This love is like a hurricane - 03

S Billem jsme se na televizi dívali ještě nějakou dobu, než mě začala přepadat únava. Rozhodla jsem se, že už nemá cenu se dál přemáhat, prostě se půjdu okoupat a vyvalím se v posteli. Jestli usnu, bude to jedině plus. Pokud se budu převalovat, aspoň počkám na Toma a uvidím, v jakém stavu se vrátí domů. Je taky pravdou, že bych se zase po dlouhé době mohla vrátit ke čtení detektivky, kterou mám pořád položenou na nočním stolku. Nepohnula jsem se z místa v knížce už nějakou dobu, ale není to tím, že bych neměla na čtení čas. Je to tím, že se bojím, jak to bude pokračovat. Neustále musím obdivovat autora, jak dokázal děj popsat tak, že se bojím, i když to jenom čtu.

V koupelně jsem se moc dlouho nezdržovala. Rychle jsem se okoupala a převlékla do úboru na spaní. Zítra jsem chtěla vstávat brzo, měla jsem domluvený oběd se sestrou a Billem, takže se nemůžu celý den vyvalovat v posteli. Jestli se k nám Bill opravdu připojí, to je jen otázka, protože dneska vypadal opravdu nejvíc zuboženě. Až mi ho bylo líto, ale na druhou stranu - může si za to sám. Nemá se tak opíjet. Jen jsem nad tím zavrtěla hlavou a pousmála jsem se sama pro sebe. Bill je přesně ten typ člověka, který druhému pomůže z nouze. Má pochopení, má vždycky konejšivé slovo, je tak neskutečně empatický, až musím přemýšlet, jestli náhodou nečte myšlenky.

Zavřela jsem se v pokoji a s povzdychnutím se posadila na prázdnou postel. Netušila jsem, kdy se Tom může vracet, v posilovně vždycky trávil jinak dlouhý čas. Záleželo na tom, jestli je naštvaný, jestli je unavenější, jestli má chuť zřídit své tělo na pokraj sil. Vzala jsem si do ruky krém a trochu si vymáčkla do dlaně. Začala jsem si ho roztírat mezi prsty a na hřbetech rukou, když se otevřely dveře ložnice. Jelikož jsem neslyšela, že by bouchly dveře od apartmánu, myslela jsem, že to bude Bill a ještě si bude chtít povykládat, nebo něco takového. Jenže když jsem vzhlédla, až překvapeně jsem zamrkala nad Tomovým příchodem. Pousmála jsem se a odpověděla na jeho zabručení, což měl být asi pozdrav.

"Myslela jsem, že se v posilovně zdržíš delší dobu," podotkla jsem ještě s úsměvem. Odhodil svou tašku na kraj matrace a otevřel ji. Začal vyndávat zpocené oblečení, zatímco se na mě krátce podíval, aby mi odpověděl.

"Dneska jsem nějak neměl chuť na cvičení, šel jsem tam jenom ze zvyku," konstatoval. Chápavě jsem pokývla hlavou. Prvně to spíš vypadalo, že se snaží za každou cenu odejít. Jako by mu snad Bill volal a nutil ho, aby hned přišel domů, protože jsem smutná, jinak si jeho příchod nedovedu vysvětlit. Při jeho odchodu to opravdu vypadalo jinak.

Že chuť na cvičení má, a to velikou. "Ale vypadá to, že jsem si spíš ublížil," postěžoval si. "Nějak mě bolí za krkem," vzdychl a jednou rukou si promnul svaly na ramenou, zatímco druhou paži měl volně svěšenou. Ušklíbl se nad tím, jak ho asi ten sval bolel. Odhodil tašku na zem a oblečení hodil do koše na prádlo.

"Můžu tě trochu namasírovat, jestli chceš," nabídla jsem se mu a poposedla na matraci tak, abych na něj lépe viděla, abych viděla jeho odpověď.

"To bys byla neskutečně laskavá," mírně se na mě usmál. "Až mě z toho začíná bolet hlava," vzdychl a posadil se na postel. Soucitně jsem s ním souhlasila. Když mě bolí hlava, jsem na zabití - protivná a podrážděná. A bolest svalů zad tomu jedině přispívá. A když ho trochu namasíruju, třeba na mě bude zase pár dní hodný, ne jak to bylo dneska odpoledne a navečer.

Natáhla jsem se po masti na uvolnění svalů, kterou jsme jednou s Tomem koupili, a pobídla ho, aby si vysvlékl triko, abych mu mohla amatérsky prohníst bolavé svaly. Klekla jsem si za něj a prvně mast trochu rozetřela po jeho ramenou, než jsem přidala více síly.

"Neboj se, klidně trochu víc zaber," zamumlal se skloněnou hlavou. Poslechla jsem ho, ale sotva jsem to udělala, ucukl a sykl bolestí. "Jo, to je přesně tam, kde mě to bolí," řekl. Začala jsem se tedy více soustředit na to místo, ale nezapomínala ani na zbytek.

"Jestli tě to ale opravdu bolí, měl by sis zajít k opravdové masérce," poradila jsem mu. "Já ti s tím nedokážu tolik pomoct," řekla jsem a dál se věnovala jeho svalům.

"Ale prosím tě," odfrkl si hned. "Jsi stejně dobrá jako jakákoliv jiná masérka," řekl, jako bych snad já patřila mezi ně. Potěšilo mě, že mi tolik důvěřuje, ale pokud ho to opravdu bolí, nerada bych ještě něco zapříčinila. Usmála jsem se a poplácala ho po ramenou.

"Asi hotovo," řekla jsem. "Zítra večer ti to znovu namasíruju, uvidíme, jestli to pomůže," dodala jsem ještě a pak jsem vstala, abych si zašla umýt ruce do koupelny. Mast byla větrová, tak jsem nechtěla, abych šla spát, dlaněmi si podepřela hlavu, a pak by mi ještě slzely oči.

Když jsem se vrátila do naší ložnice, Tom stál v trenýrkách u postele a sundával si hodinky ze zápěstí. Mlčky jsem přešla k posteli ze své strany a posadila se na ni. Zkontrolovala jsem mobil, jestli mám nastavený budík, a pak se posunula více k čelu postele. Záda jsem si podložila polštářem, nohy si přikryla přikrývkou a natáhla se pro svou knihu, kterou jsem otevřela na založeném místě. Tom si lehl vedle mě a zlehka mě políbil na tvář.

"Děkuji za skvělou masáž," pošeptal a ještě jednou přitiskl rty k mé kůži. Překvapeně a potěšeně jsem se na něj podívala. Takové něžnosti jsem u něj už dlouho neviděla. Kdybych věděla, co zmůže jedna masáž, praktikovala bych to každý večer, jen abych měla jistotu a zaručení jeho dobré nálady.

"Za málo," usmála jsem se na něj a sledovala, jak si vedle mě ulehá. Položil si hlavu na polštář a zakryl se jen do půli pasu. Sice jsem byla zvyklá na jeho polonahé tělo, ale i tak jsem se pořád nemohla vynadívat. Přece jenom to byl můj přítel, ke kterému chovám nějaké city, je normální, abych se vedle něj cítila takhle.

"Budeš si číst?" zeptal se mě.

"Jestli ti vadí světlo, klidně to nechám na jindy," pokrčila jsem rameny a už jsem chtěla knížku zaklapnout, ale Tom zavrtěl hlavou. Dál ale na mě zůstával hledět, což jsem si nějak nedokázala vysvětlit. Nevěnovala jsem tomu ale pozornost a začetla jsem se do prvních řádků další kapitoly, která na mě v knížce čekala.

Neuběhlo ani pět minut, co se Tom poněkolikáté zavrtěl na matraci. Polkla jsem a dočetla odstavec, než jsem se na něj podívala.

"Máš něco na srdci?" zeptala jsem se. Znovu zavrtěl hlavou. Nechápala jsem jeho chování. Když jsem se zeptala, jestli mu vadí moje rozsvícená lampička, tak řekl, že ne. Ale neustále se převaloval a vrtěl, jako by mu vadila. Tak mám věřit jeho slovům, nebo řeči jeho těla? Nevadilo by mi to, kdyby mě to nevyrušovalo od soustředěnosti na čtení. Proto jsem radši dočetla jenom stránku a knížku si znovu založila tam, kde jsem skončila. Radši si budu číst zítra, nebo v době, kdy poblíž nebude Tom, aby mě neustále vyrušoval. Odložila jsem knihu zpátky na noční stolek, posunula se níž, abych si mohla v klidu lehnout a uvelebit se ke spaní, a zhasnula lampičku. Ještě jsem Tomovi popřála dobrou noc a potom jsem se k němu otočila zády, jak jsem mívala ve zvyku.

Myslela jsem si, že usnu rychle, ale i když jsem měla zavřené oči, pořád jsem byla vzhůru. Tma v pokoji mi ke spaní moc nepomáhala, dokonce ani Tomovo pravidelné oddechování. Ovečky jsem radši ani nepočítala. Když jsem potřebovala být na zítřek vyspaná, jako naschvál se mi to nedařilo. Povzdychla jsem si. Když na mě Tom promluvil, překvapeně jsem otevřela oči.

"Nemůžeš usnout?" zeptal se mě šeptem, když jsem poněkolikáté vzdychla a zavrtěla se na matraci stejně, jako to předtím dělal on.

"Nějak se mi to nedaří," přiznala jsem. "Myslela jsem, že spíš," dodala jsem ještě. Podle jeho pravidelného dechu bych opravdu tipovala, že byl úspěšnější, ale jak se zdálo, byla jsem pěkně vedle.

"Taky jenom hledím do tmy. A přemýšlím nad blbostmi," dodal s lehkým pousmáním. Tiše jsem vydechla a dál zůstávala ležet ve stejné poloze na boku zády k němu, ale Tom ne. Pohnul se a to směrem ke mně. Přitulil se ke mně pod přikrývkou a dlaní sjel po mém boku až na břicho, aby mé tělo přitiskl ke svému. Překvapeně jsem zamrkala. Během posledních několika minut mě Tomovo chování nepřestávalo udivovat. To ta masáž měla opravdu takový účinek? Měla jsem pocit, jako bychom byli znovu na začátku našeho vztahu, kdy jsme byli čerstvě zamilovaní, oba dva s růžovými brýlemi na nose. Teď jako by se to vrátilo. Přesně v tuhle vteřinu.

Pohladil mě po břiše a zhluboka se nadechl, jako by snad nasával vůni mých vlasů. Dlaní jsem přejela po jeho předloktí a ještě více se zavrtala do jeho objetí. Tohle mi tak neskutečně chybělo a přišlo to zrovna v tu pravou chvíli.

"Víš, že už je to nějaká doba, co jsme se opravdu vášnivě pomilovali?" zašeptal mi do ucha. Když jeho teplý dech ovál mou tvář, naskočila mi husí kůže. Nevím, jestli to bylo z toho, jak se ke mně lísal, nebo z těch slov, která vypustil z úst. Polkla jsem a na jeho otázku mu ani neodpovídala v domnění, že ji položil jenom tak, jako řečnickou. Když začal dlaní pomalu sjíždět z mého břicha k mému klínu, zhluboka jsem se nadechla a na chvíli zatajila dech. Zastavil se ale na mém podbřišku a jemně mě pohladil, zatímco se zvedl na loket, aby se mohl nade mnou naklonit. Když přitiskl rty na mou tvář, automaticky jsem se k němu přetočila. Vpila jsem se do jeho rtů a dlaněmi přejela přes jeho tváře, vjela mu do vlasů a přidržela jeho obličej u svého. Měla jsem pocit, že moje prosby byly vyslyšeny - Tom má náladu právě na to, abychom se pomilovali a užívali si jako ze začátku našeho vztahu. Takovou vzpruhu jsem potřebovala. Dodat našemu vztahu zase šťávu, aby mi ukázal, že pořád o mě stojí, že mě pořád miluje.

Zůstávala jsem ležet pod ním a on se nade mě naklonil ještě více. Loktem se opíral vedle mého těla, zatímco mě skoro celou přilehl. Cítit váhu jeho těla na svém po tak dlouhé době se mnou dělalo divy. Měla jsem pocit, že mi srdce vyskočí z hrudního koše, jak silně mi bušilo. Oddechovala jsem, až mi bylo trapně, jak hlasité mé dýchání bylo.

"To měla ta masáž takový účinek?" zeptala jsem se s úsměvem, když se na chvíli oddálil od mých rtů.

"Byla naprosto skvělá," pochválil mi ji. "Ale ne, že ji teď proti mně budeš používat jako nějakou zbraň," varovně zašeptal. Zasmála jsem se a prsty přejela po jeho svalnatých pažích.

"Ty by ses přece uměl ubránit, ne?" zamrkala jsem do tmy pokoje. Tom tiše zabručel a sklonil se k dalšímu polibku, který mi tentokrát věnoval na hranu čelisti.

"Možná bych se ubránil, možná bych nechtěl," pošeptal tajemně. "Možná bych si pomohl tím, že bych se tě zmocnil a..." odmlčel se, aby mohl mezi zuby stisknout jemnou kůži mého krku. Vzrušeně jsem vzdychla a stiskla mu zaťatou paži. Ani nemusel doříkávat, co by se mnou udělal. Stačilo si vybavit pár vášnivějších nocí z dřívějška a hned mi bylo jasné, kam těmi slovy mířil a čeho chtěl dosáhnout.

"Ah," vzdychla jsem poněkud hlasitěji, když dlaní přejel po mém boku a jemně mi stiskl prso, zatímco jeho rty nepouštěly můj krk. Boky vyrazil proti těm mým a i přes oblečení, které nás dělilo, se mu dařilo mě vzrušovat víc a víc. Tom souhlasně zabručel.

"Klidně pokračuj," pošeptal hned, když ke mně zvedl pohled. "Moc dobře víš, že vzdychání nahlas miluju," dodal s šibalským podtónem. A on zase věděl, kde přesně se mě dotýkat, abych vzdychala a sténala podle jeho představ. V tomhle směru jsme byli ideální pár. A když se znovu svým vzrušeným rozkrokem otřel o ten můj, nedalo se jinak, prostě jsem zasténat musela.