Měsíční píseň - 15
25. září 2015 | 15.40 |
15.
"T eď se mění?" zeptala se Jesse.
"To by bylo zlé," řekl Shawn. "Raději by se neměl
proměnit, dokud se nevstřebají i zbytky drog. Mluvil
jsem s chlapy, kteří byli u vás v domě, když se osvobodil. Tehdy
byl taky omámený."
"Přestaňte ji děsit," vyštěkla jsem. "Bude v pořádku. A kromě
toho si nemyslím, že se mění." Popravdě řečeno jsem necítila nic
z jeho předchozí vlkodlačí moci. Netušila jsem, co s ním je.
Košile, kterou měl Adam na sobě, byla špinavá, potrhaná a
potřísněná krví a vypadala spíše šedá než bílá. Dost šedá. Zbrotil
ho pot, látka se mu lepila na kůži a odhalovala napjaté svaly na
ramenou a zádech. Viděla jsem dokonce i hrbolky páteře. Třásl
se a košile se v chladném světle zářivek třpytila. Nedokázala
jsem říct, jestli je při vědomí, nebo ne.
244
Schovala jsem pistoli do pouzdra a pomalu k němu
přistoupila.
"Adame," řekla jsem, protože ke mně byl otočený zády. Není
dobré zaskočit vlkodlaka. "Jsi v pořádku?"
Nijak mě nepřekvapilo, když neodpověděl.
Dřepla jsem si a dotkla se mokré látky. Vtom mě popadl za
zápěstí. Pohnul se tak rychle, že jsem si toho vůbec nevšimla,
prostě najednou ležel na zádech. Ani si nevzpomínám, kdy se
přetočil. Oči měl žluté a chladné, ale sevření lehké.
"Jsi v bezpečí," konejšila jsem ho a snažila se zůstat klidná.
"Jesse je tady a taky je v bezpečí. Dostaneme tě na nohy, dáme tě
do pořádku a pak odsud vypadneme."
"Stříbro," řekl Shawn užasle. "Proto má košili šedou. Do
prd... teda, do prkýnka. Zatraceně. On potí stříbro. Zatraceně."
Adam se ode mě neodvrátil, při zvuku Shawnova hlasu sebou
ale trhl. Hleděl zářivě žlutýma očima do mých. Byly zároveň
žhavé i ledové. Měla jsem se odvrátit, ale nějak se mi zdálo, že tu
nejde o souboj vůlí. Měla jsem pocit, jako by používal mé oči k
tomu, aby se vytáhl z míst, kam ho zahnaly drogy. Snažila jsem
se nemrknout a nepřerušit kouzlo.
"Mercy?" zašeptal chraplavě.
"C'est moi, c'est moi, ano, já," řekla jsem mu. Zdálo se to
příhodně melodramatické, i když jsem netušila, jestli mu dojde,
nač narážím. Nemusela jsem se obávat.
Nečekaně se zasmál. "Proč mě nepřekvapuje, že cituješ
Lancelota místo Guinevery?"
"Oba to byli hlupáci," řekla jsem mu. "Artuš měl poručit, aby
se za trest vzali, a sám si žít spokojeně jako starý mládenec.
Z
Camelotu mám nejradši hudbu." Zabroukala jsem kousek
melodie.
Prázdné tlachání pomáhalo. Tep už mu tolik nepádil a dýchal
hluboce a vyrovnaně. Až jeho oči získají zpět normální barvu,
budeme z průšvihu venku. No, samozřejmě až na tu drobnost, že
skladiště je plné nepřátel. Ale jak vždycky říkám, jeden problém
po druhém.
245
Zavřel oči a já se na okamžik cítila odříznutá, opuštěná,
dokud jsem si neuvědomila, že mě stále drží za zápěstí, jako by
se bál, že zmizím, když mě pustí.
"Hlavu mám jako střep," řekl, "a cítím se, jako by mě přejel
parní válec. Je Jesse v bezpečí?"
"Jsem v pořádku, tati," řekla, ale poslechla mé naléhavé gesto
a zůstala tam, kde byla. Jeho hlas sice zněl klidně, ale jeho pach a
to, jak naléhavě mi svíral zápěstí, říkaly něco jiného.
"Je samá modřina a vylekaná," řekla jsem. "Ale jinak jí nic
není." Uvědomila jsem si, že to nevím jistě, a střelila jsem po
Jesse ustaraným pohledem.
Usmála se, ale byla to jen mdlá imitace obvyklého výrazu.
"Jsem v pořádku," zopakovala.
Ulehčeně si oddychl. "Pověz mi, co se děje."
Rozhodla jsem se pro stručnou verzi, přesto mi chvíli trvalo,
než jsem shrnula všechno. Oči otevřel jen ve chvíli, kdy jsem
dospěla k tomu, jak David Christiansen vnikl do mého domu,
jinak je nechával zavřené, jako by ho bolely. Než jsem skončila,
začal se neklidně vrtět.
"Svědí mě kůže," řekl.
"To je reakce na stříbro." Mělo mě to napadnout dřív. Dotkla
jsem se košile a ukázala mu šedý kov na ukazováku. "Ještě nikdy
jsem neslyšela o tom, že by někdo potil stříbro." Začala jsem mu
pomáhat se svlékáním, když jsem si uvědomila, že s Jesse poblíž
nemůže pobíhat nahý. "Nemáte náhradní oblečení, Shawne?
Stříbro na kůži ho jinak popálí."
"Půjčím mu svoje tričko," řekl. "Ale nemůžu zajít pro šaty.
Mám stát na hlídce."
Povzdychla jsem si. "Může si vzít moje tepláky." Tričko mi
sahalo do půli stehen.
Spolu se Shawnem jsme Adama co nejrychleji svlékli a košilí
mu utřeli z kůže stříbro, pak jsme ho navlékli do Shawnova
zeleného trika a mých tepláků. Když jsme skončili, Adam se celý
třásl.
Káva z hrnku se rozlila po podlaze, ale ani hrnek, ani
termoska se při pádu nerozbily. Požádala jsem Jesse, aby do otce
246
nalévala kávu tak rychle, jak jen to půjde. Jakmile se měla čím
zaměstnat, uklidnila se. Když vypil všechnu kávu, krmila ho
syrovou roštěnkou z pytlíků a nehnula přitom ani brvou.
Adamova pasivita mi dělala starosti, protože jsem ho v
takovém stavu dosud nezažila. Samuel tvrdil, že dlouhodobé
působení stříbra zvyšuje citlivost. Vzpomněla jsem si na
Adamovu bolest hlavy a křeče a jen jsem doufala, že mu
lykantropie pomůže uzdravit se.
"Víte," řekl Shawn zamyšleně, "Gerry chce, aby do měsíce
bojoval s hlavou všech vlkodlaků, moc dobře se o něj ale
nestará."
Zamračila jsem se na něj, když tu se otevřely dveře.
"Hej, Morrisi," řekl cizinec ve dveřích, "šéf tě chce vidět a..."
Zalétl očima k Adamovi a Jesse a sáhl po zbrani.
Kdybych byla sama, byli bychom už všichni mrtví. Ani mě
nenapadlo vytáhnout zbraň, jen jsem šokovaně zírala. Pozdě jsem
si uvědomila, že Shawn za sebou nezamkl dveře. Shawnova
zbraň třikrát rychle a tiše lupla, nenadělala přitom víc rámusu,
než když otvíráte plechovku s pitím, a v mužově hrudi se objevil
úhledný krvavý trojúhelník. Střílel z automatické pistole malého
kalibru s tlumičem.
Zraněný muž klesl pomalu na kolena a padl na obličej.
Konečně jsem vytáhla SIG a namířila.
"Ne," řekl Adam. "Počkej." Pohlédl na dceru. "Tvrdila jsi, že
nejsi zraněná. Je to pravda?"
Jesse rezolutně přitakala. "Mám jenom modřiny."
"Tak dobře," řekl. "Mercy, pokusíme se jich nechat co
nejvíce naživu. Mrtví nemůžou svědčit a já chci přesně vědět, co
se tu stalo. Zmizíme dřív, než se tenhle uzdraví natolik, aby nás
ohrozil. Nech ho být."
"On není mrtvý?" zeptal se Shawn. "Kapitán říkal, že
vlkodlaci se olovem dají zabít."
Christiansenovi muži s vlkodlaky obvykle nebojovali, neměli
tedy stříbrnou munici a moje zásoby byly omezené. Stříbrné
kulky jsou drahé a já vlkodlaky pravidelně nelovím. Jen Connor
247
měl zbraň vhodného kalibru pro munici, kterou jsem měla u sebe,
a tak jsem mu dala půl tuctu svých kulek.
"Když nemáte stříbro, musíte vlkodlakovi mířit na páteř,"
řekla jsem. "A i pak..." Pokrčila jsem rameny. "Stříbrná munice
působí rány, ze kterých se tak rychle nevyléčí, takže můžou
případně vykrvácet."
"Zatraceně," řekl Shawn a naposledy pohlédl na vlkodlaka,
kterého postřelil. Vytáhl mobil a vyťukal několik čísel.
"Všichni už ví, že jsme v pohybu," řekl, když skončil a
schoval malý telefon do kapsy u kalhot. "Musíme okamžitě
odsud. S trochou štěstí si budou myslet, že je někdo na střelnici,
a nebudou mým výstřelům věnovat pozornost. Ale někdo se po
Smittym brzy začne shánět, a to bychom už radši měli být pryč."
Pustil se do práce a začal organizovat ústup.
Schovala jsem SIG do pouzdra a vytáhla magnum
čtyřiačtyřicítku. Neměla jsem pro ni pouzdro, takže jsem ji
musela nést v ruce. Extra zásobník do SIGu jsem si strčila do
podprsenky, protože jsem pro něj nikde jinde neměla místo.
Odtáhli jsme vlkodlaka ode dveří a Shawn s Jesse postavili
Adama na nohy. Shawn proto, že byl nejsilnější, a Jesse proto, že
já uměla střílet z pistole. Vyšla jsem ze dveří jako první.
Tato část skladiště se nacházela stranou hlavního prostoru.
Kanceláře byly zasazené do širší strany budovy a pode mnou se
táhl holý pruh betonu dost široký na to, aby po něm projely dva
náklaďáky vedle sebe. Vyklonila jsem se přes zábradlí, abych
zkontrolovala prostor pod schodištěm. Věděla jsem, že poblíž
nikdo není, ale dál do budovy jsem kvůli vysokým regálům s
bednami neviděla.
Jakmile ostatní vyšli z místnosti, seběhla jsem na podestu o
patro níž, odkud jsem je mohla při cestě dolů lépe krýt. Podle
Shawnova plánu jsme se měli pokusit dostat Adama k autům.
Jeden z Gerryho mužů měl klasický truck chevrolet a Shawn
tvrdil, že ho zkratuje rychleji, než by otočil klíčkem v
zapalování.
248
Snažila jsem se zpomalit dech a poslouchat, ale ve skladu
panovalo ticho. Jediný hluk dělali moji přátelé cestou ze schodů,
ale zvonění v mých uších by přehlušilo i pochod armády.
Hned vedle kanceláří se nacházela garážová vrata dost velká
pro náklaďák. Shawn říkal, že jsou zamčená zvenku a Gerry
rozstřílel motor, který je otvíral, když se rozhodl, že zavře Jesse
do jedné z kanceláří, aby mohl lépe kontrolovat, kdo k ní má
přístup. Museli jsme se dostat zpátky na opačnou stranu skladiště
a vyjít ven normálními dveřmi, jedinými, které zůstaly
nezamčené.
Čekala jsem pod schodištěm, rozhlížela se po skladišti, které
tvořilo neuvěřitelné bludiště beden, v němž se mohl ukrývat třeba
tucet vlkodlaků, a přemýšlela o tom, co říkal Shawn. Měl pravdu.
Kdyby Gerry chtěl, aby Adam zabil Brana, potřeboval by ho v
mnohem lepší kondici. V Adamově současném stavu by ho Bran
zabil během několika vteřin.
Samuel říkal, že Gerry není hloupý. Takže mu možná šlo
přesně o to.
Napadlo mě, že je tu spousta věcí, která by dávala smysl jen v
případě, že by byl Gerry skutečně pitomý – a Samuel se v lidech
vyzná. David byl přesvědčený, že krveprolití v Adamově domě
mělo Gerryho zbavit nechtěné konkurence, zároveň ale upoutalo
marokovu pozornost. A došlo by k tomu, i kdybych nevzala
Adama k Branovi. Útok na alfův dům se nedá jen tak pominout.
A pak tu byla platba upírům. Možná jsem se o ní dozvěděla dřív,
než čekali, ale Bran by ji určitě taky vyčenichal.
Kdybych chtěla někoho přimět, aby vyzval maroka na souboj,
neznepřátelila bych si ho tím, že bych mu unesla dceru. Kdybych
si chtěla vynutit souboj lstí, zametla bych stopy tak dobře, aby se
o tom Bran nikdy nedozvěděl. A Branova pověst tvrdila, že ví o
všem.
Gerry málem postavil billboard s nápisem: "Podívejte, co
dělám!" A pokud není hloupý, dělal to úmyslně. Ale proč?
"Mercy." Shawnovo zašeptání mě vrátilo zpět do přítomnosti.
Sešli dolů ze schodů a já jim blokovala cestu.
"Promiňte," odpověděla jsem skoro neslyšně.
249
Šla jsem v čele, několik kroků před ostatními, a nahlížela
jsem za bedny, které jsme míjeli. Vlekli jsme se pomalu. Adam
měl problémy s nohou, kterou si poranil při prvním útoku, a
Jesse byla příliš malá, než aby byla v páru se Shawnem, který byl
skoro metr osmdesát vysoký, dostatečnou oporou.
Něco jsem zaslechla, nebo se mi to alespoň zdálo. Zůstala
jsem stát, zvuk už se ale neopakoval, a tak jsem ho připsala na
vrub zvonění v uších, které tichlo a zase sílilo. Udělala jsem
sotva tři kroky, když se přese mě jako teplý, sladký vítr přelila
moc.
"Smečka je tu," řekl Adam.
Zatím jsem vlkodlaky takovým způsobem nikdy necítila, ale
na druhou stranu jsem se ještě nikdy neocitla v jejich blízkosti,
když se spojili za jedním konkrétním účelem. Možná to bylo jen
tím, ale možná také těsnou blízkostí k alfovi smečky.
Adam se zastavil, zavřel oči a zhluboka se nadechl. Skoro
jsem viděla, jak do něj plyne síla. Vzápětí se narovnal a postavil
se na nohy.
Také Jesse sledovala otce. Jen Shawn se soustředil na práci.
Najednou vytřeštil oči a já se bleskurychle otočila.
Kdyby šel vlkodlak po mně, byla bych mrtvá. Zaměřil se ale
na nejnebezpečnějšího z nás. Prohnal se okolo mě jako dělová
koule a odhodil mě na jednu z beden. Smith & Wesson mi vylétl
z ruky, ale při dopadu na zem nevypálil. Cítila jsem, jak mi
praskla kost v nadloktí. Zalila mě vlna bolesti. Vlkodlakova síla
mě roztočila a já přistála na zemi tváří k Adamovi zrovna ve
chvíli, kdy na něj vlk skočil.
Jesse vykřikla. Shawn vyprázdnil do vlkodlaka celý zásobník,
ale ani ho to nezpomalilo. Tasil dlouhý, ostrý nůž a připravil se
ho použít, ale vlkodlak po něm sekl rychlým, téměř kočičím
pohybem, kterého by žádná psovitá šelma neměla být schopna.
Shawn odlétl stejně jako já na bednu a sklouzl na podlahu.
Vyškrábala jsem se na nohy a levou rukou jsem tasila Zeeho
dýku. Netuším, proč jsem nevytáhla SIG, mojí jedinou omluvou
je to, že mě šokující rychlost útoku ochromila. Tenhle týden byl
250
výjimka, jinak se snažím omezit násilí ve svém životě na hodiny
v doju.
Chystala jsem se vykročit, tu se ale okolo mě prohnalo něco
rudého. Další vlkodlak. Sotva mě však napadlo, že jsme v
pořádném průšvihu, popadl rudý vlk prvního za srst na šíji a
odhodil ho uličkou pryč od Adama.
Rudý vlk se však nezastavil a skočil na šedivé zvíře dřív, než
dopadlo na zem. Adam byl celý od krve, ale než jsem se k němu
dostala, rány se mu zacelily v poryvu moci, jež byla cítit
smečkou. Překulil se na nohy a vypadal líp než za poslední
týden.
Teprve v tu chvíli jsem si vzpomněla, že mám další zbraň.
Upustila jsem Zeeho nůž, tasila SIG a čekala, až se od sebe vlci
oddělí, abych mohla bezpečně vystřelit. Uvědomila jsem si, že
rudé zvíře je větší a štíhlejší, než je obvyklé, jako by bylo
chováno pro běh, ne pro boj.
"Pokud to půjde, chci, aby zůstal naživu," řekl Adam, ale
nepokusil se mi zbraň vzít.
"Tenhle musí zemřít," řekla jsem, protože jsem poznala jeho
pach. To on uhodil Jesse.
Adam neměl čas cokoli namítnout, protože šedivý vlk získal
navrch a já třikrát zmáčkla spoušť. Nebyla to sice
čtyřiačtyřicítka, ale i devítka dokáže napáchat velké škody, když
zasáhne temeno ze vzdálenosti menší než čtyři metry.
Adam něco říkal. Viděla jsem, jak pohybuje rty, ale v uších
mi po výstřelu hučelo, jako bych stála v příboji. Jednou z
nevýhod dobrého sluchu jsou citlivé uši. S tím si ale vlkodlaci
díky rychlým hojivým schopnostem nemusí dělat starosti.
Asi si uvědomil, že ho neslyším, protože poklepal na moji
zbraň a povytáhl obočí, jako by mi kladl otázku. Pohlédla jsem
na zhrouceného vlkodlaka, pak na Jesse. Adam se zadíval
stejným směrem a na tváři se mu usadil chladný, tvrdý výraz.
Natáhl ruku a já mu podala SIG.
Přikročil k vlkodlakům a už vůbec nekulhal. Sáhl dolů,
popadl šedého vlka jednou rukou a odhodil ho stranou. Rudý vlk
se přetočil na nohy, zůstal ale stát se sklopenou hlavou a vypadal
251
omámeně. Adam vzal jeho čenich do ruky, zvedl ho a prohlédl.
Spokojen s tím, že je nezraněný, se otočil k poraženému soupeři
a vyprázdnil do něj zásobník.
Viděla jsem, jak Adam luskl prsty, rudý vlk se otřásl, jako by
právě vylezl z bazénu, a posadil se Adamovi k noze jako dobře
cvičený pes. Jesse sebrala dýku, zasunula ji zpátky do pochvy a
Shawn se pomalu postavil. Vrazil do zbraně nový zásobník a
položil mi ruku na zlomenou paži.
Asi jsem vydala nějaký zvuk, když jsem ale přišla k sobě,
klečela jsem s hlavou skloněnou a vzadu na krku mi ležela velká,
teplá ruka. Obklopovala mě Adamova silná, exotická vůně a
dávala mi sílu bojovat s nevolností. Nemyslím si, že jsem úplně
ztratila vědomí, ale bylo to o vlásek.
Zvedla jsem hlavu a rudý vlk mi strčil čenich do obličeje a
olízl mi dlouhým jazykem tvář, než mu Adam uštědřil lehký
pohlavek. S Adamovou pomocí jsem vstala, ale stát už jsem
zůstala sama.
Podala jsem Adamovi nový zásobník. Nabil pistoli a zazubil
se, protože jsem zásobník vytáhla z podprsenky. Asi je dobře, že
jsem byla pořád trochu nahluchlá a neslyšela jeho poznámku.
Zastrčil mi SIG do pouzdra, sklonil se, sebral ze země revolver a
podal mi ho. Potom se otočil k Shawnovi, ale ten nad jeho
starostmi jen mávl rukou.
Zamířili jsme ke dveřím a vlkodlak po boku mi byl větší
útěchou než nabitá zbraň v ruce. Nešlo o to, že by byl
efektivnější než čtyřiačtyřicítka, ale jeho přítomnost znamenala,
že smečka je poblíž. Stačilo, abychom se k ní připojili, a budeme
v bezpečí.
Pohlédla jsem na Adama. Vypadal zdravě, jako by nikdy
nebyl zraněný. Slyšela jsem o tom, že alfa dokáže čerpat sílu ze
smečky. Ale nevěděla jsem, proč to fungovalo zrovna tady, a ne
ve Warrenově domě.
Shawn vyšel ze dveří jako první a rudý vlk mu byl v patách.
Nastala noc a narůstající měsíc stál vysoko na nebi. Adam
podržel mně a Jesse dveře, pak vyšel ven mezi zaparkovaná auta,
jako by vcházel do vlastního obýváku.
252
Napřed jsem nikoho neviděla, ale pak se zpoza auta vynořil
stín, potom další a další. Smečka se mlčky shlukla okolo Adama.
Většina byla ve vlčí podobě, jen Warren s Darrylem přišli jako
lidé. Měli na sobě tmavé oblečení a byli ozbrojení.
Warren se podíval na rudého vlka, našeho zachránce,
povytáhl obočí, ale neprolomil ticho. Prohlédl si Adama a dotkl
se modřiny na Jessině tváři.
"Warrene." Adam promluvil tichým hlasem, který se skoro
nerozléhal. "Mohl bys prosím odvézt moji dceru a Mercedes do
bezpečí?"
Jindy bych se s Adamem hádala. Koneckonců, kdo tu
zachránil koho? Ale v paži mi bolestivě tepalo a na jeden den už
jsem měla zabíjení až až. Jedinou pozitivní věcí bylo, že mi
přestalo zvonit v uších. Ať to tu Adam a jeho lidé dokončí, já
byla připravena vrátit se domů.
"Nechci tě tu nechat," řekla Jesse a pevně chytila otce za
vypůjčené triko.
"Vezmu ji k sobě domů," řekl Warren a chlácholivě se na
Jesse usmál. "Můžeš se u mě zastavit cestou a vyzvednout ji."
Tišeji dodal: "Zůstanu s tebou, dokud nepřijde. Budeš se mnou v
bezpečí."
"Tak jo." Jesse krátce, trhaně kývla. Asi jí došlo, že ji otec
posílá pryč, aby se mohl vypořádat s lidmi, kteří ji unesli.
"Ale nemám auto," řekl Warren Adamovi. "Běželi jsme skoro
deset kilometrů vzdušnou čarou, abychom se sem dostali."
"Shawne?" řekla jsem a snažila se, aby můj hlas zněl stejně
tiše jako hlasy ostatních. "Říkal jste, že je tu někde starý truck,
který se dá snadno zkratovat. Když mi povíte, kde ho najdeme,
udělám to, aby nás odsud mohl Warren odvézt."
"Na opačné straně skladiště, stranou od ostatních vozů," řekl.
Vykročila jsem sama, ale Warren s Jesse se ke mně vzápětí
přidali. Truck byl jediným autem na opačné straně skladu. Přímo
ve středu kruhu bledého světla, které vrhalo venkovní osvětlení
skladiště, stál chevrolet ze šedesátého devátého, tmavé, třpytivé
barvy. Někdo bude velmi nešťastný, až zjistí, že jeho hračka
zmizela, pokud ovšem přežije Adamův vztek.
253
Ale to nebyl můj problém. Mým problémem bylo zkratovat
auto se zlomenou pravou rukou. Tiskla jsem si ji k boku, ale to
už brzy nebude stačit. Bolest se neustále zhoršovala a mě začala
zmáhat mdloba.
"Víš, jak zkratovat zapalování?" zeptala jsem se Warrena s
nadějí, když jsme se k trucku blížili.
"Obávám se, že ne."
"Co ty, Jesse?"
Vzhlédla. "Co?"
"Víš, jak zkratovat zapalování?" zeptala jsem se znovu a ona
zavrtěla hlavou. Čišel z ní strach a já si vzpomněla, jak se držela
otce.
"Ten strážce dneska v noci," řekla jsem.
Zmateně na mě pohlédla, pak zrudla a nahrbila ramena.
"Už nikdy nebude nikoho obtěžovat."
"Byl to ten mrtvý vlkodlak?" Nedokázala jsem rozluštit její
výraz. "Proto jsi ho zabila?" Najednou se zamračila. "Tak proto
do něho táta vystřílel celý zásobník. Jak to věděl? Byl v
bezvědomí a tys mu nic neřekla."
"Nemusela jsem," odpověděla jsem a pokusila se vysvětlit
okamžik dokonalého porozumění, kdy jediné gesto řeklo
Adamovi vše, co potřeboval vědět. "Asi to viděl v mém obličeji."
Obrátila jsem se k Warrenovi a podala mu čtyřiačtyřicítku, abych
se podívala, co můžu udělat s truckem.
Nastartovat zkratem mi trvalo déle, než kdybych použila
klíčky, a nešikovná pozice, kterou jsem musela zaujmout, abych
sundala kryt z volantu a dostala se k drátům, způsobila, že jsem
se praštila do zraněné ruky. Motor ale nakonec zařval – byl
mnohem silnější než původní, který ve voze býval – a já si
uvědomila, že se mi konečně plně vrátil sluch.
"Nikdy jsem tě neslyšela klít," řekla Jesse a její hlas už zněl
trochu lépe. "Aspoň ne takhle."
"Slova moci. Bez nich by byli mechanici celého světa
ztraceni." Warrenův tón byl lehký, ale ruce něžné, když mi
pomáhal ven z kabiny. Vrátil mi zbraň, a když mi skoro vypadla
z ruky, sebral mi ji a zajistil, teprve pak mi ji znovu podal.
254
Otevřel dveře na straně spolujezdce, pomohl Jesse dovnitř a
mně podal ruku. Udělala jsem krok k němu, pak něco upoutalo
moji pozornost.
Napřed jsem si myslela, že to byl zvuk, ale jen proto, že jsem
byla vyčerpaná. Šlo totiž o magii. Ne vlčí ani faeskou.
V tu chvíli jsem si vzpomněla na Elizavetu.
Řekla jsem si, že o ní Samuel ví. Přesto jsem nemohla jen tak
odejít. Žádný z vlkodlaků její magii nevycítí, dokud nebude příliš
pozdě, a Samuel možná netuší, jak je důležité, aby se Adam
dozvěděl, že s Gerrym pracuje Elizaveta.
Elizaveta Arkaděvna Višněvecká není jen tak nějaká
čarodějka. Je nejmocnější čarodějka na pacifickém severozápadě.
Musela jsem Adama varovat.
"Vezmi Jesse k sobě domů," řekla jsem. "Nakrm ji, přinuť ji
vypít litry pomerančového džusu a zabal ji do přikrývek. Já
musím zůstat."
"Proč?"
"Protože pokud Bran vystoupí s vlky na veřejnost, Adamova
čarodějka na telefonu ztratí hlavní zdroj příjmu."
"Elizaveta?"
Ozval se výstřel, vzápětí druhý a třetí.
"Dostaň odsud Jesse, já musím varovat Adama. Elizaveta je
tu a pracuje na nějakém kouzle."
Chmurně na mě pohlédl. "Jak vypnu motor?"
"Prostě odděl dráty."
Na opačné straně skladiště se střílelo, čtyři výstřely. Znělo to,
jako by přicházely od domu.
"Buď opatrný," řekla jsem mu. Políbil mě na čelo, aniž by se
dotkl mého ubohého potlučeného těla, a naskočil do kabiny.
Dívala jsem se, jak couvá, zapíná světlomety a odjíždí. Jesse
byla v bezpečí.
Vždycky jsem dokázala vycítit magii všeho druhu, vlkodlaka,
čarodějky i fae. Vím, že je to neobvyklé. Když se o tom dozvěděl
Charles, poradil mi, abych si to nechala pro sebe – a ve světle
toho, jak na mě zareagovali upíři, bylo na jeho radě asi víc, než
jsem tušila.
255
Podle Stefanových slov jsem víceméně imunní vůči magii
upírů, ale nejsem takový hlupák, abych automaticky
předpokládala, že totéž platí i pro skutečné čáry. Netušila jsem,
co provedu, až čarodějku najdu, ale rozhodla jsem se udělat
napřed jednu nemožnou věc, teprve pak se zabývat druhou.
Otočila jsem se pomalu v kruhu a vyhledala směr. Pulsování
magie se mi přelévalo přes obličej jako teplý vítr. Udělala jsem
dva kroky k ní... a kouzlo se rozplynulo. Věděla jsem jen to, že
Elizaveta je někde tady, přede mnou. Nejlepší, co jsem mohla
udělat, bylo najít Adama a varovat ho, a tak jsem zamířila zpátky
ke skladišti.
Situace se po mém odchodu změnila. U Adamovy nohy stále
seděl rudý vlk, měl u sebe ale jen hrstku vlkodlaků. Shawn,
Davidovi vnuci a několik lidí, které jsem neznala, drželi na
mušce skupinu mužů ležících na zemi s roztaženýma rukama a
nohama.
Když jsem se blížila, objevili se David s Darrylem a hodili na
zem dalšího muže.
"To jsou všichni lidi, seržo," řekl David. "V domě jsme
nechali několik mrtvol. Ale vlci se rozprchli a Gerryho stopu
jsem nenašel, ani když jsem se vrátil tam, kde jsem ho viděl
naposledy. Jeho pach prostě vyprchal."
"Adame," řekla jsem.
Otočil se ke mně a rudý vlk se najednou vymrštil do vzduchu.
V tutéž chvíli se ozval výstřel. Nebyl nijak zvlášť hlasitý, znělo
to jako malý kalibr.
"K zemi!" vyštěkl David a padl na zem. Jeho muži přidřepli,
ale nespustili oči z vězňů.
Adam se nepřikrčil. Místo toho zavřel oči a zvedl tvář k nebi.
Na okamžik jsem přemýšlela, co to dělá, pak jsem si uvědomila,
že mu tvář ozařuje měsíc. Byl téměř přesně v půli a stál nám
přímo nad hlavou.
Darryl v podřepu přiběhl k Adamovi. Zastavil se vedle
padlého vlka a vytrhl z něj šipku.
"Ben je v pořádku," řekl Darryl, zvedl zbraň a očima zkoumal
tmu okolo.
256
Ben je rudý vlk. Ben, psychopatický zabiják z Londýna, nás
zachránil. Zachránil dvakrát Adama.
Další výstřel. Adam mávl rukou a šipka mu neškodně spadla
k nohám. Oči měl stále zavřené.
"Seržo, Mercy," syčel David. "K zemi!"
Uvědomila jsem si, že stále stojím a nakláním se k Adamovi,
který volal na pomoc měsíc. Chystala jsem se Davida
poslechnout, vtom ale Adam zaklonil hlavu a zavyl. Z lidského
hrdla se mu linula vlčí píseň.
Strašidelný zvuk se chvíli rozléhal, potom se rozhostilo ticho.
Ale ne prázdné ticho, spíše smrtící klid před lovem. Když znovu
zavyl, odpověděli mu všichni vlkodlaci na doslech.
Cítila jsem, jak se i mně dere z hrdla píseň, ale stejně jako
moji divocí bratři jsem i já věděla, že není radno zpívat s vlky.
Když Adam zavyl potřetí, Darryl s Davidem odhodili zbraně
a začali se měnit. Volání měsíce se neslo stromy a já cítila, jak
polapilo i ostatní vlkodlaky a přinutilo je převzít vlčí podobu.
Slyšela jsem, jak ti, kdo s proměnou bojují, křičí agonií. Ti, kdo
se jí nebránili, sténali.
Adam stál v měsíčním svitu, který se náhle zdál jasnější než
dřív. Otevřel oči a pohlédl na měsíc. Tentokrát promluvil.
"Pojďte," řekl.
Nepronesl rozkaz hlasitě, nesl se ale stejně jako vlčí píseň a
rozléhal se opuštěnými stromy silou hromového dunění, mocný a
nevyhnutelný. A vlci přišli.
Po jednom a po dvojicích. Někteří radostně přihopkali, jiní se
vlekli s ocasy mezi nohama. Někteří se nacházeli stále uprostřed
proměny a jejich nepřirozeně protažená těla se hrbila.
Dveře skladiště se s bouchnutím otevřely, ven se vypotácel
muž a rukou se držel za hruď. Byl to strážce, kterého Shawn
postřelil. Byl příliš slabý, než aby se proměnil, ale přesto
odpověděl na Adamovo volání.
Ani já nebyla imunní. Udělala jsem krok vpřed. Nedívala
jsem se ale, kam šlapu, a zakopla jsem o větev. Neupadla jsem,
ale trhla jsem zlomenou paží a bolest mi pročistila hlavu jako
257
závan čpavku. Utřela jsem si slzící oči zápěstím a ucítila
nezaměnitelný poryv magie.
Bez ohledu na Adamovu magii a bolavou paži jsem se
rozběhla, protože nočním vzduchem se šířila smrtící magie a
nesla Adamovo jméno.
Neztrácela jsem čas hledáním čarodějky, kouzlo už bylo v
pohybu. Mohla jsem se mu jen vrhnout do cesty, stejně jako Ben
skočil do cesty uspávací šipce.
Netuším, proč se to povedlo. Někdo mi později řekl, že
nemělo. Jakmile kouzlo dostane jméno, podobá se spíše řízené
střele než laserovému paprsku. Mělo mě minout a trefit Adama.
Ale zasáhlo mě, otřelo se o mě jako záplava peří a já se začala
chvět a lapat po dechu. Pak se kouzlo zastavilo, jako by bylo
žhavým železem a já magnetem, a vrátilo se zpátky ke mně. Byla
to smrtící magie a šeptala: Adam Hauptman.
Poznala jsem ten hlas. Nepatřil Elizavetě, ale muži. K
nepřátelům se přece jen nepřidala Elizaveta, nýbrž její vnuk
Robert.
Pod tíhou Robertova hlasu a Adamova jména, které jsem
přijala, abych magii zastavila, se mi podlomila kolena. Plíce mě
pálily, jako bych dýchala oheň, a já věděla, že kouzlo nezadržím
dlouho.
"Same," zašeptala jsem. Jako bych ho vyvolala, stál najednou
přede mnou. Očekávala jsem, že bude ve vlčí podobě jako
ostatní, ale nebyl.
Vzal moji horkou tvář do dlaní. "Co se děje, Mercy?"
"Čaroděj," řekla jsem. V očích se mu objevilo poznání.
"Kde je?"
Vydechla jsem. "Robert. Je to Robert."
"Kde?" zeptal se znovu.
Chtěla jsem říct, že nevím, zvedla jsem ale paži a ukázala na
střechu domu. "Tam."
Samuel zmizel.
Jako by mé gesto něco způsobilo, tok magie se zpětinásobil.
Zhroutila jsem se a přitiskla tvář k chladivé hlíně v naději, že tak
258
zabráním ohni ve svém nitru, aby mi spálil kůži. Zavřela jsem oči
a v duchu viděla Roberta dřepět na střeše.
Už nebyl pohledný, tvář se mu zkroutila námahou a na kůži
mu naskákaly rudé skvrny.
"Mercedes." Vydechl a dal kouzlu mé jméno. Cítila jsem, jak
se magie změnila, jako když ohař přičichne k jinému kapesníku.
"Mercedes Thompsonová."
Mercedes, šeptalo kouzlo spokojeně. Dal smrti moje jméno.
Zaječela jsem, protože mě sevřela agonie tak příšerná, že
bolest zlomené ruky v porovnání s ní bledla. Ale i ve spalujícím
žáru jsem slyšela píseň. Poznala jsem, že Robertovo zaříkání má
rytmus, začala jsem se do něj kolébat a tiše si broukat melodii.
Hudba mi naplnila plíce a pak i hlavu, na okamžik utlumila oheň
a já čekala.
Potom magii zastavil Samuel.
Asi jsem na okamžik omdlela, protože když jsem se probrala,
držel mě Samuel v náruči.
"Jsou tady všichni až na jednoho," řekl.
"Ano." V Adamově hlase stále zaznívala moc měsíce.
Vzepřela jsem se a Samuel mě zvednul. Musela jsem se o něj
sice opřít, ale stála jsem na nohách. Samuel, Adam a já jsme jako
jediní stáli.
Nemohlo jich tu být tolik, jak se zdálo. Smečka
columbijského poříčí není tak velká a Gerryho smečka byla
mnohem menší, všichni ale leželi na zemi jako sfingy a čekali na
Adamovy rozkazy.
"Dva vlci samotáři, starší a dominantnější, se dali na útěk,
když jsi poprvé zavolal," řekl Samuel. "Ostatní odpověděli. Jsou
teď tvoji. Už zbývá jen Gerry."
"Nepřijde," řekl Adam. "Ale ani neodejde, o to se postarám.
Není vlk samotář. Patří marokovi."
"Dovolíš mi, abych ti pomohl?"
Měsíc ozářil Adamovy oči, a přestože byl stále v lidské
podobě, oči měl vlčí. Cítila jsem jeho reakci na Samuelovu
otázku. Čekající vlci začali tiše vrčet, protože ji také cítili. Vlci
jsou teritoriální tvorové.
259
Adam si protáhl krk a já slyšela zapraskání. "Ocenil bych to,"
řekl mírně.
Samuel natáhl ruku a Adam mu ji stiskl. Znovu se napřímil a
zvedl tvář k měsíci. "Gerry Wallaci z marokovy smečky, volám
tě, abys předstoupil před své žalobce."
Musel být velmi blízko, protože netrvalo dlouho a objevil se.
Zůstal v lidské podobě stejně jako Samuel. Na okraji smečky
zaváhal.
"Gerry, starý příteli," řekl Samuel. "Je čas. Pojď sem."
Laskavý tón neskryl moc slov přede mnou ani před Gerrym.
Padl na všechny čtyři a s hlavou sklopenou se submisivně plazil
mezi vlky, kteří leželi naprosto bez hnutí. Nevzpíral se.
Když se k nám přiblížil, zastavil se. Myslela jsem, že bude
rozzlobený. Já bych byla, kdyby mě někdo k něčemu donutil
proti mé vůli. Anebo bych byla vyděšená. Ale na druhou stranu
nejsem vlkodlak. Zachytila jsem jen jednu emoci, a to odevzdání.
Prohrál, a věděl to.
Adam si dřepl a položil Gerrymu ruku na rameno.
"Proč?"
"Kvůli otci," řekl Gerry. Tvář měl klidnou a hlas snový,
měsíc ho měl pevně ve své moci. "Umíral. Říkali, že má
rakovinu. Mluvil jsem a mluvil. Prosil a žadonil. Prosím, tatínku,
být vlkem je úžasné. Myslím, že už měl mých proseb prostě dost,
proto souhlasil. Udělal to Bran, protože já nemohl. A napřed bylo
všechno dokonalé. Rakovina zmizela, zase se uzdravil."
"Slyšel jsem," řekl Adam. "Nemůže kontrolovat svého vlka."
"Nechce." Bylo strašidelné slyšet Gerryho klidný hlas, když
se mu po tváři kutálely slzy. "Nechce. Byl vegetarián a najednou
toužil po syrovém mase. Snažil se narovnat ptákovi křídlo a pták
z táty zemřel hrůzou. Bran říká, že být vlkodlakem láme otci
srdce. Nemůže – nechce – přijmout, co je, protože nechce být
predátor. Nechce být jako já."
Adam se zamračil. "Myslel jsem, že chceš Branovi zabránit
odhalit vlky veřejnosti."
260
Gerry si utřel obličej. "Bran říkal, že kdyby otec nebyl tak
dominantní, nedokázal by vlkovi odolat. Ale čím víc se brání,
tím míň se má pod kontrolou. Skoro zabil moji sestru."
"Gerry." Samuelův hlas byl pevný. "Co to má společného s
Adamem?"
Gerry zvedl hlavu. Nedokázal pohlédnout do očí ani
Samuelovi, ani Adamovi, a tak se obrátil ke mně. "V boji vlk a
člověk splynou," řekl. "Stačí jednou. Jednou jedinkrát a otec
splyne s vlkem."
"Nechtěls, aby Adam bojoval s Branem," vyhrkla jsem. "Že
ne, Gerry? Proto sis nedělal starosti s tím, kolik stříbra do něj
tvoji muži napumpují. Chtěls ho zabít, že?"
Pohlédl na mě očima svého otce a řekl: "Adam musel zemřít."
"Nevadí ti, že se Bran rozhodl vystoupit s vlkodlaky na
veřejnost, že ne?" zeptal se Samuel.
Gerry se usmál. "Usiloval jsem o to už od chvíle, kdy to
udělali fae. Ale potřeboval jsem pro svůj plán peníze a existuje
spousta vlků, kteří nechtějí být středem zájmu. A rádi za to
zaplatí."
Najednou bylo všechno jasné. A Samuel měl pravdu. Gerry
není hloupý, je přímo brilantní.
"Koupil jsi mladé vlkodlaky od Lea v Chicagu, prováděl jsi
experimenty s drogami, zaútočil jsi na Adamův dům. To všechno
mělo dva cíle," řekla jsem. "Přesvědčit Brana, že za vším stojíš
ty, a tvému otci naopak dokázat, že jsi nevinný."
Kývl.
"Adam musel zemřít," řekla jsem a tápala vpřed. "Ale nemohl
jsi ho zabít. Proto jsi ho zdrogovaného vydal na milost
vlkodlakům. Proto jsi se držel od skladiště dál, doufal jsi, že do
něj tvoji muži napumpují tolik stříbra, že ho zabijí."
"Ano. Musel zemřít, ale ne mojí rukou. Musel jsem být
schopen pohlédnout otci do očí a odpřísáhnout, že jsem Adama
nezabil."
Začala jsem se chvět. Byla mi zima a paže, která do té chvíle
překvapivě skoro nebolela, se znovu začala ozývat. "Nechtěl jsi,
261
aby s Branem bojoval Adam, ale tvůj otec. Spočítal sis, že
jakmile Bran zjistí, co provádíš, zajde za tvým otcem."
"Otec mi volal dnes odpoledne," řekl Gerry. "Bran se ho
zeptal na uspávací prostředek a řekl mu, že mohu stát za útoky na
Adama. Otec ví, že chci, aby se vlkodlaci přestali skrývat. Ví, co
si myslím o pokusech na zvířatech a o způsobu, jakým někteří
alfové zneužívají mladé vlky. Ví, že bych Adama nikdy nezabil."
"Kdyby Adam zemřel, můj otec by se tě nevydal jen tak zabít,
oznámil by své úmysly tvé rodině," řekl Samuel.
Gerry se zasmál. "To si nemyslím. Jsem přesvědčen, že Bran
by se tady objevil a potrestal mě za mé zločiny. Doufal jsem, že
to udělá. Zabil jsem příliš mnoho nevinných. Ale až by otci řekl,
co jsem provedl, táta by mu nikdy neuvěřil."
"Kdyby byl Carter přesvědčen, že tě marok popravil za něco,
co jsi neudělal, vyzval by ho na souboj." Samuelův hlas zněl
téměř obdivně. "A otec by nemohl odmítnout."
"Co kdyby si Bran napřed s doktorem Wallacem promluvil?"
zeptala jsem se.
"Nezáleželo by na tom," prohlásil Gerry jistě. "Otec by s
Branem bojoval, ať už proto, aby mě ochránil, nebo aby mě
pomstil. Už předtím, než se stal vlkodlakem, byl marokův muž.
Váží si ho a věří mu. Branova zrada, a táta by Branův čin za
zradu považoval, by si vyžádala jedinou odpověď. Jen Bran mohl
otce, vlka a muže, sjednotit proti sobě. Táta ho má rád. Pokud by
se spolu s vlkem postavil Branovi v boji, udělali by to jako jedna
bytost. Bran mi řekl, že stačí, aby to udělal jednou, a bude v
bezpečí."
"Kdyby doktor Wallace Brana vyzval, Bran by ho zabil,"
namítl Adam.
"Čarodějky jsou drahé," zašeptal Gerry. "Ale existuje spousta
vlkodlaků, kteří si přejí zůstat skryti. Dali mi spoustu peněz,
abych jim pomohl udržet jejich tajemství."
"Zaplatil jsi Robertovi, Elizavetině vnukovi. Zajistil by tvému
otci vítězství." Myslela jsem si, že to Robert dělá pro peníze.
Jenom jsem netušila, že je dostává přímo.
262
"Hledali by drogy," řekl Gerry. "Ale jen čaroděj dokáže
vycítit magii jiného čaroděje."
"Já taky," řekla jsem. "O Roberta už jsme se postarali. Pokud
tvůj otec Brana vyzve, nebude to Bran, kdo zemře."
Poklesla mu ramena. "Pak tě žádám o laskavost, Samueli.
Mohl bys Brana požádat, ať se postará o to, aby se otec o ničem
nedozvěděl? Nechci mu způsobit další bolest."
"Máš ještě další otázky?" zeptal se Samuel Adama.
Adam zavrtěl hlavou a postavil se. "Je dneska v noci tvůj,
nebo můj?"
"Můj," řekl Samuel a postoupil vpřed.
Gerry vzhlédl k měsíci nad hlavou. "Prosím," řekl. "Ať je to
rychlé."
Samuel prohrábl Gerrymu vlasy. Byl to něžný, laskavý dotyk.
Ústa měl stažená žalem. Stejně jako se submisivní vlk sklání
před autoritou, instinktem dominantního je chránit.
Pohnul se tak rychle, že Gerry nemohl vědět, co se děje.
Rukama léčitele bleskurychle zlomil Gerrymu vaz.
Podala jsem Adamovi zbraň, abych si uvolnila ruku. Pak jsem
vytáhla Zeeho dýku a podala ji Samuelovi.
"Není stříbrná," řekla jsem, "ale bude stačit."
Přihlížela jsem, jak se Samuel postaral o to, že Gerry zůstane
mrtvý. Nebylo to příjemné, ale nezbytné. Nemínila jsem znevážit
tento okamžik tím, že se odvrátím.
"Jakmile se dostanu k telefonu, zavolám Branovi," řekl a utřel
si dýku o nohavici. "Postará se, aby se doktor Wallace nikdy
nedozvěděl, co se stalo jeho synovi."
O několik hodin později se Bran a Carter Wallace vydali do
lesa. Bran říkal, že se jim zmrzlý sníh bořil pod tlapami a třpytil
se v měsíčním svitu. Přeběhli po zamrzlém jezeře a překvapili
spící srnku, která mávla bílým ocáskem a zmizela v křoví.
Hvězdy prý tak daleko od města jiskřily na nebi jako zlatý prach.
263
Krátce předtím, než východní obzor prozářily první bledé
paprsky úsvitu, se vlk, který býval Carterem Wallacem, stočil do
klubíčka vedle svého alfy, usnul a už se nikdy neprobudil.
Samuel Roberta nezabil, a tak jsme ho předali jeho babičce.
Nepovažoval to za lepší osud. Elizaveta Arkaděvna z něj neměla
vůbec radost. Nebyla jsem si jistá, jestli ji zlobí to, že zradil
Adama, nebo že se nechal chytit.
Samuel se rozhodl zůstat nějaký čas v Tri-Cities. Většinu
volného času tráví vyplňováním papírů, aby získal lékařskou
licenci pro stát Washington. Než se tak stane, pracuje u stejné
pumpy jako Warren – a docela se mu to líbí.
Bran samozřejmě nepředhodil vlky světu a neponechal je
jejich osudu. Není jedním ze Šedých pánů, kteří přinutili
vystoupit na veřejnost i ty, kdo nechtěli. A tak se většina
vlkodlaků stále skrývá, i když Bran našel dokonalou osobu k
jejich reprezentaci.
Nemůžete zapnout televizi nebo otevřít noviny a nevidět
obrázek muže, který pronikl do teroristického tábora, aby
zachránil uneseného misionáře a jeho rodinu.
Misionář a jeho manželka už byli mrtví, ale jejich tři děti
přežily. Záchranu zachytila barevná fotografie, která se dostala
na obálku mnoha časopisů. Je na ní David Christiansen a v náruči
drží nejmladší dítě – blonďaté batole, kterému mužské prsty
zanechaly na porcelánové kůži ošklivé modřiny. Děvčátko mu
tiskne tvář k rameni a on na ně hledí s takovou něhou, až mi to
vhání slzy do očí. Ale nejlepší částí obrázku je chlapec s bledou,
umazanou tváří stojící vedle něj. Když jsem fotku viděla poprvé,
myslela jsem si, že vypadá otupěle, jako by to, co zažil, bylo
prostě příliš tíživé, ale pak jsem si všimla, že drží Davida za ruku
a tiskne mu ji tak pevně, až mu na prstech zbělely klouby.