Povidky-od-alli | Alfa a omega - Štvanice - 9

Devět
VE svem skleniku Asil ořezaval mrtve květy ze svych růži.
Nebyly tak skvěle jako ty, ktere měl ve Španělsku, ale byly
obrovske zlepšeni oproti komerčně pěstovanym květinam, se
kterymi začinal. Jeho španělske růže byly vysledkem staleti
pečliveho pěstovani. V te době mu nevadilo je opustit, ale
teď jejich ztraty divoce litoval.
Ne tak divoce, jako litoval ztraty Sarai.
Doufal, že je někdo převzal, ale stat, ve kterem svůj
majetek nechal, teměř zajistil umřeni jeho květin předtim,
než někdo přišel na to, co dělat s nemovitosti.
Přesto, vyměňoval řizky a podnože s dalšimi milovniky růži po
několik desitek let, než byl nucen odejit, takže jeho prace
nebyla všechna na zmar.
Někde na světě byly pravděpodobně potomci jeho růži.
Možna, jestli ho Bran udrži naživu par dalšich let, se po nich
poohledne.
Někdo svižně zaklepal na vnitřni dveře, pak otevřel bez
čekani na odpověď. Ani se neobtěžoval vzhlednout. Sage
napadala jeho sklenik teměř od chvile, kdy ho postavil. Kdysi
by kohokoliv za přerušeni jeho samoty roztrhal na kusy.
Napraskat Sage bylo stejně obohacujici, jako bit štěně:
neudělalo to nic jineho, než že se citil hruby.
"Ahoj, ahoj?" zavolala, i když ji jeji nos jistě řekl, kde
přesně byl.
Byl to jeji obvykly pozdrav- pomyslel si, že to bylo na
ujištěni, že se ten den necitil zabijacky. Par takovych měl
pravě pote, co přišel do Aspen Creeku, Když se poprve začala
objevovat, uvažoval, jestli ji Marrok posilal, aby se ujistil, že
byl stale dost zdravy, aby ji nechal naživu. Pokud ano, bylo to
jen rozumne, a on se už davno přestal starat, jestli je to tak
či onak.
"Jsem tady," řekl ji, ani se neobtěžujic zvednout hlas.
Slyšela by ho, kdyby zašeptal, a on skončil s předstiranim, že
je člověk.
Nevzhledl od sve prace, když přišla za něj. Jeho standarty
krasy se v průběhu let rozšiřily, ale i kdyby ne, Sage by
zasahla každou zvonkohru, kterou měl.
Sarai ho často udeřila tvrdě do hlavy za pohlednuti na jinou
ženu, i když věděla, že by nikdy neodbočil. Teď, když byla
pryč, jen zřidka se dokonce podival. Flirtovani ho nedělalo
citicim se neloajalně sve mrtve družce, ale shledal, že tu
ranu přiliš postradal. Samozřejmě, dar možnosti draždit taksložiteho
Charlese ho obšťastnil v zaležitosti jeho
vzpominek.
"Hej, ´Sile. Usmivaš se- někdo umira?" Zřejmě neočekavala,
že na to odpovi, ale pokračovala, "Maš něco, co můžu dělat?"
"Odtrhavam odkvetle květy," řekl ji, i když to mohla vidět
sama. Někdy byl se všim tak netrpělivy- bezvyznamne
rozhovory, ktere napodobovaly ty, ktere dělal tisic,
tisickrat. Stejně jako byl unaveny z lidi, kteři se museli
propracovavat stejnymi problemy znovu a znovu.
Uvažoval, jak Bran udržel vzduch zmateneho zajmu na
problemy svych lidi.
Přesto, pomyslel si Asil s kapkou sebe-nařizovani, hořkeho
pobaveni, nemusim byt tak unaveny životem, protože jsem se
zachytil v ringu, když Bran nabidl šanci, ne?
Sage ignorovala jeho strohost s neunavnym rozjařenim. Byla
to jedna z věci, ktere se mu na ni libily, že se ji nemusel
neustale omlouvat za sve těkave nalady. Sundala si kabat a
usadila se po jeho pravici, aby začala na dalšim řadku keřů,
takže věděl, že byla v naladě na dobre mluveni. V opačnem
připadě by začala na druhe straně keřů, kde by se nedostala
do cesty jeho praci.
"Tak, co si mysliš o Charliově družce?" zeptala se.
Zabručel. Bylo od něj zle škadlit Branova chlapce, ale nebyl
schopny tomu zabranit; nebylo to často, aby byl Charles z
rovnovahy. A Anna mu tolik připomněla jeho vlastni Sarai, ne
na pohled- Sarai byla teměř tak temna jako on- ale obě měly
ten samy vnitřni klid.
"No, mě se libi," řekla Sage. "Ma vic pateře než by sis myslel,
vzhledem k tomu, jak ji jeji stary Alfa zneužival."
To ho šokovalo. "Zneužival Omegu?"
Přikyvla. "Leta. Myslim, že Leo byl skutečny kus prace- zabil
půlku sve smečky nebo nechal svoji šilenou družku, aby to
udělala. Dokonce přikazal jednomu ze svych vlků vynutit
přeměnu na Anně. Čemu nerozumim je, proč Charles
nepozabijel celou smečku; žadny z nich neudělal nic, aby ji
ochranil. Jak těžke je zvednout telefon a zavolat Branovi?"
"Pokud jim Leo nařidil to nedělat, nebyli schopni volat," řekl
Asil nepřitomně. Znal Lea, Chicagskeho Alfu, a take se mu
libil. "Ne pokud nebyli dominanci blizko Leovi- což je
nepravděpodobne."
Leo byl silny Alfa, a, přisahal by, čestny muž. Možna se Sage
zmylila. Asil ořiznul několik hnědě-ohraničenych růži, pak se
zeptal, "Viš, proč Leo ty věci dělal?"
Vzhledla od vlastni prace. "Myslim, že jeho družka se stala
šilenou-věkem. Zabila všechny ženy ve smečce ze žarlivosti,
pak šla ven a proměnila spousty pohlednych mužů, jen pro
zabavu. Leo zřejmě doufal, že mit ve smečce Omegu jako
Annu udrži jeho družku stabilni. Fungovalo to, vice meně.
Annu ale tyral, aby ji udržel pod palcem."
Asil se pozastavil, chladny mraz mu přeběhl po zadech. Když
hovořili o nespařene ženě ve smečce, "tyral" bylo hrozne
slovo, mnohem horši, než "zneužival". Definice "zneuživani"
teto moderni ery byla odlišna než te, ve ktere vyrůstal.
"Tyral" se ani trochu nezměnilo.
"Tyral jak?" zeptal se chraptivě, nahle si vzpominajic na
vzacny vztek, ve kterem Charlese zanechal, když přinesl
Anně květiny. Měl kratky obraz pohledu, ktery měl na Annu
přes Charlesovo rameno. Byla vyděšena?
K čertu s jeho zalibou působit potiže. Co to udělal?
Sage vrazila prsty do hliny, nepochybně znovu proživajic
vlastni brutalni utok, ktery měl za vysledek jeji vyhledani
utočiště tady v Aspen Creeku před par lety, kdy sem přišel.
Měl by se take omluvit za přineseni toho zpatky.
Neohrabany, neohrabany Asil.
"Co mysliš , že ji dělali?" řekla nakonec, temnota lpic v jejim
hlase.
"Allahu," řekl tiše- nikdy předtim se mu nepodařilo Charlese
tak vypracovat. A nechal to ubohe ditě zabyvat se
vysledkem, myslic si, že každa Omega může sveho druha
uklidnit. Neuvědomil si, že byla už před tim zraněna. Opravdu
měl přimět Brana, aby ho zabil už před davnou dobou.
"Co se děje?"
"Musim si promluvit s Charlesem," řekl, pokladajic svůj nůž a
vstavajic. Staval se starym a samolibym, přiliš připravenym
věřit, že byl vševědouci. Myslel, že chlapec čekal, dokud se
jeho zraněni neuzdravi, než dovrši jejich spojeni- misto toho
se teměř jistě snažil dat te divce čas.
Že se Charles přišel tohle rano zeptat na Omegy, mohlo
znamenat, že se něco pokazilo... a v patach teto myšlenky si
uvědomil, že se Charles vůbec neptal na Sarai, když se ptal,
co se stane, pokud byl Omega mučeny. Ptal se na Annu.
"Promluvit si s Charlesem bude těžke," řekla Sage suše.
"Vzal Annu a šel po nějakem tulakovi v Cabinetske. Neni tam
žadny mobilni přijem."
"Cabinetska?" Zamračil se na ni, vzpominajic na kulhani,
ktere Charles včera v kostele ukryval. Dnes rano dělal lepši
praci, ale Asil stale mohl vidět, že byl ztuhly. "Byl zraněny."
"Hmm." Přikyvla. "Slyšela jsem, že byl v Chicagu postřeleny,
střibrnymi kulkami. Ale je tu nějaky toulavy vlkodlak
pobihajici kolem napadajic lidi. Jednoho zabil a dalšiho zranil
za meně než tyden- partner Heather Morrellove byl tim
raněnym. Pokud to udržime mimo zpravy, tulak bude vzat tak
brzy, jak to bude možne, takže nezrani nikoho dalšiho. A
koho jineho by za nim Bran měl poslat? Samuel neni vhodny, i
kdyby dnes rano nezamiřil zpatky do Washingtonu. Bran se
boji, že by to mohl byt manevr ze strany Evropskych vlků,
aby zjistili, jestli můžou způsobit dost problemů, takže Bran
přehodnoti jit na veřejnost. Takže potřebuje dominantniho
vlka."
Jak Sage věděla tolik o tom, co běželo Marrokovou smečkou,
přestalo Asila už davno přestalo ohromovat.
"Mohl poslat mě," řekl Asil, nevěnujic doopravdy pozornost
svym vlastnim slovům. Byly to dobre zpravy, pokud Anna
odešla s Charlesem, ne? Určitě to znamenalo, že ji neudělal
svym škadlenim žadne trvale poškozeni.
Sage se na něj podivala. "Poslat tebe? Mohl, opravdu? Viděla
jsem tě včera rano v kostele."
"Mohl poslat mě," zopakoval Asil. Sage, věděl, začinala mit
podezřeni, že jeho šilenstvi bylo předstirane. Bran si to
pravděpodobně myslel take, protože ho prostě nezabil, i
když ho o to Asil žadal opakovaně- patnact let "ještě ne".
Bylo moc špatne, že se oba, Sage i Bran, mylili. Jeho šilenstvi
bylo rafinovanějši věc, a nakonec je mohlo zabit všechny.
Asil byl nebezpečny všem okolo sebe, a kdyby nebyl takovy
zbabělec, přiměl by Brana postarat se o problem, když sem
poprve přijel, nebo jakykoliv den pak.
Mohl alespoň dostat osaměleho toulaveho vlka; toliko dlužil
Branovi.
"Nemyslim, že byl zraněny až tak," řekla smiřlivym tonem.
Takže Charlesovi se dařilo skryvat sva zraněni před Sage,
ale on byl chytřejši. Zabere to hodně, aby se ten stary lobo
pohyboval tak špatně na pohřbu, kde tolik mohlo vidět.
Asil se zhluboka nadechl. Charles byl tvrdy, a znal
Cabinetskou lip než kdokoliv jiny.
I zraněny, jeden toulavy vlk pro něj nebude soupeř. Bylo to v
pořadku. Ujisti se a omluvi se jim oběma, až je uvidi přiště- a
bude doufat, že nezpůsobil svym pošťuchovanim žadne
nenapravitelne škody. Prostě byl tak žarlivy. Klid, ktery mu
Anna přinesla, ho přiměl vzpominat...
Ach, Sarai, tolik by ses ve mně zklamala.
"Jsi v pořadku?"
Znovu si klekl a zvedl sve nůžky. "Jsem v pořadku."
Ale proč by evropšti poslali jen jednoho vlka? Možna
neposlali. Možna Charles bude potřebovat zalohu.
Povzdechl si. Dlužil tomu chlapci omluvu, ktera nemohla
počkat. Kdyby věděl, kde začali, mohl by Charlese sledovat a
ujistit se, že opravdu neudělal žadnou skutečnou škodu na
poutu mezi nim a jeho družkou.
"Musim mluvit s Branem," řekl. Znovu odhodil nůžky a vyšel
ze dveři, zavirajic za sebou dveře od skleniku.
Když ukončil uzavřeni vzduchu, padl přes něj chlad jako
plašť ledove kralovny. Kontrast mezi tim a uměle teplym a
vlhkym vzduchem jeho skleniku byl tak velky, že zalapal po
dechu, než jeho plice provedly upravu. Sage ho nasledovala,
natahujic si kabat, ale on na ni nečekal.
"Nevim, jestli to jsou Evropane," řekl Bran klidně po Asilově
vyjadřeni svych nazorů na moudrost poslat Charlese ven
zraněneho po neznamem nepřiteli ve slovech, ktera byla
meně diplomaticka. "Spiš je to prostě tulak. Cabinetske jsou
vzdalene a mohou oslovovat někoho snažiciho se utect od
toho, kym se stal. I kdyby to byli Evropšti, byl tam jen jeden
vlk. Kdyby tam byli dva vlci, Heather by nebyla schopna
odjet tomu, kdo na ně zautočil."
Odmlčel se, ale Asil prostě zkřižil ruce na prsou a dal mu
vědět řeči těla, že si stale myslel, že Bran byl hloupy.
Bran se usmal a položil si nohy na stůl. "Neposlal jsem
Charlese samotneho. I kdyby tam byli dva nebo tři vlkodlaci,
Charles a Anna to mezi nimi zvladnou. Vice než dva nebo tři
bych citil, když přišli tak blizko k Aspen Creeku."
To davalo smysl. Tak proč v jeho duši rostla hrůza? Proč mu
všechny instinkty, ktere měl, řikaly, že poslat Charlese za
timhle tulakem byla tak stupidni věc? A kdy se přestal
strachovat o Charlese a začal se bat o to, co honili?
O vlkodlaka, ktereho honili.
"Jak ten vlk vypadal?" Pomalu se houpal z jedne nohy na
druhou, ale neobtěžoval se kontrolovat. Byl přiliš
zaneprazdněny myšlenim.
"Jako německy ovčak," řekl Bran. "Žlutohnědy s tmavymi
misty a sedlem, s trochou bile okolo přednich nohou. Oba
maturitni studenti, kteři mu unikli a Heather jej popsali
stejnym způsobem."
Dveře do Branovy studovny se otevřely a dovnitř vtrhla
Sage. "Už... vidim, že to udělal. Co se děje?"
"Nic," řekl Bran jemně. "Asile, běž domů. Chci tě po zbytek
dneska doma. Dam ti vědět, jakmile něco uslyšim."
Asil klopytnul o Sage, už se vůbec nestarajici o Charlese. To
zbarveni mohlo byt všedni u vlčaků- německych ovčaků- ale
nevypadalo tak moc vlkodlaků.
Sarai takhle vypadala, žlutohněda a temně hněda se sedlovětvarovanym
tmavym kusem srsti na zadech. Jeji leva předni
tlapka byla bila.
Přiliš rozrušeny, aby daval pozor na svou silu, rozbil kliku
sveho vozu a musel nastoupit od strany spolujezdce.
Nepamatoval si jizdu domů, jen potřebu jit se schovat, ktera
byla ještě silnějši, než nutnost poslouchat sveho Alfu.
Neobtěžoval se zaparkovat auto v garaži, pro dnešek mohlo
čelit elementům, stejně jako musel on.
Šel do sve ložnice a otevřel skřiň. Vzal jeji oblibenou košili,
roztřepenou větrem a manipulaci, z věšaku. I jeho nos už
nebyla citit jako Sarai, ale dotykala se jejiho masa a bylo to
všechno, co měl. Položil ji na svůj polštař a vklouzl na postel,
třic si tvař o košili.
Konečně se to stalo, pomyslel si. Zešilel.
Nemohla to byt jeho Sarai. Zaprve, nikdy by nikoho nezabila
bezdůvodně. Zadruhe, byla mrtva. Našel ji sam, dny pote, co
zemřela. Vzal jeji žalostne tělo a omyl ho. Spalil ho se soli a
svěcenou vodou. Vědic, kdo ji zabil, chtěl, aby nebyl způsob,
jak by mohla vstat z mrtvych, i když ani Mariposina rodina
ani čarodějnice, ke ktere ji poslali na školeni, nebyly rodinou
čarodějnic, ktere si hraji s mrtvymi.
Ne. Nebyla to Sarai.
Jeho žaludek bolel, jeho krk bolel, a oči ho palily slzami- a
starym vztekem, kterym mu tuhla krev. Měl tu čarodějnici
zabit, ale byl přinucen misto toho utikat.
Utikat, zatimco vrah jeho družky žil, protože se obaval, čim
se Mariposa stala.
Obaval se čarodějnice, ktera ho lovila stejně jako jeho
Sarai.
Teprve když už nemohl dal vydržet utikat, když bylo zjevne,
že ji čas nezabil tak, jak měl, přišel sem- zemřit a konečně
se připojit ke sve milovane. Ale nechal Marroka... a, později,
sve růže, přesvědčit ho, aby počkal.
A ona ho tu nenašla. Možna konečně přestala hledat,
vyrůstajic se silou s každym rokem, dokud ho nepotřebovala.
Možna ho Marrokova moc chranila, jako chranila zbytek
smečky.
Jak ležel udychaně na sve posteli, rostlo v něm přesvědčeni,
že čas jeho smrti přišel. S laskou složil košili, kde byla a
zamiřil zpatky k přednim dveřim. Tentokrat Brana přesvědči.
Ale nemohl otevřit dveře, nemohl přinutit svou ruku
dotknout se kliky. Zařval svůj hněv, ale nic to nezměnilo.
Nemohl neposlechnout Brana. Byl tak zoufaly, že si nevšiml,
že mu Bran dal skutečny rozkaz: do zitřka zůstane tady, v
tomto domě, kde žil cele ty roky sam, skryvajici se před
vrahem sve družky.
Zitra, tedy. S tou myšlenkou se uklidnil. Ale prvně napravi, co
pokazil. Zitra pomůže Charlesovi s tulakem, da mu cokoliv, o
čem si bude myslet, že by mohlo byt užitečne, aby si poradil
s Omegou za družku- a pak to skonči. Jak skrz něj spěchala
uleva, našel to v sobě k usměvu. Pokud by ho Bran nezabil, po
včerejšku si byl jisty, že Charles rad vyjde vstřic.
Byl klidny, když si vlezl zpatky do postele, vaha let
odlehčena blizkosti jejich ukončeni. Dotkl se rukou košile a
předstiral, že vedle něj byla ona.
Postupně se bolest zmirnila, utlumena jeho věděnim, že to
bude brzy navždy pryč a bude nahrazena mirem a temnotou.
Ale pro tam teď byla jen prazdnota.
Pak mohl spat, ale zvědavost, jeho neodbytny hřich, ho
přiměla posuzovat vlka, ktery zabijel druhe tak blizko
Marrokova vlastniho teritoria.
Asil se nadechl a posadil se.
Tak blizko Marrokova teritoria. Zabijelo to, tolik vypadajici
jako jeho mrtva laska. Tak blizko Marrokova teritoria, nebo
tak blizko Asilovi?
A pak tam byly jeho sny... jeho sny vždycky zesilily, když se
čarodějnice dostala přiliš blizko.
Sarai lovici lidi? Promnul si oči. Sarai sotva lovila o
uplňkovych nocich.
Kromě toho, Sarai byla mrtva.
Navzdory hrůze představy čarodějnice tak blizko, zjistil, že
v jeho srdci byla naděje. Ale věděl, že Sarai byla mrtva,
stejně jako věděl, že Mariposa nějak ukradla pouto mezi nim
a jeho družkou.
To by mělo byt mimo ni, mimo jakoukoliv čarodějnici. Vlci
drželi svou magii od ostatnich utajenou. Nepochybně kdyby
jedna z rodiny objevila jak ukrast pouto mezi vlkodlaky,
udělali by to vicekrat než jednou, a slyšel by o tom.
Pravděpodobně to byla nahoda, vedlejši učinek něčeho
jineho- ale po všechna leta, kdy utikal, nikdy nepřišel na to
čeho, pokud to byla nesmrtelnost, kterou Mariposa vypadala
ziskat po Saraině smrti.
I když to držel zavřene tak těsně, jak mohl, stale někdy citil
tah pouta.
Jako by se ho Mariposa snažila použit jako ten prvni den,
než si uvědomila, co se stalo.
Myslel, že to byla Sarai. Věděl, že se něco stalo, ale
vzdalenost mezi nimi ho držela od pochopeni co přesně. Pak
se probudil uprostřed noci, slzy valici se z jeho oči, i když si
nepamatoval, co se mu zdalo. Natahl se po sve Sarai... a dotkl
se ciziho šilenstvi.
Běžel cely zbytek cesty domů, dva cele dny, jeho pouto
pevně uzavřene, aby se te... zrůdnosti znovu nedotkl. A když
našel Sarai mrtvou a dům vonici magii a Mariposou, věděl, co
se stalo.
O dva měsice později ho čarodějnice začala lovit; nikdy
přesně nepřišel na to, co chtěla. On, ktery neutikal z ničeho,
utikal od ditěte, ktere ještě nebylo v druhe dekadě života.
Protože jestli dostala Sarai, nemohl zaručit, že by nedostala
jeho. Byl přiliš stary, přiliš mocny, aby byl nastrojem v rukou
čarodějnice, mrtve nebo žive.
A jeho Sarai byla mrtva. Umlčel jakoukoliv slabou naději
vahajici v jeho srci. Byla mrtva, ale možna Mariposa objevila
nějaky způsob, jak použivat formu jejiho vlka, možna ilusi.
To znělo spravně. Tři utoky, a dvě oběti unikly. Lide často
vlkodlačim utokům neuniknou.
Nebyl neobeznameny s černou magii. Jeho družka byla
bylinkařka- byla to ona, kdo ho prvni naučil, jak pěstovat
rostliny uvnitř. Prodavala sve bylinky čarodějnicim, dokud to
krevni msta mezi dvěma čarodějnickymi rodinami neudělal
přiliš nebezpečnym. Iluze byly mezi nejzakladnějšimi
principy čarodějnictvi. Udělat iluzi, ktera mohla někoho
zranit nebo zabit... nikdy o tom neslyšel. Ale jeho podezřeni,
že za utoky byla Mariposa, se usadilo v přesvědčeni; všechno
dalši důvody, aby našel Charlese a řekl mu, čemu mohl čelit.
Kromě toho, nebylo v něm nechat jinou osobu bojovat jeho
bitvy- a pokud to byla Mariposina neplecha, pak šla po něm.
Zavřel oči ale teměř ihned je otevřel.
Dělal horu z krtiny. Bran odkazoval na vlkodlaka jako na
"něj". Byl to prostě tulak. Nechal svůj vlastni strach
zabarvit fakta.
Ale nebyl to vlkodlak, kdo uviděl tulaka, diskutoval slaby hlas.
Mohlo by si par lidi povšimnout, jestli byl vlkodlak žena?
Ženy vlkodlaci nebyly zdaleka tak běžne; Bran mohl
předpokladat, že to byl muž.
Neviděl čarodějnici skoro půl stoleti, nezachytil jeji vůni od
chvile, kdy přišel na tento kontinent. Zakryl sve stopy a
zeptal se Brana, jestli udrži jeho přitomnost zde v utajeni.
A pokud tady byla a chtěla ho, proč prostě nepřišla a nevzala
si ho? Nebyla to ona.. čekal, až ho zaplavi uleva.
Pravděpodobně to nebyla ona.
Sarai mu byla ztracena. Byla dvě stoleti mrtva; spalil ji sam.
Nikdy neslyšel o ilusi, ktera by mohla zraňovat lidi.
Možna, že iluze bylo tělo, ktere spalil... odpočivej, řekl mu
Bran, a on citil, že jeho tělo pomalu ovlada navzdory
zběsilemu rozčeřeni jeho mysli. Našteloval svůj zřidkapouživany
budik na 12:01 rano. Bran mu mohl přikazat zůstat
zde do rana, ale Asil mohl interpretovat "rano", jak se mu
zachtělo. A rano půjde ven a najde sve odpovědi.
ANNA se přistihla pohybujici, než měla čas přemyšlet. Mary
natahla ruku a skončila s hrsti Anninych vlasů, když se
odtrhla- aby se vložila mezi člověka a cokoliv bylo ve
stromech. Znělo ji to jako vlkodlak, ale vitr nespolupracoval
a nepřinašel k ni jeho pach. Vratil se snad vlk, ktereho
Charles honil, oklikou zpět?
Ale netvor, ktery se vynořil ze stinů podrostu, byl větši než
ten, ktereho Charles pronasledoval. Vypadal teměř jako
německy ovčak, kromě toho, že važil o sto liber vic, měl delši
zuby, a pohyboval se vic jako kočka než pes.
Byli tu dva vlkodlaci.
Co když jich bylo vic? Co když Charles odešel lovit jednoho
vlka a ocitl se v obkličeni?
Vlkodlak druhou ženu ignoroval, zaměřeny zcela na Annu. Jak
skočil vpřed, Anna take běžela. Sněžnice nepomahaly, ale
nemusela jit daleko- a byla take vlkodlak.
Tři kroky a vytrhla Charlesovu zalomenou pušku ze země za
hlaveň. Umisťujic obě nohy, zhoupla s ni na utočici monstrum
se zkušenosti čtyř let softbalu a silou vlkodlaka.
Bylo jasne, že druhy vlk nečekal Anninu silu. Vůbec se
neobtěžoval vyhnout jejimu utoku. Nikdo už nebude s puškou
střilet, ale Anna udeřila vlka plně do ramene s křupnutim,
ktere ji řeklo, že zlomila kost. Převalil se s uderem, ale
nechal vyjit zakňučeni bolesti, když se stavěl zpět na
všechny čtyři.
Něco prosyčelo kolem Anny, a vlk znovu zakňučel, když mu
na jednom boku rozkvetla krev. Maly kamen spadl na zem. Vlk
se podival přes Annino rameno, pak, s poslednim zavrčenim,
odstartoval mezi stromy. Anna se nesnažila pronasledovat
ho, ale držela oči na lesich, kde ovčakovitě-zbarveny vlk
zmizel.
"Jsi v pořadku, milačku?"
Zvuk Charlesova opatrneho hlasu ji zatočil hlavu s naprostou
ulevou. Doufala, že to byl on, kdo hodil kamen, ale take to
mohla byt Maryina chybějici partnerka. Pustila pozůstatky
pušky na zem a rozběhla se k němu.
"Hej," řekl, obalujic sve paže kolem ni. "Byl to jenom peszatraceně
velky pes. Ale jsi teď v pořadku." I když jasně
hral na člověka, jeho paže byly divoce ochranne a přitahl ji
na svůj kabat- ktery byl temně rudy, což mu padlo lepe než
jasně zbarveny kabat, ktery vlk roztrhal.
Byla to dobra věc, pomyslela si, že se mohl obleknout, když
se přeměnil. V opačnem připadě, by měli něco problem
vysvětlit, proč běhal za medvědem, jak ho Panbůh stvořil.
"Bylo tu nějake hazeni kamenem," zamumlala mu, potlačujic
nepatřične hihňani.
Udělala to, pomyslela si. Branila se monstru a vyhrala.
Bezpečna v Charlesovych pažich, nadšeni rychle zastinilo
všechno ostatni, co citila. Nejenom že ho udržela, aby ji
nezranil, ale branila take někoho jineho.
"Stare dovednosti," řekl ji. "Mi strycove mě to naučili, když
jsem vyrůstal. Umim to lepe s prakem. Každa vzdalenostni
zbraň je lepši než se snažit odrazit drave zviře zalomenou
puškou. Kdo je tva přitelkyně?"
Naposledy se třaslavě nadechla, a pak ustoupila od jeho
tepla. Žena byla přikrčena, vytřeštěne-oči, se zady proti
stromu. "Mary, tohle je můj manžel, Charles. Charlesi, tohle
je Mary..."
"Alvarado," řekla žena otřesenym hlasem. "Madre de Dios, co
to bylo?"
ANNA zřejmě věřila, že žena nebyla nic vic, než kolegyně
turistka. Annina krev ji obarvila bundu- ale vypadalo to, jako
by jen krvacela z nosu, pravděpodobně kvůli vyšce. Charles
pohladil Anninu tvař rukou a nechal to, co Samuel nazyval
jeho "Dobry stary indian" vyraz převažit.
Samuel vždycky řikal, že bylo strašidelne vidět ten žovialni
vyraz a vědět, co čihalo za nim- ale většina lidi nebyla tak
vnimavych jako jeho bratr.
"Těši mě." Charles nechal svůj usměv dosahnout oči, dokud
vzhližely na ženu.
Byla zabalena proti chladu, takže se na ni nemohl dobře
podivat- ale na tom nezaleželo. Jeho paměť pro pach byla
lepši než na tvaře, a nos mu řekl, že ji nikdy předtim neviděl.
Držel v mysli, že někde pobliž byli dva vlkodlaci, ale prvně
jednal s monstrem po ruce.
Pustil svoji družku a vykročil dvěma dlouhymi kroky, dva
kroky, ktere ho ne jen tak mimochodem vložily mezi Annu a
ženu. "Omlouvam se, vyrazil jsem honit toho-" Mohl sve
rozptyleni proklinat- v tomto okamžiku nechtěl přiznat hon
za vlkodlakem. Ne, že by žena nevěděla, co bylo to, co on a
Anna odehnali, ale pokud zatim nevěděla, že on a Anna byly
take vlkodlaci, nechtěl, aby na to přišla. A pokud věděla, no,
pak nechtěl, aby věděla, že on věděl, že byla něco
nadpřirozeneho- ten, kdo použiva magii. Da ji tak malo
informaci, kolik mohl zvladnout. A tak se zastavil uprostřed,
ale než pauza byla moc velka, Anna větu dokončila za něj.
"-toho hloupeho medvěda." Anna mu věnovala peskovaci
pohled, jako by si myslela, že se odmlčel, protože skoro
zanadaval. Nečekal, že bude tak rychla. "Našel jsi ten
baliček s našim zapalovačem?"
Tohle měl dělat? Zavrtěl hlavou. "Viš, co se řika o
nepředběhnuti medvěda? Maji pravdu. Zejmena proto, že
roztrhal moje sněžnice, a ja se musel přebrodit sněhem."
Vlk byl tak chytra kořist, jakou zatim nikdy nelovil. Neslyšel
ho nebo neviděl, dokud nezautočil a nezmizel stejně
důkladně jako by nikdy nebyl.
Mohl byt přesvědčen, že ho Anna natolik rozptylila, že
neslyšel jeho postup- i když nic takoveho se mu zatim nikdy
nestalo. Ale skutečně tam bylo něco neskutečneho na
způsobu, jakym vlk zmizel.
Jakmile si uvědomil, že ztratil stopu, neztracel Charles čas
snaženim se ji znovu zachytit. Obratil se zpatky, nečekajici
na šanci, že se vlkodlak vrati zpatky k utoku na Annu.
Takže si vzal moment a přeměnil se- pravě včas, jak se
ukazalo.
Mary Alvarado se narovnala, pak klopytla vpřed, jako by
ztratila rovnovahu. Pohyb ji nechal pravě před nim,
spočivajici rukou na jeho hrudi. Citil vlnu kouzla, jak sklouzla
po jeho ochraně.
Vůně Anniny zuřivosti ale rozsvitila les- žarlila? Tohle byla
přiliš nebezpečna situace, aby se nechal rozptylit... ale,
nevěděla Anna, že se nezajimal o nikoho jineho kromě ni?
"Takhle pozdě v roce by tu neměli byt medvědi," řekla žena,
znic otřeseně.
Nemohl se rozhodnout, jestli věděla, co byl, nebo ne.
"Medvědi nespi přimo přes zimu, madam," řekl Charles,
divajic se na ni dolů, jako by mu nevadila jeji ruka na jeho
hrudi, což vadila. Vadilo by mu to, i kdyby mu nedělala husi
kůži. Neni fae, rozhodl se. Neni duch nebo ghul- s oběma se
tu jednou nebo dvakrat setkal. Něco lidskeho. Neni ani
kouzelnik, i když jeho vlk na ni takhle reagoval; pak něco
zleho. "Neupadaji do prave hibernace. Sem a tam vstanou.
Neni to obvykle, ale mohla byste je občas vidět i ve smrti
zimy. Naše smůla, že jsme na jednoho narazili. Ale ten pes,
ktery napadl vas dvě, byl opravdu divny."
Černa magie, tohle na ni citil. Čarodějnice tedy, černa
čarodějnice. Sakra. Spiš by čelil tuctu ghulů, než černe
čarodějnici.
"Nejsou tu divoci psi?" zeptala se Anna pevně. "Myslim, že
někdy tvoři smečky jako vlci."
"Tohle je na tom vzdalene," řekl ji Charles, bez podivani se
pryč od čarodějnice. "Někdy uvidiš ztraceneho psa- ale
většina domacich zviřat nemůže přežit v Montanske zimě bez
pomoci."
Něco se za ženou zavlnilo, a on nechal svoje oči rozostřit,
aby ducha viděl jasněji. Duch vlka mu ukazoval sve zuby, pak
uhaněl pryč- jako by potřeboval vic varovani než svůj nos,
aby viděl, že na te ženě bylo něco nebezpečneho.
Možna byl čas vynest nějake věci ven- než se Anna rozhodne
byt zraněna misto žarliva.
Nechal svou masku sklouznout pryč a usmal se na Mary.
Nebyla dost pozorna, aby viděla vykukovat bratra vlka- buď
tak nebo se ji libilo trochu nebezpeči, protože se opřela o
svou ruku, zatimco k němu vzhližela.
"Ale na věděni, že by domaci zviře nepřežilo tuhle zimu,
nezaleži, ne, Mary Alvarado? Protože ty dobře viš, že to byl
vlkodlak."
Přes tvař druhe ženy padl prazdny vyraz. Kdyby nevěděl, co
byla, mohl by byt jejim užasem zmaten. "Co? Takove věci
jako vlkodlak neexistuji."
Jeji hrani se rozpadlo, když se snažila setkat s jeho očimazabranila
tomu. Ale žena, ktera použivala mrkani oči na
muže, někdy zapomněla nedělat to vlkodlakovi. Neustoupila
zpět, ale chtěla; viděl to v jeji tvaři.
"Ne? Pak neexistuji ani takove věci jako čarodějnice."
Charlesův hlas byl ještě tišši.
Nechala svou ruku spadnout. "Kdo jsi?"
"Ne." Zavrtěl hlavou. "Myslim, že bys prvni měla na otazky
odpovědět ty. Kdo jsi ty?"
"Hledam pohřešovaneho lovce," řekla.
To byla pravda, jak to šlo. Na chvili se na ni zamračil, snažic
se najit nějaky způsob, jak udělat tu polopravdu. "Abys ho
dostala do bezpeči?" zamumlal. Nebo aby ho použila pro svou
magii?
Věnovala mu smutny usměv. "Pochybuji, že je pro tohle teď
potřeba. Byl ztraceny v lesich s toulavym vlkodlakem. Jak
mysliš, že je pravděpodobne, aby byl stale naživu?"
"Takže jsi věděla o vlkodlakovi?"
Zvedla bradu. "Vlkodlak je důvod, proč jsem tady." Pravda.
"Kdo jsi? A co viš o čarodějnicich a vlkodlacich?"
Bylo možne, že byla přesně ten, jako kdo se představila.
Věděl, že byly čarodějnice, ktere pravidelně pracovaly pro
různe pravně-donucovaci organy. Take věděl, že jenom proto,
že byla černa čarodějnice, neznamenalo to, že vlastně
nepatrala po pohřešovanem muži. Čarodějnice se často
najimaly- a někdy, i když jen šanci, černa čarodějnice se
mohla ocitnout na straně andělů.
Byla ale ve svych odpovědich opatrna, a on nezlehčoval, co
mu řekly duchove. Nebyla jeho spojencem. Duch-vlka byl
obvykle jeho průvodce- i když si vždycky myslel, že by to
byla vic ironie, pokud by to byl jelen nebo kralik. Ukazani
tesaků nemuselo znamenat, že byla nepřitel, ale ukazovalo to,
že nebyla přatelska.
"Vlkodlaka teď můžeš nechat nam," řekl ji. "Neni to tva věc."
"Je," řekla klidně.
Pravda. Tentokrat plna pravda. Jak moc zajimave, že
čarodějnice věřila, že vlkodlak byl jeji prace.
"Nechceš se mi dostat do cesty," řekla mu tiše, jeji dech
hladic jeho tvař sladkym tokem.
"Ne," řekl, ustupujic od ni o krok zpět a kroutic hlavou- ale
nemohl si vzpomenout, co by měl popřit.
"Teď je v otazkach řada na mně."
Kdyby toho byl schopny, nadaval by sve vlastni domyšlivosti,
ktera ho držela od chytnuti Anny a utěku jakmile si
uvědomil, co byla. Všechno, co mohl dělat, bylo čekat na
čarodějničiny otazky.
NAZVAL ji čarodějnici- a ona to nepopřela. Nepochybně to
něco znamenalo, ale Anna neměla poněti co. Sledovala je
čarodějnice? Nebo vlkodlaci? Cokoliv byla, pokud nesunda z
Charlese ruku zatraceně brzy, Anna to uděla za ni, použitim
metody zahrnujici bolest a možna krev.
Nasilne nuceni ji překvapilo, a vahala dost dlouho, aby se
Charles odpotacel od čarodějnice. Něco se stalo, nějaka
rovnovaha se posunula. Vzduchu byl trochu citit ozonem, jako
by, navzdory ročni době, byl blesk připraveny k uderu.
Vlasy na zadni straně Annina krku se vstřicně zvedly- jako
by potřebovala nějake dalši důkazy, že něco bylo špatně. Moc
špatne, že ji vlasy vzadu na krku neřekly, co to bylo a co s
tim mohla udělat.
"Hledam muže," řekla Mary, jeji hlas stale nemistně znic
jako roztleskavačky. "Jeho jmeno je Hussan, i když take Asil
nebo Maur."
"Znam ho," odpověděl Charles, jeho hlas znějici silny a
neochotny.
"Ach," usmala se. "Jsi vlkodlak. Jsi jednim z Marrokovych?
Je Asil take v Aspen Creeku? Je jednim z Marrokovych
vlků?"
Anna se na Charlese zamračila, ale nezdalo se, že by měl
namitky proti otazkam čarodějnice- nebo množstvi znalosti,
ktere měla.
Jen strnule přikyvl a řekl, "Ano" jako by z něj slovo bylo
vytahnuto.
Něco bylo hodně špatně. Anna ukročila, a zbytky pušky
cvakly o hlinikovy okraj jeji sněžnice.
Čarodějnice zamumlala slovo a hodila ho na Annu pohybem
prstů, nechavajic Annu neschopnou pohybu.
Charles zavrčel.
"Pst, neubližila jsem ji," řekla mu čarodějnice. "Nechci čelit
Marrokovi ještě zraněna jednim z jeho vlků. Ona je take
vlkodlak, předpokladam. To by vysvětlovalo, proč byla
schopna tak zranit mou opatrovnici. Pověz mi. Co mysliš, jaky
by byl nejlepši způsob, dostat Asila sem?"
"Asil neopusti Aspen Creek," řekl ji, hlas hruby vzteky.
Anna skryla svůj hněv pro sebe; byl lepši než panika, ktera
byla jeji alternativou. Jeji vlk se pohnul, jak to zřidka dělal,
pokud zavolala- byt drženy proti sve vůli bylo něco, co neměl
rad stejně jako Anna.
Anna nevěděla o magii nic, ani o magii, ktera věděla, že je
současti každe existence smečky. Leo ji řekl, že to
nepotřebovala vědět, a ona nebyla dost odvažna, aby se
zeptala znovu. Nevěděla, co Charles mohl udělat, nebo
nemohl- ale byla si dost jista, že by tam nestali s Charlesem
odpovidajicim otazky čarodějnici, pokud by s tim mohl něco
udělat. Bala se, že je jeji neznalost a hloupost bude stat je
oba.
Když se jeji vlk zeptal, jestli může převzit, Anna mu to
dovolila. Pokud s tim nemohla nic udělat s lidskou polovinou ve
veleni, možna se vlkovi povede lip.
I když se nezačala měnit, jeji vnimani světa se změnilo, stiny
vybledly. Viděla dal a jasněji, ale krasa a intenzita barev se
stavala nudnou. Nebylo tak ticho, jak si myslela. Ve stromech
byli ptaci- mohla slyšet tichy zvuk jak pohybovaly svyma
nohama na kůře větvi.
Ale zajimavějši, viděla siť světla ohraničujici Charlese v
nezdravych řetězcich žlute a zelene. Neschopna sklopit
hlavu nemohla vidět siť, ktera držela ji. Ale citlivost jeji
kůže ji umožnila citit jemne řetězce jako vlakno dentalni
nitě.
Pokud by byla v nebezpeči jen ona, byla si Anna jista, že by v
tom jednom bodě stala až do jarniho tani. Jeji vlk se
pokorně podřidil všemu biti, nucenemu sexu- davajic ji jenom
silu vydržet a něco na skryti, když se život staval
nesnesitelnym. Ale jeji druh byl v potižich. Řev hněvu
schovala pod branici, dělajic dychani obtižne- ale opatrnost
ji řekla, že potřebovala počkat na spravnou přiležitost.
"Kdybys zemřel, koho by Marrok poslal?" zeptala se
čarodějnice.
Předpokladana hrozba přinesla do Anninych uši řev, ktery
ztlumil Charlesovu odpověď, vztek bolestně se vypalujici
skrz kouzlo držici jeji pohyb.
"Přišel by sam."
Čarodějnice našpulila usta, jako by se snažila rozhodnout,
jestli to bylo něco, co chtěla nebo ne.
Anna nemohla pohnout nohama, ale s vlkem ve vedeni mohla
pohnout rukou i přes utrpeni způsobene kouzlem
čarodějnice. Popadla konec jako-kabelove sitě, ktera ji
držela jako by byla padouch v komiksu Spider-Mana.
Omotavala to kolem a kolem sve dlaně, pak to přenesla do
druhe ruky.
Nemohla se dlouho divat na několik vlaken, ktere držela
pohromadě nebo by ji oslnily oči a rozbolely by ji hlavu, ale
nemusela; kabel magie čarodějnice se zařezaval do jejich
rukou, takže věděla, kde byl.
Položila svou volnou ruku na kabel pravě předtim, než se
rozšiřil do sitě, ktera ji držela a zatahla oběma rukama.
Čekala, že se zlomi nebo vydrži, jako by to byl skutečny
kabel. Misto toho se vytahl jako karamel. Postupně se ředic
jak posouvala sve drženi, aby ho tahala znovu a znovu. Kdyby
se na ni čarodějnice podivala, mohla by vidět, co Anna dělala.
Ale čarodějnice teď věnovala pozornost jenom Charlesovi.
Dominantni, pomyslela si Anna vděčně, bylo vic než jen
pozice ve smečce. Charlesova přitomnost byla takova, že
když vešel do mistnosti, každy se na něj podival. Přidejte k
tomu Annin vlastni efekt křehkeho vzhledu a naprostou
absenci dominance, a vyžadovalo by to usili na straně
čarodějnice, aby se zaměřila na Annu, dokud tam byl Charles.
Mary Alvarado usili nevyvijela.
Anna ztratila pojem o otazky-a-zdrahava-odpověď. Cele jeji
byti bylo zaměřene na jeji ukol. Dokud se karamela
neztenčila na nic a v tom samem bodě nezlomila.
Anna zmrzla, když se kabel rozpustil do nicoty, ale
čarodějnice neukazala povšimnuti, že jeji drženi nad Annou
bylo pryč.
Co teď?
Zaměřila se na siť, ktera držela Charlese.
Bude muset byt rychla.
Vlkodlaci jsou velmi rychli.
Vrhla se mezi ně, chytic kabely magie do obou rukou. Kouzlo
čarodějnice použite na Charlese bylo o hodně silnějši, a
bolelo dotykat se vlaken. Bolest vyzařovala z jeji kůže do
kosti, usazujic se v jeji čelisti s ostrou, pulzujici bolesti.
Citila spalene maso, ale nebyl čas zhodnotit poškozeninasilne
tahani, a kouzlo se rozbilo.
A Anna držela dal. Popadla zalomenou pušku ze sněhu a hodila
s ni tak silně, jak mohla. Udeřila čarodějnici do tvaře se
slyšitelnym prasknutim.
Sebrala se k utoku, ale Charles ji chytil za ruku a mrštil ji
před sebe. "Běž," zavrčel. "Pryč z jejiho zorneho pole."