Alfa a omega - Štvanice - Prolog
Ptricie Briggs - Alfa a omega - 1 - Štvanice
Tak a tady máte prolog z knihy. Moc se omlouvám, ale text jsem nepsala já a jsou v něm jisté chyby - ve skloňování a podobném. Bohužel je ve stejném stavu i celá první kniha, ale druhý díl série Alfa a omega je už v pořádku a já doufám, že vám to nebude vydit natolik, aby vás to odradio od toho, knihu si přečíst.
Prolog má sám o sobě jen málo společného s dalším děním v příběhu, tak se neunáhlujte při rozhodování, jestl
Prolog
Severozápadní Montana - Cabinetská divočina: říjen
NIKDO nevěděl lépe než Walter Rice, že jediné bezpečné
místo bylo pryč od lidí. Bezpečné pro ně, tak to je. Jediný
problém byl, že je stále potřeboval, potřeboval zvuk lidských
hlasů a smíchu. K jeho hanbě, někdy se pohyboval na okraji
jednoho z kempů, jen aby slyšel hlasy a předstíral, že s nimi
mluví.
Což byla jen malá část důvodu, proč ležel na břiše v
kinnikinnick* a starém jehličí tamaraků ve stínu stojících
stromů, sledujíc mladého muže, který psal tužkou do kovově
vázaného sešitu po odebrání vzorku medvědího trusu a
uložení výsledně částečně naplněného plastového pytle do
svého batohu.
Walter neměl strach, že by ho chlapec viděl: Strýček Sam
zajistil, že se Waltr mohl schovat a sledovat a žít desítky
let sám v jedné z nejvíce zakázaných divočin ve Státech z
něj udělalo spravedlivou imitaci těch neviditelných
zázračných indiánů, kteří obývali oblíbené knihy a filmy jeho
dětství. Pokud nechtěl být spatřen, nebyl- kromě toho,
chlapec měl všechnu lesní moudrost předměstských žen v
domácnosti. Neměli by ho posílat do krajiny grizzleů na
vlastní pěst- krmení maturujícímu studenty medvědy nebyl
dobrý nápad, možná jim to vnukne.
Ne, že by medvědi byli dnes venku. Jako Walter, věděli, jak
číst stopy: někdy v příštích čtyřech nebo pěti hodinách
přijde velká bouře. Cítil to v kostech, a cizinec nebyl dost
sbalený, aby byl na ni připraven. Bylo brzy na zimní bouři, ale
tahle země už byla taková. Viděl sněžení v srpnu.
Bouře byla další důvod, proč chlapce následoval. Bouře a co
ohledně ní dělat- nebylo to už tak často, co byl roztrhán
nerozhodností.
Mohl nechat to dítě jít. Bouře by přišla a odešla z jeho
života, ale bylo to na cestě k hoře, v divočině. Byla to jasná
smrt. Kdyby jenom maturující student nebyl tak mladý. V
životě předtím viděl umírat tolik chlapců- mysleli byste, že si
na to zvykl. Místo toho, jeden vypadal jako příliš mnoho.
Mohl chlapce varovat. Ale všechno v něm se při tom
pomyšlení bouřilo. Bylo to příliš dlouho od chvíle, kdy s někým
mluvil tváří tvář... i pomyšlení mu zmrazilo dech.
Bylo to příliš nebezpečné. Mohl způsobit další flashbackžádný
už nějakou dobu neměl- ale připlížili se nečekaně. Byla
by škoda, kdyby se snažil varovat chlapce a skončil to místo
toho jeho zabitím.
Ne. Nemohl riskovat tu trochu klidu, který měl, varováním
cizince- ale nemohl ho ani prostě nechat zemřít.
Frustrovaný, následoval ho po několik hodin, kdy chlapec
bloudil, nedbaje, dále a dále od nejbližší silnice a bezpečí.
Přikrývka na jeho batohu vyjasňovala, že plánoval zůstat na
noc- což by mělo znamenat, že si myslel, že věděl, co v lese
dělal. Bohužel, stávalo se jasnější a jasnější, že to byla
falešná sebedůvěra. Bylo to jako sledovat June Cleaver
hrubnout. Smutné. Prostě smutné.
Jako sledovat nováčky přicházející do ´Nam všechny
naškrobené a připravené být muži, když všichni věděli, že byli
potrava pro děla.
Zatracený chlapec zkazil celou řadu věcí, kterým by se
Walter rád držel stranou. Ale podráždění nebylo dost silné,
aby rozdělilo Walterovo vědomí. Šest mil, tak blízko, jak
přišel, sledoval chlapce, neschopný se rozhodnout: jeho
zaujetí ho udrželo od pocítění nebezpečí, dokud chlapecký
student nestrnul uprostřed cesty.
Silné křoví mezi nimi mu umožňovalo vidět hořejšek
chlapcova batohu, a cokoliv, co chlapce zastavilo, bylo menší.
Dobré bylo, že to nejspíš nebyl los.
Mohli byste usuzovat na černého medvěda- i grizlyho, kdyby
nebyl hladový (což v jeho zkušenostech byly jen řídké
případy), ale los byl...
Walter vytasil svůj velký nůž, ačkoliv si nebyl jistý, že by se
měl snažit chlapci pomoci. I černý medvěd byl rychlejší
smrt, než byla bouře- jenom krvavější. A věděl, že medvěd je
kolem, což bylo víc, než mohl říct o chlapci. Pomalu se
pohyboval skrz křoví, nedělajíc hluk na spadaném listí osiky
pokrývajícím zemi. Když nechtěl udělat hluk, nedělal hluk.
Tichá zavrčení mu způsobilo mrazení strachu, posílající
adrenalin do ozónové vrstvy. Nebyl to zvuk, jaký by tu kdy
slyšel, a znal každého dravce, který žil na jeho území.
Čtyři kroky dál a nic mu nenarušovalo výhled.
Uprostřed cesty stál pes- nebo něco každopádně podobného.
Nejprve si myslel, že to byl německý ovčák, kvůli jeho
zbarvení, ale bylo něco špatně na jeho předku, co ho dělalo
vypadajícím víc jako medvěd než pes.
A bylo to větší, než jakýkoliv zatracený pes nebo vlk, které
kdy viděl. Mělo to chladné oči, zabijácké oči, a nemožně
dlouhé zuby.
Walter nevěděl, jak to nazývat, ale věděl, co to bylo. Ve
zvířecí tváři se skrývala každá noční můra obrazu, který ho
pronásledoval celý život. Byla to věc, se kterou bojoval přes
dvě cesty ´Nam a každý večer od té doby: smrt. Byla to
bitva pro krvavého bojovníka, týraného a zkaženého jako byl
on, ne nevinného.
Rozrazil úkryt s divokým výkřikem, který přilákal pozornost
a rozběhl se, ignorujíc protest kolenou příliš starých na boj.
Už to bylo dlouho, od jeho posledního boje, ale nikdy
nezapomněl na pocit bušení krve skrz jeho žíly.
"Utíkej, chlapče," řekl, když prorazil kolem chlapce s
divokým úsměvem, připravený k napadení nepřítele.
Zvíře mohlo utéct. Zabralo mu čas roztřídit chlapce, a
někdy, když si to dravcovo jídlo vyúčtuje, predátor odejde.
Ale nějak si nemyslel, že tohle by bylo takové zvíře- v jeho
oslnivě zlatých očích byla děsivá inteligence.
Cokoliv ho drželo od okamžitého útoku na chlapce, nemělo to
žádné výčitky ohledně Waltera. Zaútočilo to na něj samo,
jako by nebyl ozbrojen. Možná to nebylo tak chytré, jak si
myslel- nebo to bylo podvedeno jeho prošedivělým vzhledem
a neuvědomilo si to, co starý veterán ozbrojený nožem tak
dlouho, jak jeho paží, dokáže. Možná to bylo probuzeno
chlapcovým letem- ten vzal Walterovu radu k srdci a běžel
jako hvězdná dráha- a právě to vyhlédlo Waltera jako
překážku pro jeho touhu po svěžím, jemném masu.
Ale Walter nebyl bezmocný chlapec. Už dostal nůž z
nějakého nepřítele obecně, kterého zabil, zavraždil ve tmě,
jak se učil. Nůž byl pokrytý kouzlem vyrytým do ostří,
podivnými symboly, které se už dávno staly černými místo
stříbrnými. I přes exotickou ozdobu věci, byl to dobrý nůž a
kousl si hluboko do ramen zvířete.
Zvíře bylo rychlejší než on, rychlejší a silnější. Ale on získal
první úder a zmrzačil ho, a to všechno změnilo.
Nevyhrál, ale triumfoval. Držel zvíře zaměstnané a zle
poraněné. Nemuselo by po dítěti dnes v noci jít- a pokud byl
chlapec chytrý, byl v půli cesty k jeho autu.
Alespoň to monstrum nechalo, táhnouc přední nohu a
krvácejíc z víc jak deseti ran- ale nebylo pochyb o tom, kdo
byl zraněn hůř. Viděl zemřít příliš mnoho lidí, a věděl z vůně
děravého střeva, že jeho čas nadešel.
Ale mladý muž byl zachráněný. Možná to byla odpověď, v
nějaké malé části, pro všechny mladé muže, kteří nežili.
Nechal svoje svaly na zádech uvolnit a cítil, jak suchá tráva a
nečistoty ustoupily jeho hmotnosti. Země byla pod jeho
horkým, zpoceným tělem chladná a utěšovala ho. Zdálo se
správné ukončit jeho život tady, za záchranu cizince, když
ho sem na prvním místě přivedla smrt toho druhého.
Zvedl se vítr, a on si pomyslel, že teplota klesla o několik
stupňů- ale mohla to být jen ztráta krve a šok. Zavřel oči a
trpělivě čekal na smrt, jeho starého nepřítele, až ho vezme
na věčnost. Nůž byl stále v jeho pravé ruce, jen pro případ,
že by bolest byla příliš. Břišní zranění nebyla nejjednodušší
způsob jak zemřít.
Ale nebyla to smrt, která přišla během srdce první vánice
sezony.
*směs listů a kůry s jinými rostlinnými materiály