"Co?" Já a těhotná? To nejde. Není to možné. Jediný s kým jsem spala, byl Dimitrij a s ním otěhotnět nemůžu. Příroda to tak zařídila.
"Budeš mít holčičku. Teda na devadesát procent je to holka." Lissa šťastně vyjekla a znovu mě objala. Před očima mi začaly tančit černé tečky a já upadla do tmy bezvědomí.
Stála jsem na pláži a vedle mě byla nějaká žena. "Je to zázračný tvor. Už teď se ji pokusí zničit. Musíš vás chránit."
Zmateně jsem se na ní podívala. "Koho mám ochránit?" Zeptala jsem se. Nerozuměla jsem jejím slovům.
"Svou dceru přeci." podívala se na mě pohledem, který říkal, že je to snad samozřejmost.
Dceru? Jakou dceru? "Já ale nemám dítě." A nikdy mít nebudu, miluji Dimitrije a tomu dítě dát nemůžu.
"Ale máš. Už měsíc nosíš v sobě svou dceru. Dítě dvou dhampýrů. Malý zázrak, který se nestal už více než tisíc let." Najednou jsem si vzpomněla, co se stalo, než jsem omdlela. Bylo mi špatně a Lissa na mě použila éter. Zjistila to, a když mi řekla, že budu mít dítě, omdlela jsem.
"Už by si měla jít. Královna tě volá." prohlásila ještě a společně s pláží se rozplynula v mlze.
"Konečně." Lissa seděla u mě na posteli a držela mě za ruku. "Bála jsem se o tebe."
"Musím zavolat Dimitrijovi. A mámě. Podáš mi prosím telefon?" posadila jsem se a uhnula pohledem. Co jim řeknu? Měla jsem v sobě hromady emocí a ty špatné jsem zamířila na Lissu. Ani jsem si nevšimla, že odešla, dokud mi před obličej nedala telefon. "Díky." Otočila jsem se k ní zády a vytočila Dimitrijovo číslo.
"Ahoj." řekla jsem do telefonu, než stačil promluvit.
"Rózo. Co se děje, lásko?" Jistěže věděl, že se něco děje. Měl mě přečtenou.
Zhluboka jsem se nadechla. "Musíš přijet. Něco se stalo." vyhrkla jsem. Nemůžu mu to říct po telefonu. "Prosím. Vezmi Christiana a zítra na vás bude čekat letedlo." Tedy doufala jsem, že pro ně Lissa to letadlo pošle.
"Co se stalo? Je Lissa v pořádku?" zase. Moroj je důležitější, takže předpokládá, že je něco s Lissou. Ale aby se zeptal, jestli jsem v pořádku já, to ne.
"Lisse nic není."
"Co se ti stalo? Kdo ti ublížil? Hned vyrážíme. Řekni Lisse, ať to letadlo pošle hned." Musela jsem se usmát. Bál se sice o Lissu, ale pro mě byl schopný sbalit Christiana do kufru a do pěti minut být u mě, když ho potřebuju.
"Musím ti něco říct, ale po telefonu to nepůjde. Lissa vám to letadlo pošle a za dvě hodiny můžete odlétat. Prosím tě vezmi s sebou i mojí matku. Možná i Abeho." Nejdřív to řeknu Dimitrijovi a pak půjdu čelit rodičům. "Miluji tě a už se moc těším. Ahoj lásko." Poslední slova jsem zašeptala.
"Za chvíli jsem u tebe. Ahoj Rózo." vydechl a zavěsil. Po tvářích mi řekli slzy a z krku se mi vydral vzlyk. Co když to dítě nebude chtít? A chci ho vůbec já. Je mi devatenáct, za chvíli sice dvacet, ale pořád jsem na dítě mladá. Nebo co když mi neuvěří, že je to jeho dítě? Už se na mě nikdy nepodívá, protože si bude myslet, že jsem ho podvedla. Zavrhne mě. Hlavou se mi honily různé hrůzné scénáře, jak to může dopadnout. Začala jsem vzlykat naplno a nekontrolovatelně se třást.
Lissa ke mně přiběhla a pohotově mě začala uklidňovat. "Nebreč. Nic se neděje. Bude to v pořádku, uvidíš. Všechno se vyřeší a vy budete šťastná rodinka. Teď se ale musíš uklidnit. Tohle vám nesvědčí." Hladila mě po vlasech, dokud jsem se nezklidnila.
Pojď. Převleč se, a já zavolám Jeffovi, aby zabral stůl v jedné kavárně. Potřebuješ dávku čokolády." stoupla si a mě vytáhla taky na nohy.
"Fajn. Ale musíme se brzy vrátit." došla jsem ke skříni a vytáhla sportovní volnější tričko a plandavé tepláky na cvičení. Přes to jsem si vzala teplou mikinu přes hlavu. Bylo sice teplo, ale já si přišla jistější ve volném a hřejivém oblečení. Lissa mě vzala za ruku a společně s dvěma strážci jsme šli do kavárny. Už z dálky jsem viděla Jeffa, který na nás mával od stolu u okna. "alespoň, že je ten stůl vevnitř. Začíná mi být zima. A teď je to špatně, že?" Uchechtla jsem se. "Já to nezvládnu Lisso. Nejsem připravená." cítila jsem, jak mi po tváři stekla slza. Budu špatná máma. Ani nevím, co mám dělat. Mě máma dala na akademii a to jsem svojí holčičce udělat nechtěla.
"Ale dokážeš, všichni ti pomůžeme. Ale teď to neřeš. Ano? Jdeme si prostě užít čokoládu s kamarádem. Žádné problémy." pronesla přísně a posadila se vedle mě ke stolu.
"Čau holky. Objednal jsem vám horkou čokoládu. Lissa říkala, že jí budeš potřebovat." Usmál se starostlivě Jeff. Poděkovala jsem a s chutí vypila celý hrnek horké čokolády. Lissa nám objednala čokoládové koblihy a mě další horkou čokoládu, když se Jeff zeptal, "už je ti líp? Vypadáš dost bledá. Ale veselá." zamyslel se. "Kdy půjdeš zase do školy?"
"Až mě Dimitrij pustí. Pokud se mnou tedy ještě někdy promluví." ušklíbla jsem se. Pokud to přijme, tak mě ještě minimálně týden bude držet v pokoji. A nehne se ode mě ani já krok.
"Proč by s tebou neměl mluvit? Co ti vlastně je?" zajímal se. Chtěla bych mu říct pravdu. Stal se členem naší party a nechci mu lhát. Ale to, že jsem těhotná, se musí nejdříve dozvědět Dimitrij. Nikdy by mi neodpustil, že o tom Jeff věděl dříve než on.
"Nic." vyhrkla místo mě Lissa. Ale řekla to moc rychle a Jeff jí neuvěřil. "Řekneme ti to jindy. Teď už bychom měli jít. Kluci přijedou už za půl hodiny." to mě dokonale probralo. Zvedla jsem se a bez rozloučení vyběhla ven směrem k letišti. Doběhla jsem na začátek odletové rampy a usadila se na obrubníku. Chvíli bylo ticho a já mohla v klidu přemýšlet. Ani jsem si nevšimla, že se Lissa sedla vedle mě, dokud nepromluvila. "Támhle je jejich letadlo." Zvedla ruku a ukázala na oblohu. Podívala jsem se tím směrem a spatřila královský tryskáč, který začal klesat na přistání.