Alfa a omega - Štvanice - 5

Pět
ANNA se metodicky prohrabavala skřini; Charles se probudil
hladový. Naštěsti, ten muž měl svůj dům připravený na
obléhání. Přemýšlela o Itálii- byla docela dobrá ve vaření
italských jídel- ale nevěděla, jestli ji měl Charles rad.
Dušené maso se zdálo bezpečnější volbou.
Lednice v suterénu byla plna masa zabaleného v bílém
mrazícím papíře, úhledně označeném. Vynesla baliček
hlásající, že to bude losi dušené maso, až začne tát na lince.
Nikdy předtím nejedla losa, ale předpokládala, že tohle
Dušené maso bylo Dušené maso.
V lednici našla mrkve, cibule a celery. Teď všechno, co
potřebovala, byly brambory.
Nebyly v lednici, nebo na přepážkách; nebyly na vrcholu
lednice nebo pod dřezem.
Každý tak dobře zásoben jako Charles byl povinován mít
někde brambory- ledaže by brambory nenáviděl. Naklonila se
hlavou do dolní skříňky jemně prozpěvuji "Kam OH kam moje
male brambory šly," když ji zvuk mobilu trhnul hlavou vzhůru
a bouchnul ji na okraj pultu.
Telefon byl v ložnici, takže si třela hlavu a čekala, až ho
Charles zvedne, ale pořad zvonil.
Duševně pokrčí rameny, snažila se větřit brambory; Charles
ji řekl, že svůj nos nepoužívala dost. Ale jestli kolem nějaké
byly, jejich vůně byla zahalena kořením a ovocem, které
Charles držel ve své kuchyni.
Telefon na zdi začal zvonit. Byl to starý otočný telefon,
udělaný půl století před identifikaci volajícího. Tohle nebyl
jejího domov. Po deseti zazvoněních ho nakonec zvedla.
"Halo?"
"Anno? Dej mi prosím Charlese." Nespletla si ten hlas, byl to
Bran.
Pohledla na zavřeně dveře ložnice a zamračila se. Jestli ho
všechen ten hluk neprobudil, pak musel spát. "Spi. Můžu
předat vzkaz?"
"Obavám se, že to není možně. Prosím probuď ho a řekni mu,
že s ním musím mluvit."
To "prosím", pomyslela si, znělo pouze jako zdvořilost. Byl to
rozkaz.
Takže telefon odložila a šla Charlese vzbudit. Než se dostala
ke dveřím, otevřely se. Oblekl si džiny a mikinu.
"Je to táta?" zeptal se.
Když přikývla, prošel kolem ní a zvedl telefon. "Cos
potřeboval?"
"Máme problém," slyšela Anna Brána říct. "Potřebuju tě... a
proč nevezmeš sebou také Annu? Oč jde, se dozvíte tady."
Bran potřeboval Charlese. Charles byl jeho vykonavatel, jeho
vrah. Pravidelně pokládal svůj život pro jeho otce a ona si
prostě bude muset zvyknout.
Anna si oblékala bundu v době, kdy Charles zavěsil. Ustoupil
do ložnice a vrátil se s ponožkami a botami v jedné ruce.
"Pomůžeš mi s botami?" zeptal se. "Klanět se je stale
problém."
JELA jako někdo, kdo nikdy dříve neřídil přes zamrzlou
vozovky. Možná, že neřídila.
Ale řídila lip to ráno, a on si nemyslel, že by silnice byla, horši.
Evidentně cokoliv ji trápilo, tu bylo stale.

Cítil její úzkost,
ale nevěděl, co s tim dělat.
Kdyby jeho žebra byla v lepším stavu, převzal by to za ni, ale
spokojil se s dáváním jí příkazů. Když zbrzdila truck
dostávajíc se na příjezdovou cestu jeho táty a on sevřel
rukojeť dveří, zpomalila na procházeni. Křídově zeleně SUV s
vládními cedulkami sedělo hned vedle dveří: lesní služba. Ať
už jeho otec volal o čemkoliv, muselo to mít co do činěni s
jejich tulákem v Cabinetske, pomyslel si.
Možná tam bylo další tělo.
Anna vjela za SUV a zaparkovala.
"Cítíš to?" zeptal se Anny, když obcházela vůz tam, kde
čekal.
Naklonila hlavu a Přemýšlela, co cítila. "Je to krev?"
"Čerstva," řekl. "Vadí ti?"
"Ne. Měla by?"
"Kdybys byla jako kterýkoliv jiný vlk, Omega, dostala bys
teď hlad."
Zamračila se na něj, a on odpověděl na její pohled. "Ano, já
taky. Ale já jsem dost starý, aby mi to moc nevadilo."
Neobtěžoval se klepáním na dveře; jeho otec je slyšel
přijíždět. Následoval vůni krve do ložnice pro hosty.
Samuel tady byl. Poznal elegantní ovinuti obvazů, i když
nerozpoznal muže středního věku, který ležel na posteli. Ten
muž byl člověk jako Heather Morrellova, která seděla na
židli vedle postele, drží jeho ruku.
Heather vzhledla. Viděl záblesk strachu na její tváři, ale
neudělal nic na jeho zmírněni. Děsit lidi byla část toho, co z
něj dělalo efektivního vykonavatele pro jeho otce.
Kromě toho, dokud si nepromluví se svým otcem a nezjisti, co
se dělo, nebylo nic, co by mohl říci, aby ji uklidnil.
"Kde je Marek?" zeptal se.
"Čeká na tebe ve své pracovně," řekla mu.
Ustoupil o krok zpět a obrátil se k odchodu, když řekla tiše
jeho jméno.
Zarazil se.
"Jack je dobry člověk," zašeptala.
Podíval se přes rameno, aby ji našel odhodlaně zirajici na něj.
Mohl se ji zeptat, co měla na mysli- ale potřeboval si prvně
promluvit se svým otcem.
Anna neřekla vůbec nic, ale mohl říct z jejího stoupajícího
napětí, že zachytila nějaké podtexty. Ledaže by postrádal
jeho odhad, pokračující existence Heatheřina přítele Jatka
byla věc určité pochybnosti.
Tak přikývl a zamířil k pracovně, Anna se táhnoucí za ním.
Byl rozdělán oheň- špatné znamení, věděl. Táta rozdělával
oheň jen tehdy, když měl starosti. Jeho otec seděl se
zkříženýma nohama na podlaze před ním, divajici se do
plamenů.
Charles se zastavil ve dveřích, ale Anna vyklouzla zpoza něj a
dala ruce před plameny. Žádný z nich nepromluvil.
Nakonec, Bran povzdechl a vstal. Pomalu kráčel kolem
Charlese. "Jak se Cítíš?" zeptal se, když ho obešel dopředu.
Jeho noha pálila, a byla ještě příliš slabá na běhaní. Nelhal
svému otci, ale nemusel ani vyjmenovávat své bolesti a ušili.
"Lip. Co potřebuješ?"
Bran si založil ruce na prsou. "Už jsem tenhle týden zabil
někoho, koho jsem nechtěl, a nechci to dělat znovu."
"Heathiř Jack musí byt zabit?" Chtěl jeho otec, aby to
udělal on? Podíval se trochu úzkostlivě na Annu, když
Přistoupila, bliž k ohni a svěsila ramena, nedívajíc se ani na
jednoho z nich. Ani on nechtěl v tomto týdnu zabit někoho
dalšího.
Bran pokrčil rameny. "Ne. Pokud to bude potřeba, postarám
S o to. Doufám, že se tomu vyhnu. Je to jeden z
Heathřinych spolupracovníků. Byli venku, dělají nějakou
práci s hledáním a zachraňováním v Cabinetske, hledají další
ztracené lovce, když byli napadeni vlkodlakem. Není otázka,
co to bylo. Heather to viděla jasně. Postřelila ho a ujelanosila
u sebe stříbrně kulky, od té doby, co identifikovala, že
zabil dalšího lovce. Řekla mi, že její přítel Jack dělal spojeni
mezi útočníkem a mrtvým lovcem, zatímco upadal do
bezvědomí a vědomi na cestě sem."
"Přivedla ho sem, protože byl přeměněn?"
"Myslela si, že by mohl byt, ale Samuel řekl ne. Ne dost
škody, ne dost rychle uzdraveni." Udělal jedno z těch gest,
ve kterých byl tak dobry; tohle říkalo, Jsem jenom amatér,
nechám to na odbornících. "Jeho problém je zřejmě víc
ztráta krve, než zraněni. A naše Heather litovala jeho
dovedeni sem od té doby, co vydal Samuel své prohlášeni."
"Co zvažuješ?" Nemohl si pomoct, ale uvědomoval si, že Anna
poslouchá každé slovo. Část z něj to před ni chtěla skryt,
chránit ji od špinavější strany jeho života. Ale odmítal mít
vztah s družkou založeny na polopravdách a skrytých věcech.
Kromě toho, věděla hodně o tom, jak ošklivě věci mohly byt.
Bran se opřel o opěradlo své židle a povzdechl si. "Pokud
lesní správce vyjde a bude tvrdit, že byl napaden
vlkodlakem- zkušeny, respektovaný člověk jako Heathiř
Jack- lide budou poslouchat. A, než ztichla, Heather mi
řekla, že je upřímný člověk. Jestli si bude myslet, že je tu
nebezpečí pro ostatní, roztroubí zprávy tak hlasitě, jak bude
moci, bez ohledu jak blaživě ta pravda zni."
Charles se setkal s očima jeho otce. Příště, Možná by to měli
prostě nechat jit. Pokud by zabili problémového vlka a nebyla
žádná další úmrtí, Každý oheň, který by rančer založil, by
uhasl pro nedostatek paliva. Ale jeho otec věřil, že je bude
muset odhalit veřejnosti brzy- během několika měsíců.
Nemohli si dovolit špatnou publicitu.
Aby si dal nějaký čas na promyšleni, jestli nebyl nějaký
způsob, jak ven z dilematu, Charles se zeptal, "Jak se jí
podařilo dostat ho pryč?" Znal Cabinetskou. V téhle roční
době hodně pohoří bylo zcestovatelnych jen na sněžnicích
nebo čtyřech nohách. Heather nebyla vlkodlak, který by
mohl dostat ven muže, který vážil víc než ona.
"Zavolala svého strýce. Ta ho přinesl."
Ach. Takže to byl důvod, proč se Bran zdál pouze přemítavý
místo uzavřeny, způsobem, jakým byl, když tam byla
nepříjemná práce k postaráni.
Charles věnoval svému otci mály, uleveny usměv. "Čert vezmi
tu uličnici," řekl. Heather bylo čtyřicet tři, ale on viděl její
Narozena a byla pro něj stale Ditě- a, ještě důležitější, pro
jejího hrozivého strýce Celina Taggarta. "Takže kdybys
udělal to, co bys měl, a eliminoval tohohle zřejmě slušného,
zodpovědného nevinného, měl bys v rukou povstání?" Ta
hodně ochraňoval ty, které považoval za své- a pokud
zachránil tohoto rančera, bylo to dost, aby ho to udělalo
Tagovym. Kdyby se Bran rozhodl Heathřia lesníka eliminovat,
musel by to jit udělat přes Tága. Díky bohu.
Bran věnoval vzdávám-to povzdech. "Byl bych o tom radši,
kdyby to neznamenalo, že tě musím poslat napůl uzdraveného
jit po nějakém toulavém vlkovi. Jsem si jisty, že pokud
odstraníme hrozbu- a ukážeme Heathřinu Rackovi, že jeho
útočník byl jak kriminalnik, tak monstrum- Jack bude
ochoten mlčet, až vyjdeme. Ale musíš to udělat brzy.
Potřebuji toho vlka mrtvého, než Jack bude venku z postele
a dožadovat se, abychom ho pustili.
"není tu nikdo jiný, koho bys mohl poslat?" zeptala se Anna
tichým hlasem.
Bran zavrtěl hlavou. "Tohle musí byt vyřízeno rychle a tiše- a
trvale. Charles je jediný, komu mohu věřit, že udrží lidské
úřady v temnotě, pokud se věci pokazí." Trochu se usmál.
"Můžu také věřit, že se nepřipojí k zabijákovi v pojídaní lidi."
Charles si intenzivně prohlížel svého otce; mohl to uvést v
měně... zoufalých podmínek. "Vlk pravděpodobně nebude
dominantnější než já, takže mě nemůže oklamat, nebo
rekrutovat," vysvětlil Anně. "A pokud se věci ´pokazí´, mam
trochu magie na zakryti důkazů. Nejsem tak dobry, jako
skutečna čarodějnice, ale není pravděpodobně, že tam v
divočině bude vysoka úroveň forenzních věd."
"To, a v Amen Cveku není jiný vlk, který by mohl zvládnout
lov na zabijáka jako tohohle, aniž by ho ztratil."
Bran stočil svůj zrak na Annu, která se stale dívala do ohně.
"Zabit vnimajiciho je trochu návykovější, než lov na
králíky pod úplňkem. Mimo jiné, Amen Deek je útočištěm
pro vlky, kteří máji problémy- nebo kteří se vybiji. Druhy
vlků, kteří by si mohli poradit s lovem dalšího vlkodlaka, jsou
zdraví dost na vysláni ven do širého světa. Většinou je tu se
mnou nedržím."
"Takže všichni vlci v tvé smečce jsou psycha?" zeptala se.
Charles nemohl říct, jestli si dělala srandu nebo ne. Možná,
pomyslel si, dávajíce věci trochu zváženi, nebyla daleko.
Brán zvrátil hlavu vzad a vydal výkřik smíchu. "Vůbec ne, má
Draha. Ale nejsou schopni si s tímhle poradit. Kdybych si
myslel, že jsem riskoval Charlesův život, pak bych našel
někoho jiného. Byl by nepříjemný, a nebylo by to snadné- ale
v tetě zemi není vlk, který by znal Cabinetskou tak dobře,
jako můj syn. A zraněny nebo ne, může držet své vlastním s
jakýmkoliv vlkem, kterého bys jmenovala."
"Pošleš ho samotného?"
Charles nemohl číst její hlas, ale jeho otec zřejmě viděl
něco, co ho zaujalo.
"Ne nezbytně." Měl na své tváři ten vyraz, když našel
uspokojivé řešeni problému, který ho trápil. Charles byl jen
trochu moc pomalý, aby zjistil, co chtěl, v čase, aby ho
zastavil. "Můžeš jit s ním."
"Ne," řekl Charles rozhodně, ale měl skličující pocit, že se
příliš zpozdil. Bran mu vůbec nevěnoval pozornost. "Nebude
to legrace. Jsou to drsně hory a ty jsi městská dívka."
"Jsem vlkodlak," řekla, její brada se zvedla. "Měla bych byt
schopna zvládnout trochu drsnou zemi, nemyslíš?"
"Nemá teply kabát, rukavice, nebo boty," zavrčel Charles
trochu zoufale. Mohl říct, že jeho otec už se rozhodl, i když
netušil, proč na to byl Bran tak fixovaný. "V tuhle roční dobu
budeme používat sněžnice- a ona Nemá žádné zkušenosti.
Zpomalí mě."
Jeho otec měl podobny pohled, když ho chtěl použit. "víc,
než díra v tvoji noze?" Založil si ruce a zhoupl se na patách.
Musel číst v Charlesově obličeji tvrdohlavé odmítnuti,
protože povzdechl a přešel k velštině. "Potřebuješ čas na
věci mezi vámi. Nevěří nikomu z nás. Je tu příliš mnoho lidi,
kteří by ji chtěli načechrat peří." Jeho otec byl gentleman,
nikdy neřekl slovo proti své družce, ale oba věděli, že mluvil
o Leah.
"Tvoje Anna tě musí poznat, a ty se neodhaluješ snadno.
Vezmi ji ven a strav s ní par dni sám. Bude to pro ni dobře."
"Vidět mě zabit narušitele?" Charles kousl v té samé řeči,
jakou použil jeho otec. Věděla, co byl, ale nechtěl, aby tomu
čelila. Byl používán ke strašeni kohokoliv jiného, nechtěl
strašit také ji. "Jsem si jisty, že tohle ji prostě úplně
uklidni."
"Možná." V jeho otci nebyl Žádný dar, jakmile se jednou
rozhodl pro řádný kurz a kdokoliv se mu snažil stať v cestě,
byl smeten stejně snadno, jako kuželky. Charles nenašel byt
kuželkou. Němě zíral na svého otce.
starý bard se pousmál.
"Fajn," řekl Charles v angličtině. "Fajn."
Zvedla bradu. "Vynasnažím se tě nezpomalit."
A on měl pocit, že ho zasáhla do žaludku; podařilo se mu, aby
se cítila nežádoucí, což vůbec nebyl jeho záměr. Neměl dar
slov, ale stejně se snažil věci napravit.
"Nemam obavy, že mě zpomalíš," řekl ji. "táta má pravdu. S
tou nohou, nebudu trhat rychlosti rekordy. Nebude to
legrace, ne v těchhle horách v zimě."
Nechtěl, aby ho znovu viděla zabíjet. Někdy to bylo v
pořádku, a oni s ním bojovali jako Leo. Ale někdy brečeli a
prosili. A on je stale musel zabit.
"Dobře," řekla Anna. Sevřeny hlas mu řekl, že neodčinil
škodu- ale nemohl lhát a říct ji, že ji chtěl s sebou. Nechtěl.
A i když věděl, že její schopnost odhalit lež byla stale
rozehrát-a-nechat-ujit, nechtěl lhát své družce.
"Chápu." Anna pokračovala v dívaní se na podlahu. "Nebude
to legrace."
"Zavolám a nechám je otevřít obchod se smíšeným zbožím,"
řekl Bran. Nemožně vidět, co si myslel- kromě toho, že si
vybral Charlesovi nepomoct. "Dej ji vybaveni, které budeš
považovat za nejlepší."
Charles to vzdal a obrátil svou pozornost k něčemu, co věděl,
jak dělat.
"Řekni jim, že jsem tam za hodinu," řekl. "musím si prvně
promluvit s Heather a Tágem. Vyrazíme zítra ráno."
"Vezmi si můj Humre," řekl Bran, vyndávajíc klič z klíčenky.
"Vezme vás dal, než tvůj truck."
Nejsi zrovna teď nějak užitečný? Pomyslel si Charles s
frustrovanou trpkosti. Bran nemohl číst myšlenky, ale jeho
usměv Charlesovi řekl, že dobře čte synův vyraz.
CHARLES nebyl překvapen, když uviděl Heather na ně
čekat. Stala kousek od dveří pokoje pro hosty, opírajíc se o
zeď s pohledem na nohou. Nevzhledla, když se přiblížili, ale
řekla, "Zabila jsem ho přivedením sem, že?"
"Šel Ta domů?" zeptal se Charles.
Heather k němu vzhledla, zkoumajic jeho tvař. "Řekl, že
zatim měl dost všechny te krve, kterou se zabyval a šel se
dolů dívat na film."
"Tvůj Jack bude v pořádku," řekla Anna, zřejmě netrpělivá s
Charlesovou neutralitou.
"Charles a já se půjdeme postarat o vlkodlaka, který ho
napadl- a doufejme, že to bude dost dobře, aby tvůj nepřítel
nechtěl šílet v tisku."
Hever na jeho Annu chvíli zírala. "Díky bohu za někoho, kdo
tady nehraje, jako by informace byly cennější, než zlato. Ty
musíš byt Charlesův Chicagský Omega."
Anna se usmála, ale mohl říct, že ji to stalo práci. "Vlci máji
tendenci byt tajnůstkařšti, že? Pokud to pomůže, myslím, že
tvoje přivedeni dalšího vlka- Tága, že? - byla věc, která
naklonila rovnováhu."
Hetaher se podívala koutkem oka na Charlese, a on věděl, že
v to doufala, když volala svému strýci o pomoc. Přesto, četl
pravdu v jejím hlase, když říkala, "Byl jediný, komu mě
napadlo zavolat. Věděla jsem, že přijde, prostě proto, že
jsem se ho zeptala."
Ta takový byl.
"Je možně, že bychom mohli probudit tvého Jatka?" zeptal
se Charles.
"Byl při vědomi a ne," řekla jim. "Pravě spi, neni v
bezvědomí."
Člověk byl o něco starší než Heather. Jeho tvař, byla
protáhla a bledá. Jakmile ho Hever vzbudila, pach jeho
bolesti naplnil místnost.
Zajímavě, pomyslel si bratr vlk, vidí zraněnou kořist.
snadné jídlo.
Charles nikdy nepřišel na to, jestli byl bratr vlk vážný nebo
Sobě dělal legraci, protože oba věděli, že jim nikdy nedovolí se
krmit na člověku. Měl podezřeni, nepříjemně, že to bylo
někde mezi. Zastrčil bratra vlka zpátky a čekal, dokud se
člověk na něj nezaměřil přes Heathřino rameno.
"Já jsem Charles," řekl. "Vlkodlak. Heather, já ho nesním."
Heather mezi nimi ustoupila, i když mohl říct, že tam chtěla
zůstat a chránit před ním svého kamaráda.
"Proč jsi na nás zaútočil?" zašeptal Jack, snaží se slova
dostat ze sebe.
"Ne já," řekl Charles. "Zeptej se Heather. Řekne ti.
Doslechli jsme se před par dny o tulákovi. Byl jsem zraněn,
a můj otec chtěl počkat, dokud se nezahojím, než mě za ním
pošle. Mysleli jsme si, že to s loveckou sezonou téměř pryč,
bude par týdnů male nebezpečí."
"Zraněny?"
Charles zaskřípal zuby na kontrolu vlka- který divoce
nesouhlasil- když si rozepínal košili a točil se. Spálenina přes
jeho ramena byla jasna, ale také Cítil svou vlastni krev, když
Anna přibrzdila, takže si byl jisty, že momentální obvaz byl
krvavý, kde zakrýval díru na jeho zadech.
Ani Jack ani Heather nebyli hrozba- ale bratr vlk se
nestaral; ukázaní slabosti ostatním bylo špatné. Ale bylo
důležitě, aby Jack pochopil, proč čekali. Pokud ho chtěli
udržet potichu, Jack musel pochopit, že byli za normálních
okolnosti schopni své vlastni hlídat.
"Střelně popáleni," řekl Jack.
"A další dvě, které zasáhly," souhlasil Charles, oblékajíc si
košili.
"Jack býval policistou," předložila Heather. Držela hlavu
odvracenou, nedívajíc se na něj a Charles to ocenil.
"Měl jsem nějaké problémy v Chicagu před několika dny,"
řekl Charles.
"musíš se zahojit," zašeptal Jack.
Charles zavrtěl hlavou. "Ne pokud venku Máme vlkodlaka
lovícího lidi." Podíval se na Heather. "Bylo to
vyprovokované?"
Pokrčila rameny. "Nevím to jistě. Prostě prolomil ukryt a
zaútočil. Existuje mnoho důvodů, proč to mohl toulaly vlk
udělat- Možná si dělal území, nebo něco nebo někoho hlídá.
Ale sotva jsem ho označila, a on utekl."
"Takže mohl lovit," uzavřel Charles. "Nemůžeme si dovolit
čekat, až najde někoho dalšího na zabiti."
ANNA nasledovala Charlese po schodech v honbě za
Heatheřinym strýcem Tágem. Schody končily v úzké chodbě
lemované ocelovými dveřmi, kompletně s tlustými ocelovými
tyčemi připravenými k zasazeni do závor na obou stranách.
Na jedněch z dveří, tyč byla daná. Kdokoliv byl uvnitř, dělal
hluk, dokud nevyšli do chodby. Pak se ztišil do naprostého
ticha, a ona ho mohla cítit naslouchat jim, jak procházeli.
Mohla se na to zeptat Charlese, ale jeho tvař, nezvala otázky.
Nemohla říct, jestli byl na ni naštvaný nebo prostě přemýšlel.
Každopádně, nechtěla mu vadit. Už ho obtěžovala dost. Měla
by mu říct, že zůstane.
Ale to by znamenalo, že půjde sám, zraněny, čelit nějakému
neznámému tulákovi.
Jeho otec si zřejmě myslel, že se o sebe postará, ale on tam
včera nebyl, když byl Charles příliš zraněn, aby se
pohyboval bez něčí pomoci.
Pokud se Charles rozhodl, že ji nechtěl, co by mohla dělat?
Na konci chodby byly přatelštějši dveře- žadne zamky nebo
tyče. Ale když se k nim bližili, zaslechla zvuk vybuchu.
"Hooo jo," řekl někdo s zuřivym uznanim.
Charles otevřel dveře bez klepani.
Anna měla rychly dojem obrovske televizni obrazovky
připojene k různym elegantnim černym skřinim a
reproduktorů z duhove pavučiny kabelů. Ale co zachytilo jeji
oči a drželo je, byl velky muž, roztahnuty přes opěradlo
pohovky jako obrovsky dům kočky. A "obrovsky" bylo to
slovo.
Charles byl vysoky muž, ale ona byla ochotna se vsadit, že
Colin Taggart byl o několik palců vyšši a širši kolem dokola.
Navzdory chladu, měl oblečene sandaly Birkenstock na svych
velkych nohou, přepjate přes par těžkych vlněnych ponožek,
opotřebovanych a odřenych, ale čistych. Vytahane khaki
kalhoty překryvane batikovanym tričkem visicim dolů přes
stehna. Jeho vlasy byly pozoruhodně oražovo-červene a
hrube jako hřiva ponika; kudrnatily se a cuchaly v učesu,
ktery mohl byt zaměrnym pokusem o dredy, nebo prostě
nedostatkem peče. Odtahl cely ten nepořadek z obličeje
vyraznou, inkoustem-potřisněnou gumičkou.
Nebyl na pohřbu, pomyslela si. Pamatovala by si ho.
Pravděpodobně byl venku přivažejic svou neteř.
Jeho kůže byla keltsky-bleda, s pihami oprašenymi přes jeho
licni kosti. S jeho zbarvenim a čepel-ostrymi rysy mohl mit
stejně dobře "Ir" vytetovane na čele. Byl citit nějakym
zvlaštnim kadidlem, ktere překryvalo přijemne zemite tony,
ktere neuměla zařadit. Vypadal o deset nebo patnact let
mladši než jeho neteř, a jedina věc, kterou měli společnou,
byly jasna šeda jejich oči.
Po letmem pohledu na Charlese, když vešli do mistnosti, Tag
stočil svou pozornost zpět k televizi a sledoval posledni
explozi, pak zaměřil dalkove ovladani na televizni přijimač a
pozastavil film.
"Takže," řekl překvapivě vysokym hlasem. "Nejsi citit jako
smrt." Nebyl to sopran, ale muž teto velikosti by měl znit
jako bass. Zněl vic jako klarinet. Americky klarinet: jeho
akcent byl čistě TV oznamovatel.
"Když bude Heathřin přitel držet usta zavřena, bude dost v
bezpeči," řekl Charles. "Půjdeme na lov časně rano. Byl bych
rad, kdybys pro mě mohl udělat par věci."
Uvolněna poza byla lest, uvědomila si Anna, když se druhy
vlkodlak posadil a nechal se uvolněně sklouznout dolů na
sedadlo gauče a použil hybnou silu ke vstani na nohy. Všechno
s kontrolovanou rychlosti a půvabem vznešeneho člena
baletu.
Stojic, zabiral vic než svůj podil v male mistnosti. Anna
udělala nedobrovolny krok zpět, ktereho si ani jeden z mužů
zřejmě nevšiml.
Usmal se, ale jeho oči byly opatrne a nechaval je na
Charlesovi. "Pak dobře, tak dlouho, jak nezabiješ meho
maleho přitele, vyjdu rad vstřic."
"Potřebuju, abyste ty a Heather zjistili, kde přesně byli,
když byly napadeni- kde na mapě. Uvidime, jestli bude moci
určit, kde byla dalši oběť vlkodlaka- a take utok maturitniho
studenta." Charles se ohledl po Anně, davajic ji sve neosobni
pohlednuti, než obratil svou pozornost zpět k druhemu muži.
"Pak se zastav u Jenny a podivej se, jestli ma nějake špinave
oblečeni, něco v čem se zpotila."
Vlkovy oči se zužily. "Udělaš tu pachovou věc? Jenny
Harrison je kolem vaši velikosti. Chceš, abych ji pro vas něco
vzal?"
"To by bylo dobre. Setkej se s nami zpět v mem domě za par
hodin s mapou a oblečenim."
"Bran opravdu nebude zpracovavat Heathřina člověka." Bylo
to prohlašeni, ale v Tagově hlase byla nit nejistoty.
Charles pokrčil rameny. "Každopadně ne teď. Ne, dokud se
nerozhodne udělat něco hloupeho."
Anně to neznělo jako ujištěni, ale Tag tak vypadal.
"Dobra tedy," řekl s pokyvnutim. "Uvidime se za par hodin."
CHARLES nastartoval Humvee v předni čisti domu,
pravděpodobně proto, že se nevešlo do garaže. Byl ztuhly a
kulhal od te doby, ale když se Anna snažila vzit baličky,
ktere nashromaždili v obchodě, jen se na ni zahleděl. Zvedla
obě ruce v odevzdani a nechala ho to vše vzit do domu
samotneho.
Neřekl ji nic osobniho od chvile, kdy opustili otcovu
pracovnu.
"Možna by sis měl vzit někoho jineho," řekla, nakonec, když
zavřela zimni chlad. "Dalši vlk by mohl byt užitečny."
Charles se otočil a podival se ji do tvaře. Pomalu si sundaval
rukavice, zatimco se na ni dival, jeho oči černe v potemnělem
světle domu. Setkala se s jeho očima na nadech nebo dva než
svoje vlastni sklopila.
"Nelibi se mi brat posily k zabijeni," řekl ji po chvili. "Vic
vlků ma tendenci věci zpackat."
Sundal si kabat a položil ho s rozmyslem přes opěradlo
gauče. "Tohle je vlkodlak zabijejici lidi. Může to byt
nasazeny člověk, někym, kdo zamyšli zastavit plany meho
otce na opatrne odhaleni naši přitomnosti lidem. Uvažoval
jsem o tom, ale, a nemyslim si, že se děje tohle. Musela to
byt zoufala osoba, jit do Cabinetske v teto ročni době, kdy
Missoula nebo Kalispell jsou tolik vhodne- a vice jistě
přitahuji pozornost. Běhajic kolem v divočině v zimě je přiliš
mnoho problemů, myslim, na planovani utoku nebo
zatvrzeneho zabijaka. Myslim, že mame co dočiněni s
tulakem. Někym, kdo moc nevi a snaži se udržet z dohledu.
Nebezpečne, jak tak jasně demonstroval, ale nic
nezvladatelneho."
"Udělam, jak mi řekneš," řekla podlaze, cititc se hloupě pro
trvani na učasti a zarmouceně, protože ji nechtěl s sebou.
"Budu se snažit nedostat do cesty."
"Neuvažoval bych, že tě vezmu, bez nalehani meho otce,"
řekl pomalu. "A mylil bych se."
Jeho slova ji naprosto překvapila. Napůl-podeziravě, že se v
něm zmylila, vzhledla a spatřila jeho rozpačity usměv.
"Myslim," řekl, "že i vlkodlak si zaslouži šanci, nemysliš?
Tulak skryvajici se venku v Cabinetske je hodně nebezpečny,
a je šance, že je natolik oběť jako mrtvy lovec a Heathřin
Jack. Ale i kdybych věděl jistě, že byl jen pomateny, mimo
kontrolu i když ne vlastni vinou- stale bych ho
pravděpodobně zabil, kdybych šel sam. Ale podivej, co jsi
dnes rano udělala a Asilem. Když půjdeš se mnou, můžeme
byt schopni dat tomu vlkovi šanci."
Važila jeho slova, ale vypadal važně. "Nejsi naštvany?
Nepřeješ si, abych držela pusu?"
Uzavřel vzdalenost mezi nimi a polibil ji. Když se odtahla,
jeji srdce bušilo- a ne ze strachu. Viděla pulz tepat mu na
krku, a voněl po svěži zasněžene přirodě.
"Ne," zamumlal. "Nechci, abys mlčela." Lehce přeběhl prsty
dolů po jeji bradě. "Tag tady za minutu bude. Nech mě
zpracovat nějake jidlo, než to uděla on."
I když byl evidentně stale v bolestech a prohlašoval, že moc
nevaři, zpracoval dušene maso, ktere organizovala, když
zavolal Bran. Poslal ji pro brambory, ktere schovaval v
přizemi v padesati-librovych jutovych pytlich, ale jinak
vypadal naprosto obsahově udělat všechnu praci sam.
Divala se na něj, jak vaři, a euforie vyvolana jeho polibkem
vybledla. Tady byl muž zvykly byt sam, zvykly zaviset sam na
sobě. Nepotřeboval ji, ale ona byla zcela zavisla na něm.
Zatimco čekali, až se dušene maso začne vařit, zapnul malou
televizi v jidelně, jedinou televizi, kterou v domě viděla, a
vesela žena s jasnou rtěnkou jim řekla, že zitra bude
chladněji. Posadil se, a ona se posadila na druhe straně jeho
duboveho jidelniho stolu.
"Tak mistni, jako jsme my," řekl ji Charles, když sledovali
počasi. "Missoula a Kalispell."
Nebyla si jista, proč prostě nenechala televizi vyplnit čas.
"Tvůj otec mi řekl, že se tě mam zeptat na kontaktovani sve
rodiny," řekla Anna, zatimco moderatorka představila přiběh
mistnich vanočnich nakupů přes vikend: maloobchodni
prodeje klesaly od minuleho roku, internetove prodeje
rostly.
"Je s nimi nějaky problem?"
"Nevim. Nemluvila jsem s nimi kratce od přeměny."
"Nemluvila jsi s tvoji rodinou tři roky?" Zamračil se na ni.
Pak vyraz porozuměni přišel na jeho tvař. "Nenechal tě."
Chvili se na něj divala. "Leo řekl, že každy člověk i v
podezřeni věděni o nas bude zabit. A každy dlouhodoby
kontakt s rodinou je přiměřeny důvod k jejich odstraněni. Při
jeho navrhu, vzala jsem za uražku něco, co řekla moje
švagrova, a od te doby s nimi nemluvila."
"Idiot," vyštěkl Charles, pak a ni zavrtěl hlavou. "Ne ty. Leo.
Proč by... předpokladam, že si myslel, že tvoje rodina bude
mit namitky proti zachazeni, ktere jsi dostavala a způsobili
by rozruch- a doufam, že měl pravdu. Pokud jim chceš hned
zavolat, běž do toho. Nebo až se vratime zpatky, můžeme
letět za tvoji rodinou na navštěvu. Některe věci je lepši
vysvětlit osobně."
Hrdlo se ji sevřelo, a snažila se mrkanim zahnat nahle,
hloupe slzy. "Je mi to lito," podařilo se ji.
Naklonil se k ni, ale než stačil něco řict, oba uslyšeli
nezaměnitelny zvuk vyjiždějiciho auta.
Bez klepani, Tag vlal jako teply blizard, papirovy saček v
jedne ruce a mapu v druhe.
"Tady jste." Zastavil se a uznale začichal. "Řekněte mi, že je
dost pro tři. Byl jsem na tvych pochůzkach a ještě nedostal
něco k snědku."
"Posluž si," řekl Charles suše, zatimco Tag odhodil sve
zatěže a už byl v kuchyni.
Anna ho chvili slyšela chrastit kolem, pak nakračel do jidelny
s třemi miskami dušeneho masa ve svych velkych rukou.
Jednu položil před Annu, jednu před Charlese, a jednu na
misto vedle Charlese. Dalši navštěva a měl tři sklenice mleka
a lžice. Zachazel s nadobim s profesionalitou, ktera přiměla
Annu myslet, že stravil nějaky čas někde jako čišnik.
Držel oko na Charlesovi, zatimco pokladal, a Anna si
uvědomila něco, čeho si podvědomě všimala už delši dobu.
Přes jeho ležerni chovani, Tag se Charlese bal, stejně jako
Sage, přes všechno jeji "Charlie".
Byl důvod, pomyslela si Anna, proč Branova družka Leah
přišla, když byl Charles zaměstnany jinde, proč nebyla
obeznamena s domem. Anna poznala Heathřin strach, ale
Heather byla člověk. Ostatni byli vlkodlaci, a jejich reakce
byla v jemnych pohybech těla, jako Tagova bdělost.
Vzal par usrkavanych lžic, za ktere by ho Annina matka
placla přes ruku, pak řekl Charlesovi, "Potřebuje vykrmit. Leo
se nikdy nestaral o dary, ktere dostal."
"Nebyl Annou obdarovan," řekl Charles. "Ulovil ji."
Tagova tvař strnula. "Přeměnil Omegu silou?"
Šok, pomyslela si Anna, a nevěřicnost.
"Ne," řekl Charles. "Lovil ji, a když ji našel, poslal pro ni
šileneho-psa."
"To byl blaznivy bastard, zautočit na Omegu. Zabil jsi ho?"
Nenucenost Tagova hlasu byla trochu moc usilna, aby byla
realna.
"Ano."
"Lea taky?"
"Ano."
"Dobře." Tag se na ni podival, bez setkani s jejima očima, pak
se znovu pustil do sve večeře.
"Nebyla jsem Omega," řekla Anna. "Byla jsem jenom člověk."
Charles ji věnoval maly usměv a začal jist sve maso.
"Narodila ses jako Omega, stejně jako můj otec byl
dominantni a nebezpečny od jeho prvniho kroku, člověk nebo
ne. Byt vlkodlak to prostě vynaši, a věk to zušlechťuje."
"Ona to nevi?" zeptal se Tag.
"Leo dělal to nejlepši udržet ji nevědomou a pod palcem,"
řekl mu Charles.
Tag na ni zvedl chlupate rude oboči. "Nikdy jsem neměl Lea
rad, moc pokoutny od půl. Je těžke pro dominantniho vlka
ubližit submisivnimu vlkovi, pokud je normalni- naše instinkty
nam řikaji je chranit. Omega je o krok dal. Když jsi byla
člověk, byla jsi ještě křehči než teď- prostě probouziš ty
instinkty. Lidsky Omega je něco, co ma šileny-pes- vlk šileny
zabijenim- k utoku."
Oba muži začali opět jist, než se Anna rozhodla zpochybnit
jejich tvrzeni. "Žadny z vlků v Leově smečce nevypadal, že
by měl problemy s mym zraňovanim."
Tagovy oči se setkaly s Charlesovymi, a ona si vzpomněla, že
pod drzou veselosti byl vlk.
"Měli by mit problem," řekl Charles tvrdě. "Kdyby na ně Leo
netlačil, nechali by tě."
"Žadny z nich se mu nepostavil?" zeptal se Tag.
"Už vyplel ty silne," řekl Charles. "Ostatni měl pod palcem.
Skakali, když jim řekl."
"Viš jistě, žes ho zabil?" zeptal se Tag.
"Ano."
Tagovy oči po ni znovu sklouzly. "Dobře."
Jakmile všichni dojedli, Tag vzal mapu, kterou přinesl a
rozprostřel ji přes stůl.
Anna sebrala špinave nadobi a uklidila po večeři, zatimco
Charles a Tag mumlali nad mapou.
"Všechny utoky byly několik kilometrů od Baree Lake," řikal
Tag, když přišla zpět zvědavě se divajic přes Charlesovo
rameno. "V těch lesich je stary srub, slyšel jsem, ale nikdy
jsem ho neviděl."
"Vim, kde to je. To je dobra myšlenka." Charles poklepal
prstem na mapu. "Je to asi tam, ne moc daleko od utoků.
Nebyl jsem venku u Baree Lake v zimě už deset nebo patnact
let. Je tohle stale nejlepši cesta?"
"Je to cesta, kterou jsem dnes šel. Budeš chtit vzit tuhle
malou cestu tady." Ukazal, ale Anna neviděla cestu.
"Spravně," řekl Charles. "Pak to vezmeme přes Silver Butte
Pass."
"Prvni utok byl vzhůru po tehle cestě." Ukazal mirně vlevo od
Baree Lake. "Přimo na cestě, kterou bys vybral v letě, par mil
od jezera. Mrtvy lovec byl nalezen mrtvy tady, asi půl
kilometru od jezera. Pravděpodobně přešel Silver Butte
Pass, stejně jako to udělate vy. Měli jsme koncem řijna
spoustu sněhu, na loveckou sezonu stara silnice lesni služby
už byla neprůjezdna. Heather a Jack byli napadeni zde,
kolem čtyř mil od jejich trucku. Byl jsem schopny řidit dalši
čtyři mile bliž- vy budete v Humvee schopni o něco vic."
Charles zabručel, pak řekl, "Mohlo by to byt o hodně horši;
mohli bychom se snažit dostat do Vimy Ridge."
Tag se kratce zasmal. "Což je misto, kam bys zalezl. Nechtěl
bych byt vlk, lovici tě na tom mistě v parnem letě, natož na
zimni slunovrat. Naštěsti Baree Lake je nejbliž nedělnimu
vyletu jak jen můžeš v Cabinetske najit." Podival se na Annu.
"Ne že by to bylo jednoduche, nemysli si. Ale možne. Jedina
způsob, jak se dostat do Vimy Ridge v tomhle počasi je
vrtulnik. Sněhova pokryvka může přesahovat čtrnact stop
hluboko v některych vysokych zemich- uvidiš nějakou na
hřebenech nad Baree. Běž s timhle starym lobem, a
naslouchej mu, nebo- vlkodlak nebo ne- budeme
pravděpodobně venku hledat tve mrtve tělo."
"Neni třeba ji děsit," řekl Charles.
Tag se opřel ve sve židli a usmal se. "Neboji se. Bojiš se,
holoubku?" A v posledni větě slyšela naznak Irskeho
přizvuku, nebo možna londynskeho. Mohla mit dobre ucho, ale
potřebovala vic než tři slova.
Tag se podival na Charlese. "Heather mě měla k vyletu na
vysoke věci zavolat. Hodně Cabinetske stale nema telefonni
přijem. Zaparkoval jsem tady-" poklepal na mapu-" a trochu
prochazel kolem, než jsem našel signal. Doporučuju ti
parkovat blizko toho a nechat telefon v autě."
Charles mu dal ostry pohled. "V připadě, že to neni osaměly
tulak?"
"Ty a Bran nejste jedini dva vlci, kteři si mohou dat dva a
dva," řekl Tag. "Pokud je tohle utok nějakeho druhu, nechceš
nechat těm darebakům tve stopy, jako pěkny maly lokator
telefonů vyraběnych v dnešni době."
"Neměl jsem to v umyslu," souhasil Charles. Naklonil se znovu
nad mapu. "Jen od utoků, vypada to, že Baree je centrem
jeho teritoria- ale..."
"Jakmile napadne snih, nenajdeš moc lidi vychodně nebo
zapadně od jezera," řekl Tag rozhodně. "Baree Lake může
byt okraj jeho uzemi stejně snadno jako střed."
Charles se zamračil. "Nemyslim, že ho najdeme na vychodě.
Kdyby byl v tom velkem udoli na druhe straně hřebene nad
Baree, přirodni umistěni země by umistilo jeho uzemi do
udoli a možna až k Buck Lake, nebo i Wanless, ale ne přes
hřeben.
Šplhani z udoli k Baree je vic než nemožne v teto ročni době,
i na čtyřech nohou."
"Pak zapad."
Charles přejel rpstem z Baree na několik menšich jezer.
"Myslim, že půjdeme k Baree a zamiřime na zapad, přes Bear
Lakes, přes Iron Meadows a zpatky přes tuhle hru k Vee.
Pokud se s nim do te doby nesetkame, myslim, že bude čas
zavolat celou smečku."
"Musite byt opatrni, je tam hodně lavinovych uzemi k Bears,"
řekl Tag, ale Anna slyšela v jeho hlase schvaleni.
Stravili nějaky čas planovanim trasy, ktera zabere čtyři dny
pěšky. Když skončili, Tag se dotkl rukou sveho čela, jako by
sklaněl neviditelny klobouk.
"Rad jsem se s vami setkal, madam," řekl Anně. Pak, aniž by
ji dal as cokoliv řict, odešel tak překotně, jako přišel.