"Jojo, já." Strčila jsem ruce do kapes svých džín.
"Pojď se posadit. Tady přede mne, jo?" Ukázala na židli přes stůl, za kterým seděla ona. Tak jsem udělala těch pár kroků a sedla si. Teresa si nervózně poposedla, než začala mluvit. Myslím, že ví, co ode mě může očekávat.
"Tak se pochlub se svým úlovkem." Propletla si prsty a zhluboka se nadechla. Vytáhla jsem ze své tašky Tomovy trenky. Abych řekla pravdu, tak jsem se na jeho podpis ani jednou nepodívala. Zato Teresa si to přečetla jednou, pak znovu a pak naposledy.
"Jak jsi k nim přišla?" Zeptala se mě a vypadala naprosto vyrovnaně.
"Šla jsem za ním a požádala o ně."
"A to jsi mu řekla, na co je potřebuješ?"
"Uhodl to sám." Pokrčila jsem rameny. Ještě jsem chtěla dodat, že je to díky tomu, jak dobře ji zná, ale radši jsem byla potichu.
"To je mu podobné.." Pošeptala a přejela prsty po trenýrkách. Vypadalo to opravdu dost divně. Tak úchylácky.
"No, řekla bych, že nepatříš mezi ty, které ty trenýrky koupily." Řekla mi, ale do očí se mi nepodívala. Viděla jsem snad slzy?
"Ne."
"První úkol jsi splnila. Ještě se uvidí, jak se vypořádáš s dalším."
"Oukej. Můžu jít?" Zeptala jsem se. Ten další úkol jako měla na mysli uklízení těch jejich koupelen?
"Dnes večer přijď do Omegy. Na půl sedmou."
"Dobře."
"Už běž, prosímtě. A tohle si vezmi sebou." Doslova po mě hodila trenýrky. Tak jsem se sbalila a odešla. Když jsem šla po schodech dolů, tak jsem si prohlížela ten Tomův podpis. A k tomu tam byl připsaný vzkaz..
Vracím ti tvé dárky. S "láskou", Tom.
Možná to od něj bylo dost hrubé, ale kdo ví, co ona udělala němu. Mno, hlavně, že jsem nepatřila k těm, co odcházely s brekem. Jak jsem si myslela, tak to dopadlo. Spíš brečela Teresa.
Rozhodla jsem se, že si zajdu do knihovny, ještě než začne shon kolem všeho jiného. Knihovnice se na mě dívala jako na největšího zjeva, i když nevím proč.
"Chtěla bych požádat o studentskou kartu." Usmála jsem se na ni s notnou dávkou zdvořilosti.
"Překvapuje mě, že tady vidím prváky. Většina se hlásí až když potřebují knížky před zkouškami." Taky se na mě usmála.
"Mám četbu ráda." Vysvětlila jsem stručně.
"To mě těší.. Jméno?" Podívala se na mě přes obroučky brýlí s milým pohledem. Myslím, že se mi tady bude líbit.
Jak jsem odcházela z knihovny, všimla jsem si, že někteří kluci ze Sigmy táhnou plné tašky různého alkoholu. A pak jsem si uvědomila, že mě vlastně Tom zval na tu jejich pařbu. No, každopádně doufám, že to stihnu, když mám být na půl sedmou ve spolku. A i kdyby ne, snad jsem Tomovi řekla, že se uvidí, jak mi co bude vycházet.
Byla jsem u noťáku. Po dlouhé době připojená k internetu. Podívala jsem se na nějaké novinky, oblídla mail, najela na hlavní stránky naší školy. Podívala jsem se po pár volitelných předmětech, Tom mi doporučil základy psychologie, možná, že by mě to bavilo taky.. No, dál budu chodit asi na nějaké doučování ekonomiky, abych v tom neplavala, jako vždy.. Vím, že to není moje silná stránka. A že by chemie? No, radši ne. Ještě bych to tady vyhodila do povětří..:D
Museli jsme si v prváku vybrat tři. Tak jsem zašrtla základy psychologie, biologický seminář a volejball. Aspoň se nějak odreaguju a můžu si vybít tu zlost na ostatní, což čekám, že budu potřebovat. A steně, aspoň si udržím super kondici, budu pořád optimistická a táta bude určitě rád, až mu povím, že sportuju i tady.. Kvůli téhle škole jsem musela skončit kariéru basketbalistky.. Tak až mu povím tohle.. Achjo, táta.. Jak mě se stýská..
Ozvalo se zaklepání.
"Dále." Řekla jsem a ještě rychle dočítala řádek knížky, než ji úplně zavřu. Už jsem mohla číst dobrou hodinu, Claudie ani nevím kde je. Ale myslím, že to ona nebude. Proč by jinak klepala? Je to přece i její pokoj. Dívala jsem se na osobu, která právě vcházela, s celkovým údivem.
"Teres, potřebuješ něco?" Vykoktala jsem a posadila se na posteli. Doposud jsem tak napůl ležela, napůl seděla.
"Jo, mluvit s tebou." Řekla. Právě si sundávala sluneční brýle a já jsem se mohla podívat do jejích obrečených očí. Co se stalo? Měla bych se bát?