Doufám, že se bude líbit...a budu ráda za kladné ale i kritické ohlasy a hodnocení...*Alli*
×××Melanie×××
Dostat se na vysokou školu je snad snem každého mladého amíka. Ale být v nějakém spolku, to je snad jenom můj. Už to mám tak trochu zajištěné tím, že moje máma do jednoho chodila, dokonce ho založila. Takže se předpokládá, že tam mám automatický vstup. Takové privilegium je super!
Máma mi umřela, když mi bylo devět, tudíž jsem neměla tu maminkovskou výchovu. Místo ní mě vychovali automechanici v dílně. Protože tam táta pracoval, trávila jsem tam hodně času. Neměla jsem ponětí o těch dívčích časopisech, kde radili, jak nejlépe sbalit kluka, jak pozitivně zapůsobit na okolí, jak ze sebe udělat star.
"Tati, řekli jsme si, že nebudeme brečet." Usmála jsme se, ale taky jsem už měla nakrajíčku.
"Já vim." Posmrkl. Objala jsem ho.
"Bude se mi stýskat." Řekli jsme oba zároveň. Stávalo se nám to celkem často, ale teď to vyznělo opravdu vtipně. Ale aspoň vím, že cítíme oba stejný smutek, jenom doufám, že brzo přejde.
"Budeme si volat. Nebo aspoň smskovat, jasan?" Bouchl mě do ramene. Takové chlapské gesto, ale já jsem ani nevnímala, že by se to na holku nehodila.
"Tak jo. Už mi jede bus. Pa." Rozloučila jsem se. Nasedla jsem a našla si volné místo. Hurá do nového života.
Mohlo být tak poledne, když jsem konečně přijela. Vystoupila jsem, popadla svoje zavazadla a vydala se do ubytovny nováčků, kde nějakou chvíli pobudu, než se zařadím do svého spolku. Ale když tam už budu na 100% díky mámě, tak myslím, že se nemusím nějak stresovat.
Vešla jsem do pokoje, kde už na druhé posteli seděla drobná dívenka. Její černé kudrnaté vlasy se leskly slunečními paprsky, které prostupovaly záclonami. Hned ke mně koukla a usmála se.
"Ahoj, jsem Claudie." Vstala. Přešla přes pokoj ke mně a objala mě. Nějak jsem nebyla zvyklá na takové vítání.. Obvykle jsem se zdravila bouchnutím do ramene nebo poplácáním.
"Nazdárek." Usmála jsme se. "Já jsem Melanie."
"Melanie Gilbertová? Dcera Jane Leeové, zakladatelky Omegy?" Vykulila na mě oči.
"Jo, to jsem." Pokývala jsem hlavou.
"Tak to se máš.. Co já bych dala za to, abych měla ve spolku místo jisté. To jsi teda dítě štěstěny. Ani se moc nevybaluj.. Tvoje členství je jasné jako facka." Pokývala hlavou. S úžasem jsem sledovala, jak se její lokny houpají při každém pohybu. To já se můžu jít bodnout s těma mými, tuctově hnědými vlasy.
"Co si bereš na nováčkovskou party?" Přešla ke své posteli.
"Nevím. Asi tyhle džíny. Bude to vadit?" Pokrčila jsem rameny a zhodnotila svůj outfit v zrcadle naproti mě. Tmavě modré džíny a tílko v limetkové barvě na ramínkách.
"Nepřipadá v úvahu.." Zděsila se Claudie. "Půjčím ti nějaké šaty.." Rozhodla a hned akčně otevřela svou skříň.
Nakonec jsem na sobě měla citrónové šaty po kolena s rudou stuhou kolem pasu. Jenom na nohách jsem měla své konversky, protože Claudie má menší nohu.
"Hele, a jak se vůbec mají vaši?" Vyzvídala Claudie cestou.
"No, tak máma už je delší dobu na onom světě a táta je automechanik. Měla bych od něj dostat káru.. Už se na ni těším."
"Jejda, o tvé mámě jsem to nevěděla. Promiň."
"V poho. Překonala jsem to nejtěžší období a měsíčky mě vysvětloval taťka, takže.." Zasmála jsem se.
"Oukej.. Hele, támhle je řecká ulička." Ukázala na dlouhou ulici před náma.
"Tady jsou ti super hezcí kluci?" Zavtipkovala jsem a podívala se na první dům, co tady stál.
"Spolek Beta? Neblázni." Zasmála se. "To jsou pošuci. Ale spolek Sigma.. Oh, to už je jiná." Zasnila se.
"Hej, princezno. Země volá Claudii.." Zasmála jsem se.
"Počkej, až aspoň jednoho uvidíš." Vyplázla na mě jazyk a my pak pokračovaly v cestě.
Bylo nás tady aspoň třicet, ale jenom deset z nás má být vybráno na nadějné členky spolku.
"Hele, nejsi ty Melanie Gilbertová?" Ozvala se nějaká holka. "Jsem Sindy." Uculila se a její plné rty se roztáhly do neuvěřitelného úsměvu. Najednou jsem všude kolem slyšela ozvěnu mého jména. Nesnáším, když jsem středem pozornosti. Nesnáším, když na mě civí tolik lidí. Nesnáším to.
"Dámy, věnujte mi prosím pozornost." Zatleskala hubená blondýnka a tak se všechny holky bohudíky otočily na ni.
"Jsem Teresa, prezidentka spolku Omega Delta Psí. Doufám, že jste dnes měly příjemnou cestu. Z vás všech jsme vybraly deset slečen, které nám ještě budou muset dokázat, že o to opravdu stojí.. Tak, prosím, aby tady zůstaly Cameron, Sindy, Kathrin, Melanie, Wendy, Patricie, Claudie, Lizzie, Suzan a Angela. Ostatní bohužel nebyly vybrány, ale další dívčí spolky jsou určitě připraveny na vaše uvítání." Usmála se. Chvíli počkala, až odešly a pak pokračovala.
"Tak a teď vy." Změnila náhle postoj. Už nevypadala tak mile. Měla jsem nemalé tušené, že je to pěkná svině.
"Teď vám nastanou tři dny pekla. Budete dřít, budete makat jako šroubky, budete nevypasné a vyčerpané. Ale abyste se staly Omegou, musíte něco obětovat. Tak.." Zase se usmála a falešný milý xichtík byl zpět. "Běžte se vyspat. Do růžova. Budete to potřebovat."
"Pěkně falešná coura." Pošeptala jsem Claudii.
"To bys neměla říkat." Vykulila na mě oči. "Dávej si pozor na pusu." Napomenula mě.
"A není to snad pravda?" Nechápala jsem ji. To se jako hodlá talto nechat buzerovat?