"Chtěl jsem tě vidět.. Tobě to vadí?" Zeptal jsem se lehce dotčeně a přenesl váhu z nohy na druhou. Ani mi neřekne, abych se posadil? To mě chce asi hodně rychle vykopat ze dveří.
"Jak víš, kde mám pokoj?" Neodpověděla mi na mou otázku.
"Zjistil jsem si to na nástěnce.." Porkčil rameny.
"Aha." Řekla rychle. Úsečně. Jako by říkala Nechci se s tebou o ničem bavit.. Ještě chvíli se na mě dívala a pak si otevřela knížku. Co se to s ní stalo?
Když si četla a nevšímala si mě, tak jsem se sám posadil na postel k jejím nohám. Zatvářila se dotčeně a stáhla nohy k sobě. Pronikl jsem do její soukromé bubliny, nebo co? Pár hodin zpátky jí to nevadilo.. Nebo se to tak aspoň zdálo. Tak co se to děje?
"Ty se jako budeš zdržovat dýl? Myslela jsem, žes už dávno šel." Přivřela nevěřícně oči. To mi jako nedůvěřuje?
"Myslíš jako tím, jak sis otevřela knížku a začala mě ignorovat?" Oplatil jsem jí stejným tónem.
"Hele.. Tome." Řekla moje jméno s takovým odporem, až jsem se otřepal. Přejel mi mráz po zádech. Chvíli mlčela, tak jsem zvědavě zvedl obočí, abych jí pokynul, že ji jako poslouchám a jsem plně soustředěn na její další pokračování. A najednou její pohled zněžněl, podívala se na mě tak láskyplně, že mi to obměkčilo srdce, které jsem si před chvílí opancéřoval. Povzdychla a pokračovala.
"Tome. Nechci na tebe být nějak hrubá, ale možná bude lepší, když odejdeš."
Čuměl jsem jako puk.
"Teď hned." Doplnila.
"Ale Mel, co se stalo?" Poposedl jsem. Naprosto jsem nechápal tuhle změnu.. Chvíli byla potichu, než vyrukovala s pravdou ven.
"Víš.." Zase se odmlčela. "Byla tady Tesera." Podívala se na mě zkoumavým pohledem přes její husté řasy.
"Tak ona šla od tebe?"
"Tys ji potkal?"
"Jo, utírala si slzy a smála se."
"Smála? Tos musel asi blbě vidět.. Vždyť se mi tady málem zhroutila!" Rozmáchla se rukama.
"Hele, klídek." Natáhl jsem k ní dlaně, abych ji uklidnil. Zornice se jí rozšířily. Jako by strachem.
"Mel?" Poposedl jsem k ní. "Mel, dýchej." Usmál jsem se na ni. Zdálo se, jako by zadržovala dech. Zhluboka se nadechla.
"Tome, ona se smála?" Zamrkala.
"Jo." Odpověděl jsem. "Hrála na tebe divadlo?"
"Asi jo. Vypadá to tak. Já jsem myslela, ona se tak rozbrečela, že jsem jí to uvěřila. Prvně jsem pochybovala, ale zdálo se, že je opravdu rozrušená. A ona to hrála? Já to nechápu.." Mluvila tak rychle, že jsem skoro nestihl vnímat tok jejích slov.
"Mel. Mel. Klídek, jo?" Poposedl jsem k ní ještě blíž..
"Jsem tady jenom pár dní a už jsem se nechala obelhat?" Pošeptala a sklopila hlavu. Opatrně jsem k ní natáhl ruku a zvedl jí obličej za bradu. Smutně se na mě podívala.
"Z toho si nic nedělej. Věř mi, že já ti nikdy lhát nebudu." Řekl jsem jí a myslel jsem to nejvíc vážně. Znovu zamrkala a sklopila pohled.
"Díky. Cením si toho." Usmála se najednou. Propletl jsem si prsty, jinak bych ji musel pohladit. Musel bych ji obejmout v náručí a chovat ji, dokud by mi něco neřekla.
"Mel, nechceš se nějak rozptýlit?"
"Jak?"
"Znám jedno super místo. Tam jsem nevzal ani Teresu. Ona na to určitě není, ale věřím, že tobě se tam bude líbit." Usmál jsem se na povzbuzení a představoval si, jak se bude tvářit, až jí ukážu místo, které jsem našel úplně náhodou.
"Já nevím..." Začala váhat.
"Jak chceš.." Pokrčil jsem rameny. "Nebudu tě do ničeho nutit."
Chvíli jenom tak mrkala a kousala si ret.
"Kdy?"
"V pět?" Navrhl jsem. Bylo by to nejlepší, protože tak hodinu bude trvat, než se tam dostaneme a potom ten západ slunce.. To bude snad to nejkrásnější, dokonce i já jsem nad tím pookřál.
"Jo, tak jo. Doufám, že se mi do toho nějak nezaplete Teresa se svým debilním rituálem." Usmála se na mě. Vstal jsem.
"Ty už půjdeš?" Zeptala se najednou.
"Ještě před chvílí si mě málem vykopala ze dveří a teď tady mám zůstat?" Usmál jsem se, potěšen, jak se zeptala. Tak nadějně..
"Je mi s tebou dobře." Pokrčila rameny. Váhavě se na mě podívala.. Ani nemusela. Sedl jsem si zpátky.
"No, tak snad ještě čas mám." Poposedl jsem doprostřed postele a dal si nohy na turka. Usmála se, ale zdálo, jako by byla nejistá.
"Víš Tome, možná se ti to bude zdát osobní, ale můžu se tě na něco zeptat?"
"Na cokoliv."
"Co jste si s Teresou udělali?"
"Tak to dovol, abych poupravil tvou otázku. Spíš by ses měla zeptat, co mně a bráchovi udělala."
"Brácha v tom byl zapletený taky?" Vykulila nevěřícně oči.
"Jo.. Hrála si s náma oběma."
"Nevadí ti, že o tom mluvíme?"
"Aspoň zjistíš, co je ta...ženská zač." Nemohl jsem najít to správné slovo.. Ženská je ještě mírumilovné ve srovnání s ní. Sice mi to nebylo zrovna moc příjemné, bylo to takové moc ožehavé téma, ale začal jsem vyprávět svůj příběh.. Mel si poposedla a zády se opřela o stěnu.