Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.
Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4
Vánoce Rose a Dimitrije
Vánoce už sice skončily, ale snad to tolik nevadí. Tahle povídka je něco jako doplňující děj do povídky NŠ.
"Strašně se těším. Budou to naše první společné Vánoce." Políbila jsem Dimitrije před tělocvičnou.
"Já vím, taky se moc těším." Odpověděl mi Dimitrij. Jen jsme se na sebe usmáli a Dimitrij odemkl dveře od hlavního vchodu do tělocvičny. Rozdělili jsme se a každý zalezl do svojí šatny. Převlékli jsme se a znovu se sešli uprostřed tělocvičny. "Co si dát nějaké to Vánoční zpestření?" Navrhne mi.
"A jaké by to bylo?"
"Co zkusit souboj dvou strigojů?" Ujasní mi svoje plány. "Kousnutí je smrtelné. Co myslíš?" Zeptal se. Podívala jsem se na něj. Zářily mu oči a bylo vidět, že se mu ten nápad vážně líbí. Tomu pohledu se nedalo odolat. Kdo by mohl říct ne, takovému člověku? Já rozhodně ne.
"No... já jsem pro. Něco nového se vždycky hodí. A když je ten štědrý den, nevidím v tom problém." Usmála jsem se na něj. Jen mi úsměv oplatil a šli jsme se rozestavět na svoje místa.
Jako vždy byl náš souboj vyrovnaný. Znali jsme pohyby toho druhého lépe než svoje vlastní. Ale když jsme ani jeden neměl kůl, bylo to jiné. O jednu věc míň, která nás mohla ohrozit, ale zároveň taky ještě o jednu věc míň, která nám mohla pomoci zvítězit.
Vyhýbali jsme se jeden druhému úspěšně strašně dlouho. Až mě to přestalo bavit, riskla jsem přímí útok. To Dimitrij nečekal a zavrávoral dozadu. Než jsem toho ale mohla využít, stáhnul mě na zem pod sebe. A bez zaváhání mi přiložil pusu na krk.
"Mrtvá." Zašeptal a políbil mě na to místo. Jen jsem se pousmála a vysíleně dýchala. "Půjdeme se najíst? Mám docela hlad a myslím, že ty taky, ne?" Pomalu si stoupnul a pomohl mi na nohy. Usmála jsem se na něj a kouknula se na mobil.
Zapnula jsem ho, "Bože!" zděsila jsem se při pohledu na hodiny.
"Co se stalo, Rose?" Přišel ke mně blíž Dimitrij.
"Víš, jak dlouho jsme tu byli?" Jen se na mě nechápavě podíval a zakroutil hlavou. "Trvalo nám to dvě a půl hodiny! Je už půl hodiny po poledni." Takhle dlouho jsme spolu ještě nikdy nebojovali. Ale když mě to s ním tak baví a v navíc jeho přítomnosti je prostě nemožné vnímat čas.
"Rose, to něčemu vadí? Já myslel, že to bylo fajn." Dimitrijovi se ba obličeji pořád zračil ten nechápavý výraz.
"Neříkej mi, že jsi zapomněl." To se snad nikdy nestalo. Dimitrij a zapomenout? Nikdy! A na něco, co se týká morojů? To už vůbec ne!
"O čem to mluvíš?" To si ze mě snad dělá srandu!
"Ty to vážně nevíš?" Zavrtěl nechápavě hlavou. "Oběd? Pořád nic?"
"Aha. Oběd. Měli jsme jít k Lisse a Christianovi, že? Nechápu, jak se mi to mohlo jen tak prostě vypařit z hlavy."
"To se stává. I ty máš právo občas zapomenout na nějakou tu míň důležitou věc." Už se nadechoval, že bude odporovat, ale skočila jsem mu do řeči. "A teď pojď, protože když přijdeme ještě dýl, tak nás Lissa roztrhá na kousíčky. A já tě mám radši v celku, soudruhu. Máš pak lepší a větší využití." Úšklíbla jsem se a utekla mu před tělocvičn. Tam jsem na něj počkala, než zamknul dveře.
Ještě jsme šli do našeho "pokoje". Já jsem si vlezla do sprchy a vydrbala ze sebe poslední známky boje a pak jsem si důkladně vysušila vlasy fénem. Jen v ručníku jsem minula Dimitrije, který zapadl do koupelny hned po mně. Otevřela jsem velkou šatní skříň a přemýšlela jaké oblečení by bylo vhodné na dnešek. Rozhodli jsme se totiž dnešní štědrý den strávit společně s Lissou a Christianem.
Můj šatník od doby, co je Lissa královnou, docela zbohatl. Mám teď tak trojnásobně víc věcí, což mi ale vůbec nevadí. Ale zároveň mám i třikrát delší rozhodování, co si vezmu na sebe.
Ale když jsou ty Vánoce, vytáhla jsem oblečení ve vánočních barvách. Na nohy jsem si natáhla červené upnuté bokové kalhoty a doplnila je zeleným páskem a k tomu ještě zelené tenisky. Pak jsem vytáhla červené upnuté tílko a přes hlavu přetáhla zelený svetr ke krku.
"Sluší ti to." Objaly mě Dimitrijovy silné paže kolem mého pasu. "A docela se to hodí." Políbil mě na krk. "Půjdeme už, než sem vletí Lissa, že jsme jí zkazili celý sváteční oběd." Vypadlo z něj po chvíli, co jsme tam jen tak stáli a užívali si objetí.
"Asi jo." Odpověděla jsem mu a společně jsme sešli o patro níž k jejich apartmá. Natáhla jsem ruku a zaklepala. Nečekali jsme vůbec dlouho. Po několika vteřinách Lissa otevřela dveře a skočila mi kolem krku.
"Báli jsme se, že se vám něco stalo. Takhle pozdě nechodíte nikdy." Vyhrkla a táhla nás oba dovnitř do jídelny.
"Trénink se nám protáhl až do půl jedné, takže jsme trochu nestíhali. Promiň." No... vlastně je už půl druhé, protože jsme se zdrželi v našem bytě, ale snad jí to nebude tolik vadit.
"My jsme na vás počkali, takže si pojďte sednout, už mám docela hlad." Popoháněl nás Christian značně netrpělivě. Zjevně ho Lissa přinutila být hlady. Chudák, protože když mu ona něco zakáže, nemůže s tím nic dělat. Má na něj ohromný vliv. Asi jako já na Dimitrije.
"A co je k jídlu?" zeptala jsem se, když jsme si konečně sedli a služka začala nosit jídlo. I když bychom se klidně obsloužili sami.
"Steaky." Odpověděl krátce Christian a pustil se do jídla se snad ještě větší chutí, než jakou jsem kdy měla já. A to jsem dhampýrka.
"Bylo to moc dobré. Kdo to dělal?" Zajímal se Dimitrij.
"No přeci já. Jsem rád, že ti chutná." Christian vždycky dobře vařil a já ráda jedla ty jeho výtvory.
Pak jsme se přesunuli do obýváku a pohodlně se usadili. Sedla jsem si s Dimitrijem na pohovku a Lissa si sedla do křesla. Christian si sedl na opěrku pro ruce na její křeslo a takhle jsme si tam asi další dvě hodiny povídali. Pořád jsme měli nějaké téma, které bychom mohli probírat.
Kolem sedmé večer se Dimitrij zvedl a omluvil se, že si jde něco zařídit a že se za chvíli vrátí. Jen jsme se na něj usmáli a dál probírali Adriana a jeho vztah se Sydney. Napsal totiž Lisse, jak to tam u nich všechno je.
Asi uprostřed rozhovoru zazvonil zvonek u dveří. Všichni jsme se na sebe překvapeně podívali. Nikoho nečekáme. Jen Dimitrije a tomu Lissa řekla, že nechá odemčeno, tak ať jde dovnitř sám. Zvonek se ozval znovu a jako první se vzpamatoval Christian. "Já tam půjdu." Zvedl se z opěrky a šel do chodby otevřít. "No ty vole." Ozvalo se jen.
"Doufám, že jste byly hodné, protože někdo přišel." Nakoukl sem Christian a podezřele se usmíval. "Tak pojď." Pobídl někoho.
No ty vole. Nic jiného mě v tu chvíli nenapadlo. Vlastně ani nic vhodného snad neexistovalo. Ve dveřích se zjevil... Santa Klaus... vlastně Dimitrij v převleku za Santu. Kdyby mi někdo před několika hodinami řekl, že tu bude stát můj Dimitrij, bude se usmívat a na sobě bude mít červený oblek Santa Klause. Dokážete si to představit? Já bych to nedokázala, kdybych to teď neviděla.
"Tak co dámy? Chcete dárky, které tu pro vás mám?" Naprosto bych jeho hlas nepoznala. Změnil ho na hlubší a pořád se usmíval.
"A-Ano... Santo." Vykoktaly jsme ze sebe obě dvě. Ani jedna jsme to totiž nečekaly. Zvlášť ne od Dimitrije. Nebyl nikdy sice nějaký zamlklý, ale nikdy nebyl ani ten největší srandista. A tohle mi k němu moc nesedělo.
"Takže máme tu dárek pro..." Sedl si do křesla a začal vytahovat zabalené dárky. Každý jsme nějaký dostali. Seděli jsme tam a rozbalovali dárky, když se Christian najednou zvedl ze svého místa u Lissiných nohou.
Všichni jsme se na něj zkoumavě podívali. Co má zase v plánu? "Já mám tu ještě jednu věc, kterou bych chtěl dát Lisse." Ozval se. "Lisso? Miluju tě. A ty to víš, že? Takže bych se tě chtěl na něco zeptat." Udělal dramatickou odmlku a pak si kleknul na koleno přímo před její křeslo. "Vezmete si mě, královno Lisso?" Jen jsme všichni zalapali po dechu. Vážně slyším dobře? No páni.
"Já. Samozřejmě, že ano. Vezmu si tě." Vykřikla Lissa a se slzami, které jí tekly jí tvářích proudem, ho políbila.
"Byly to nejlepší Vánoce v mém životě." Řekla jsem Dimitrijovi, když jsme kolem půlnoci šli společně do našeho bytu.
"Moje taky, Rozo. Miluju tě." Políbil mě.