Měsíční píseň - 13
21. září 2015 | 16.37 |
13.
Po rozhovoru s Branem jsem neměla náladu pracovat dál na
broukovi, proto jsem zavřela dílnu a zamířila domů. Bran si
myslel, že na mé teorii něco je, což je sice hezké, ale
neuvolnilo to napětí v mých útrobách, které mi říkalo, že už mi
měl někdo zavolat. Čich mi prozradil, že Adam Jesse v prázdném
domě v Západním Richlandu nenašel, ale neřekl mi, kam se
vydali potom.
Zastavila jsem se na verandě, protože jsem znovu ucítila
zápach smrti. Došlo mi, že mě Elizaveta Arkaděvna asi trestá za
to, že jsem jí neřekla, co se děje. Budu muset verandu sama
vyčistit, jinak mi bude dalších několik měsíců připomínat
Macovu smrt pokaždé, když se vrátím domů.
Otevřela jsem dveře a stále jsem myslela na Maca, proto jsem
si až příliš pozdě uvědomila, co ještě se mi snažily smysly
napovědět. Stačila jsem se sklonit, takže mi muž za dveřmi
212
nestačil nasadit kravatu, ale přesto mě pevně chytil za hlavu a
krk.
Zprudka jsem se v jeho sevření otočila, až jsem k němu stála
tváří, a všechnu sílu jsem vložila do krátkého, ostrého úderu do
nervového centra svalu na stehně. Zaklel, uvolnil stisk, já se mu
vysmekla a pustila se do skutečného boje.
Můj styl karate, shi sei kai kan, byl vytvořen pro vojáky, kteří
museli bojovat s několika protivníky najednou, což bylo dobře,
protože na mě v obýváku čekali tři muži. Jeden byl vlkodlak v
lidské podobě. Neměla jsem čas přemýšlet, jen reagovat.
Podařilo se mi zasadit několik dobrých úderů, ale rychle jsem
poznala, že ti muži studovali násilí mnohem déle než já.
V tu samou chvíli, kdy jsem si uvědomila, že pořád stojím a
bojuji jen proto, že moji protivníci dělají, co mohou, aby mi
neublížili, mě vlkodlak jednou a tvrdě udeřil do bránice. Zalapala
jsem po dechu a on se mnou mrštil o podlahu a zalehl mě.
"Zlomila mi můj zasr..."
"Jsou tu dámy," pokáral ho muž. Držel mě v neúprosném
sevření, které ale bylo zároveň tak něžné, jako když matka drží
dítě. V hlase mu zazníval stejně líný přízvuk, jaký se někdy ozve
v Adamově. "Žádné klení."
"Zlomila mi můj zatracený nos," prohlásil první hlas suše, ale
tlumeně – asi se držel za nos.
"Zahojí se." Vlkodlak ignoroval mé pokusy vysmeknout se.
"Ještě někdo je zraněný?"
"Kousla Johna-Juliana," ozval se znovu první muž.
"Nic to není. Jsem v pořádku." Odkašlal si. "Omlouvám se.
Nenapadlo mě, že by mohla mít výcvik. Nebyl jsem připravený."
"Propříště se z toho pouč, chlapče," řekl můj věznitel. Potom
se sklonil a hlasem tak mocným, až mi rozechvěl páteř, prohlásil:
"Promluvme si, dobře? Nechceme vám ublížit. Kdybyste se
nevzpírala, neměla byste ani modřiny. Kdybychom chtěli, mohli
jsme vám ublížit mnohem víc." Věděla jsem, že má pravdu,
neznamenalo to ale, že budeme přátelé.
213
"Co chcete?" zeptala jsem se tak klidně, jak jen to šlo, když
vezmeme v úvahu, že jsem ležela rozpláclá na podlaze pod cizím
vlkodlakem.
"Hodné děvče," pochválil, zatímco já hleděla na podlahu
mezi gaučem a koncem stolu asi půl metru od mé levé ruky, kam
zapadla Zeeho dýka, když jsem včera v noci usnula.
"Nejsme tady, abychom vám ublížili," řekl mi. "To je první
věc, kterou musíte vědět. Druhá je, že vlkodlaci, kteří sledovali
váš a seržův dům, byli odvoláni, takže vám nikdo nepomůže. A
třetí..." Zmlkl, sklonil hlavu a zhluboka se nadechl. "Jste
vlkodlak? Ne, nejste. Na to správně nevoníte. Myslel jsem, že je
to tou kočkou, nikdy jsem neměl kočku, ale to vy jste cítit srstí a
lovem."
"Dědo?"
"To je v pořádku," odpověděl vlkodlak, "neublíží mi. Co jste,
děvče?"
"Záleží na tom?" zeptala jsem se. Nazval Adama "seržou". Že
by "seržant"?
"Ne," řekl. Zvedl se ze mě a pustil mě. "Ani v nejmenším."
Překulila jsem se ke gauči, popadla dýku a shodila z ní
pochvu a opasek. Jeden z vetřelců se pohnul vpřed, ale vlkodlak
zvedl ruku a muž se zastavil.
Ustupovala jsem, dokud jsem s dýkou v ruce a zády ke stěně
nedřepěla na opěradle gauče.
Vlkodlak měl tak tmavou pleť, že se leskla spíše modře a
fialově než hnědě. Klečel na podlaze, kam se stáhl, když mě
pustil. Na sobě měl volné khaki kalhoty a světle modrou košili.
Na další pokyn se muži stáhli ještě dál a poskytli mi tolik
prostoru, kolik jen mohli. Stejně jako vlkodlak měli tmavou pleť.
Barva kůže, stavba těla a to, že ho jeden nazval "dědou", mě
přivedlo k závěru, že jsou příbuzní.
"Jste Adamův kamarád z armády," řekla jsem vlkodlakovi a
snažila se, aby můj hlas zněl uvolněně, jako kdybych si myslela,
že by mohl být na mojí straně, jako kdybych nevěděla, že je
zapletený do průšvihu v Adamově domě. "Ten, kterého
proměnili spolu s ním."
214
"Ano, madam," řekl. "David Christiansen. Tihle muži patří ke
mně. Moji vnuci Connor a John-Julian." Kývli, když je
představoval. John-Julian si mnul rameno, do kterého jsem mu
zabořila zuby, a Connor si jednou rukou přidržoval pod nosem
chuchvalec papírových kapesníků, v druhé držel moji krabici s
kleenexy.
"Mercedes Thompsonová," řekla jsem. "Co chcete?"
David Christiansen si sedl na podlahu a učinil se tak
zranitelným, jak jen jako vlkodlak mohl.
"No, madam," řekl. "Dostali jsme se tak trochu do prekérní
situace a doufali jsme, že byste nám mohla pomoct. Pokud víte,
kdo jsem, pak asi víte i to, že jsem od proměny z vlastní vůle vlk
samotář."
"Ano," řekla jsem.
"Nikdy jsem nedokončil střední školu a armáda byla všechno,
co jsem znal. Když mě starý kámoš rekrutoval do žoldácké tlupy,
šel jsem rád. Nakonec mě unavilo přijímat rozkazy a vytvořil
jsem si vlastní jednotku." Usmál se na mě. "Když odešli z
armády moji vnuci a připojili se k nám, rozhodl jsem se, že už
nechci bojovat za jiné lidi jejich války. Specializujeme se na
záchranu unesených. Obchodníků, humanitárních pracovníků,
misionářů a tak dále. Zachraňujeme je z rukou teroristů."
Začínaly mě bolet nohy, proto jsem se na opěradlo gauče
posadila. "Co to má společného se mnou?"
"Na tohle nejsme zrovna pyšní," přiznal vlkodlak.
"Ocitli jsme se na nesprávné straně," vysvětlil muž jménem
John-Julian.
"Přišel za vámi Gerry Wallace," zašeptala jsem, jako by
hlasitý zvuk mohl narušit moje náhlé prozření. Davidova zmínka
o životě vlka samotáře byla posledním kouskem skládačky. Vlci
samotáři a doktor Wallace znamenali, že Gerry je prostředník při
jednání s vlky beze smečky. "Řekl vám, že Bran zamýšlí odhalit
vlkodlaky světu." Není divu, že Gerry byl tak zaměstnaný a
neměl čas trávit čas s otcem.
"Správně, madam," přitakal David a zamračil se na mě.
"Nejste vlkodlak, to bych odpřísáhl, tak jak to, že toho víte tolik
215
o..." Zmlkl a na tváři se mu objevil výraz náhlého pochopení.
"Kojot. Vy jste to děvče, co se mění v kojota, to, které vychoval
marok."
"Trefa," řekla jsem. "Takže Gerry vám řekl o Branově
rozhodnutí vystoupit s vlkodlaky na veřejnost?"
"Bran předhodí vlky lidem, stejně jako to udělali Šedí páni s
fae," prohlásil Connor se zkrvaveným nosem. Moje zvláštnost
zjevně nebyla tak důležitá jako jeho rozhořčení nad Branovým
rozhodnutím. "Má svoje lidi chránit. Někdo ho musel vyzvat
dřív, než to udělá."
"Takže jste navrhli Adama?"
"Ne, madam." Davidův hlas zněl jemně, ale vsadila bych se,
že kdyby byl ve vlčí podobě, tiskl by si uši k lebce. "To Gerry.
Chtěl, abych za ním zašel a promluvil si s ním jako přítel s
přítelem."
"Bran není jako Šedí páni. Nikdy by vlky neopustil. Asi vás
nenapadlo prostě zvednout sluchátko, zavolat Adamovi a
promluvit si s ním. Nebo třeba i s Branem," nadhodila jsem.
"Právě jsme se vrátili z mise," řekl David. "Měli jsme čas.
Některé věci je lépe udělat osobně."
"Jako únos?" zeptala jsem se suše.
"Ten nebyl součástí plánu," prohlásil Connor nažhaveně.
"Opravdu?" zamumlal David. "Přemýšlel jsem o tom. Celá
věc se vyhrotila příliš snadno, čtyři Gerryho vlci zemřeli.
Nemůžu si pomoct a musím se ptát, jestli to tak nenaplánoval."
"Tři jeho vlci," řekla jsem. "Mac byl náš."
David se usmál, ale spíše očima než ústy. "Ano, madam. Tři
jeho vlci a jeden Adamův."
"Proč by chtěl zabít vlastní vlky?" zeptal se Connor.
"Museli bychom si prohlídnout mrtvé." David vypadal
zamyšleně. "Zajímalo by mě, jestli byli dominantní. Žádného z
nich jsem neznal – až na Karu. Jí by se začalo brzy zajídat
přijímat rozkazy od Gerryho. A ten chlapec, Mac, ho zradil, když
šel k Adamovi pro pomoc."
"Mluvíš o Gerrym, jako by byl psychopat," namítl JohnJulian. "Nepřipadá mi šílený."
216
"Je vlkodlak," řekl David. "Vnímáme hierarchii citlivěji než
lidé. Pokud si chtěl udržet kontrolu, musel se zbavit
dominantnějších vlků – a taky těch, kdo zradili smečku."
Pohlédla jsem na Davida. "Neznám Gerryho dobře, ale pokud
mám hádat, jste i vy dominantnější než on."
David se ušklíbl. "Mám své lidi. Nechci Gerryho smečku a on
to ví líp než kdokoli jiný. Sledoval mě roky."
"Takže považoval za bezpečné povolat vás na pomoc," řekla
jsem opatrně. "Věděl, že se nevzepřete jeho velení."
"Gerry řekl dědovi, že Adam nechce vyzvat Brana na souboj,
ale možná by poslechl starého přítele," řekl John-Julian mírně.
"Nabídl, že nás sem dopraví letadlem, a tak jsme souhlasili. Brzy
jsme ale pochopili, že se tu děje víc, než tušíme."
"Poptal jsem se kolem," ujal se David slova. "Zavolal jsem
pár přátelům a zjistil jsem, že Bran se opravdu chystá alfům na
prosincové schůzce oznámit, že vystoupí na veřejnost. A tak
jsme si přišli promluvit s Adamem. Nemyslel jsem si, že něco
zmůžeme. Adam má maroka příliš rád, než aby ho vyzval na
souboj."
"Ale všechno bylo trochu jinak, než nám řekli," řekl Connor.
"Nevěděli jsme, že Gerry dává dohromady armádu žoldáků a
vlkodlaků."
"Armádu?" řekla jsem.
"Malou armádu. Dva nebo tři vlkodlaky, jako byla Kara, kteří
nemohli najít vlastní smečku," vysvětlil John-Julian. "A skupinu
žoldáků, samotáře, kterým prý nabídl, že z nich udělá
vlkodlaky."
"Měl jsem to zarazit ve chvíli, kdy ten hlupák vyzbrojil
skupinu vyděšených idiotů uspávacími pistolemi." David zavrtěl
hlavou. "Možná kdybych tušil, že Gerry vynalezl něco, co může
ublížit vlkodlakovi... No, od té chvíle šlo všechno do háje."
"Adam říkal, že Maca střelili, sotva otevřel dveře," řekla
jsem.
"Gerry je tak vyplašil řečmi o tom, jak je Adam nebezpečný,
že vystřelili, aniž by se podívali, kdo to je." V hlase Johna-217
Juliana zaznívala stopa lítosti. Měla jsem pocit, že lituje spíše
neúspěšné akce než Macovy smrti.
"Znali jste Maca?" zeptala jsem se a zadívala se na Zeeho
čepel, protože jsem nechtěla, aby věděli, jak jsem rozzlobená.
Ale David jako vlkodlak to samozřejmě věděl.
"Ne, neznali," řekl David. "Přiletěli jsme v pondělí
odpoledne." Zkoumavě na mě pohlédl. "Byli jsme u toho, když
se jeden z Gerryho lidských žoldáků vrátil celý vyděšený."
"Tvrdil, že někdo zabil jeho partnera," řekl John-Julian a taky
na mě pohlédl. "Démon."
"Žádný démon." Pokrčila jsem rameny. "K zabití
nevycvičeného mladého vlkodlaka není zapotřebí démona."
Spolkla jsem vztek. Nemohli za to, že Maca neznali. Pohlédla
jsem na ně a zaváhala. Možná mohli.
Chtěla jsem jim věřit. Zčásti proto, že jejich historka zněla
pravdivě, i když jsem je neznala dost dobře na to, abych si tím
mohla být jistá. Zčásti kvůli tomu, jak zněl Adamův hlas, když
vyprávěl o Davidu Christiansenovi.
"Povím vám něco o Macovi, o chlapci, který mi zemřel na
verandě," řekla jsem a vyprávěla jim o jeho proměně, o
chicagském alfovi, který ho prodal Gerrymu, a o drogových
experimentech.
"My viděli jen uspávací pistole," řekl John-Julian pomalu.
"Ale toho mladého vlka zabily dva výstřely, na Adama jsme
museli použít pět, než byl dostatečně omámený na to, abychom
ho mohli spoutat."
"Stříbro vyřadí náš metabolismus a DMSO přenese drogu
rychleji do krve?" zeptal se David. "Znamená to, že někdo by
klidně mohl vyměnit ketamin za něco jiného?"
"Nejsem doktor," řekla jsem. "Ale asi by to mohlo fungovat i
s něčím jiným."
"Možná to napadlo i Gerryho a zkoušel to," řekl David. "Se
skutečnou smečkou by to nefungovalo, ale u zvrácených vlků
samotářů a u mladých vlků stvořených ze žoldáků, kteří taky
pracovali sami? Nikdo by necítil potřebu je chránit."
218
Příroda tímto způsobem vyvažovala vlkovu dominanci. Vlci
mají silnou potřebu následovat ty, kdo jsou dominantnější, ale
stejně silný je i instinkt dominantních vlků chránit slabší.
"Všichni vlci samotáři nejsou zvrhlíci," protestoval Connor.
David se usmál. "Děkuji. Ale vlkodlaci potřebují smečku.
Stranou je drží jen něco silnějšího. Někteří jsou jako já, nenávidí
to, co jsou, natolik, že nedokáží žít ve smečce. Ale většina jsou
vyvrhelové, které smečka odmítla přijmout."
Jeho úsměv se stal bezútěšným. "Já smečku mám, Connore.
Prostě to nejsou vlkodlaci." Pohlédl na mě. "Zbytek týmu jsem
nechal u Gerryho, aby dohlédl na situaci. Je nás šest. Malá
smečka, ale mně stačí. Většina vlků, která žije dlouhodobě mimo
smečku, se trochu pomátne. Se žoldáky je to podobné. Žoldák,
který pracuje sám, to obvykle dělá proto, že s ním ostatní
odmítají spolupracovat, protože je idiot nebo šílenec – a idioti
umírají hodně rychle."
"Na podobného vlkodlaka bych narazit nechtěla," řekla jsem.
Zazvonil mi telefon. "Promiňte." Hrábla jsem do kapsy pro
mobil, který zázračně přežil bez úhony
"Šťastný Den díkůvzdání, Mercy!"
"Šťastný Den díkůvzdání, mami," řekla jsem. "Můžu ti
zavolat zpátky? Zrovna teď mám napilno."
"Tvá sestra nám právě oznámila, že je zasnoubená..."
pokračovala matka a naprosto mě ignorovala. A tak jsem
poslouchala, jak tlachá o mých sourozencích a nevlastním otci,
zatímco v mém obýváku seděli tři žoldáci a zírali na mě.
"Mami," řekla jsem, když zpomalila. "Mami, mám tu
společnost."
"Ach, dobře!" prohlásila. "Bála jsem se, že budeš o
Díkůvzdání sama. Je to Warren a ten jeho milý mladý muž?
Doufám, že si ho udrží. Vzpomínáš si na toho posledního? Byl to
fešák, to jo, ale inteligentní rozhovor s ním člověk vést nemohl,
to tedy ne."
"Ne, mami," řekla jsem. "Tohle jsou noví přátelé. Ale musím
jít, jinak si budou myslet, že je ignoruju."
O několik minut později jsem jemně zavěsila.
219
"Zapomněl jsem, že je dneska Díkůvzdání," řekl David, ale
nedokázala jsem říct, jestli mu to vadí, nebo ne.
"Přemýšlel jsem o těch drogových experimentech," řekl
Connor. "Většina lidí, která plánuje vraždu vůdce, se chce dostat
na jeho místo."
"Mluvíme o vlkodlacích," upozornil ho dědeček. "Ne o
lidech. Gerry by se nikdy nemohl stát marokem. Ach ano, je
dominantní, ale pochybuji, že by byl dost silný na to, aby se stal
alfou jedné smečky, natož všech. A ví to."
"Ale líbí se mu to?" zeptal se Connor. "Sledoval jsi ho mezi
jeho vlky? Všiml sis, že žoldáci, které ještě neproměnil, vykazují
známky dominantního chování? Říká jim, že si nemůže dovolit
riskovat, že je ztratí, ale myslím, že je prostě opatrný. Nelíbí se
mu, když vydáváš rozkazy jeho vlkům a oni poslouchají."
"Nemůže změnit, co je," řekl David, ale neznělo to, jako by
nesouhlasil.
"To ne. Ale teď má pod kontrolou Adama, že? Se správnou
kombinací drog a s Adamovou dcerou pod zámkem by mohl
Adama kontrolovat."
David naklonil hlavu na stranu, pak jí zavrtěl. "To by
nefungovalo. Ne na dlouho. Alfa raději zahyne, než aby se
podřídil. Porazí drogy, nebo zemře."
Tím jsem si nebyla tak jistá. Myslím, že nikdo přesně
nevěděl, jak drogový koktejl funguje – dokonce ani Gerry, který
experimentoval s mladými vlky a žádný nebyl tak silný jako
Adam.
"Nezáleží na tom, co si myslíme my. Mohl by si Gerry
myslet, že mu to vyjde?" zeptal se John-Julian.
Z nějakého důvodu pohlédli na mě, ale já jen pokrčila
rameny. "Neznám ho. Netrávil čas se smečkou, protože kvůli
práci hodně cestoval." Zaváhala jsem. "Bran by na jeho místo
nedosadil nikoho hloupého."
David kývl. "Dříve jsem Gerryho taky nepovažoval za
hlupáka. Ale to krveprolití mě přimělo změnit názor."
220
"Podívejte," řekla jsem. "Ráda se s vámi o něm budu bavit,
ale proč mi napřed nepovíte, co tu vlastně chcete? Co chcete ode
mě?"
"Branův plán se mi pořád nelíbí," zabručel David. "Vůbec ne.
Ale to, co vyvádí Gerry, se mi líbí ještě míň."
"Požádal nás, abychom nechali tělo toho chlapce na vašem
prahu," vysvětlil John-Julian. "Tvrdil, že potřebujete varovat,
abyste nestrkala nos do vlčích záležitostí. Setkali jsme se s ním
na jeho základně a zjistili, že unesl Adamovu dceru a nechal tři
své vlky zemřít."
"Spolubojovníci se neopouští," prohlásil Connor.
"A nevinní se neunáší," řekl mi John-Julian. Znělo to jako
motto.
David se pousmál. "A i když jsem přesvědčen, že někdo musí
Brana zastavit, jen hlupák si může myslet, že dokáže Adama
přinutit udělat něco proti jeho vůli. Nechal bych Gerryho, ať to
zjistí sám, ale jde tu o naši čest. Neubližujeme nevinným. Proto
dneska v noci Adama a jeho dceru osvobodíme."
"Mají Adama?" Nijak mě to nepřekvapilo. Co jiného by
smečce zabránilo zvedat celý den telefon? Dokonce se mi trochu
ulevilo, protože mě napadl tucet jiných, hrozivějších možností.
V tu chvíli se otevřely vstupní dveře. Zaskočilo mě to,
protože jsem venku na verandě nikoho necítila. Dovnitř vešel
Samuel. Byl zpátky v lidské podobě a na sobě měl jen džíny. Byl
dokonce bosý a trochu kulhal, když ke mně přistoupil. "Mají
Adama," potvrdil.
Já ho možná neslyšela ani necítila, ale David nevypadal
překvapeně. Drobným gestem svým mužům přikázal zůstat na
místě, ale já si všimla, jak ztuhli a připravili se zareagovat.
"Davide Christiansene, představuji vám doktora Samuela
Cornicka," řekla jsem. "Samueli, tohle je David, Adamův starý
kamarád z armády. Je tu, protože chce dostat Adama s Jesse
ven."
"Slyšel jsem," řekl Samuel a posadil se na gauč u mých
nohou.
"Co se ti stalo?" zeptala jsem se.
221
"Na té adrese jsme našli jen několik stop, nic určitého.
Dlouho jsme to tam pročesávali, ale pak si Darryl uvědomil, že
Adam i jeho vůz zmizeli. Kdosi ho viděl s mobilem v ruce a ten
u sebe neměl, když jsme odjížděli od Warrena. Několik vlků si
všimlo, že auto odjíždí, ale nikoho nenapadlo zeptat se, co Adam
dělá."
"Okamžíček," řekla jsem, protože jsem začínala mít velmi
nepříjemný pocit. "Okamžíček. Upíři adresu určitě zkontrolovali
– Bran říká, že nikdo není paranoidnější než upír. Určitě si
ověřili, že vlci jsou tam, kde mají být, nemyslíš? I kdyby jen
proto, aby se ujistili, že to jsou skutečně vlci. Pak se ale objeví
půlka smečky a nemůže najít dost stop na to, aby je zavedly k
nepříteli?" Pohlédla jsem na Davida. "A když jsem objevila na
verandě Macovo tělo, nikoho jsem necítila, dokonce ani vás."
Nahrbila jsem ramena. "Jak to, že mi to nedošlo? Není do toho
zapletený jen Gerry, že?" Samuel ztuhl a já si uvědomila, že to
nevěděl. "Gerry Wallace spolupracuje s čarodějkou."
Existuje spousta čarodějek, které dokáží sterilizovat tělo do té
míry, že na něm neobjeví nic nejen nejlepší nos, ale dokonce ani
nejlépe vybavený a trénovaný tým forenzních techniků. Ale
Elizaveta Arkaděvna je jedna z mála čarodějek, které by
dokázaly odstranit jen pach Davida a jeho mužů a ponechat
pachy Adamova domu.
"Spolupracuje s ním ruský čaroděj," řekl David.
"Pokud vlčí smečky vystoupí na veřejnost, přijdou čarodějky
o kšeft," řekla jsem. "Za utajení se dobře platí a čarodějky z toho
těží. Nejsem si ani jistá, jestli tím porušuje smlouvu, když Gerry
plánuje udělat z Adama maroka."
"Cože?" Samuelův hlas zněl tak tiše, až jsem znervóznila.
"Gerry nechce, aby se vlci odhalili světu," vysvětlila jsem.
"Rozhodl se, že Adam je jediný, kdo tomu může zabránit, a to
tak, že zabije Brana."
Zvedl ruku a chladně se zadíval na ostatní muže. "Myslím, že
by mi pan Christiansen měl říct, o co tu podle něj jde." Aby
Samuel mohl zjistit, jestli lže, nebo ne. Byl jeden z vlků, kteří to
dokáží.
222
David to věděl, poznala jsem to podle jeho úsměvu. "Gerry
Wallace mi řekl, že se Bran rozhodl předhodit vlky lidem
napospas. Požádal mě, abych s Adamem promluvil a přesvědčil
ho, aby se tomu vzepřel."
"Zpochybnil by tak marokovo vůdcovství," objasnil Samuel.
"Ano. Proto mě sem s chlapci přivezl. Překvapilo mě, jakou
metodu zvolil. Já bych s sebou na schůzku s alfou v jeho domě
ozbrojené muže nevzal, ale nemohl jsem se Gerrymu vzepřít,
protože by to znamenalo souboj, po kterém bych se musel
ujmout jeho vlků a ubožejší tlupu jsem ještě neviděl. Věděl jsem,
že se Adam umí bránit, proto jsem souhlasil."
David pokrčil rameny "Tady se slečnou Thompsonovou jsme
ale dospěli k názoru, že Gerry od počátku plánoval prolít krev,
protože vlci, kteří zemřeli, mu mohli způsobit problémy. Řekl
bych, že mu celou dobu šlo o vydírání, a ne o obyčejný
rozhovor."
Samuel kývl. "Zná Adama. Nikdy by otce nevyzval, i kdyby s
Branovým plánem nesouhlasil. Nechce být marok."
"Moc dobře ho asi nezná, když si myslí, že ho ovládne tím,
když bude vyhrožovat jeho dceři," namítl David.
"Myslím, že se mýlíte," řekla jsem. "Adam by udělal cokoli,
aby Jesse zachránil."
"Zní to, jako byste byli všichni přesvědčeni, že Adam dokáže
otce zabít."
Zvážila jsem to. "Gerry tomu věří. Možná plánuje udělat
něco, čím by pojistil Branovu smrt. Pořád si myslí, že je jediný,
kdo ví o ochromujících drogách."
Samuel zavrčel a já ho poplácala po hlavě. Na opěradle se
nesedělo tak dobře jako na gauči, ale líbilo se mi sedět výš než
vlkodlaci. Samuel mě vzal za ruku, položil si ji na rameno a držel
ji tam.
"Tak proč jste tady?" zeptal se Davida. "Nemohli jste najít
Adamovu smečku?"
"Nehledal jsem smečku," řekl David. "Gerry Adama úplně
zdrogoval. Zašel jsem za ním, abych si s ním promluvil, a on
málem přerval řetězy. Podle toho, co říkal, si myslí, že má ve
223
smečce zrádce, a já tuším, že má pravdu. Tak ho asi zajali. Ale
drogy ještě zhoršují jeho paranoiu. Dostat ho do bezpečí i s jeho
lidským dítětem, k tomu budeme potřebovat pomoc.
Mně nevěří, a nerad to říkám, ale má dobrý důvod." Pohlédl
na Samuela. "Vám asi taky neuvěří, jste muž a on tam má
dceru." Obrátil se zpátky ke mně. "Ale vy máte jeho pach po celé
dodávce a on má váš obrázek v ložnici."
Samuel na mě ostře pohlédl. "V ložnici?"
Pro mě to byla taky novina. Teď jsem si ale dělala starosti o
Adama a Jesse, ne o fotku.
"Dobrá," řekla jsem. "Kde ho drží?"
Samuelovi nevadilo, že David celou akci naplánuje, trval ale
na dvou věcech. Za prvé aby povolali smečku, i když souhlasil,
že jen jako zálohu a že počká ve vzdálenosti několika minut od
cíle. Jen Darryl bude až do poslední chvíle vědět, co se
doopravdy děje.
A také trval na tom, že zavolá otci a poví mu všechno, co
víme.
"Adam s ním bojovat nebude," řekl Samuel Davidovi, když
ten celý ztuhl. "Sice se mu nelíbí, že vlkodlaci vystoupí na
veřejnost, ale chápe otcovy důvody." Povzdychl si. "Podívejte,
nikdo z nás z toho není zrovna nadšený, dokonce ani sám marok.
Ale několik vlků otci oznámilo, že je jedna z vládních agentur
vydírá a nutí ke spolupráci."
Přes Davidovu tvář přelétl nějaký výraz tak rychle, že jsem ho
nedokázala rozluštit, ale Samuel kývl. "Napadlo mě, jestli
neoslovili i vás. Ostatní patřili k armádě. Stalo se z nás veřejné
tajemství, a to není bezpečné. Popravdě jsem překvapený, že
Bran dokázal tajit naši existenci tak dlouho. Myslel jsem, že
jakmile veřejnost přijme fae, odhalí nás všechny."
"Nechtěli o nás vědět," řekla jsem. "Většina lidí miluje svůj
malý bezpečný svět."
"Co udělá váš otec dědovi?" zeptal se Connor.
224
Samuel povytáhl obočí. "Podle mě neudělal nic špatného.
Nesložil přísahu ani Branovi, ani komukoli jinému. A nezradil
ani naše tajemství, právě naopak."
Znovu mi zazvonil mobil. Byl to Bran. Někdy dokáže být
dost strašidelný. "Mercedes, nech mě promluvit se synem."
Pohlédla jsem na Samuela a řekla: "Není tu. Jak jsem říkala,
od včerejší noci se mi neozval."
"Dost her," řekl Bran. "Dej telefon Samuelovi."
S pozvednutým obočím jsem pohlédla na Davida
Christiansena a jeho muže, podala telefon Samuelovi a
poslouchala, jak vysvětluje situaci. Bran pravděpodobně poznal,
že lžu, když jsem mu řekla, že tu Samuel není. Možná. Ale
David, který slyšel obě strany hovoru, bude nadosmrti
přesvědčený o tom, že marok věděl, že Samuel sedí vedle mě.
Skryla jsem zadostiučinění. Čím mocnější Bran vlkům
připadá, tím je ve větším bezpečí.