This love is like a hurricane - 02
19. březen 2015 | 16.53 |
Tak tady je další kapitolka...chtěla bych vědět, jestli tuto povídku čtete a číst budete (Má jen deset dílů), tak mi to prosím řekněte....na mém starém blogu jsem totiž povídku od Báři začala zveřejňovat a až pak jsem se dozvěděla, že ji nikdo nečte. Nechtěla bych takhle dopadnout i tady...Tak si užijte další dílek =D
Seděla jsem u televize a dívala se na polední program, když se ve dveřích Billovy ložnice objevil jeho ospalý obličej. Automaticky jsem se na něj usmála, vždycky mi dokázal zvednout náladu už jenom svou přítomností. Poposedla jsem na sedačce a sledovala jeho obličej, jak se bezkrevné rty roztáhly do úsměvu. Vypadal hrozně, předešlou noc musel být opravdu opilý, protože ještě teď vypadal pod vlivem. Naklonila jsem hlavu na stranu a dívala se na jeho hubené tělo, jak si opatrně sedá vedle mě a schovává obličej do dlaní. Tiše jsem se zasmála, abych ho netrápila, když je v takovém stavu, a opatrně mu položila paži kolem ramen.
"Jak se cítíš, ty kaliči?" popíchla jsem ho a bradou se opřela o jeho rameno. Zhluboka se nadechl a ani se na mě nepodíval, když mi odpovídal.
"Je mi zle. Motá se mi hlava, žaludek mám jako na vodě, mám pocit, že budu každou chvíli zvracet," zhodnotil svůj stav lehkým pokývnutím hlavy. "Ale ty bys to po mně v nejhorším případě uklidila, že ano?" přetočil ke mně svůj pobledlý obličej. Zasmála jsem se.
"Ty jsi neuvěřitelný, víš to?" naklonila jsem hlavu na stranu. Když se ušklíbl, na chvíli jsem měla pocit, že přede mnou sedí Tom. Moc dobře jsem věděla, že ten právě leží v naší ložnici a dospává se ze včerejší kocoviny, která tak oba dva zkolila.
"Já vím, to jsem celý já," našpulil samolibě rty. Povzdychla jsem si nad tím, jak byli Bill s Tomem v některých věcech naprosto stejní a v některých naprosto rozlišní. Co se týče vzhledu, určitě si byli podobni jako vejce vejci. U ostatních věcí jsem si už tak jistá nebyla. I když bylo pravdou, že jsem neměla skoro co srovnávat, protože s Tomem jsem měla vztah milenecký, kdežto u Billa se jednalo o čisté přátelství, vztah možného budoucího švagra a jeho švagrové. Znovu jsem pohled přetočila k televizi a prsty si promnula kořen nosu. Bill si odkašlal.
"Na to, že jsi strávila noc doma, moc vyspaná nevypadáš," pronesl tiše po chvíli, kdy naše ticho přerušovaly jen zvuky televize.
"Na to, že jsi strávila noc doma, moc vyspaná nevypadáš," pronesl tiše po chvíli, kdy naše ticho přerušovaly jen zvuky televize.
"Ale jo, docela jsem se vyspala," pokrčila jsem rameny a podívala se na něj. "Spíš jenom řeším malichernosti. Asi," olízla jsem si rty a stočila pohled k bulvárnímu plátku, který se válel na konferenčním stolku mezi pohovkou, na které jsme se vyvalovali, a televizi, na kterou jsme vlastně ani nekoukali.
"Ach, ti si teda pospíšili," zhodnotil Bill článek prvními slovy, než se pustil do samotného čtení a prohlížení obrázků. Naklonil hlavu na stranu a nesouhlasně zamručel nad nějakou větou. Kdybych si ten článek četla znovu, musela bych mručet nad každou větou. Na konci stránky byl docela rychle, hned ke mně zvedl pohled. "Co ti na to řekl Tom?" zeptal se automaticky. Buď nás slyšel, protože se naše dřívější konverzace dostala i přes jeho zavřené dveře, nebo mu bylo prostě jasné, že já to jen tak nenechám. Anebo to taky vyvodil z toho, že i když vypadám unaveně, nejsem s Tomem v naší společné posteli.
"Vlastně mi nic pořádného neřekl, jenom starou ohranou písničku. Ona se lepila na něj, on si to jen nechal líbit, ale nic dalšího se nestalo," pokrčila jsem rameny. Už mě to přestávalo bavit. A podle toho, jak se zatvářil Bill, to ani jemu nebylo zrovna po chuti. Jen jsem se zhluboka nadechla a ještě jednou pokrčila rameny. Nic jiného mi vlastně nezbývalo. Prsty jsem si prohrábla vlasy a sesunula se na pohovce do pohodlnější polohy. Dál jsme se dívali na televizi, mlčky, a radši neřešili to, co se asi minulý večer událo. Jelikož si Bill skoro nic nepamatuje a Tom mi celou pravdu neřekne, nechci tady polemizovat a představovat si, co se asi mohlo doopravdy stát.
Když se otevřely dveře ložnice, zvedla jsem pohled na Toma. Byl oblečený do tmavě šedých tepláků a světlého trika, které na něm sice plandalo, ale i tak dokázalo dokreslit jeho vypracovanou postavu. V ruce držel svoji malou cestovní tašku, ve které měl vše potřebné, co si brával do posilovny. Naklonila jsem hlavu na stranu.
Když se otevřely dveře ložnice, zvedla jsem pohled na Toma. Byl oblečený do tmavě šedých tepláků a světlého trika, které na něm sice plandalo, ale i tak dokázalo dokreslit jeho vypracovanou postavu. V ruce držel svoji malou cestovní tašku, ve které měl vše potřebné, co si brával do posilovny. Naklonila jsem hlavu na stranu.
"To jako fakt teď jdeš do posilovny?" zeptala jsem se s podrážděným podtónem v hlase. Nechtělo se mi tomu věřit. Vypadalo to, jako by hledal jakoukoliv činnost, jen aby se mnou nemusel trávit čas. Zůstal chvíli stát mezi dveřmi a krátce se na mě podíval, než si mlčky olízl rty a pohodil si s taškou v ruce, aby mi zřejmě ukázal, že to vážně opravdu myslí. Když jsem se nadechovala k dalším slovům, rychle mi skočil do řeči, než abych stihla něco říct.
"Snad mi to nebudeš zakazovat, jako bys byla moje máti," pronesl. Bylo na něm znát, že kdybych na to kývla, asi by byl schopný pěstí prorazit zeď.
"Jen si jdi. Však já to tady s Billem vydržím," odpověděla jsem polohlasně a pohled stočila zpátky k televizi. "Jako by mi něco jiného zbývalo," dodala jsem ještě. Tom to určitě slyšel, ale nereagoval na to. Buď se nechtěl zase hádat, nebo jsem mu byla totálně ukradená. A cvaknutí dveří mi to jedině potvrdilo. Odešel bez dalších slov.
Už mě nebavilo celý den jen tak posedávat u televize. Vstala jsem a rozhodla jsem se, že něco dobrého uvařím. Něco, po čem by se Billovi udělalo aspoň trochu líp. Pořád vypadal pobledle, že mi bylo naprosto jasné, že si z předchozího večera oprávněně nic moc nepamatuje. Stoupla jsem si k plotně a začala připravovat jídlo, automaticky jsem krájela suroviny a nepřemýšlela nad tím, co dělám. Spíš jsem přemýšlela nad tím, kam se žene můj vztah s Tomem. Jsme spolu už vlastně ze zvyku. Mám ho ráda, miluju ho, ale někdy je opravdu na zabití. A nevím, jestli miluje i on mě, ta slova jsem od něj neslyšela už pěknou řádků týdnů. Asi nemělo cenu ho do něčeho nutit, na chlapa se nemůže jen tak tlačit, ještě by se vyplašil. Ale kdyby mi aspoň nějak naznačil, že je pořád se mnou spokojený, vůbec by mi to nevadilo. Ale to bych po něm asi chtěla hodně.
Už mě nebavilo celý den jen tak posedávat u televize. Vstala jsem a rozhodla jsem se, že něco dobrého uvařím. Něco, po čem by se Billovi udělalo aspoň trochu líp. Pořád vypadal pobledle, že mi bylo naprosto jasné, že si z předchozího večera oprávněně nic moc nepamatuje. Stoupla jsem si k plotně a začala připravovat jídlo, automaticky jsem krájela suroviny a nepřemýšlela nad tím, co dělám. Spíš jsem přemýšlela nad tím, kam se žene můj vztah s Tomem. Jsme spolu už vlastně ze zvyku. Mám ho ráda, miluju ho, ale někdy je opravdu na zabití. A nevím, jestli miluje i on mě, ta slova jsem od něj neslyšela už pěknou řádků týdnů. Asi nemělo cenu ho do něčeho nutit, na chlapa se nemůže jen tak tlačit, ještě by se vyplašil. Ale kdyby mi aspoň nějak naznačil, že je pořád se mnou spokojený, vůbec by mi to nevadilo. Ale to bych po něm asi chtěla hodně.
Naservírovala jsem jídlo na dva talíře a zbytek nechala stát na plotně v hrnci, ve kterém jsem to připravila. Talíře jsem vzala do rukou a zamířila zpátky k televizi, kde se Bill dál vyvaloval.
"Hezky to voní," pochválil mi hned připravené jídlo.
"Když ti to voní, snad je to známka toho, že ti bude i chutnat," usmála jsem se na něj a podala mu jeho talíř i s příborem. S Billem bylo neskutečně jednoduché žití. Bylo to, jako by do sebe zapadaly dva puzzle kousky. S Tomem to ze začátku vypadalo stejně. Ale jako by se ten jeho kus časem ošoupal a už tak úplně neseděl do toho mého. Dá se s tím vůbec něco dělat?
"Nebuď z něj tak smutná," šťouchl do mě lehce Bill a povzbudivě se na mě usmál. "Já vím, že je to s ním těžké, ale to špatné období, kdy se s ním ani nedá mluvit, přejde, a potom to bude zase procházka růžovým sadem, uvidíš," zamrkal.
"Nebuď z něj tak smutná," šťouchl do mě lehce Bill a povzbudivě se na mě usmál. "Já vím, že je to s ním těžké, ale to špatné období, kdy se s ním ani nedá mluvit, přejde, a potom to bude zase procházka růžovým sadem, uvidíš," zamrkal.
"A jak přesně dlouho to špatné období má trvat? Přijde mi, že už je to celou věčnost," posteskla jsem si a vložila si do pusy další sousto. Jídlo se mi opravdu podařilo. Rychlé a vydatné, a hlavně - chutné.
"Mandy, nedělej si z toho hlavu. Jenom mu dej prostor na to, aby mohl vychladnout po svém," poradil mi. Jenom by mě zajímalo, jestli to jeho vychladnutí po svém znamená v náručí jiné ženy. Jen jsem se na Billa usmála. Nechtěla jsem se v tom dál rýpat. Když na to nebudu myslet, třeba mě to nebude tolik tížit. Jestli to ale bude trvat delší dobu, asi to nevydržím a Tomovi fakt něco řeknu. Snad to potom nebude znamenat konec našeho vztahu.
By: Báři