Sotva jsem vyšla ze dveří svého zubaře, byla jsem ráda, že mám tuhle nepříjemnou povinnost za sebou. To jsem ale ještě netušila, co mě čeká, když jsem vcházela do dveří své gynekoložky. Chtěla jsem tam jenom zajít na kontrolu, ale co jsem se tam dozvěděla, to pro mě bylo snad největším šokem mého života. Jen jsem netušila, jestli je to dobré překvapení, nebo spíš špatné. Byla jsem naprosto vykolejená. Věděla jsem, že tohle naprosto otočí můj život naruby. Tomův určitě taky. Billův jakbysmet.
Ještě teď mi v hlavě zněla věta, že jsem těhotná. Nechápala jsem, jak je to možné, když jsme s Tomem používali ochranu. Jenže má gynekoložka se nepletla, ani když jsem se jí zeptala, jestli to není jenom nějaký omyl. Podle toho, jak dlouho je Tom pryč, by to i odpovídalo. Prvních pár týdnů těhotenství. Proč mi nebylo divné, že nepřišla má perioda? Ty divné chutě jsem přičítala pitomému počasí nebo špatným kuchařům. Motající se hlavu jsem připisovala prázdnému břichu a hladu. Teď to do sebe všechno zapadalo, ale koho by napadlo, že to mohlo být těhotenstvím? Sakra, proč jsem nebyla víc pozorná svému tělu?
Sotva jsem přišla domů, vytáhla jsem z kabelky mobil. Od Toma jsem tam žádný nepřijatý hovor neměla, ale od Billa jsem měla aspoň textovku. Psal mi, abych se držela, že se co nejdřív vrátí a já už tolik sama nebudu. Usmála jsem se a hned jsem mu odpověděla, že až bude mít čas, ať mi určitě zavolá. To jsem netušila, že mi bude volat hned zpátky. Posadila jsem se na balkoně, abych měla hezký výhled na celé město, a přijala hovor.
"Ahoj," pozdravila jsme ho hned. "Moc ráda tě slyším," řekla jsem popravdě. "Jak to vypadá s vašimi kapelovými aktivitami?" zeptala jsem se. Ani jsem pořádně nevěděla, co dělají, kdy jsou jejich koncerty, jsem věděla jenom zběžně, a o jejich rozhovorech moc mluvit nemohli, dokud nebyl rozhovor vydán oficiálně, takže jsem byla trochu mimo. A zahrnout to všeobecně pro mě bylo snazší.
"Jde to dobře. Dneska máme po rozhovoru, který patřil mezi poslední. Zítra ještě jedno focení a live show a potom hurá domů. Pokud budeme chtít, můžeme být doma ještě před půlnocí," řekl mi. Takhle slova mě neskutečně potěšila.
"To hrozně ráda slyším," usmála jsem se. "Už se vás nemůžu dočkat," dodala jsem. "Naučila jsem se dělat nový druh sušenek, takže napeču několik várek, když už se teda máte vrátit," zasmála jsem se při vzpomínce, jak se vždycky hádají o poslední kousek.
"No to mi ani neříkej, už teď se mi sbíhají sliny," zasmál se se mnou.
"Mám pro vás novinku," nevydržela jsem to. "Sice to nechci řešit po telefonu, ale prostě jsem to nemohla vydržet a neříct to."
"Jo, to tě chápu, v tomhle si stejná jako já," zasmál se. "Je to aspoň nějaká veliká věc?" zeptal se mě.
"Co se děje?" uslyšela jsem v pozadí Tomův hlas.
"Volám s tvojí drahou polovičkou, chceš jí k telefonu?" zeptal se Bill. Nic dalšího jsem neslyšela, takže buď přikývl, nebo zavrtěl hlavou. A jelikož se během chvíle ozvalo šramocení, spokojeně jsem vydechla, že Toma po dlouhé době uslyším.
"Ahoj, prdelko," uslyšela jsem jeho chraplavý hlas. Srdce se mi hned rozbušilo jako nějaké puberťačce, která poprvé mluví se svým idolem.
"Ahoj," odpověděla jsem mu hned. "Tebe slyším ještě radši, než Billa," pousmála jsem se a na chvíli zavřela oči, abych si mohla snáze představovat, že mluví vedle mě, ne přes nějaký telefon.
"Už jsi slyšela tu radostnou novinu?" zeptal se mě veselým hlasem. Až jsem byla podivená, že zrovna ke mně mluví takovým způsobem, vždyť to vypadalo, že se mu domů snad ani nechce, když se mi vyhýbal.
"Ano, slyšela. Bill mi ji řekl před chvílí. Už se na vás všechny těším," řekla jsem mu popravdě a zahrnula do toho i jejich psy, které si vzali na cesty s nimi.
"O jaké veliké věci Bill mluvil?" zeptal se hned. Bylo mi jasné, že když už mě chce slyšet, tak v tom bude háček. Tomova zvědavost byla snad ještě větší než Billova, jestli je to teda vůbec možné. Ač se to vědělo o Billovi, každý si myslel, že Tom je pravý opak. Ale často býval ještě horší.
"To vám nemůžu říct po telefonu," zavrtěla jsem si pro sebe hlavou. "Prostě si počkejte, až přijedete," pokrčila jsem rameny. Sama jsem si ale dovedla představit, jak bych asi trpěla, kdyby mi něco takového někdo řekl - mám pro tebe novinu, ale počkej si, až se uvidíme.
S Tomem jsem mluvila ještě několik desítek minut, než jsme hovor ukončili. Dovedla jsem si představit, jaké živé debaty právě mezi nimi začaly, aby pronesli všechny možné hypotézy, co jim asi chci říct. Z mého hlasu museli poznat, že se jedná o pozitivní věc. Nakolik veselé to bude i pro ně, toť otázka času. Když jsme spolu domluvili a byt, ve kterém jsem se momentálně nacházela, zase ztichl, povzdychla jsem si. Dlaní jsem si přejela přes břicho a přemýšlela, kdy se něco takového mohlo přihodit. Myslela jsem, že si Tom vždycky dává pozor. Nic mu vyčítat nebudu, to jsem ani neměla v plánu, a ač je to nehoda, stejně se na mateřství docela těším. Představa, že budu chovat své vlastní nemluvně, mě naplňovala takovými city, které jsem ani nedokázala popsat.
Seděla jsem na balkoně ještě nějakou chvíli, než jsem se zvedla, abych si zašla pro sušenky. Hned k tomu jsem si zapnula laptop a začala si vyhledávat nějaké články k mateřství. Moje gynekoložka mi poradila několik knih, ale než si zajdu do knihkupectví, chci to prvně sdělit Tomovi. Jenom doufám, že bude pyšný otec. Jestli se tím změní jeho náladovost, budu jedině ráda. Kamarádka taky bývala náladová a nesnesitelná pedantka. A sotva otěhotněla, stala se z ní nejmilejší osoba na světě. Jestli tohle udělá s Tomem moje těhotenství, budu to dítě milovat o to víc, než už ho miluju teď.
Bylo to podivné. Vím to sice pár desítek minutek, ale sotva jsem se dostala z šoku, ve kterém jsem byla, těšila jsem se. Neskutečně moc. A vím, že Bill bude stejně nadšený, ten je nadšený snad ze všeho. Jenže Tom nedává své emoce najevo. A když už je najevo dá, jsem překvapená z toho, co vlastně Tom cítí. Neumí své city popsat, ale když se naštve, hned je to poznat. Jen kdyby bylo poznat, že mě i miluje. Při představě, že to dítě nebude chtít, nevím, co budu dělat. Toma miluju, ale toho mrňouse si vzít nenechám. Pokud by to byl pro něj problém, asi bych byla v koncích. Nevím, jestli bych s ním mohla zůstat, kdyby mě nutil k potratu, ale taky bych nedokázala vychovávat naše dítě bez něj. O bože, prosím, ať je z toho nadšený jako já.