Ležela jsem na svojí posteli, ruce založené pod hlavou a dívala se do stropu. Tak se nejlíp přemýšlí. Claudie spokojeně spala, jenom já jsem měla hlavu plnou starostí. Přemýšlela jsem, že když mě viděla Teresa s Tomem a ještě jí přinesu jeho trenýrky, tak jak to pobere.. Myslí si, že se známe? Nebo že jsme se potkali až tady.. A co jí je vůbec do toho? Přece se rozešli, ne? A mě stačilo vidět, jak byl odtažitý.. Vůči ní, samozřejmě. Jenomže, Toma znám sotva den. Co když to bylo jenom divadýlko přede mnou? Co když si Teresu domluvil? Co když..
Radši na to přestanu myslet. Nebo bych se z toho musela okotit. Fakt jako, co by mě ještě nenapadlo..
Ráno jsem vstávala a nějak jsem nevěděla, jestli se těšit do dalšího dne.
"Co tak brzy?" Usmála se na mě Claudie a dál si malovala řasy.
"Chce se mi čůrat." Pokčila jsem rameny. To, že mám hned ze začátku trable s láskou jí říkat nebudu. Teda, dá-li se to nazvat láska.
"Od koho máš trenýrky?" Zeptala se mě. "Hned ti musím ukázat ty moje. Hej, ten kluk je fakt jak retard. Ani nevím, jak se jmenuje a ten podpis je naprosto nečitelný.." Ukázala mi ty svoje. Pravda - naprosto nečitelný. A Claudie jela dál jako kulomet. "A taky jsem slyšela nějaké holky, jak se domlouvaly, že si ty trenky půjdou koupit a pak tam něco našrábou samy, ale myslíš, že na to Teresa přijde? Jako já myslím, že je nějak v kontaktu se všema klukama a zeptá se jich, jestli jsme za něma šly. Aby z toho pak neměly postih, že..." Koukla na mě.
"Stejně je to trapné.." Pošeptala jsem a znovu si lehla. Ale už jsem neusnula.
"Tak od koho je máš?"
"Od Kaulitze." Odpověděla jsem stručně.
"To. Si. Děláš. Srandu." Oddělovala od sebe slova se zděšením.
"Ale to není to nejlepší, víš? Pak jsme byli na pizze a Teresa tam samozřejmě musela přijít."
"On tě pozval?"
"Jo."
"A co ona?"
"Dělala trapné scény." Pokrčila jsem rameny.
"To se uvidí, v jaké bude dneska náladě."
"Hmm.." Zabručela jsem. Neměla jsem strach, spíš bojovou náladu.
Claudie celou cestu do Omegy mluvila a mluvila. Prvně mi povykládala, co se jí zdálo. Pak se mi začala svěřovat, jací kluci se jí tady celkem líbí. A nakonec skončila u mě a Toma.
"Hele holka, jako já ti to přeju. On je prý hrozně hodný.. A je pravda, že Teresa na něj už nemá žádný nárok.."
"Díky, to mě fakt potěšilo. Až na to, že spolu nechodíme." Upozornila jsem ji na fakt, který jí asi unikl.
"Ale chtěla bys ho, ne?"
"Nevím." Pokrčila jsem rameny a dál kopala do kamínku před sebou. Loudala jsem se, nějak jsem se nedívala na lidi kolem. Radši.
"Hele, ty seš Mel?" Zavolal na mě nějaký kluk. Claudie jenom tiše pohvízdla.
"Ty máš teda štěstí. Tebe tady asi zná každý." Pošeptala mi, než ke mně přišel. Ale pak jsem začala postupně poznávat Joea.
"Ahoj, Joe." Usmála jsem se na něj.
"Ty si mě pamatuješ? Hele, chtěl jsem se ti omluvit. Ještě, že tam Tom přišel." Usmál se. A pak pokračoval dál.
"Tebe Tom zachránil?"
"Ne tak doslova."
"Musíš mi pak všechno, ale všechno povykládat."
"Není co."
"Hele, nebuď taková tajnůstkářka, jo?" Dlubla mě do žeber. Dneska se chovala nějak mile. Jak nezvyklé.. Teresa ji poslala taky?
Přišly jsme do budovy a Teresa tam ještě nebyla. Samozřejmě. Ale po jednom jsme měly hodit do jejího pokoje a přesně do podrobna jí popsat, jak jsme k tomu přišly. Čekala jsem, kolikátá půjdu, aby si náýhodou nepokazila náladu hned ze začátku. Holky pomalu odcházely, jedna buď s úsměvem, další chodily s brekem. Nevěděla jsem, co čekat, ale aby se nemusela rozbrečet ona.
"Melanie." Zavolala mě nějaká její posluhovačka. No, koho by taky mohla zavolat, když jsem tady byla poslední? Chtěla mě jako odříznout?
Následovala jsem ji po schodech nahoru, chodbou jsme šly až úplně dozadu. Nakonec zůstala na chodbičce a pokynula mi, abych vešla. Nadechla jsem se a otevřela dveře.