Alfa a omega - Štvanice - 11

Jeden當t
BOLEST držela Charlese vzhůru, zatimco jeho družka a
tulak spali. Jeho noha a hruď dělaly jasnym, že na ně tlačil
přiliš. Kdyby nebyl opatrny, neudělal by to dolů horami. Ale
byla to myšlenka na čarodějnici, ktera ho držela v pozoru,
když kolem nich nařikala sněhova bouře.
Nikdy necitil nic jako tohle, poslušnost balici ho v nemožnych
vrstvach, dokud nemohl dělat nic jineho, než odpovidat na co
se ptala. Byl přiliš dominantni i pro sveho otce, aby to udělalale
slyšel to popisovat. Popisy se naplnily kratce po dlouhe
davce. Kdyby již nebyl přesvědčen o spravnosti pečliveho
prověřovani jeho otce dominantnich pod jeho vladou než je
nechal stat se alfy, tohle by to udělalo. Jak hrozne to bylo
pro někoho mit ten druh moci nad sebou, i když jste mu
věřili. Jeho respekt ke statečnosti submisivnich v otcově
smečce vzrostl ještě o par zařezů.
Kdyby Anna nerozptylila čarodějnici a nezlomila kouzlo...
Skřipavě se nadechl a Anna vydala v krku drobny hluk,
uklidňujic ho, i ve spanku.
Panika davno přešla- nebo většina- takže měl čas přemyšlet o
způsobu, kterym kouzlo pracovalo. A stale netušil, jak byla
čarodějnice schopna použit jeho... pouta smečky jeho otce
způsobem, kterym to udělala.
Jeho otec potřeboval vědět, že to mohla udělat, že
čarodějnice mohla proniknout do magie smečky. Tak daleko
jak věděl, nic takoveho se nikdy předtim nestalo. Jen jeho
bolest, a pochopeni, že bude muset věnovat pozornost
limitům sveho těla, ho udržely, kde byl, misto běhu k autu.
Musel varovat sveho otce.
Kdyby tam nebyla Anna... a jak věděla, co dělat?
Mimo magii smečky měla většina vlků jen malou magii- a on by
přisahal, že Anna nebyla vyjimkou. Znal jeji pach velmi
dobře, a nebyla citit magii. Kdyby bylo jejich spařeni
kompletni, pak by mohla čerpat jeho vlastni...
Zvedl hlavu a zubatě se usmal. Anna ještě nebyla spařena, ale
jeji vlk byl. Citil ji volat sveho vlka, když ji čarodějnice
začarovala, ale nenapadlo ho, že to uděla tak dobře. Byl
pitomec. Vlk použil jeho magii, aby zlomil kouzlo čarodějnice.
A Anna ještě nebyla přijata do Marrokovy smečky, takže
čarodějnicina infiltrace do pout smečky ji nedovolila dostat
Annu způsobem, kterym kontrolovala jeho.
Jemny zvuk uprostřed vyti větru zlomil jeho myšlenkovy
pochod, něco prochazelo stromy. I když to bylo v bezpečne
vzdalenosti od toho, kde spali, naslouchal a čekal, až se
nestaly vitr přesune a přinese pach k němu. Pokud by to byla
čarodějnice, shromaždi svoje ptačata a uteče, bolici noha a
hruď ať se propadnou.
Ale byl to někdo jiny, kdo vyšel z lesa a zastavil se, takže na
něj mohl ziskat dobry vyhled. Asil. Charles pomalu vylezl
zpod stromu. Anna si povzdychla a přesidlila- vyčerpani pro
ni udělalo těžke vzbudit se. Byl velmi klidny (pozn.
překladatele- alias ztuhnul, ale nějak nedokažu vykoumat,
jak to napsat), dokud ji nezaslechl znovu i vydechnout.

Pak vyšel k jejich vetřelci.
Od te doby, kdy se Asil připojil k Marrokovi, ho Charles
nikdy neviděl mimo Aspen Creek, jako takhle, že byl poprve
tady a teď. Řeklo mu to, že cokoliv Asil věděl, neuděla to
jeho život jednoduššim. Take se mu nelibila jeho neschopnost
zakryt sve kulhani.
Charles se zřidka obtěžoval předvaděnim, ale tentokrat to
udělal. Zavolal magii a nechal ji trhat skrz jeho tělo, měnic
se jak šel. Bolelo to, ale věděl, že se to neukaže na jeho tvaři
nebo neuděla jeho kulhani horšim.
Kdyby byl zdravějši a duchove ochotni, mohl byt schopny
vykouzlit novy par sněžnic, misto aby se musel brodit.
Alespoň snih na sestupku, pravidelně pročesany větrem, byl
na většině mist jen stopu nebo tak hluboky - polovina z toho
spadla dnes v noci.
Asil se trochu usmal, jako by rozpoznal Charlesovu
mocenskou hru jako to, co byla, ale sklopil oči. I když byl
Charles chytřejši, než aby důvěřoval submisivnosti v řeči
těla druheho, bylo to pro teď dost.
Charles držel svůj hlas tichy. "Jak jsi nas našel?"
To byla důležita otazka. Nebyli nikde blizko mista, kde by
tabořili, kdyby on a Anna nasledovali cestu, jak ji nastinil s
Tagem. Udělal něco hloupeho, co by nechalo čarodějnici je
take najit? Podivnosti poslednich čtyři a dvaceti hodin zle
otřasly jeho důvěrou- a to, a jeho napůl-ochromene tělo, ho
dělalo rozmrzelejšim než obvykle.
Asil držel ramena uvolněna pod silnym kabatem, ktery měl na
sobě. "Jak starneme, ziskavame dovednosti, ano? Tvůj otec
může mluvit se svymi vlky v jejich hlavach, bez ohledu jak
daleko jsou. Ja, ja vždycky můžu sledovat stopy mych druhů
ve smečce. Kdybyste nevyrazili jako vystrašeni kralici, přišel
bych k vam už před hodinou."
"Proč jsi tady?" zaskřipěl Charles. Nebyl podražděny kvůli
"vyděšeni kralici" komentu. Nebyl.
Naštvat se kolem Asila nikdy nebyl dobry napad. Ten sebeabsorbujici,
arogantni Maur vam zapojil zpětně vaš hněv se
zdravou davkou poniženi. Charles mu nikdy nepadl za oběť,
za všechno Asilovo vnaděni, ale viděl mnoho, kteři ano.
Nepřežili byste tak dlouho jako Asil, aniž byste byli
vychytraly dravec.
"Přišel jsem se omluvit," řekl Asil, zvedajic oči, takže v nich
mohl Charles přečist upřimnost. "Sage mi řekla něco o tom,
co Anna vydržela. Kdybych věděl, co jste řešili, nedělal bych
mezi tebou a tvou družkou problemy."
"Neudělal jsi mezi nami problemy," řekl Charles. Nemožne,
pomyslel si, že Asil myslel, co řekl.
"Dobře. A jakakoliv asistence, kterou můžu nabidnout k
pomoci tobě a tve družce, je tva." Podival se ke kmeni, kde
byli skryta Anna a Walter. "V mem zachvatu vyčitek svědomi
mě napadlo, že bych mohl nějak pomoci s vašim tulakem. Ale
vypada to, jako byste měli vše pod kontrolou."
Charles citil sve oboči zvedat. Pod kontrolou nebylo přesně
to, jak by popsal minuly den. "Pak zdani klame. Viš, proč by tě
hledala čarodějnice?"
Asilova tvař potemněla, jeho tělo ztuhlo. "Čarodějnice?"
"Ptala se konkretně po tobě." Promnul si čelo, protože ať se
propadne, jestli by si třel bolavou hruď, zatimco ho Asil
mohl vidět. "Nebo jak mohla proniknout do pout smečky
meho otce, aby nade mnou přejala silnějši kontrolu, než se
kdy podařilo memu otci?"
"Čarodějnice," řekl Asil. "Tady?"
Charles kratce přikyvl. "Pokud o ni nic neviš, co o ženskem
vlkodlakovi, ktery se s ni zda nějak spojeny? Tom, jehož
zabarveni odpovida tvoji družky-"
Jeho hlas se vytratil, protože Asil, jeho tvař stale podivně
prazdna, klesl na kolena; ne, že by klečel před Charlesem, ale
vic jako by klouby přestaly pracovat spravně. Připomnělo to
Charlesovi Waltera, ktery udělal to same dřive, ale to nebylo
divne, nebo neočekavany půvab Anniny přitomnosti, ktera to
způsobila.
Pach nasilnych emoci se nad nim přeleval, neschopny
roztřidit něco zvlašť z bouře s vyjimkou bolesti a hrůzy,
ktere byly oboje v popředi.
"Pak je to ona," zašeptal Asil. "Doufal jsem, že umřela a
odešla navždy pryč. I když jsem slyšel, jak tulak vypada,
doufal jsem, že to byl někdo jiny."
Proto Charles nevěřil na nahody. "Znaš tu čarodějnici?"
Maur se podival na ruce v černych rukavicich, pak je pohřbil
ve sněhu. Zavřel oči a otřasl se. Když je otevřel, leskly se
zlatymi světly. "Je to ona. Ukradla to, a už to ode mě
nemůže dal skryvat, pokud se podivam, pak jsem se od ni
mohl skryt tady."
Charles se zhluboka nadechl a připominal si trpělivost. "Co
ukradla- a kdo to je?"
"Ty viš," řekl Asil. "Ona je ta, kdo zabil mou Sarai." Zvedl
sve sněhem pokryte ruce a přejel s nimi po čele. Pak dodal
neunosnou čast. "Ukradla pouto me družky, když to dělala."
Charles věděl- jako každy, kdo slyšel přiběhy o Maurovi- že
pařici pouto Asila a jeho družky sebou přineslo neobvykly
dar, empatii.
Neudělal nic hloupeho, jako zeptat se Asila, jestli si byl
jisty- ačkoliv nikdy ve svem životě neslyšel o takove věci. A
byt vazany k čarodějnici, černě čarodějnici, s empatii, byla
možna nejhorši věc, o jake kdy vůbec slyšel. Neni divu, že se
Asil ptal jeho otce, aby ho zabil.
"Tahle čarodějnice vypada sotva dospěla. Sarai zemřela před
dvěma staletimi."
Asil sklonil hlavu a zamumlal, "Přisaham ti, neočekaval jsem,
že mě najde. Zaruka tveho otce držela celou tu dobu- kdyby
ne, donutil bych ho zabit mě ještě ten prvni den, kdy jsem
přišel do Aspen Creeku." Polkl. "Nedovolil bych mu udělat mě
jednim z jeho smečky. Pokud se natahla přes pouta smečky,
jediny přistup, ktery mohla mit, je skrze mě, skrze naše
pařici pouto." Zchlazeny ziral Charles na Maura a přemyšlel,
jestli by mohl byt tak šileny, jak vždy tvrdil. Protože jestli
nebyl, čarodějnice byla ještě větši problem, než si Charles
myslel.
Krystalicke vlči oči k němu vzhližely, vyhližejici z Asilovy
tmave tvaře, zatimco je oba pokryval snih. "Řekni mi o tom
vlkovi, ktery vypada jako moje Sarai." Zoufalstvi a beznaděj
zbarvily hlas stareho vlka.
"Nikdy jsem tvou družku nepotkal," změkl Charlesův hlas.
"Ale vlk s čarodějnici je velky, i na vlkodlaka. Je zbarvena
jako německy ovčak, žlutohněda s černymi fleky a zady.
Myslim, že na jeji leve předni noze je bila."
"Prvni dva prsty," odplivl si Asil, zvedajic se na nohy ve
vzteku, ktery byl nepochybně realny, pro všechno, co na něj
okamžitě přišlo. "Jak se opovažuje použivat Sarainu formu
pro sve iluze?"
Charles si založil ruce. Bude si muset brzy sednout, bolest
mu způsobovala zavrať. "Neni to iluze. Ne, pokud iluze
nemůže přenest lykantropii. Tulak, ktereho jsme našli je jeji
prvni oběť. Zautočila na něj, a on ji odehnal- pak se o dalšim
uplňku přeměnil."
Asil ztichl. "Co?"
Charles přikyvl. "Na tom vlkovi je něco divneho. Někdy je
pevna. Anna ji zranila, a ona utekla, ale jakmile byla z
dohledu, jeji stopy a krev se prostě zastavily."
Asil zadržel dech.
"Něco viš?"
"Všichni byli mrtvi," zašeptal.
"Kdo?"
"Všechny čarodějnice, ktere věděly... ale pak jsme všichni
podcenili Mariposu."
"Mariposu? Jako ten motyl?"
Asilovy oči byly v noci černe. "Nejsem čarodějnice."
Což vypadalo jako divna odpověď na jeho otazku. Charles ho
zvažoval. "Ale byl jsi naživu dlouhou, dlouhou dobu," naznačil
Charles. "A Sarai byla bylinkařka, lečitelka, ne? Viš nějake
věci o čarodějnictvi. Viš, co ten vlk je."
"Mariposa je čarodějnice. Vychovali jsme ji, Sarai a ja," řekl
Asil syrově. "Pochazela z rodiny čarodějnic, ktere jsme
znali- moje družka byla bylinkařka. Znala většinu čarodějnic
z te časti Španělska, dodavala jim to, co potřebovali.
Jednoho přišel do našich dveři dratenik s Mari; bylo ji osm
nebo devět let. Z toho, co jsme později sesbirali, Mariposina
matka měla pravě dost sily, aby ochranila svoji nejmladši
dceru od utoku jineho klanu čarodějnic. Jeji rodiče,
prarodiče, bratři, sestry a všichni byli mrtvi- a jeji matka
take. Dratenik našel malou divku putujici spalenymi zbytky
domu a myslel, že by si ji moje manželka vzala, když věděl,
že moje žena obchodovala s touto rodinou."
Povzdechl si a odvratil se, divajici se přes uzke tmave udoli
pod nimi. "Byla to špatna doba pro nas všechny v Evropě.
Inkvizice si vzala strašnou daň jen několik staleti před tim- a
když bylo po všem, čarodějnice začaly bojovat o moc. Jen
Napoleon je držel od naprosteho vyhubeni ostatnich."
"Znam ten přiběh," řekl mu Charles. Jedina zapado-evropska
čarodějnicka pokrevni linie, ktera přežila boj o moc, byla
linie Torvalis, ktera byla smišena s Cikany. Čarodějnice se
stale rodily tu a tam ve všednich rodinach, ale maloktera
měla desetinu sily starych rodin. Vychodni Evropa a
Orientalni čarodějnice nikdy neprokazaly druh dynastie jako
zapado-evropske.
"Hlidaly před sebou sva kouzla," řekl mu Asil. "Takže každa
rodina inklinovala ke specializaci. Mariposina rodina byla
jednou z největšich čarodějnickych rodin." Zavahal. "Ale ona
byla jenom ditě, a tohle bylo jejich největši kouzlo. Těžko
můžu uvěřit, že ji ho svěřili."
"Co to bylo?"
"Jeji rodina řikala, že maji na svych pozemcich stražce,
velika zviřata, ktera je hlidala a zabijela pro ně- ale nikdy
nepotřebovala jist nebo pit. Řikalo se, že je vytvařeli z
žijicich tvorů- měli zvěřinec." Povzdechl si. "Takova silna
kouzla, jak ty dobře viš, se nikdy neobejdou bez krve a
smrti."
"Mysliš, že tvůj motylek použil takove kouzlo na tvou
družku?"
Asil pokrčil rameny. "Ja nic nevim. Vše, co mohu dělat, je
spekulovat." Zhluboka se nadechl. "Řekla mi, než jsem ji
poslal k jine čarodějnici na učeni, řekla mi, že jedine misto,
kde se opravdu citila v bezpeči, bylo se Sarai a se mnou."
Odmlčel se a pak zachmuřeně řekl, "Byl jsem v Rumunsku,
když se to stalo. Zdalo se mi, že Sarai byla mučena a
konzumovana. Jeji srdce přestalo bit, plice nevdechovaly
vzduch, ale žila a hořela bolesti a silou. Zdalo se mi, že
Mariposa zkonzumovala mou lasku, až nebyla nic vic. Zabralo
ji dlouhy čas umřit, ale ne tak dlouho, jako moje cesta z
Rumunska zpět do Španělska. Když jsem překročil naš prah,
Sarai byla chvili mrtva."
Podival se do lesa, ale jeho oči byly slepe, vidici něco, co se
stalo před dlouhou dobou. "Spalil jsem jeji mrtvolu a popel
pohřbil. Spal jsem v naši posteli, a když jsem se vzbudil,
Mariposa na mě čekala- v me hlavě, kam naležela jen Sarai."
Povzdechl si, nabral hrst sněhu, a odhodil ho stranou. "Nebyl
jsem Sarai, abych byl oslepeny ditětem, kterym byla. Kromě
toho, ja mohl citit jeji šilenstvi. Věděl jsem, kdy se Mariposa
rozhodla, že mě chce, takže jsem utekl. Utekl jsem do
Afriky, a vzdalenost pomohla oslabit spojeni. Tou dobou jsem
přišel na to, že když jsem byl přiliš blizko, mohla mě přimět
udělat cokoliv, co chtěla." Několikrat otevřel usta a zasupěl,
jako by byl ve vlči podobě a zoufaly.
"Leta jsem čekal, jisty si, že zemře. Ale to nikdy neudělala."
Asil se objal, pak se otočil a čelil ještě jednou Charlesovi.
"Myslim, že to musi byt nějaky vedlejši efekt toho, co
udělala Sarai, že ukradla Sarainu nesmrtelnost jako ukradla
naše pouto. Nemohl jsem za můj život pochopit, proč to
udělala- ale jejim zaměrem bylo vytvořit takovou bytost,
jakou jeji rodina byla znama... všechno to dava smysl. Divala
se, jak byla cela jeji rodina zavražděna, sledovala, jak jeji
matka zemřela, aby ji ochranila od kouzla vytvořeneho tak,
aby zabilo každeho v jejim domově."
Charles slyšel soucit v hlase druheho muže a narušil ho
pravdou. "Takže zabila tvoji ženu, ktera si ji vzala, chranila
ji a dohližela na ni. Mučila ji k smrti, aby se zajistila něčim,
co ji mohlo ochranit." Černa čarodějnice, řekly jeho
instinkty- a černe čarodějnice byly oškliva parta, jedna a
všechny. "A teď chce tebe- pravděpodobně na tu samou věc."
"Ano," zašeptal Asil. "Dlouhou dobu jsem utikal."
Charles si znovu promnul čelo, ale tentokrat protože citil, že
mu přichazi bolest hlavy. "A teď ses rozhodl přijit sem a
předložit se ji, darkově-zabaleny."
Asil vydal přidušeny smich. "Myslim, že takhle to vypada.
Dokud jsi mi neřekl, že tu byla, byl jsem stale přesvědčen,
že me podezřeni bylo neopodstatněne." Jeho tvař ztratila
dotek pobaveni, a řekl, "Jsem rad, že jsem tady. Pokud ma
nějakou čast me Sarai, musim ji zastavit."
"Zvažoval jsem zavolat sem Brana," řekl Charles Asilovi. "Ale
začal jsem věřit, že by to nebyl nejchytřejši tah."
Asil se zamračil.
"Kdo je dominantnějši?" zeptal se ho Charles. "Ty nebo ja."
Asilovy oči během jejich rozhovoru tmavly, ale Charlesova
otazka je zlostně rozzařila. "Ty. Viš to."
"Takže," řekl Charles, zirajic na něj dolů, dokud se jantarove
oči druheho nestočily pryč v poražce, "jak mohla
čarodějnice, použitim pouta tve družky a tve vazby ke
smečce, kontrolovat mě?"
JAKMILE Charles odešel promluvit si s Asilem, Anna
započala svoji proměnu. Potřebovala to s timhle vlkem řešit
se svym jazykem spiš než tesaky a drapy. Byl přiliš dobry v
dražděni jejiho druha- a Charles byl stale nestabilni ze
sveho setkani s čarodějnici.
Nevěnovala žadnou myšlenku Walterovi, dokud nebyla naha a
lapajici po dechu v chladnem nočnim vzduchu. Mohla mit tři
roky, aby si zvykla byt naha před lidmi, ktere dobře neznala,
ale neudělala to.
Podivala se na něj, ale měl hlavu odvracenou a upřeně se dival
na blizky kmen, dokonaly džentlmen.
Přestala se o něj obavat a narvala se do sveho studeneho
oblečeni a bot, protože mohla citit Charlesův rostouci vztek
na Asila; Asil vložil Marroka a jeho smečku v nebezpeči. Ale
vic než to, bala se, že si ani Charles ani Asil neuvědomili, jak
blizko byl Charles ke svemu bodu zlomu. Shledala zvlaštnim,
že ona ano.
Boty nasazene, kabat oblečeny, převalila se Anna z jejich
mista na spani a na nohy. Neobtěžovala se sněžnicemi- stale
byla brzka noc. Podivala se na přibyvajici Měsic; jenom
dalšich par dnů do uplňku. Poprve ji to nedělalo nemocnou
uzkosti.
S Walterem ve vlči podobě v patach se vypravila přes
planinu, kde čekali Charles a Asil.
Bylo špatne znameni, pomyslela si, že ani Charles ani Asil
nevypadali, že by slyšeli jeji postup.
"Mohla by se napichnout na Marrokovu moc, jako to děla
Leah?" zeptala se Anna.
Oba muži se otočili k podivani se na ni a na Waltera, Charles
jasně nerad, že si nevšiml jejich postupu. Asil, nohy džin
promočene, vypadal vice zaujaty Walterem, ktery měl uši
sklopene zpět a ukazoval zuby.
Anna položila ruku na Walterův krk, když provaděla
představovani. "Asile, tohle je Walter. Waltře, tohle je Asilvlk,
o kterem jsme ti řikali."
Asil se zamračil na černeho vlka, ktery na něj ziral zpatky a
zvedal rty k ukazani svych tesaků.
"Zastav to," řekla Walterovi, doufajic, že ji poslechne. Co
pravě teď nepotřebovali, byl dominantni boj. Vždycky
nějakou dobu zabralo, než si novy vlk vytvořil misto ve
smečce. Zajimave, že Walter okamžitě neusuzoval, že Asil
byl vyše-zařazeny. "Potřebujeme všechny v bojove formě."
"Walter někoho zachranil před čarodějničinym vlkem a
skončil přeměněny," řekl Charles. "Souhlasil, že nam
pomůže."
Mohl to formulovat o hodně odlišně, pomyslela si Anna. Jeji
ruka se ochranně dotkla vrchu Walterovy hlavy. Misto
odmitnuti noveho vlka udělal Charles jasne, že vlk byl pod
jeho ochrannou a byl cenny učastnik v jejich snaze porazit
čarodějnici.
Potěšena jak byla, nechtěla, aby Charles a Asil bojovali,
takže znovu řekla, "Mohla by Mary... Mariposa čerpat
Marrokovu moc skrz pouto smečky?"
Charles se přestal mračit na Asila a řekl, "Jistě to bylo citit
jako moc meho otce. Ale můj otec mě takhle držet nemůže."
Asil vypadal zachmuřeně. "Dost silna čarodějnice může
kontrolovat jakehokoliv vlkodlaka, ktery nema smečku, aby
ho ochranila. Je to zakazano čarodějnickym zakonem, ale je
to možne. Jeden z problemů, ktere jsme Sarai a ja s
Mariposou měli, byl, že přiměla lidi dělat věci- jako zabit
rodinne mazličky. A měla čas stat se ještě silnějši. Myslim si
to, protože je, skrze mě, de facto členem smečky- mohlo se
ji podařit spojit moc tveho otce s jeji vlastni."
Anna si nebyla jista důsledky, ale Charles byl očividně velmi
nešťastny. "Stale půjdeme dolů promluvit si s Marrokem?"
zeptala se Anna. "I když sem nemůže přijit, neměli bychom
ho varovat?"
Charles velmi zklidněl.
"Co mysliš, že tvůj otec uděla, pokud mu o tomhle celem
řekneme?" zeptal se Asil. Charles neodpověděl.
"Ano," souhlasil Asil. "To si myslim taky. Byl by tady- pote,
co by nam všem poručil jit domů. Bez ohledu, že by to byla
neuvěřitelna hloupost. Chrani sve vlastni a ma tolik důvěry ve
svou reputaci nezranitelnosti jako všichni ostatni.
Zabit doktora Wallace ho nechalo zraněneho- a neriskoval by
ztratu kohokoliv dalšiho po dlouhou dobu. Jistě ne sveho
syna."
"Žadna čarodějnice nemohla meho otce řidit," řekl Charles.
Ale Anna mohla v jeho hlase slyšet pochybnost. Možna on
taky, protože otočil svou hlavu a řekl, vice tiše, "Půjdeme za
nimi sami."
Asil nahle zvedl tvař k větru a zavřel oči. Pak se stal velmi
klidnym.
Charles se otočil směrem k jejich kempu- Anna se otočila,
aby se podivala take, ale nic neviděla. Ne napoprve.
Zdalo se ji to splyvani větru a sněhu. Jeji srst se leskla
střibrem, zlatem a stinem. Všichni zmrzli, divajici se na ni
jak se ona divala na Asila. Po par vteřinach vlk vyskočil na
kmen a šel pomalu vpřed, kňučici. Jeji ocas se vrtěl, jenom
trochu. Asil se začal pohybovat k vlkovi, ale Charles ho
popadl, držic ho zpatky.
"Sarai?" řekl Asil chraptivě, bezvladny v Charlesově sevřeni.
Vlk sklonil hlavu a sklonil svůj ocas v klasicke submisivni
pozici. Znovu zakňučela. Vedle Anny Walter zavrčel a
postavil se mezi ni a druheho vlka.
Ale čarodějničin vlkodlak měl oči jen pro Asila.
Vlk udělalo prosbu, truchlivy zvuk. Pak se otočil a běžel.
Anna ji sledovala, takže se nedivala, co dělal Asil, jenom že
byl najednou volny z Charlesova drženi a utikal za vlkem,
ktery nosil zdani jeho družky.
Charles ho nepronasledoval. Jen sledoval, jak ti dva zmizeli
ve tmě.
"To neni dobre, že?" zamumlala Anna.
"Ne." Charlesův hlas byl ponury.
"Takže co budeme dělat? Měli bychom je sledovat?"
"Ne." Charles se podival na Waltera. "Ale nemyslim, že to
potřebujeme, že? Čarodějnice je stale v starem srubu lesni
služby."
Walter zakňučel měkkym souhlasem.
"Neřekneme to Marrokovi?" Vitr se znovu zvedl a Anna se
zachvěla. "Jsi si jisty, že je to moudre? Nema tvůj otec ve
svem drženi čarodějnici, ktera by pomohla? Moje stara
smečka jednu sdilela s druhou Chicagskou smečkou."
"Asilova čarodějnice našla způsob, jak ovladat vlkodlaka,
ktery ma ochranu smečky," řekl Charles. "Nikdy jsem o
ničem takovem neslyšel- takže si nemyslim, že se šiřila.
Naštěsti jsou čarodějnice na všechny ostatni žarlive. Ale
pokud je ona jedinou čarodějnici, ktera vi jak- potřebujeme,
aby to tak zůstalo. Nemůžeme do tohohle zatahnout
čarodějnici."
Stale sledoval misto, kde čarodějničin mazliček zmizel do
tmy.
"Co tvůj otec?"
"Asil ma pravdu. Chtěl by zvladnout čarodějnici na vlastni
pěst."
"Mohl by?"
Charles začal krčit rameny, ale na půl cesty se zastavil, jako
by to bolelo. "Neměla s nim žadne potiže. To neznamena, že
by ji nemohl bojem porazit- ale pokud ne... můj otec
kontroluje všechny vlkodlaky v Severni Americe, Anno.
Všechny z nich. Pokud ho porazi, mohla by je mit všechny."
"Tohle chce?"
Charles se trochu zakymacel, viděla. "Nevim. Dlouhou dobu
hledala Asila- ale můj otec je docela vyhra."
Anna přistoupila o krok bliž k Charlesovi a položila ruku
kolem jeho pasu, aby ho ustalila.
"Jsme tady bezpečni na zbytek noci? Nebo pro nas přijde?"
Podival se dolů na ni a povzdychl. "Bezpečni jako všude,
očekavam. Ma Asila, aby ji zabiral. Chudak stary Maur.
Kdybych byl v jakekoliv podobě, šel bych za nim. Ale dnes je
tam na vlastni pěst." Humorny usměv na jeho tvař přišel a
odešel. "Nemame na vyběr, kromě straveni zbytku noci tady,"
řekl ji. "Potřebuju jidlo a odpočinek, než budu dobry na dalši
mili cesty."
Uložila ho na jeden z poraženych stromů, na misto, ktere ho
poněkud chranilo před větrem a přestavěla ohniště. Walter
zablokoval vitr, když použila krabičku Sterna a zapalovač k
přiměni ohně z nejsuššich kousků dřeva, ktere mohla najit.
Zatimco se voda ohřivala, Anna převazala Charlesova žebra
proužky čiste košile. Poslušny jako ditě, nechal ji to udělat.
Nakrmila ho dvěma sušenymi jidly, jedno dala Walterovi, a
snědla dalši.
Když skončili, kopala hromady sněhu na bojujici oheň, doku
nebyl kompletně pryč, pak nutila Charlese zpatky do jejich
původniho přistřeši. Byla přiliš unavena, aby se snažila znovu
proměnit, a Charles byl v horšim stavu. Walter se před nimi
oběma stočil, učinně blokujic vitr a snih, ktere se na ně
snažily dosahnout.
ANNA otevřela oči v temnotě, jista si, že ji něco znovu
probudilo. Zvedla hlavu z Charlesovy hřejive, sladce-vonici
kůže a rozhledla se. Walter nebyl nikde vidět, a někdy v noci
si ona a Charles vyměnili pozice, takže ležel mezi ni a
nebezpečim.
Vitr a snih ustaly, nechavajic les tichy a čekajici.
"Me transmitte sursum, Caledoni,"* zamumlala. Moc špatne,
že Scotty (pozn. překladatele: Skot?) nebyl nikde kolem, aby
je udržel v bezpeči. Na těžke atmosfeře bylo něco, co bylo
děsive.
Tvrdě naslouchala, ale nic neslyšela. Tižive ticho ji bušilo do
uši a dělalo tlukot jejiho srdce hlasitějši v tichu zimni noci.
Jeji tep, jeji dech byly jedine věci, ktere mohla slyšet.
"Charlesi?" zašeptala, pokusně se dotykajic jeho ramene.
Když neodpověděl, zatřasla jim.
Jeho tělo se od ni odvalilo. Ležel na boku, ale bezvladně se
převratil zpod jejich sotva přiměřeneho ukrytu a na snih.
Měsični svit ho osvětlil skoro stejně dobře jako denni světlo.
Dech se ji zastavil v hrudi, nasledovany navalem bolesti,
ktery udělal jeji oči vodou; krev protkala jeho zada celou
cestu jeho kabatem. Černě se leskla na jejich prstech: krev,
jeho krev.
"Ne," posadila se, uhodic se hlavou o mrtvy strom, pod
kterym spali, ale ignorovala bolest a natahla se k němu.
"Charlesi!"
BRAN vzpřimeně seděl na sve posteli, srdce bušici a rychle
dychajici. Studeny vzduch jeho ložnice přejižděl po jeho
zpocenem těle. Čarodějnice.
"Co se děje?" Leah se převalila a podepřela si bradu o ruce,
jeji tělo uvolněne a nasycene.
"Nevim." Zhluboka se nadechl, ale v jeho mistnosti nebyli
žadni cizinci. I když se jeho hlava rychle vyčistila, vzpominka
jeho snu mu unikala. Všechno kromě toho jednoho slova:
čarodějnice.
Jeho mobil zazvonil.
"Co se děje, tati?" Samuelův hlas byl naprosto-vzhůru. "Proč
jsi mě volal?"
Branovi chvili trvalo pochopit, že Samuel nemluvil o mobilu.
Promnul si tvař a snažil se vzpomenout. Čarodějnice. Z
nějakeho důvodu to slovo poslalo po jeho pateři studene
mrazeni.
Možna snil o minulosti. Už to nedělal často. A když ano,
nebylo to o čarodějnici- bylo to o všech lidech, kteři zemřeli
pod jeho tesaky pote, co čarodějnice byla mrtva.
Ne, nebylo to citit jako sen jeho vzpominek. Bylo to citit
jako varovani. Jakmile si to pomyslel, znovu citil nalehavost,
ktera ho probudila. Něco bylo špatně.
"Co jsem řikal?" Jeho hlas ho poslechl, znici jen klidně a
zvědavě.
"Probuď se," řekl Samuel suše.
"Ne moc napomocne." Bran si prohrabl vlasy. "Omlouvam se,
že jsem tě vyrušil, spal jsem."
Samuelův hlas zjemněl. "Byla to nočni můra, tati?"
Jakoby v odpověď na jeho otazku, uviděl Bran obraz- čast
sveho snu- "Charles je v maleru."
"Z tulaka?" Samuel promluvil se zdvořilou nedůvěrou. "Nikdy
jsem neviděl tulaka, ktery by mohl Charlese dohnat ke
zpoceni se."
Čarodějnice.
Ale ne jeho čarodějnice, ne čarodějnice, ktera ho tak davno
přeměnila do tohoto monstra. Mrtva, ale nikdy zapomenuta.
Jina čarodějnice.
"Tati?"
"Počkej, nech mě přemyšlet."
Po chvili řekl, "Charles a Anna vyjeli za tulakem před dvěma
dny."
Někdy prostě řict věci nahlas mu pomohlo osvobodit cokoliv,
o čem snil. Varovny sen- vzpomněl si nakonec, o čem byl, ale
někdy až pote, co všechno bylo pryč.
"Asil večer přišel. Byl rozzlobeny za zaslani Charlese ven tak
brzy po te, co byl zraněn," řekl Bran.
"Asil se bal o Charlese?" Samuel zněl skepticky.
"Přesně moje myšlenka. Ohromujici. Ačkoliv nebyl přiliš
rozrušeny, než-"
Bran si promnul čelo. "Jsem přiliš stary. Zapomněl jsem.
Jaka hloupost... No, to se vysvětluje."
"Otče?"
Zasmal se. "Promiň. Asil vyrazil včera rano, pravděpodobně
za Charlesem, ale ja prostě přišel na to proč. Tulakův popis
se shoduje se Saraiinym vlkem- Asilovou družkou."
"Je mrtva už dlouhy čas."
"Dvě stě let. Asil mi řekl, že spalil jeji tělo a sam pohřbil
popel. A tak stary jak je, stale mi nemůže lhat. Je mrtva."
Leah se skutalela ze sve strany postele a posbirala sve
oblečeni. Bez pohledu na něj odkračela z jeho ložnice do sve.
Slyšel ji zavřit za sebou jeji dveře, a věděl, že ji ubližil
ponechanim konverzace se Samuelem, misto se svou družkou.
Ale neměl čas se omlouvat- jen pravě dostal podivny pohled.
Čarodějnice.
"Samueli," řekl, citic svou cestu. "Proč bys palil tělo?"
"Na zakryti jeho identity. Protože je přiliš chladno na
pohřbeni těla. Protože to jejich naboženstvi vyžaduje. Aby
se zabranilo šiřeni nemoci. Protože existuje přiliš mnoho těl a
nikdo nema buldozerove ruce. Přihořiva?"
Přiliš se bal, aby byl pobaveny. "Proč by Asil palil Saraino
tělo ve Španělsku během napoleonskych valek?"
"Čarodějnice."
Čarodějnice.
"Snil jsem o čarodějnici," řekl Bran, nyni si jisty, že to byla
pravda.
"Maurova družka byla několik dni mučena k smrti," řekl
Samuel zamyšleně. "Vždycky jsem předpokladal, že to byl
upir. Čarodějnice by nikdy nebyla schopna držet vlkodlaka
několik dni- zabit ji, ano. Ale ne mučit."
"Vim o jedne, ktera mohla."
"Babička je mrtva už dlouho tati," řekl Samuel opatrně.
"Zabita a snězena," řekl Bran netrpělivě. "Pouze jsem
poukazal, že vime o jedne vyjimce. Pokud existuje jedna,
mohou byt dalši."
"Sarai byla Maurova družka, a byli časti smečky. Neni to,
jako to bylo s nami. A Sarai byla zabita před dvěma sty lety.
Čarodějnice žiji lidsky život."
"Asil mi řekl, že později snil. O ni. Myslel jsem, že myslel
Sarai."
Na druhem konci telefonu bylo jen ticho. Samuel o těch
snech věděl take.
"Nevim nic," řekl Bran. "Možna byla Sarai zabita upirem, a
vlk majici jeji zbarveni je jen nahoda. Možna Asil spalil
Saraino tělo, protože nemohl vydržet pomyšleni na jeji tleni
v hrobě. Možna můj sen byl jen to a Charles se pravě vraci s
našim tulakem."
"Viš," řekl Samuel zamyšleně, "pravě jsi prokazal svůj bod
lepšim argumentovanim proti tomu, než jsi argumentoval pro
to. Zajimalo by mě, jestli to vypovida něco tom, jak tvoje
mysl pracuje."
"Nebo tvoje," řekl Bran, usmivajic se navzdory sobě. "Půjdu
najit Charlese."
"Dobře," řekl Samuel. "Chceš, abych se vratil?"
"Ne. Bydliš s Adamem nebo Mercy?"
"Jsem tvůj syn," řekl samolibě navzdory znepokojeni
podloženem v hlase. "S Mercy, samozřejmě."
Bran se usmival, když zavěsil telefon. Pak vstal z postele a
oblekl se na řizeni.
Zastavil se venku zavřenych dveři Leah, ale co bylo mezi nimi
špatně nemohlo byt změněno. Ani to nechtěl změnit, jen
litoval, že byla tak často zraněna. Nakonec ji nechal byt.
Nenechal vzkaz; nestaral se, kam půjde nebo proč.
ANNIN krk bolel od plače, jak ležela přes Charlesovo
chladnouci tělo. Jeji tvař byla mokra slzami a krvi, ktera
zmrzla v pronikavem chladu. Konce jejich prstů palily od
sněhu.
Byl mrtvy. A byla to jeji chyba. Měla si uvědomit, že
krvaceni bylo horši, než dal znat. Měla ho jen par dni.
Zvedla se z něj a posadila se zkřiženyma nohama na studenou
zem, studujic jeho exoticky a hezky obličej. Žil dvě stě let,
nebo vice. Jake to bylo vyrůstat jako vlkodlak? Jake
neplechy provaděl? Ani neznala jeho oblibenou barvu. Byla to
zelena, jako jeho ložnice?
"Červena. Je to červena." Jeho hlas zašeptal v jejich ušich,
překvapujic ji.
Ale to bylo nemožne, nebylo?
Natahla se, aby se dotkla Charlesova těla, ale jen jednou
mrkla a ležela naplocho na svych zadech pod Charlesem,
ktery byl velmi naživu, i když leva strana jeho tvaře
vypadala, jako by ji podrapalo nějake zviře.
Lapala po dechu a jeji ruce bolely, jak se pomalu měnily
zpatky na lidske. Byla to ona, kdo ho zranil? Jeji srdce bylo
citit, jako by se ji zastavilo v hrudi a jen nyni začalo bit.
"Charlesi?" vypravila ze sebe.
Jeho tvař se moc nepohnula, ale stejně viděla jeho ulevu, a
citila ji v uvolněni jeho drženi.
Kratce položil tvař dolů proti jejimu krku a dychal proti
jejimu uchu. Když se odtahl, odvalil se z ni a řekl, "Všechno,
cos musela udělat, bylo zeptat se."
Posadila se, citic se slaba a dezorientovana. "Zeptat?"
"Ktera je ma oblibena barva."
Divala se na něj. Dělal z toho vtip? "Byl jsi mrtvy," řekla mu.
"Vzbudila jsem se a byla tam všechna ta krev a ty jsi
nedychal. Byl jsi mrtvy."
Vrčeni zezadu ji vylekalo; uplně zapomněla na Waltera.
"Citim to taky, vlku," řekl Charles, škrabance na tvaři rychle
mizici.
"Čarodějnictvi. Vzala ti čarodějnice něco, Anno? Kůži, krev,
nebo vlasy?"
Když se objevil vlk, Mary ji popadla za vlasy.
"Vlasy." Jeji hlas byl tak ochraptěly, že ho malem nepoznala.
"Když jsou kolem čarodějnice, je lepši držet si od nich
odstup," řekl. "Tvoje vlasy ji dovolily dostat se do tvych snů.
Kdybys tam umřela, umřela bys doopravdy."
Věděla, že za chvili to bude důležite, ale ne teď. Trochu
zoufale mu rozepnula bundu. Chytil ji za ruce a řekl, "Co
chceš? Můžu pomoct?"
Jeho ruce byly tak teple, ale byl teply předtim. "Potřebuju
vidět tvoje zada."
Pustil ji, svlekl si kabat a, stale klečici, se otočil, takže
mohla vidět, že pasy košile, ktere ovazala kolem jeho hrudi,
byly bez krve. Položila si hlavu na jeho rameno a vdechla jeho
pach. Pod nim mohla citit starou krev a pachuť hojicich se
zraněni.
Popadla jeho košili do obou rukou a snažila se sebrat.
"Bylo to jen nočni můra?" řekla, bojici se uvěřit. Bojici se, že
to byla pravda a tohle byl sen.
"Ne," řekl. "Byl to souhrn tvych nejhoršich obav." Otočil se v
jejim sevřeni a oběma rukama ji objal, obklopujic jeji
studene tělo svym teplem. Zašeptal ji do ucha, "Snažili jsme
se tě vzbudit okolo patnacti minut." Odmlčel se, pak řekl,
"Nebyla jsi jedina, kdo se bal. Tve srdce se zastavilo. Skoro
minutu jsem tě nemohl přimět dychat.. ja.. myslim, že budeš
mit modřiny. CPR** je jedna z věci, ktere shledavam hodně
těžkymi; hranice mezi přiměnim vzduchu vyjit a zlomenim
žeber je tak tenka."
Zpevnil sevřeni a zašeptal, "Jednim z problemů mit bratra,
ktery je doktor, je, že vim, jak malo lidi, kteři potřebuji CPR,
přežije."
Anna přistihla samu sebe poplacavajici ho po zadech- na jeho
rameni, dost daleko od jeho zraněni. "Jo, no, vsadim se, že
většina z nich nejsou vlkodlaci."
Po chvili se odtahl a razně řekl, "Jsi studena. Myslim, že je
čas na dalši jidlo. Stale mame par hodin před dennim
světlem."
"Jak ti je?"
Usmal se. "Lip. Hodně jidla, trochu odpočinku, a jsem skoro
tak dobry, jako novy."
Upřeně se na něj divala, když vytahl několik baličků jidla z
batohu- věci, ktere nepotřebovaly horkou vodu. Dalši sušene
ovoce a sušene maso.
Utrhla kus sušeneho masa svymi zuby a kousala. "Viš, zvykla
jsem si mit rada tuhle věc." Jedic kousky, kterymi ho krmila,
roztahl se ji Walter přes nohy. Tak velky, jak byl, brzy
udělal jeji zmrzle prsty teplymi jako toasty.
Znovu si lehli, Anna obložena mezi muži, Charles zase jednou
na jejich zadech.
"Bojim se jit spat," řekla. A nebylo to ani tak protože ji řekl,
že ji čarodějnice mohla zabit. Nedokazala znovu čelit viděni
Charlesova mrtveho těla. Charles zpevnil sve sevřeni na ni a
začal tiše zpivat. Jeho piseň byla původnich Američanůpoznala
nosovy ton a podivne popotahovani.
Walter si povzdychl a pohnul se do vice pohodlne polohy, jak
všichni čekali na svitani.