Už jsem si myslela, že to vzdá úplně, ale on mi místo toho chytil ruce a jednou rukou mi je přimáčkl za hlavu. "Rose! Tohle nejsi ty. Bojuj! Prosím. Rózo!" Posední slovo zašeptal a potom se sklonil a tvrdě mě políbil. Temnota ve mně mu chtěla vzdorovat, ale já jsem ji najednou potlačila a polibek mu vrátila. Poznal změnu a pustil mě. Líbali jsme se dlouho a já zavadila o lem jeho trička. Byl sice únor, ale bylo teplo. Na chvilku jsme se od sebe odtrhli, já mu sundala tričko a pomohla mu, zbavit se svého tílka. Zase jsme se ponořili do líbání a za chvíli nám už nezbylo žádné oblečení, které by nás omezovalo. Cítila jsem Dimitrije všude. Byl nade mnou, okolo mě a i ve mně. Když bylo po všem, lehla jsem si a hlavu položila na jeho hrudník. Dimitrij se natáhl pro svoje tričko a přikryl nás jím.
Hlavou mi probleskla vzpomínka na můj poslední záchvat temnoty. Neudržela jsem se a usmála se. "Co je ti k smíchu?" Zeptal se zvědavě.
"Jenom jsem si vzpomněla, jak to dopadlo při mém prvním záchvatu." Taky se usmál, asi si vzpomněl, co jsme vyváděli v té chatce. "Vždycky to skončí stejně. Vypadá to, jako by si ty záchvaty zneužíval pro své potěšení."
"Tobě se to nelíbilo?" Dotázal se mě uraženě. "Tak už to dělat nebudu."
"Ne, ne, ne. Tak jsem to nemyslela a ty to víš." Zvedla jsem se a políbila ho kousek od rtů, "tohle se mi moc líbí."
"Budeme muset jít." Řekl a pomohl mi na nohy. Ještě jednou jsme se políbili a potom se oblékli. Sbalila jsem deku, kterou Lissa donesla a Dimitrij uklidil plac, aby nikdo nepoznal, že jsme tu byli. Už jsme měli hotovo a tak jsme ruku v ruce vyšli lesem směrem k naší koleji.
Cestou přes kampus se na nás všichni koukali, protože jsme se od sebe nedokázali odtrhnout na déle než deset vteřin. Nevšímali jsme si jich a v polibku jsme vešli do mého pokoje. Ve vteřině jsme ztuhli, protože se na nás upřeli překvapené pohledy všech přítomných, až na Lissu, která se zářivě smála.
"Snad jste si nemysleli, že to skončí jinak, když jsme je nechali samotné v lese." Už to nevydržela a smála se nahlas.
"Já si nemyslela, že se na sebe hned vrhnou."
"Kimmi!" Vykřikla jsem pobouřeně ve stejnou chvíli jako Dimitrij, "strážkyně Standovská! Uvědomte si, s kým mluvíte!" Sama jsem před jeho tónem hlasu málem ucouvla. Kimmi zděšeně poklesla na pohovku, o kterou zakopla.
"Promiňte. Nechala jsem se unést. Už se to nestane." A bez jediného pohledu odešla hlídat na chodbu.
Dimitrij byl celý napnutý a tak jsem se k němu nahnula a políbila ho. Nakonec se celý zklidnil a polibek mi oplatil. "To je v pořádku ano?" Přikývl a posadil se na kraj jedné pohovky. Vzala jsem ho za ruku a lehla si k němu.
"Já jsem taky čekal něco jiného." Byla to nevinná poznámka a Teri ji nemyslel špatně, ale já bych ho za ní nejraději zabila. Cítila jsem, jak se Dimitrij pod mou hlavou napnul a zareagovala jsem co nejrychleji. Zvedla jsem se a vytáhla ho na nohy... Jsem unavená, půjdeme si lehnout a vy zatím tady Jeffovi všechno řekněte. Dobrou noc." Prohlásila jsem a odtáhla Dimitrije do své části pokoje. Jakmile se za námi zavřely dveře, Dimitrij se ke mně sehnul a vášnivě mě políbil. Přitiskla jsem se k němu blíž a taky ho políbila. Neochotně jsem se od něj odtáhla, "vážně jsem nějaká unavená. Promiň." Otočila jsem se od něj a odešla do koupelny, do které jsme měli s Lissou přístup z obou pokojů. Zamkla jsem oboje dveře a vlezla do sprchy. Nechala jsem na sebe stékat horkou vodu a po půl hodině jsem vylezla a oblékla si červenou noční košilku. Vrátila jsem se do pokoje a lehla si vedle spícího Dimitrije. Objal mě a já spokojeně usnula.
Ráno se k naší partě připojil Jeff a trávil s námi všechen čas. Poklidné jsme chodili do školy a užívali si celý měsíc.
V půlce března musel Christian a tím pádem i Dimitrij, odjet ke dvoru na cele dva týdny. V sobotu jsme jim s Lissou pomohli sbalit a v neděli jsme se s nimi loučili.
"Nechci, abys odjel." políbila jsem Dimitrije. Loučila jsem se s ním už půl hodiny a pořád mi to nestačilo. "Vím, že tam musíš, ale nelíbí se mi to." Znovu jsem ho políbila.
"Já vím, lásko, ale nemůžu s tím nic dělat. Miluju tě a vždycky budu." pohladil mě po vlasech.
Taky tě miluju." Naposledy jsem ho políbila a se slzami v očích sledovala oblohu, kde mi zmizel z dohledu. "Miluju tě." Zašeptala jsem do ticha a společně s Lissou jsem odešla na večeři do školní jídelny.
"Budou mi chybět. Oba." Poznamenala Lissa, když jsme odnášeli naše netknuté špagety k pultu pro špinavé nádobí. Už jsem byla jenom pár kroků od toho pultu, když se mi zatočila hlava a před očima mi celý svět zčernal. Pamatuju si, jak na mě Lis vyděšeně volá a pak už nic. Probrala jsem se na nemocničním lůžku v nějakém pokoji. Za celý měsíc, co chodím na tuhle školu, jsem tu poprvé. To jsem jistě překonala svůj vlastní rekord. Na akademii jsem na ošetřovně byla každý týden. Někdy i dvakrát.
"Co se stalo?" promluvila jsem do prázdného pokoje. V tu chvíli se ale otevřeli dveře a sestra v nich mi odpověděla.
"Zkolabovala jste. Prohlédli jsme vás a podle lékaře můžete jít na pokoj." řekla a bez rozloučení odešla pryč.
"Tak pojď." Lissa mě rychle vytáhla na nohy a odváděla směrem ke koleji. "Volala jsem Jeffovi, že se týden budeme válet, a aby nám donesl nějaké filmy."
"Týden válet? Jak to?" Podívala jsem se na ní. Čekala jsem, že mě omluví maximálně na zítřek, ale celý týden? To se mi zdá nějak moc.
"No jo. Chtěli tě omluvit jen na zítřek a tak jsem se do toho zapojila. Tobě se to nestává a tak by si měla odpočívat víc než ostatní." Oznámila mi. Samozřejmě, že v tom má prsty ona. Nikdo jiný by mě kvůli "nedostatku tekutin" neomluvil na celý týden.
"Fajn a co budeme teda dělat?" Zeptala jsem se jí a pohodlně se usadila v křesle.
"Ty teď půjdeš spát. Jsi zesláblá," chtěla jsem něco namítnout, ale ona mě přerušila. "A já potřebuji, aby moje strážkyně byla v plné síle. Takže neodmlouvej. Jdu něco zařídit a vrátím se tak za hodinu. Takže bys do té doby měla být v posteli." Přísně se na mě podívala. Byl to přímý rozkaz a já musela poslechnout svou královnu, i když se mi to nelíbilo.
"Rozkaz, Vaše Veličenstvo." Řekla jsem vážně a uklonila se jí. Obě jsme se naráz rozesmály a svezli se na zem vedle sebe.
"Víš, že to myslím vážně. Běž si lehnout, zítra si to užijeme." Slíbila a odešla.
"Dobře." zašeptala jsem a zvedla se, že země. Došla jsem do pokoje a v půlce cesty k posteli se mi zamotala hlava. Klesla jsem na zem a po kolenou se pomalu přesunula k posteli. Chytila jsem se rámu postele a vytáhla se nahoru. Nezbyla mi žádná síla a tak jsem místo do koupelny zamířila do černoty spánku.