl by v
připadě svrženi předat otěže- ale bylo tam přiliš mnoho, co
nemohli zůstat na jejich vlastni dlouho. Omezit je pomůže
skryt je od čarodějničiny magie- a uděla to pro ni těžši je
použit, kdyby se snažila.
Skrz Asila měla jeho, ale pokud tomu mohl pomoct,
nedostane nic vic z jeho smečky. Pokud by se Asilovi podařilo
udržet ji v přesvědčeni, že je Tag, ani by nevěděla, kde
hledat.
Existovalo par starych, jejichž kontrola se stala delikatni;
ta, kterou dal Samuelovi, uplně ho od sebe oddělujic. Pro
Samuela to byl otřes, ale vlci jeho syna znali a nebudou
protestovat. Samuel je mohl na chvili držet.
Nevěděl, jestli čarodějnice, ktera tak zřejmě měla některe
ze schopnosti vlkodlaků, vi dost o vlcich, aby rozmotala, co
udělal, ale udělal to tak složite, jak mohl. Přinejmenšim ji
zpomali.
Ale skutečny důvod pro jeho nalehavost byl, že až... pokud se
zblazni, okamžitě sebou nestahne celou smečku. Někdo-
Charles byl jeho nejlepši naděje, i když to Asil mohl
zvladnout- bude mit šanci ho zabit.
Dokončil svou praci, než čarodějnice dokončila svoji. Byla to
staleti od doby, kdy byl ve sve hlavě tak sam. Za jinych
okolnosti by si to mohl teměř užit.
Nebojoval s čarodějnici, když k němu trhla prsty a řekla k
noze. Šel k jeji leve straně zatimco Asil, v lidske podobě, ji
doprovazel vpravo.
Nějak si nemyslel, že vnimala stinoveho-tvora, ktery kračel
teměř vedle Asila. Sam by si ho nevšiml, kdyby neviděl
maličko se propadat snih pod vlčimi tlapami, ktere nemohl
vidět- ale mohl ji citit a jeji magii.
Stražci, jednou takovou věc nazyvali. Charismaticky nazev
pro takove odpornosti, vždycky si myslel. Byl potěšen, když
slyšel, že rodina, ktera to kouzlo měla jako posledni, byla
zlikvidovana. Jeho informace zřejmě nebyly uplně přesne.
Dokonce i na vrcholu jejich moci, nikdy neslyšel o udělani
stražce z vlkodlaka.
Bran se podival na Asila, ale nemohl řict, jestli Maur věděl,
že ho čast jeho družky doprovazela- jako by byla volana do
byti tak často, že se teměř mohla objevovat mimo volani sve
tvůrkyně. Stražci, vzpominal, byli ničeni každych sedm let,
aby se takove udalosti zabranilo. Sarain vlk byl kolem dvou
set let- napadlo ho, jak velkou miru samostatnosti měl.
"Pověz mi, Asile," přikazala čarodějnice, jeji ruka zastrčena
do Maurovi, jako by byl nějaky dlouho-před džentlmen a ona
dama prochazejici se přes tanečni sal spiš než dvě-stopyhlubokym
sněhem. "Jak ses citil, když si Sarai vybrala
chranit mě spiš než zůstat opravdu s tebou?"
V jejich slovech byla pravda; věřila, že si Sarai vybrala. Ze
zavahani v Asilově ustalene chůzi to take slyšel.
"Tohle udělala?" zeptal se.
"Milovala mě vic než tebe," řekla čarodějnice. "Jsem jeji
maly motylek, a ona se o mě stara."
Asil chvili mlčel, pak řekl, "Nemyslim, žes byla něči Mariposa
po dlouhou dobu."
Čarodějnice se zastavila a prudce přešla do španělštiny.
"Lhaři. Lhaři. Nic neviš. Milovala mě. Mě! Zůstala se mnou,
když jsi odešel na tve cesty. Poslala mě pryč jenom kvůli
tobě."
"Milovala tě," souhlasil. "Jednou. Teď už to dal neni ona.
Nemůže nikoho milovat."
Divajic se koutkem oka na slabe stopy tlap, ktere staly ve
sněhu tak blizko Asilova boku si Bran nebyl tak jisty.
"Vždycky jsi byl hloupy," řekla čarodějnice. "Přiměl jsi ji
poslat mě pryč. Ona by mě držela doma, kam jsem naležela."
"Bylas čarodějnice, a neměla jsi kontrolu nad svou moci,"
řekl Asil. "Potřebovala jsi vycvik."
"Neposlal jsi mě na vycvik," vykřikla, slzy lesknouci se v
jejich očich, jak prudce osvobodila svou paži a ucouvla pryč.
"Poslals mě do vězeni. A věděls to. Četla jsem dopisy, ktere
jsi ji psal. Věděls, jaky druh vycviku čarodějnice poskytovaly.
Linnea nebyla učitelkou, byla vězeňskou straži."
Asil se dival dolů na čarodějnici, tvař prazdnou. "Bylo to
poslat tě k Linee nebo tě zabit. Linnea měla pověst na
napravu."
"Napravu? Ja neudělala nic špatneho!" Dupla nohou, jako by
byla stale ditě spiše než čarodějnice plně o sto let starši,
než měla kdy byt.
"Nic?" Asilův ton byl chladny. "Snažila ses otravit Sarai,
dvakrat. Vesničane nevysvětlitelně ztraceli domaci zviřata.
A ty ses snažila předstirat, žes byla Sarai a přichazelas do
me postele. Myslim, že by ti Sarai odpustila všechno, kromě
tohohle."
Čarodějnice zakřičela, beze slov, teměř nelidsky vykřik
vzteku- a v dalce došlo k vybuchu.
Čarodějnice na mistě zamrzla, pak sklonila hlavu, tisknouc si
spanky. Bran citil ztratu jeji kontroly. V tu chvili zautočil.
Ne fyzicky. Pořad měla kontrolu nad jeho tělem.
Použil vazby jako ona, hazejic svůj vztek přes vlakno k
Asilovi a k Sarai a dale. Kdyby měl pět minut, nebo dokonce
tři, osvobodil by se. Udělal něco s vlaknem, kterym držela
Sarai, ale nebylo to dost.
Čarodějnice se zotavila přiliš brzy- ale zasahl ji. Odstrčila
ho z vlakna a zařikala vazani, aby mu zabranila to znovu
udělat. Když to skončilo, byl stale jeji vlk- ale z nosu ji
vytekala krev.
"Řekl jsi mi, že tohle je nižši vlk," vyprskla, a kdyby nebyla
tak zraněna, myslel si Bran, že by mohla Asila na mistě zabit.
"A ja ti věřila- stejně jako jsem věřila, žes mě poslal pryč
pro me dobro. Měla jsem byt chytřejši. Jsem chytřejši, než
takhle. Když selžeš, ty a ten druhy vlk- Bran pošle jen to
nejlepši. Lžeš a lžeš, jako by to byla pravda."
"Ty mi nechceš věřit," řekl Asil. "Ale můžeš pravdu ochutnattve
spojeni se Sarai je dost silne. Byla jsi nebezpečna sobě i
nam. Udělali jsme to pro tve vlastni dobro. Bylo to tohle,
nebo tě zabit."
Trhla k němu třesoucim se prstem. "Sklapni."
Asilova tvař ztratila chladnou vyrovnanost a on se zašklebil.
Jak pokračoval, jeho hlas byl bezdechy bolesti. "To, co jsi
udělal, je ohavnost. Tahle věc, ve kterou jsi Sarai proměnila,
tě nemiluje, slouži jako slouži otrok, bez možnosti zvolit si,
stejně jako ja. Bran je vic, než můžeš zvladnout. Zabije tě- a
je to tva vlastni chyba."
"Neumřu," zakřičela na něj. "Nezemřela jsem, když se mě
Linnea snažila zabit- nevěděla, jak mocna jsem byla, nebo
kolik mě ma matka naučila. Zabila jsem ji a jeji mazličky
studenty a studovala knihy, ktere zůstaly- měsice jsem ti
psala a podepisovala dopisy od ni, zatimco jsem studovala.
Ale věděla jsem, že zemřu bez ochrany. I ma matka zemřela.
Takže jsem vzala Sarai jako sveho stražce, a ona mi dala
svůj dlouhy život, takže nikdy nemohla žit beze mě, Nemůžeš
to někomu udělat proti jeho povaze. Nemůžeš.
Musela mě milovat, abych to udělala."
Ne pravda o stražcovskych kouzlech, pomyslel si Bran, ale
možna na vazani, ktere dovolilo Asilově čarodějnici sdilet
vlkodlači nesmrtelnost. Možna to byl důvod, proč ho jeho
matka použivala, spiš než zviřatko, ktere použila na přeměnu
jeho a Samuela-
"Milovalas ty ji?" zeptal se Asil.
"Samozřejmě, že jsem ji milovala!"
Ušklibl se a zašeptal, "Dal bych svůj život za jeji- a ty jsi to
ukradla pro sebe. Neviš, co laska je."
Najednou byla klidna. S kralovsky zvednutou bradou řekla,
"Budu žit dele než ty. Pojď, musim něco vyřidit." Podivala se
dolů na Brana. "Ty taky Coline Taggarte. Mame něco k
vyřizeni."
Poslal Asilovi dotaz, nevědic, jestli to čarodějnicina magie
mohla sledovat. Jak důležite je, že nevi, kdo jsem? Jeho
matka se ujistila, že jediny, s kym mohl mluvit z mysli do
mysli, byla ona. Ale tahle čarodějnice nebyla z rodiny jeho
matky, takže by to mělo fungovat.
Čarodějnice imperialisticky natahla ruku a Asil ji nastavil
svou paži. "Teď, jak dlouho si mysliš, že bude trvat, než Bran
přijde sam- a kolik vlků sebou přivede?"
Asil se podival zpatky na Brana, a jakmile čarodějnice
nemohla vidět jeho tvař, střelil očima do nebe, zodpovidajic
Branovu otazku. Bylo velmi důležite, že nevi, kdo byl.
"Brzy," řekl Asil čarodějnici. "A nemyslim, že sebou vůbec
vezme nějake dalši vlky. Jakmile ho převezmeš, budeš mit
celou jeho smečku."
Posledni věta byla určena pro něj. No, pak, chranil svou
smečku, jak nejlepe pro teď mohl.
"Dobře," řekla čarodějnice. "Pojďme si poradit s jeho synem
a tou rušivou děvkou, ne? Možna z něj připravim darek pro
Brana- uvitaci darek. Co mysliš, že bude nejlepši? Vlči
kožešina nebo lidska kůže. Kožešina je jemna a tepla, ale
lidska kůže o tolik děsivějši- a potom vic užitečnějši. Vezmi
mě k Charlesovi."
Pohnulo se to v něm, dělajic ho citiciho se zuřivě. Uklidňoval
to a sebe, s vědomim, že Charles byl lstivy stary vlk, zkušeny
lovec. Pokud ho ještě nedostala, pokud ten vybuch byl on, pak
Charles věděl, čemu čelil. Nepřekvapi ho.
Davej pozor, můj synu. Čarodějnice po tobě jde. Utikej.
CHARLES napůl očekaval, že čarodějnice přispěcha zpatky,
ale nezachytil žadny naznak ji celou cestu k Humvee. Což
bylo misto, kde věci přestaly jit svou cestou.
"Neni to tvůj truck?" zeptala se ho Anna.
"Ano," řekl ponuře. Otevřel dveře a nechal svůj nos řict, co
už věděl.
Jeho otec sem přijel. Kabina byla studena. Přijel před
hodinami.
Jak Tag slibil, vzalo jen trochu potulovani kolem, aby našel
misto, kde mohl volat.
Volani Branův mobil rozeznělo telefon v kapse kalhot jeho
otce, uhledně složenych na sedadle trucku. Telefonat družce
jeho otce jenom potvrdil, co už věděl- jeho otec odešel
uprostřed noci, a Leah za to neměla Branova mladšiho syna o
nic radši. Samuel byl vic napomocny, i když se Charlesovi
nelibilo, co řikal.
Charles ukončil hovor po několika neuspokojivych minutach.
"Slyšelas to všechno?"
"Tvůj otec vi, že můžeme lovit čarodějnici, ktera zabila
Asilovu družku. Vi, že Asil nas sem přišel hledat." Dotkla se
jeho ramene.
V naději, že mu to pomůže zjistit, co jeho otec udělal,
shromaždil Charles takovou magii, ktera mu naležela jako
synovi sve matky a natahl se ke smečce.
"Charlesi?"
Byl ohromen nalezenim sam sebe stale na nohou. Jeho hlava
byla citit jako by ho někdo udeřil a několikrat musel
zamrkat, aby viděl. Vše, na co mohl myslet, bylo, že
nepředstavitelne se stalo- Bran byl mrtvy.
"Charlesi, co se děje?"
Zvedl ruku, jak zaměřoval svou pozornost na prazdnotu,
ktera vždy byla jeho spojenim k jeho otci, a skrz něj ke
zbytku smečky. To, co našel, ho opět nechalo bez dechu.
"Tata přerušil pouta smečky." Dal Anně usměv tak
pochmurny, jako se citil uvnitř. "Neni mrtvy; nejsou pryč
uplně."
"Proč by to dělal? Co to znamena?"
"Nevim." Podival se dolů na Annu. "Chci, abys vzala Waltera a
jela do Kennewicku, Washington, kde je můj bratr."
Založila si ruce a věnovala mu svůj tvrdohlavy pohled. "Ne. A
znovu to nezkoušej. Citila jsem ten tlak. Můžeš byt tak
dominantni, jak chceš, ale pamatuj, že na mě to nefunguje.
Pokud použiva pouta smečky, Walter a ja můžeme byt tve
eso v rukavu. Nenecham tě tady, a stejně tak se můžeš
přestat snažit mě k tomu přimět."
Zlostně se na ni zamračil- pohled, ktery zastrašil starši,
mocnějši lidi- a ona poklepala prstem na jeho hrudni kost.
"Nefunguje. Pokud mě tu nechaš, prostě za tebou půjdu."
Nehodlal ji svazat- a měl pocit, že to byl jediny způsob, jak
ji nechat za sebou. Rezignoval na svůj osud, zorganizoval je
pro dalši vypravu do divočiny. Cestovali nalehko. Přebalil
Annin baliček s jidlem, zapalovač, a jejich hrnec na ohřivani
vody. Našel par sněžnic, ktere žily za sedadlem jeho trucku v
zimě. Všechno ostatni nechal v trucku.
"Mysliš, že ji už našel?" zeptala se Anna, jak se vlekli zpět do
hor, nasledujic stopy jeho otce.
"Nevim," řekl ji, i když se obaval, že ano. Pokud Bran opravdu
nemohl čist jeho mysl, jediny způsob, jak Charles mohl vidět
Branovo věděni, že čarodějnice použivala magii jejich
smečky proti nim, bylo, pokud by to sam viděl.
Přal si, aby věděl, jestli nasledovani jeho otce bylo chytřejši,
než dostat se do auta a řidit do jižniho Mexika. Čast něj
chtěla věřit mytu o nezranitelnem Marrokovi, ale chytřejši
čast, čast, ktera pokorně stala odpovidajici čarodějnicinym
otazkam, si byla až přiliš vědoma toho, že jeho otec byl
skutečna osoba, jakkoliv stara a mocna: nebyl nezranitelny.
Charles se zhluboka nadechl. Byl kosti-hluboko unaveny, a
jeho hruď a jeho noha bolela. Hůř, než dneska rano. Nebyl
tak hloupy, že by nevěděl proč. Jeho otec ho krmil silou ze
smečky.
I s jeho volnou sněžnicovou chůzi to bylo těžke. Kdyby měla
Brana, Charles si nebyl nadale jisty, že by se měli šanci
zachranit.
Neřekl to Anně. Ne protože by si myslel, že by ji to
vyděsilo- ale protože vyjadřenim svych strachů by je mohl
udělat realne. Každopadně to věděla; viděl to v jejich očich.
Davej pozor, můj synu. Čarodějnice jde po tobě. Utikej.
"Teď to bylo užitečne, tati," řekl nahlas. "Proč jsi mi neřekl,
kde jsi, nebo co jdeš dělat?"
"Charlesi?"
"Můj otec může mluvit lidem v hlavach," řekl ji. "Ale tvrdi, že
nemůže přijimat. Což znamena, že když ti něco řekne,
nemůžeš argumentovat nebo se ho zeptat, na co potřebuješ."
"Co ti řekl?"
"Ma ho čarodějnice a jde po nas. Ma Asila- může nas najit.
Nedal mi žadnou užitečnou informaci, jako kde jsou nebo
něco tak."
"Řekl ti, abys odešel."
"Řekl mi, abych utekl." Charles se na ni zamračil. S tolik
omezenymi pouty smečky nebyl přikaz jeho otce nic vic, než
navrh. "Ať se propadnu, jestli ji ho necham."
"Samozřejmě, že ne," řekla Anna. "Ale jdeme špatnym
směrem."
"Co tim mysliš?"
"Myslim, že zamiři ke srubu, ktery jsme vyhodili."
Charles se zastavil a podival se na ni. "Proč?"
"Pokud chtěla po Asilovi, aby nas našel, tak půjde tam- aby
nam dal šanci na utěk."
Dala mu unaveny usměv. "Asil plni přikazy okrajově- slyšela
jsem přiběhy."
Znělo to jako něco, co by ten stary bastard udělal. Kdyby
nebyl tak unaveny, možna by o tom přemyšlel sam. V každem
připadě, bylo to lepši než putovani ve šlepějich jeho otce.
Charles se podival dolů na Waltera. "Znaš odsud nejrychlejši
cestu ke srubu?"
I když se otočili a nasledovali Waltera, věděl Charles, že
dělali chybu. Jeho otec měl pravdu, měli utect. Všechny
instinkty mu to řikaly. Ale tak dlouho, jak byla šance Brana
zachranit, ho Charles nemohl nechat jeho osudu. Naslouchani
svym instinktům, jeho otec rad řikal, nebyla ta sama věc, jak
byt jim slepě poslušny.
ANNA chapala impuls, ktery řidil Charlese ve snaze poslat ji
a Waltera ke svemu bratrovi pryč z nebezpeči. Citila to
stejně.
Charles zpomaloval. Něco z toho byla chůze skrz snih, ktery
byl dvě stopy silny na jednom mistě a k boku vysoky v jinych;
i s oběma sněžnicemi bylo těžke projit. Většina z toho, byla
si pěkně jista, byla z jeho zraněni.
Walter, stale ve vlči podobě, šel vedle Charlese a nenapadně
ho podpiral dobře-umistěnym ramenem.
Když viděla Charlesovo chvěni, zastavila.
"Přeměn se." Věděla, že to moc nepomůže, ale vlk měl čtyři
nohy k neseni jeho vahy misto dvou. Vlk bude generovat teplo
lepe než člověk, a jeho kožich ho bude lepe uchovavat.
Věděla z jejich vlastnich bohatych zkušenosti, že ve vlči
formě mohl fungovat lepe než v lidske.
Byla to mira Charlesova vyčerpani, že se neobtěžoval
dohadovat, ale jednoduše se svlekl.
Odkladal sve sněžnice, obvazy, boty a oblečeni upravene do
nějakeho křovi.
Když byl nahy, mohla jasně vidět všechna jeho zraněni.
Vypadaly hrozně, znesvěceni hladke dokonalosti svalů a kosti.
Sklonil se, takže neměl tak daleko k padu, pokud by ztratil
rovnovahu, když se měnil.
Novy vzhled diry v jeho zadech nebyl tak špatny, jako
posledně, když ji viděla. Navzdory všemu se hojil.
Jeho přeměna zabrala teměř tak dlouho jak většině
vlkodlaků. Průstřel vypadal divně na vlku-tvarovanych
žebrech; vstupni a vystupni rany už ne v řadach, větši vystup
zraněni nad menši dirou.
"Potřebujeme si odpočinout a najist se, než se tam
dostaneme," řekla mu. "Tvemu otci nepomůžeme, když jsme
vyčerpani."
Neodpověděl ji, jenom sklopil hlavu a nasledoval Waltera.
Walterova zkratka byla nejdrsnějši země tak daleko,
nechavajic Annu proklinat jeji sněžnice a křovi, ktere
zachycovalo jeji vazani a vlasy. Drapali se do trochu
prudkeho, když se oba vlci zastavili a klesli k zemi.
Anna je nasledovala a snažila se zjistit, co je znepokojilo.