Tiše jsem se vkradl do pokoje, abych Billa nevzbudil. Už se mi v hlavě rýsoval plán, jak se skrz Mel pomstím Terese za všechno, co mně kdy udělala. Ale okamžitě mě napomenulo moje svědomí, jestli by to bylo fér vůči Mel. Ona chudina, nevinná..
Vyhrabal jsem trenýrky, které jsem už nějaký ten týden nenosil. Proč? Za první, byly opravdu hrozné a za druhé, dostal jsem je od Teresy na Valentýna, když jsme ještě byli spolu.. A podepsat se? To nebude problém. Hned tam napíšu pěkné věnování.
Když jsem šel po schodech dolů, hodně jsem přemýšlel o tom, jestli jsem odpověděl dobře na to, jestli je to rande. Kéž by bylo. U ní by mi to vůbec nevadilo. Znám ji teprve pár hodin a vím, že bych si s ní dokázal povídat celé dny. Není s ní nuda. Nemyslí jenom na sebe. Je trpělivá. Hezká.. Prostě, vůbec není ten typ holek, které chodí do Omegy. Ona se tam prostě nehodí. V dobrém slova smyslu. Jenom doufám, že ji tam nezkazí morálku, jinak bych asi hodně litoval.. A možná, že nejenom já. Třeba je tu už někdo další, koho okouzlila. Nebo někoho má? Ale jak se chovala, jak mluvila a tvářila se, vypadalo to, že je singl.. Bude to hodné blbé, když se zeptám?
××× Melanie ×××
Šla jsem vedle Toma, v tašce jeho trenýrky a na rtech úsměv. Vyprávěl mi jednu vtipnou historku, která se mu stala, než se dostal do Sigmy. Nemohla jsem se udržet, opravdu jsem se smála jako pominutá.. A během toho jsme šli ke kinu, které bylo hned kousek za celým areálem školy.
"Tak a na co vůbec chceš jít?" Zeptal se, když dovyprávěl své story.
"No, já nevím, že je tady kino, natož abych věděla, co tam hrají.." Pokrčila jsem rameny.
"No, tak se domluvíme tam." Rozhodl logicky. Usmála jsem se na něj a přikývla.. Vypadalo to, že je celkem nervózní, i když nevím, proč by měl být. Žádný chytrý důvod mě nenapadal. Ale pořád měl ruce v kapsách od kalhot a rádoby nenápadně po mě pokoukával.
"A jak ses vůbec rozhodla s tou akcičkou? Přijdeš?"
"Mno.. Nechci něco slibovat, ale nevím, jak budu moct.. Jestli si Teresa usmyslí, že zrovna v tu dobu budu muset něco dělat, abych se tam dostala, tak potěš koště.." Pokrčila jsem rameny. Sama jsem ale nevěděla, jestli doufat, že něco bude, nebo abych měla volno. Nevím, jestli je dobrý nápad tam jít.
"Aha. No, doufám, že se ukážeš." Mrkl na mě.
"A neměla bych z toho postihl, že jako nováček jsem někde.. v jiném spolku?"
"No, budeš mít možná postih jenom z Teresina pohledu."
"Tak to mě teda uklidnilo." Řekla jsem.. Doufám, že si té ironie v hlase všiml..
Nakonec vybral nějaký film, popravdě řečeno, ty herce vůbec neznám. Ani ten film... Ale zápletka byla docela dobrá. Nasmála jsem se těm hlodům, co tam byly.. A Tom měl tak kouzelný smích, málem jsem se v tom křesle vedle něj rozpustila..
"A nechceš pak zajít někam na jídlo?" Zašeptal mi Tom do ucha ke konci filmu. Bylo to v době, kdy sem se už soustředila na plátno, takže jsem málem vyskočila z kůže. "Promiň.." Uculil se sladce.
"Jasně. Už mám celkem hlad." Přikývla jsem. Nevím proč, ale čím dál víc mi to připadalo jako pokus o rande. A na můj vkus to šlo až nějak moc hladce.
Seděla jsem nad naší společnou pizzou a dívala se na tu moji půlku. Ani nevím, jestli to celé dokážu zlikvidovat. Ale zdálo se, že Tomovi to asi problém dělat nebude :D..
"To si vždycky taková kyselina?" Zasmála jsem se.
"Kyselina?" Nechápal.
"No, vždyť to jídlo mizí jako blázen.." Pořád jsem se smála.
"To bych ráda věděla, kam to dáváš.." Ušklíbla jsem se na něj.
"Hele, hele.. Tady má někdo asi hodně volného času, co?" Ozvalo se mi za zády. Ani jsem se nemusela otáčet, abych věděla, který chytrák kazí takovou idyluckou chvilku s Tomem.
"Co tady děláš?" Zeptal se Tom a zatvářil se znechuceně.
"Ale, chtěla jsem si zajít na jídlo. A koho tu nepotkám.." Přisedla si.
"Nezval jsem tě ke stolu."
"Mě taky nikdo zvát nemusí. Že, Mel?" Podívala se na mě. Teď bych byla určitě mrtvá, kdyby uměla vraždit pohledem. Byla tak snadno čitelná, že to snad ani nebylo možné.. Je nějaké pravidlo, že když se uhodí prezidentka, nebudu moct být členkou?
"Mě se ptej.." Pošeptala jsem. Neměla jsem náladu se s ní nějak vybavovat a radši budu ticho, než abych si nadělala problémy kvůli mojí prořízlé puse.
"Zrovna tebe.. Ty se všude pozveš sama, pamatuješ?" Odfrkl si Tom. "Pojď, Mel." Chytil mě za ruku. Zarazila jsem se. Tohle bych od něj fakt nečekala.. Vždyť byl celý den takový odtažitý, proč se teď choval takto? Předsváděl se před Teresou?
I přes mé překvapení jsem vstala a mlčky následovala Toma. Sotva se za náma zavřely dveře pizzerie, Tom se na mě konejšivě podíval.
"Promiň, že tě tahám do svých problémů."
"To je v pohodě.." Pokrčila jsem rameny a vymanila svou dlaň z té jeho. Ne, že by to byl nepříjemný pocit, ale spíš jsem měla strach, abych si na něj moc nezvykla..
Tom se na mě podíval najednou takovým smutným obličejem. Ublížilo mu to?