NŠ - 7.kapitola

Najednou se Jeff rozesmál. "To snad nemyslíš vážně. Upíři? To jako fakt? Nebuďte jak malí. Na to už nikdo nevěří." Má pravdu, nevěří. O to se postarali už naši předci a alchymisti.

"Bohužel. Jsem vampýr, přesněji dhampýr, stejně jako Dimitrij, Kimmi, Teri a Tyna. Christian je moroj a Lissa taky. Navíc, je to naše královna. Pořád ti to přijde vtipné? Zajímalo by mě, jak by ses smál do očí strigojovi." Poslední část už jsem vrčela. Vtipné? Ne to teda není. Bojujeme o přežití, a možnost, aby naše děti mohli být spokojené, a více než polovina z nás při tom umře. Moc vtipné to tedy není.

"Aha no, a máš důkaz, že nejsi jenom naivní děcko, co věří pohádkám?"
"Důkaz?!" Vyskočila jsem na nohy a než mi v tom někdo stihl zabránit, vlepila jsem mu facku. Dimitrij ke mně přiskočil a zadržel mě, abych mu neublížila. "V pořádku." Zašeptala jsem a on mě po chvíli pustil. "Od malička mě učí, jak bojovat. Přeperu tě se zavřenýma očima a ty by si chtěl nějaký důkaz?" Podíval jsem se na Lissu. "Já sice krev nepiju, ale oni jo." Ukázala jsem směrem na deku, kde seděli morojové. "Liss?" Lissa ke mně přišla a usmála se na Jeffa. Její úsměv byl zářivý a odhaloval její tesáky. "Stačí ti to, nebo tě má i kousnout?"
Jeff se jenom otřásl a udělal pár kroků dozadu. Teri ho okamžitě zadržel, aby neutekl. "Pusťte ho." Přikázala mu Lissa.
Nechtěl ho pouštět, ale musel poslechnout královnu. "Jistě veličenstvo." Liss se na něj zuřivě podívala a on se rychle opravil, "tedy Lisso."
"Fajn, ona má tesáky, ale ty mě nepřepereš." Jeff si koledoval.
Lissa si jeho provokování všimla. "Neubliž mu Rose. Není tak silný jako Dimitrij."
"Máš pravdu, není jako Dimitrij. Může mít sílu, jakou chce, ale Dimitrij u boje přemýšlí a ví, že by mě neměl provokovat." Zavrčela jsem na Jeffa. "Nechtěl by ses raději podívat, jak se bojuje, než mě vyzveš k boji?" Otočila jsem se k Dimitrijovi a společně jsme si stoupli zpět do vyznačeného kruhu. "Pravidla?"
"Probodnutý je mrtvý." Odpověděl mi Dimitrij a jako na povel jsme kolem sebe začali kroužit dokola s kůly v rukou.
Čekala jsem na jeho útok. Najednou se vymrštil a chtěl mě bodnout do nohy. Uhnula jsem a bouchla ho pěstí do zad. Trochu zakolísal, ale rychle mě znovu napadl. Odráželi jsme své útoky, kryli si výpady a už nám asi po půl hodině začali docházet síly. Dimitrij mi ale podrazil nohy a do mě se nalil nový proud adrenalinu. Ve chvíli, kdy mi Dimitrij tlačil kůl dolů k hrudníku, jsem se rozmáchla a špičkou kůlu se dotkla místa, kde bylo srdce. Dimitrij ztuhl a podíval se na mě. V jeho pohledu byla láska, touha a pýcha. Byl na mě pyšný. Udělalo mi to takovou radost, že jsem zapomněla na všechny okolo a políbila jsem ho. Ochotně mi polibky oplácel, dokud nás někdo odkašláním nevyrušil. Žádný strážce by se neodvážil Dimitrijovi něco takového udělat, takže to musela být Lissa nebo kluci.

Podívala jsem se na ně a zjistila, kdo se odvážil nás rušit. Jeff. Ten idiot zkazí všechno.
"Měl by si vědět, že za tohle bych ti byla příště schopná zlomit vaz. Už to nedělej, nemáš na to totiž právo." Vyprskla jsem na něj. Měl štěstí, že Dimitrij pořád seděl nade mnou, jinak bych ho opravdu byla schopná zabít.
"Myslel jsem, že v boji si dobrá, ale tohle ti nějak nešlo. Vyhrálas, ale trvalo to půl hodiny. Já bych tě porazil za pět minut."
"Co si to řek!" Najednou jsem viděla rudě. I když už nemám s Lissou pouto, pořád mám v sobě její temnotu. Dusila jsem ji dlouho a teď mě vyprovokoval nějakej bezcenej človíček. Dimitrij poznal, co se děje a rychle mě chytil. Snažila jsem se mu vyškubnout, ale jemu přišla na pomoc i Kimmi.
"Co se jí to děje?" Tyna byla teprve osm měsíců u strážců a asi nevěděla, co se mnou temnota dokáže udělat.
"Éter. Má v sobě moc temnoty. Teri odveď královnu a ostatní do jejího pokoje a počkejte tam na nás. Za chvíli se uklidní." Pohlédl na mě a ještě dodal, aby Kimmi šla pryč také.
"Ale sám ji neudržíš dlouho." Namítala. Měla stejné postavení jako Dimitrij a tak jí nemohl přikázat, aby poslechla. Zato Lissa mohla. Kimmi se neochotně otočila a spolu s ostatními odešla.
Nepřestávala jsem se mu vzpírat. Nechtěla jsem taková být, ale temnota mě ovládla, a já jsem tomu nemohla zabránit. "Pššš, no tak lásko. Už jsou pryč. Bude to v pořádku." Dimitrij se mě snažil uklidnit, ale nepomáhalo to. Pořád jsem se kroutila a smažila se ho ze sebe sundat. Po chvíli mu došlo, že je to marné. Konečně. Nechci mu ublížit, ale dlouho nevydržím a někoho praštím.