This love is like a hurricane - 04

Spokojeně jsem se posadila na pohovku a odložila nákupní tašky stranou. Byla jsem neskutečně unavená, ale přitom se mi dnešní noc spalo neskutečně dobře. Po takové divokém sexu, kdo by se taky divil. Usínat v Tomově náručí po takové době bylo opravdu příjemné. Něžné polibky na čelo a do vlasů před usnutím jsem od něj nedostala celé týdny. A pak to ranní vstávání nebylo úplně ideální, ale káva mě hned vzpružila a já jsem mohla jít na oběd se sestrou a Billem. Bavila jsem se celou dobu, co jsem s nimi byla, ale i tak jsem se pořád těšila, až budu zpátky u Toma. Chtělo se mi být v jeho náručí a nikdy neodejít.

"Už jste zpátky?" pousmál se Tom, když vyšel z ložnice a uviděl, že se válím na pohovce před televizí.

"Jenom já," přiznala jsem. "Bill se ségrou si ještě zašli na film do kina. Já už jsem musela jít zpátky, jinak by mi asi upadly nohy," krátce jsem se zasmála.

"My si můžeme dát film tady," navrhl s lehkým nakloněním hlavy. Usmála jsem se na něj a sledovala ho, jak se přibližuje a sedá si vedle mě. Objal mě kolem pasu a lehce mě políbil na tvář. "Ale předtím bys mohla něco dobrého uvařit," našpulil rty.

"Jsi celé dopoledne doma, to jsi nemohl něco připravit sám?" zeptala jsem se se zdviženým obočím. Není možné, že by byl takový líný.

"No to víš, že mohl, ale nechtělo se mi," pokrčil rameny. "A když vím, jak skvěle kuchtíš, co bych tě připravoval o šanci zase něco dobrého připravit," zamrkal.

"Ty abys neměl na všechno výmluvu," ušklíbla jsem se na něj a dlouze se nadechla, abych potlačila zívnutí. Tom se ke mně přitulil ještě víc, jako by snad tím chtěl získat převahu v tom, kdo bude víc přesvědčivý. Moje zívnutí a unavený pohled mu asi nestačily k tomu, aby se zvedl a z vlastní iniciativy připravil nějaké jídlo. Nevadilo mi mu připravovat jídlo, ale spíš mi vadilo, s jakým přístupem se k tomu stavěl. Jako by to byla samozřejmost a ne něco, čeho by si měl vážit.

"No tak, kotě," naklonil hlavu na stranu a zatvářil se jako nějaký ublížený pejsánek, který jenom čeká na kostičku. "Přece tě nezabije pár minut u plotny," pousmál se a dál na mě mrkal, jako by za to měl získat metál.

"A tebe to taky nezabije," podívala jsem se na něj s káravějším podtónem. "Nemysli si, že ti budu jenom vyvařovat, jako bych byla tvoje služka," založila jsem si ruce na prsou.

"Ale to si vůbec nemyslím," zavrtěl hned hlavou a napřímil se v zádech. Gesty mi připomínal malé dítě, když se snaží přemluvit rodiče, že přesně to, co chce, je to pravé. To, co potřebuje. Povzdychla jsem a dál se držela svého stanoviska.

"Tome, jestli máš hlad, tak si něco připrav. Já jsem unavená," trhla jsem jen rameny a dál zůstávala vyvalená na pohovce. Vypadalo to, že se Tom vzdá a už mě nebude přemlouvat, ale to jsem si myslela velice naivně. Dál zůstával sedět vedle mě, dokonce se ještě více přitulil, i když jsem já své překřížené paže nerozpustila. Teď to bylo spíš kdo z koho. Kdo se první vzdá a půjde připravit jídlo. Ustoupím já, protože pro něj mám prostě slabost, nebo on, protože už bude chtít uspokojit svůj hladový žaludek?

Natáhla jsem se pro dálkové ovládání a zapnula televizi, abychom tady neseděli jenom tak. Jenže i přes tu televizi bylo slyšet, jak mu kručí v břiše, což bylo jedině důkazem jeho velikého hladu. On je sice hladový pořád, ale takto skomírat jsem ho dlouho nezažila. Dneska teda musel mít lenivý den, jak už dlouho ne. Ale já jsem se rozhodla, že se nedám. Nenechám se využívat a nebudu ho obskakovat, jak si on pískne. Vím, že to sice může způsobit jenom další problémy v našem vztahu, ale přece si mají být dva rovni, ne jeden sloužit druhému. Když se jeho kručení ozvalo poněkolikáté, měla jsem pocit, jako by mě tím snad chtěl vydírat. Ale já se taky nedám.

Vstala jsem a popadla tašky, které jsem předtím pohodila vedle pohovky. Když se na mě Tom tázavě podíval, viděla jsem v jeho pohledu naději, že snad opravdu jdu chystat jídlo.

"Jdu se okoupat, abych se pak mohla natáhnout," řekla jsem s hraným nezaujetím. Naštvaně přivřel oči a našpulil rty. Věděl, že prohrál, že si bude muset jídlo nachystat, že bude muset vstát a jít něco dělat, pokud nechce umřít hlady.

"Fajn," pokrčil rameny a uhnul pohledem k televizní obrazovce. Prošla jsem kolem něj a zamířila do naší společné ložnice. Jak se zdá, vzájemné ignorování je zpátky ve hře. I když jsem ho předtím tolik nepřehlížela, teď jsem to asi rozpoutala sama. Ale nemá si myslet, že jsem tady k jeho službám. To ani náhodou. Jenže kdybych věděla, že mi začne dělat ještě větší naschvály, možná bych zvážila to své vzepření se jeho přání být jeho kuchtíkem.

V koupelně jsem se zdržela, jak nejdéle jsem mohla, abych se náhodou nepřichomýtla k jeho přípravě jídla a ještě nemusela krájet zeleninu, nebo připravovat něco jiného. Vyšla jsem z koupelny asi po půl hodině zabalená v osušce. Po celém apartmánu to vonělo neskutečným způsobem, až mi to aroma dráždilo chuťové pohárky. Představivost hned začala pracovat na plné obrátky a já si musela v mysli malovat, jak asi to jídlo vypadá a jak chutné bude.

"Co děláš dobrého?" zeptala jsem se, když jsem přešla přes jídelnu, abych se opřela o kuchyňskou linku a podívala se mu od ruce. Zrovna krájel kousky rajčat na plátky a kladl je na své opečené kusy chleba.

"Jenom topinky se zeleninou, sýrem, a tak," pokrčil rameny. "Snad na to nemáš chuť?" podíval se na mě a bylo na něm vidět, jak je rád, že aspoň částečně dosáhl svého. "Promiň, ale kdybych věděl, že budeš chtít taky, určitě bych ti udělal," řekl jízlivě.

"No jasně," ušklíbla jsem se a otočila se na patě, abych zašla do pokoje a převlékla se do pohodlného domácího oblečení. Jestli chce dělat naschvály, tak prosím. Já s tím nemám problém. Nejsme spolu první pátek, abych nevěděla, jaké jsou jeho slabiny. Moc dobře jsem věděla, že pokud si vezmu místo tepláků legíny, tak nebude schopen se nepodívat na můj zadeček. Pokud si vezmu triko, které bude více obepínat mou postavu, bude jenom slintat po tom, aby si mohl sáhnout, pomačkat, obejmout. A to se potom tím svým jídlem může klidně zadusit.

Vyšla jsem zpátky před pokoj a posadila se k televizi. Tom už tam seděl se svým jídlem a ládoval se jím, až měl tváře nacpané k prasknutí. Vypadal jako křeček. Ale já jsem to ignorovala a pohodlně se uvelebila na místě vedle něj. Prvně nevěnoval pozornost tomu, co jsem měla na sobě, ale když se po chvíli podíval, zřejmě aby mi ukázal, jak mu chutná, všiml si mého provokativního ošacení. Polkl a mlčky si olízl rty. Naklonil hlavu na stranu a sledoval linii mého těla, zatímco jsem já dělala, že to vůbec nevidím, a že je televize teď ten nejlepší způsob, jak trávit volný čas. Odkašlala jsem si a líně k němu otočila hlavu, aby to vypadalo co nejvíc nenuceně.

"Copak, Tome?" zeptala jsem se a s podtextem hrané nevinnosti jsem se zavrtěla na pohovce, abych mu mohla tělo nastavit i z jiných úhlů.

"Vůbec nic, Mandy," odpověděl mi, ale i tak se na mě nepřestával dívat. Nasoukal si do pusy poslední zbytky své večeře a utřel si prsty do ubrousku, stejně tak i koutky úst, jako by snad seděl v nějaké noblesní restauraci. "Tohle tílko jsem na tobě ještě neviděl," podotkl, jako by si právě teď potřeboval hrát na všímavého přítele. Pokrčila jsem rameny a ledabyle si olízla rty.

"Tys ještě neviděl věcí, které mám ve svém šatníku," podotkla jsem ve snaze ho nalákat na myšlenky, že mám i nějaké erotické a sexy noční košilky, které ještě neviděl. Odložil talíř na konferenční stolek a poposedl si blíž ke mně. Dál jsem dělala, že je pro mě i vosk důležitější, než zrovna jeho přítomnost. Slyšela jsem jeho tichý a pravidelný dech, cítila jsem teplo jeho těla, kterým se až skoro tiskl k tomu mému. Očividně tohle bylo to pravé řešení, abych si Toma udržela - být pro něj pořád sexy. Ani s tak dlouhodobým vztahem, který mezi sebou máme, si nemůžu být jistá jeho věrností jenom proto, že je prostě sukničkář nejvyššího kalibru. S takovou se budu muset každý den snažit, pokud se chci dál nazývat jeho drahou polovičkou, ač ještě bez manželského slibu.

"A kotě," krátce mě oslovil, jak míval ve zvyku, a prstem přejel po mém nahém rameni, protože tílko mělo jen tenká ramínka. "Co kdybychom přestali s těmi šarádami, kdo koho víc podráždí a naštve, a místo toho bychom si užili hezký večer?" navrhl. Mlčky jsem se na něj podívala a samolibě našpulila rty. Je možné, že jsem opravdu dosáhla svého? To se mi snad povedlo poprvé za tu dobu, co jsme spolu. Poprvé, co z toho mám takové potěšení. Co z toho budu mít i já užitek.

"A co dál?" zeptala jsem se a přejela jsem si zuby přes spodní ret, abych ho i na poslední chvíli trochu podráždila.

"Dál?" zopakoval po mně. Přikývla jsem. A on se místo dalších slov naklonil ke mně, aby mě políbil. Lehce spojil své rty s mými. Očividně je pro něj snazší jednat a ukázat to činy, než aby to verbálně popsal. No prosím, já s tím problém nemám.