Měsíční píseň - 12
17. září 2015 | 20.36 |
12.
" Smečka je na cestě," řekla jsem Samuelovi, když jsme
pomalu projížděli kolem Warrenova domu, abychom se
podívali, jaká je situace. "Nevím, kolik si pamatuješ z
toho, co se dělo během proměny, ale volal Warren a žádal o
pomoc. Adam spal a on ho nemohl vzbudit..." Samuel byl v
bezpečí, takže jsem si mohla dělat starosti o Adama. "Je to
normální?"
Samuel kývl a mě zalila vlna úlevy. Odkašlala jsem si a
pokračovala: "Smečce nemůžeme věřit, takže Warren asi udělá,
co bude v jeho silách, aby jí zabránil se k němu dostat, což by
bylo v pořádku, kdyby Adamovým zástupcem nebyl Darryl."
Znamenalo to souboj.
Samuel mi kdysi řekl, že se vlkodlaci navzdory fyzickým
výhodám, které získají, dožijí v průměru jen asi deseti let. Na
statistice se částečně podílí vlci jako můj starý přítel doktor
194
Wallace, kteří musí být zlikvidováni během prvního roku. Ale
většina vlkodlaků zemře v soubojích o dominanci s jiným
vlkodlaky.
Nechtěla jsem, aby Warren, a dokonce ani Darryl dnes v noci
zemřeli, byla by to totiž moje vina. Kdyby mi intuice nebo
paranoia nenakukala, že se smečkou není něco v pořádku,
Warren by se nikdy nepokusil Darrylovi zabránit dostat se k
Adamovi.
V Richlandu panovalo ticho, ale obě strany ulice ve
Warrenově bloku byly plné zaparkovaných aut. Poznala jsem
Darrylova mustanga ze šedesátého sedmého. Smečka už dorazila.
Zaparkovala jsem o blok dál a se Samuelem po boku jsem se
rozběhla zpátky.
Na verandě před Warrenovými dveřmi stála žena. Černočerné
vlasy měla stažené do culíku, který jí padal až do pasu. Když mě
spatřila, založila si svalnaté paže na hrudi a rozkročila se. Byla
učitelkou chemie na richlandské střední a Darrylovou družkou.
"Auriel," řekla jsem, vyšla nahoru po schodech a zastavila se
na verandě naproti ní.
Zamračila se na mě. "Řekla jsem mu, že bys Adamovi nikdy
neublížila, a on mi uvěřil. Řekla jsem mu, že bys nikdy
nepoškodila smečku. Máš nám co vysvětlovat."
Jako Darrylova družka zastávala Auriel ve smečce vysoké
postavení. Obvykle bych si s ní o celé věci promluvila zdvořile,
teď jsem se ale potřebovala dostat do Warrenova domu dřív, než
někdo dojde k úhoně.
"Dobře," řekla jsem. "Ale vysvětlím své jednání Darrylovi,
ne tobě a ne teď."
"Darryl má práci," odsekla. Už v minulosti jsem si všimla, že
učení teenagerů Auriel naučilo prohlédnout každou lež.
Znovu jsem otevřela ústa, abych něco namítla, ale ona mě
přerušila: "Udržujeme Ticho."
Vlci ovládají jen velmi málo tradiční magie. Občas se objeví
někdo s darem, jaký má Charles, ale povětšinou se vlkodlaci
dokáží jen proměnit a ovládají pár triků, které jim umožňují
zabránit odhalení. A mezi takové triky patří Ticho.
195
Rozhlédla jsem se a spatřila čtyři lidi (bezpochyby bych našla
i další, kdybych po nich pátrala), kteří stáli nevtíravě okolo
Warrenova domu, měli zavřené oči a pohybovali ústy, jak
odříkávali zaklínání, které mělo za úkol zastřít vše, co se dělo
uvnitř kruhu.
Cílem bylo zajistit, aby souboj v kruhu nerušil okolí. A to
znamenalo, že už začal. Smečka by nikdy dobrovolně neporušila
Ticho a nevpustila mě dovnitř.
"Souboj je zbytečný," naléhala jsem. "Naprosto zbytečný."
Vykulila oči. "Právě naopak, Mercy. Darryl je druhý ve
smečce a Warren se mu postavil. To nemůže zůstat bez
odpovědi. Můžeš si s ním promluvit, až potrestá viníka."
Pohlédla na Samuela a stáhla obočí. Úplně jiným hlasem
pronesla: "Kdo je to? V Adamově domě jsme našli mrtvé cizí
vlky."
"To je Samuel," řekla jsem netrpělivě a vykročila jsem. "Jdu
dovnitř."
Chystala se mi zastoupit cestu, když si ale všimla Samuelova
neobvyklého zbarvení, zaváhala. "Který Samuel?" zeptala se.
Dvakrát do roka se alfové schází s Branem v sídle jeho
společnosti v Coloradu. Občas s sebou vezmou druhé a třetí vlky
smečky, ale nikdy ne ženy. Zčásti to je z praktických důvodů.
Alfové se mimo své teritorium necítí příjemně a s jinými alfy
vycházejí dost špatně. S družkami po boku se neklid a teritoriální
chování mohou rychle zvrhnout v násilí.
To znamená, že Auriel se se Samuelem nikdy nesetkala, ale
slyšela o něm. Bílí vlci jménem Samuel nejsou běžní.
"Doktor Samuel Cornick," řekla jsem pevně. "Pusť nás
dovnitř. Mám informaci o lidech, kteří napadli Adama."
Byla jsem unavená a dělala si starosti o Warrena a Darryla,
jinak bych podobnou chybu neudělala. Myslím, že kromě
rozkazu v mém hlase nic jiného neslyšela.
Nebyla hloupá. Věděla, že nejsem Adamova družka, bez
ohledu na to, co před smečkou prohlásil. Nejsem vlkodlak,
nepatřím ke smečce, nejsem dominantnější než ona, a to
znamená, že nemohla uposlechnout a udržet si přitom postavení.
196
Odhodila veškerou zdrženlivost a zastoupila mi cestu. Byla
jsem mnohem vyšší než ona, ale ani jsem ji nezpomalila. Je
vlkodlak, a když mě chytila za ramena a strčila do mě,
zavrávorala jsem o tři nebo čtyři kroky zpátky.
"Nejsi tu paní," prohlásila hlasem, který ve třídě dozajista
fungoval.
Znovu se pokusila do mě strčit. Byla to chyba. Je mnohem
silnější než já, ale nemá žádné zkušenosti s bojem v lidské
podobě. Uhnula jsem do strany a nechala zapracovat setrvačnost.
Lehce jsem do ní šťouchla a shodila ji ze schodů. Ztratila
rovnováhu, takže nedokázala správně dopadnout, přistála na
chodníku a udeřila se hlavou o schod.
Nepočkala jsem, abych zjistila, jestli je v pořádku. Prostý pád
ze schodů vlkodlaka sotva zpomalí. Vlk, který stál nejblíž, se
pohnul, ale musel se zastavit, aby nenarušil kouzlo Ticha.
Dveře nebyly zamčené, a tak jsem je otevřela. Samuel se
prosmýkl okolo mě. Auriel vztekle zavrčela a já si radši pospíšila
za ním.
Po Warrenově obýváku byl rozházený nábytek a knihy, ale
Warren i Darryl byli stále v lidské podobě. To mi napovědělo, že
se oba snaží zabránit tomu, aby se ze souboje stal boj na život a
na smrt. Vlkodlaci byli i v lidské podobě sice silní, ale ani
zdaleka ne tak smrtící jako ve vlčí.
Warren popadl jednu ze židlí a přerazil ji Darrylovi o hlavu.
Zapraštění ztlumilo kouzlo, takže jsem sílu úderu mohla
odhadnout jen podle rozprsknutých třísek a spršky krve.
Pohybem tak rychlým, že jsem ho skoro nezachytila, povalil
Darryl Warrena na zem a popadl ho za krk.
Samuel k nim přiskočil, chňapl Darrylovi po zápěstí a rychle
odtančil z dosahu. Jeho zásah byl tak nečekaný – nikdo nás
neslyšel přicházet – že Darryl uvolnil sevření. Warren se mu
vytrhl a odplazil se stranou.
Díky tomu mohl Samuel zaujmout pozici mezi nimi. Warren
se zadýchaně opřel o stěnu a utřel si krev z očí. Darryl udělal dva
rychlé kroky vpřed, pak ale poznal Samuela a skoro upadl, jak se
ho snažil nedotknout. Na tváři se mu objevil naprostý úžas.
197
Jakmile jsem se ujistila, že Darryl ani Warren nebudou
pokračovat v souboji, poplácala jsem Samuela po rameni, abych
upoutala jeho pozornost. Pohlédl na mě a já si ukázala na ústa a
uši. Bylo naprosto nepravděpodobné, že by mě vlkodlaci venku
poslechli a ukončili zaklínání, a my si potřebovali promluvit.
Očekávala jsem, že Samuel vyjde ven, ale udělal něco jiného.
Jeho moc se prohnala domem silou ohnivé bouře, jako když
nějaký idiot otevře dveře a vpustí do místnosti, kde hodiny
doutnal oheň, kyslík. Naplnil dům svým pachem a mocí. Vzduch
praskal a jiskřil, až jsem měla pocit, že dýchám prskavky, se
kterými si děti hrají na čtvrtého července. Výbuch moci se přese
mě přelil takovou silou, až mě pálila kůže a já ztratila kontrolu
nad tělem. Bezmocně jsem klesla na kolena. Před očima mi
jiskřilo. Viděla jsem jen černé víry a ostré záblesky, proto jsem
složila hlavu na kolena a měla jsem co dělat, abych zůstala při
vědomí.
"Dost, Samueli," pronesl hlas, který, jak jsem vzdáleně
poznala, patřil Adamovi. "Nevím, o co se snažíš, ale myslím, že
už to pochopili."
Nechala jsem hlavu na kolenou. Adam byl tady a vše ostatní
mohlo počkat, dokud nepopadnu dech.
Na schodišti se ozvaly lehké, rychlé kroky, které jsem si
spojovala s Adamem. Zotavil se skutečně rychle. Zvedla jsem
hlavu příliš brzy a musela jsem ji zase sklopit. Adam mi položil
ruku na hlavu, pak ustoupil.
"Co to má znamenat?" zeptal se.
"Hledali jsme tě dva dny, Adame." Darrylův hlas zněl trochu
zkresleně. "Měli jsme jen vzkaz na záznamníku Elizavety
Arkaděvny, prý byl od Mercy, tvůj zničený dům a tři mrtvé
vlkodlaky, které nikdo nepoznával. Ty, Jesse a Mercy jste
zmizeli. Sledovali jsme tvůj dům, ale čirou náhodou jeden z nás
zahlédl Mercy v Kyleově autě. Zavolal jsem Warrenovi a on
nepřiznal, ale ani nepopřel, že jsi tady, a tak jsem svolal smečku
a přijeli jsme sem."
Znovu jsem vzhlédla a tentokrát se svět neroztočil. Darryl i
Warren klečeli na podlaze poblíž místa, kde předtím bojovali.
198
Pochopila jsem, proč Darryl tak špatně mluví – měl rozseknutý
ret, rána se ale rychle hojila.
"Nemohl jsem Darrylovi lhát," vysvětlil Warren. "Upadl jsi
do hojivého spánku a já tě nedokázal probudit. Nemohl jsem k
tobě pustit nikoho ze smečky, dokud jsi byl zranitelný."
Samuel se posadil vedle mě, olízl mi obličej a tiše zakňučel.
"Fuj," řekla jsem a odstrčila ho. "To je odporné. Nech toho,
Samueli. Copak tě Bran nenaučil slušnému chování?"
Úmyslně jsme odvedli pozornost, aby se každý mohl
rozhodnout, jak nastalou situaci vyřešit bez dalšího krveprolití.
"Warren se řídil mými rozkazy," řekl Adam pomalu.
"Chápu," řekl Darryl a z tváře si pečlivě odstranil jakýkoli
výraz.
"Nešlo o tebe." Adam mávl rukou ve výši hrudi. Jeho gesto
říkalo: Nebuď ublížený, nebylo v tom nic osobního.
"Tak o koho?"
"Nevíme," řekla jsem mu. "Ale něco mě znepokojilo."
"Pověz jim, co se tehdy v noci stalo," řekl Adam.
Poslechla jsem.
Když jsem jim řekla, že mě při pomyšlení, že bych měla
zavolat smečku, přepadl zlý pocit, překvapilo mě, že Darryl jen
pokýval hlavou a zeptal se: "Odkud věděli, kde Adam bydlí?
Nebo kdy schůzka skončí? Jak mohli vědět, že si v domě nedrží
celou armádu jako jiní alfové? Jesse není hloupá. Když uslyšela
výstřely, určitě nekřičela. Ale přesto věděli, že tam je."
Zamyslela jsem se. "Měli s sebou jen jednoho člověka. Poslali
ho za ní a on šel rovnou do jejího pokoje."
Darryl udělal rozmáchlé gesto. "Neříkám, že neexistuje jiné
vysvětlení než zrada uvnitř smečky, ale rozhodla ses správně."
Nemělo mě to potěšit, ale poplácání po zádech mi udělá
stejnou radost jako jakékoli jiné ženě.
"Pokračuj, Mercy," řekl Adam.
Pustila jsem se do dalšího vysvětlování co nejstručněji, což
znamenalo, že jsem vynechala všechny podrobnosti, do kterých
jim nic nebylo, jako třeba můj vztah se Samuelem.
199
Zatímco jsem mluvila, vešel dovnitř zbytek smečky a usadil
se na podlaze. Když to bylo nutné, odsunuli stranou rozbitý
nábytek. Neobjevila se celá smečka, ale bylo jich tu deset nebo
patnáct.
Auriel se posadila vedle Darryla a opřela se o něj kolenem.
Na čele měla ošklivou modřinu a mě napadlo, jestli se ke mně
bude i nadále chovat s chladnou zdvořilostí jako doposud, nebo
mě bude od této chvíle považovat za nepřítele jako ženy v
Branově smečce.
Warren si s Adamovou podporou právě upevnil místo ve
smečce – tedy alespoň z pohledu Darryla, jehož řeč těla ostatním
napověděla, že Warren není v nemilosti. Uvědomila jsem si, jak
si Darryl cení věrnosti, a náhle jsem si byla jistá, že on Adama
nezradil.
Tak kdo? Rozhlédla jsem se po tvářích okolo, některé jsem
znala, jiné ne. Ale Adam je dobrý alfa a kromě Darryla tu není
nikdo dostatečně dominantní, aby se mohl stát alfou.
Dostala jsem se k našemu rozhodnutí odvézt Adama k
Warrenovi a jako důvod jsem uvedla jen to, že jsme jeho dům
považovali za lepší skrýš než ten můj, pak jsem zmlkla, protože
Darryl se doslova chvěl potřebou klást otázky.
"Proč unesli Jesse?" zeptal se, jakmile jsem domluvila.
"Podle Warrena nikdo nežádal o výkupné," řekl Adam.
Někdy během vyprávění začal pochodovat sem a tam. Neviděla
jsem žádný náznak toho, že byl zraněný, ale tušila jsem, že to
trochu hraje. Alfa nikdy nepřizná slabost před smečkou.
"Přemýšlel jsem o tom, ale upřímně netuším proč. Jednoho z
vlků, kteří přišli ke mně domů, jsem kdysi znal – před třiceti lety.
Proměnili nás ve stejnou dobu. Jeho zkušenost byla... trýznivá,
protože se proměnil bez pomoci." Viděla jsem, jak sebou několik
vlků trhlo. "Možná mi to zazlívá, ale čekat s pomstou třicet let je
trochu dlouho, pokud to byl jediný důvod, proč Jesse unesli."
"Patří k nějaké smečce?" zeptala se Mary Jo vzadu v
místnosti. Mary Jo je hasička tady z Kennewicku. Je malá,
houževnatá a neustále si stěžuje, že musí předstírat, že je slabší
než její mužští kolegové. Mám ji ráda.
200
Adam zavrtěl hlavou. "David je z vlastní vůle vlk samotář.
Nemá vlkodlaky v lásce."
"Říkal jsi, že s sebou měli lidi a mladé vlky," ozval se
Warren.
Adam kývl, ale já pořád přemýšlela o vlku samotáři. Proč se
muž, který byl třicet let vlk samotář, přidal najednou ke smečce
mladých vlkodlaků? Proměnil je sám? Nebo jsou oběťmi stejně
jako Mac?
Samuel si položil čenich na mé koleno a já ho mimoděk
pohladila.
"Říkalas, že použili dusičnan stříbrný, DMSO a ketamin,"
řekla Auriel, učitelka chemie. "Znamená to, že pro ně pracuje
nějaký doktor? Nebo možná výrobce drog? Ketamin není tak
běžný jako metamfetamin nebo crack, ale i ten občas vidíme na
střední."
Napřímila jsem se. "Doktor nebo veterinář," řekla jsem.
Samuel vedle mě se napjal. Pohlédla jsem na něj. "Veterinář by
měl ke všem těm látkám přístup, že ano, Samueli?"
Samuel na mě zavrčel. Nelíbilo se mi, kam moje myšlenky
směřují.
"Kam tím míříš?" zeptal se Adam a hleděl na Samuela, i když
mluvil se mnou.
"Doktor Wallace," řekla jsem.
"Carter má problémy, protože nedokáže přijmout fakt, že je
vlkodlak, Mercy. Zdá se mu to příliš násilnické a raději zemře,
než aby byl tím, čím jsme. Chceš mi namluvit, že je zapletený do
něčeho, při čem jsou mladí vlci drženi v klecích a jsou na nich
prováděny experimenty? Slyšela jsi někdy, co si myslí o
pokusech na zvířatech v kosmetickém průmyslu?"
Na okamžik mě překvapilo, že toho Adam o doktoru
Wallacem tolik ví. Ale podle reakcí lidí v Aspen Creeku jsem
poznala, že tam Adam strávil nějaký čas. Asi dávalo smysl, že ví
o doktorových problémech. Ale podle mumlání okolo o nich
zbytek smečky neměl ani tušení.
Adam se přestal věnovat mně a vysvětlil ostatním, kdo doktor
Wallace je. Já tak mohla přemýšlet.
201
"Podívej," řekla jsem, když skončil. "Všechny ty chemikálie,
kterými tě napumpovali, jsou bez problémů přístupné, ale kdo by
věděl, jak je zkombinovat a proč? Kdo by chtěl ochromit
vlkodlaka? Doktor Wallace se může kdykoli přestat ovládat, já to
tento týden zažila na vlastní kůži. Dělá si starosti o svoji rodinu.
Možná tu drogu nevyvinul proto, aby unesl Jesse, ale proto, aby
ji v případě, že by ztratil kontrolu a na někoho zaútočil, mohli
použít na něj."
"Možná," řekl Adam pomalu. "Zítra zavolám Branovi a
požádám ho, aby se na to doktora Wallaceho zeptal. Branovi
nikdo lhát nemůže."
"Takže co mohou Jessiným únosem získat?" zeptal se Darryl.
"Peníze se v tuto chvíli zdají být směšným důvodem. Vypadá to,
že Adama přepadli proto, že je alfou Smečky columbijského
poříčí, a ne úspěšným obchodníkem."
"Souhlasím." Adam se zamračil. "Možná chce někdo získat
kontrolu nad smečkou. Není toho mnoho, co bych pro dceru
neudělal."
Kontrolu nad smečkou, nebo kontrolu nad Adamem?
uvažovala jsem. A je v tom rozdíl?
"Ať už jsou kdokoli a chtějí cokoli, před úsvitem bychom to
měli zjistit. Víme, kde se ukrývají," řekla jsem. Sáhla jsem do
kapsy džínů, vytáhla papír, který jsem dostala od upírů, a podala
ho Adamovi.
"Podle Zeeho informátorky zaplatili upírům skoro deset tisíc
dolarů, aby je nechali během jejich zdejšího pobytu na pokoji,"
řekla jsem Adamovi.
Adam sevřel papírek tak pevně, až mu zbělely prsty, a obočí
mu vystřelilo vzhůru. "Deset tisíc je příliš mnoho," řekl.
"Zajímalo by mě, proč to udělali."
Podíval se na papír, pak se rozhlédl po místnosti. "Darryle?
Warrene? Cítíte se dneska v noci na další dobrodružství?"
"Nemám nic zlomeného," řekl Darryl.
"Ani já už ne," přitakal Warren. "Jsem v pořádku."
"Samueli?"
Bílý vlk se na něj zazubil.
202
"Můžeme vzít moji dodávku," nabídla jsem.
"Děkuji," řekl Adam, "ale ty zůstaneš tady."
Vystrčila jsem bradu a on mě poplácal po tváři, blahosklonný
bastard. Zasmál se mému výrazu, ale ne, jako by se mi posmíval,
spíše jako by si něco užíval... Mě.
"Nejsi postradatelná, Mercedes, a nemáš na to, aby ses pletla
do války smeček." Domluvil, úsměv mu zmizel z tváře a rozhlédl
se po lidech v místnosti.
"Poslouchej, kámo," řekla jsem. "Já tenhle týden zabila dva
vlkodlaky stejně jako ty a s upíry jsem si taky nevedla špatně,
když jsem od nich získala tuhle adresu."
"Ty jsi dostala tu adresu od upírů?" zeptal se Adam
nebezpečně tichým hlasem.
"Nadutý bastard," bručela jsem, když jsem projížděla
prázdnými ulicemi Východního Kennewicku. "Nepatřím ke
smečce. Nemá právo mi říkat, co mám dělat a jak to dělat. Nemá
právo na mě ječet za to, že jsem mluvila s upíry. Není můj
opatrovník."
Nakonec jsem ale musela přiznat, že v bitvě se smečkou
vlkodlaků jim nijak nepomůžu. Warren slíbil, že mi zavolá, až
bude po všem.
Zívla jsem a uvědomila si, že jsem nespala už skoro dvacet
hodin. Předchozí noc jsem sebou házela na cizím motelovém
lůžku a zdálo se mi střídavě o tom, že Mac zemřel kvůli něčemu,
co jsem neudělala, a o osamělé Jesse křičící o pomoc.
Zabočila jsem na svoji příjezdovou cestu a ani jsem se
neobtěžovala zaparkovat na obvyklém místě, v bezpečí
přistavěné garáže. Ráno uklidím obaly od jídla a ponožky a
schovám auto. Zeeho dýka, kterou jsem se před odjezdem od
Warrena opásala, abych ji nezapomněla ve voze, se mi zapletla
do bezpečnostního pásu. Byla jsem tak vyčerpaná, že jsem měla
slzy na krajíčku, než jsem ji konečně vyprostila.
203
Anebo jsem možná brečela jako dítě, které vyberou jako
poslední do školního softballového týmu a řeknou mu, ať se
někam uklidí a neplete se ostatním při hře pod nohy.
Nezapomněla jsem si vzít z auta zbraně a peněženku. Začala
jsem stoupat nahoru po schodech a poznala jsem, že se Elizaveta
Arkaděvna ještě nedostala k tomu, aby mi vyčistila verandu.
Pořád jsem cítila Maca a výrazný pach smrti.
Ne, rozhodla jsem se a vycenila vztekle zuby, brečím proto,
že jsem se chtěla zúčastnit lovu. Tihle lidé se vetřeli na moje
území a ublížili lidem, které mám ráda. Bylo mojí povinností,
mým právem, potrestat je.
Jako bych něco zmohla proti smečce vlkodlaků. Ohnala jsem
se rukou po zábradlí a přerazila suché dřevo stejně snadno, jako
by leželo na cvičebních blocích v doju. Něco malého a hebkého
se mi otřelo o kotníky a vítalo mě hlasitým mňoukáním.
"Ahoj, Médeo," řekla jsem, utřela si oči a sehnula se. Zvedla
jsem ji ze země a strčila si ji pod volnou paži. Odemkla jsem
dveře a neobtěžovala se rozsvítit. Schovala jsem zbraně, mobil
jsem postavila do nabíječky vedle normálního telefonu, stulila se
na gauči do klubíčka společně s předoucí Médeou a usnula jsem
při čekání na Warrenův telefonát.
Probudilo mě slunce, svítilo mi totiž přímo do očí. Na chvíli
jsem si nedokázala vzpomenout, proč spím na gauči. Hodiny na
DVD přehrávači tvrdily, že je devět ráno, což znamenalo, že je
deset. Nikdy nepřestavuji hodiny při změně času.
Zkontrolovala jsem zprávy a mobil. Volal Zee a žádal mě,
abych se mu ozvala, ale to bylo vše. Zatelefonovala jsem mu a
nechala vzkaz na jeho záznamníku.
Pak jsem zavolala Adamovi domů, na mobil a na pager. Pak
jsem zkusila Warrenovo číslo. Vyhledala jsem Darrylovo číslo v
seznamu, vytočila ho a zapsala si všechna, která na mě vychrlil
jeho záznamník. Ale nezvedal ani mobil.
204
Po chvíli přemýšlení jsem zapnula televizi a naladila místní
kanál, nevysílali ale žádné naléhavé zprávy. Předchozí noc
nedošlo v Západním Richlandu k žádnému masakru. Možná ještě
nenašli těla.
Sebrala jsem mobil, nasedla do rabbita a zajela na adresu,
kterou mi dali upíři. Dala jsem sice papír Adamovi, ale
zapamatovala jsem si to. Dům byl úplně prázdný a na trávníku
před ním stála cedule NA PRODEJ. V okolí jsem zachytila slabý
pach smečky, ale nenašla jsem stopy po krvi ani po rvačce.
Pokud byla adresa falešná, kam se všichni poděli?
Zajela jsem do garáže, teprve pak jsem si vzpomněla, že je
Den díkůvzdání a nikdo dnes nepřiveze na spravení žádná auta.
Ale přesto to bylo lepší než sedět doma a přemýšlet o tom, co se
asi stalo. Otevřela jsem velká garážová vrata a pustila se do
rozdělané zakázky.
Pracovalo se mi těžko. Odložila jsem mobil, abych ho při
práci nerozbila, a pořád se mi zdálo, že ho slyším zvonit. Nikdo
nezavolal, dokonce ani matka.
Přiblížilo se neznámé auto, zastavilo před garáží a ven
vystoupila žena v červených teplácích a bílých teniskách.
Pohlédla na mě, kývla a rychlým krokem se ke mně vydala.
"Sylvie Sandovalová," řekla a napřáhla ruku.
"Raději mi teď rukou netřeste," řekla jsem s profesionálním
úsměvem. "Mercedes Thompsonová. Co pro vás mohu udělat?"
"Už jste udělala." Nechala ruku klesnout a kývla na auto,
starého buicka, který byl i přes rezavé skvrny a promáčknutý
přední blatník dokonale čistý. "Od chvíle, kdy ho pan
Adelbertsmiter opravil, šlape jako hodinky. Ráda bych prosím
věděla, kolik vám dlužím. Pan Adelbertsmiter naznačil, že byste
byla ochotná zvážit to, že u vás syn náklady odpracuje."
Našla jsem čistý hadr a začala si utírat z rukou nejhorší
olejové skvrny, abych o tom mohla popřemýšlet. Líbilo se mi, že
si zapamatovala Zeeho jméno. Nebylo právě snadné ho vyslovit,
obzvláště pak pro člověka, jehož rodilým jazykem je španělština.
205
"Musíte být Tonyho přítelkyně," řekla jsem. "Neměla jsem
ještě čas podívat se na účet, který Zee vystavil, ale chybí mi tu
pomocník. Ví váš syn něco o autech?"
"Umí vyměnit olej a pneumatiky," řekla. "Zbytek se naučí. Je
přičinlivý a bystrý."
Stejně jako Zee jsem obdivovala její přímé, odhodlané
jednání. Kývla jsem. "Dobrá. Proč ne? Ať váš syn přijde..."
Kdy? Netušila jsem, co budu v následujících několika dnech
dělat. "V pondělí po škole. Může náklady odpracovat, a pokud si
padneme do noty, práce mu zůstane. Přes týden po škole a v
sobotu celý den."
"Škola má přednost," řekla.
Kývla jsem. "S tím můžu žít. Uvidíme, jak to bude fungovat."
"Děkuji," řekla. "Bude tady."
Dívala jsem se, jak nasedá do auta, a napadlo mě, že Bran má
štěstí, že Sylvie není vlkodlak, jinak by měl problém zachovat si
postavení alfy.
Ztuhla jsem a zadívala se na své ruce. Včera v noci se někdo
zeptal, co únosci chtějí. Nepotřebují Adamovo místo ve smečce,
pokud mají vlastní smečku. Pokud chtějí peníze, musí existovat
snazší způsob, jak si je opatřit, než unést alfovu dceru. Takže je
na Adamovi něco zvláštního. U vlkodlaků je záležitostí
bezpečnosti vědět, jaké místo zastáváte ve smečce. V marokově
hierarchii to tak důležité není, stačí si pamatovat, že Bran stojí
nade všemi. Ale lidé podobné věci stejně sledují.
Jasně si vzpomínám, jak můj nevlastní otec dřepěl před mojí
židlí a na prstech vypočítával jména. Mohly mi být tak čtyři pět.
"První je Bran," říkal. "Druhý Charles a třetí Samuel. Čtvrtý je
Adam ze smečky v Los Alamos. Pátý Everett ze smečky v
Houstonu."
"Jednička je Bran," opakovala jsem nyní. "Dvojka Charles a
trojka Samuel, oba Branovi synové. Čtvrtý je Adam, který je teď
alfou Smečky columbijského poříčí."
To je jediná věc, která je na Adamovi skutečně zvláštní –
kromě Branových synů je nejbližší uchazeč o titul maroka.
206
Napřed jsem se snažila na to nemyslet. Kdybych chtěla, aby
Adam bojoval s Branem, rozhodně bych se ho k tomu nesnažila
přinutit tak, že bych mu unesla dceru. Ale možná to neudělali.
Posadila jsem se do brouka na sedadlo řidiče a stará koženka
pode mnou zapraskala. Co když si chtěli s Adamem jen
promluvit? Co když na něj nechtěli zaútočit? Zavřela jsem oči.
Předpokládejme, že za ním přišel někdo, kdo Adama dobře zná,
jako třeba starý kámoš z armády. Adam je hněvivý, dokonce
výbušný, když se ale uklidní, dá se přesvědčit k tomu, aby
naslouchal.
Nepřítel je vlkodlak, takže se Adama určitě bojí nebo je
přinejmenším opatrný. Tak hra o dominanci funguje. Setkat se s
alfou na jeho domácím území znamená ocitnout se v
nevýhodném postavení. Nemůžete s sebou vzít zbraň nabitou
stříbrnou municí, protože by to bylo považováno za vyhlášení
války – musel by Adama zabít, nebo sám zemřít. A co když má
nepřítel přístup k drogám, které by dokázaly zklidnit vlkodlaka?
K něčemu, co by Adamovi zabránilo ho zabít, kdyby jednání
nedopadla dobře?
Ale neskončí to podle plánu. Někdo zpanikaří a zastřelí
osobu, která otevře dveře – méně dominantní vlkodlaci by mohli
při pokusu o vniknutí do alfova domu zpanikařit. Střelí tu osobu
několikrát. Chyba, ale ne nenapravitelná.
Vzápětí ale zaútočí Adam. A tak střelí i Adama a spoutají ho,
aby ho přiměli poslouchat. Ale Mac zemře a Adam nemá na
pokec náladu. Začne trhat pouta, a tak ho napumpují drogami,
aby ho zastavili, v tu chvíli je už ale tak mimo, že se s ním nedá
mluvit.
Nepřátelé zpanikaří. Musí vymyslet nový plán. Jak by mohli
přimět Adama spolupracovat?
"Jesse je nahoře," řekla jsem, luskala rychle prsty a dávala si
věci dohromady.
Zajmou Jesse a přinutí Adama poslouchat. Když odmítne,
pohrozí, že ji zabijí.
Dávalo to stejný smysl jako cokoli jiného. Tak jak do toho
zapadají Mac a experimenty s drogami?
207
Vyškrábala jsem se z brouka a odběhla do kanceláře pro
zápisník. Neměla jsem důkazy, jen to, co mi napovídaly instinkty
– ale moje instinkty byly někdy dost dobré.
Na jednu stránku jsem napsala: Drogové experimenty / nákup
nových vlků? Na další pak: Proč nahradit Brana Adamem?
Opřela jsem se bokem o trojnožku a klepala perem o papír.
Kromě ochromující látky, která zabila Maca, jsme neměli žádné
fyzické důkazy jiných drog, ale Macovy zkušenosti napovídaly,
že skutečně existují. Po chvíli jsem si zapsala: Byly ketamin /
dusičnan stříbrný / DMSO jedinými drogami? Pak jsem přidala
jména lidí, kteří o nich mohli vědět: Samuel, doktor Wallace a po
delší odmlce Auriel, učitelka chemie. Povzdychla jsem si a
připustila, že to mohl být kdokoli. Pak jsem tvrdohlavě
zakroužkovala doktora Wallaceho.
Měl vědomosti i motiv vyrobit uspávací prostředek, který by
mu zabránil ublížit jeho milovaným. Přestala jsem si hrát s
perem. Opravdu?
Nebyl upíří Polibek podobně ochromující? Je možné, že na
submisivního vlkodlaka by působil jako na obyčejné zvíře, byl
by omámený a klidný. Stefan říkal, že jen u některých vlků se
vyskytnou problémy. Když se probral Samuel, bojoval, jeho vlk
byl připravený zaútočit, jako by byl uvězněný.
Vzpomněla jsem si na rozlomená pouta v Adamově domě.
Připsal svoji reakci na vrub Jessinu únosu, ale možná to nebylo
všechno. To však prozatím nebylo důležité.
Podívala jsem se na druhou stránku. Proč nahradit Brana
Adamem?
Přejela jsem prsty po slovech. Nebyla jsem si jistá, jestli je to
skutečný motiv, ale kvůli podobné věci by pachatelům nevadilo
zanechat po sobě pár těl. Nechali Adama žít, i když ho mohli
snadno zabít, takže od něj něco potřebovali.
Bran je marokem už skoro dvě stě let. Proč si někdo najednou
tak zoufale přeje to změnit?
Napsala jsem: Chtějí změnu?
Bran umí být pěkný bastard. Je vládce ve staromódním slova
smyslu, skutečný despota, ale zdálo se, že přesně to vlkodlaci
208
chtějí. Pod jeho vládou vlkodlaci v Severní Americe vzkvétali,
jak mocí, tak počtem, zatímco v Evropě upadali.
Ale byl by Adam jiný? No... ano, ale ne způsobem, který by
mohl někomu prospět. Adam by možná byl ještě větší despota.
Samuel říkal, že Bran zvažoval, že použije Adama jako
příkladného zástupce vlkodlaků, ale to by nikdy nefungovalo. Na
to je Adam příliš výbušný. Stačilo by, aby mu nějaký reportér
strčil foťák do obličeje, a Adam by ho rozmázl po chodníku.
To je ono!
Zostra jsem se nadechla. Nešlo o to, že někdo touží po změně.
Někdo chce, aby všechno zůstalo při starém. Bran plánoval
vystoupit s vlkodlaky na veřejnost.
Najednou mi nepřipadalo divné, že Adama jeden z jeho vlků
zradil. (Já si nebyla svými instinkty tak jistá jako ostatní.)
Dokázala jsem si představit, že některý z Adamových vlků mohl
mít pocit, že když nepříteli pomůže, vlastně Adama nezrazuje.
Připravoval mu cestu k moci. Při nájezdu na Adamův dům se
nikomu nemělo nic stát, ale nenechali se odradit ani mrtvými.
Vlkodlaci umírají a tito zemřeli pro věc. Vlk jako Mac, který ani
nepatřil ke smečce, nemohl být ve srovnání s tím, co bylo v
sázce, velkou ztrátou.
Zrádce mohl být kdokoli. Nikdo z Adamovy smečky necítil k
Branovi osobní věrnost.
Vytáhla jsem vizitku, kterou jsem dostala od Brana, a vytočila
horní číslo. Ozval se po druhém zazvonění.
"Brane, tady je Mercy." Když jsem ho teď měla na drátě,
nevěděla jsem, kolik mu toho mám říct. Velká část mých
domněnek byla pouhými spekulacemi. Nakonec jsem se zeptala:
"Ozval se ti Adam?"
"Ne."
Podupávala jsem nohou. "Je... je tam doktor Wallace?"
Bran si povzdychl. "Ano."
"Mohl by ses ho zeptat, jestli nevymyslel uspávací
prostředek, který působí na vlkodlaky?"
Hlas se mu zostřil. "Co víš?"
209
"Nic. Vůbec nic. Ani to, kde teď jsou Adam a tvůj syn. Kdy
vlastně chceš s vlkodlaky vystoupit na veřejnost?"
"Samuel zmizel?"
"Tak daleko bych nezacházela. Mají s sebou celou smečku,
jen se neobtěžovali ohlásit se mi."
"Dobře," řekl. Očividně ho nepřekvapilo, že nikdo
nepovažoval za nutné říct mi, co se děje. "Abych odpověděl na
tvoji předchozí otázku, věřím, že je nutné udělat to co nejdřív. Ne
tento týden nebo příští, ale za rok už bude pozdě. Moji lidé v
laboratořích FBI říkají, že naše existence je už teď veřejným
tajemstvím. Dospěl jsem ke stejnému názoru jako Šedí páni.
Naše odhalení je nevyhnutelné a je nezbytné, abychom si nad
ním ponechali kontrolu."
Vidíte? Vlkodlaci jsouposedlí kontrolou.
"Kolik lidí... kolik vlků o tom ví?" zeptala jsem se.
Odmlčel se. "Má to něco společného s Adamem?"
"Věřím, že ano."
"Asi většina místních," řekl. "Netajil jsem se tím. Příští měsíc
chci na Konkláve udělat veřejné prohlášení."
Víc neřekl a čekal, až mu povím, co mě napadlo. Byla to čirá
spekulace a je možné, že se vystavím posměchu. Seděla jsem na
stoličce a uvědomovala si, že i já mám svoji loajalitu. Sice
nejsem vlkodlak, ale Bran je přesto můj marok. Musela jsem ho
varovat.
"Nemám důkaz," začala jsem. "Jen teorii." A pověděla jsem
mu svůj názor na to, co se stalo a proč.
"Nemám zdání, kdo to je," řekla jsem do ticha na opačné
straně. "Nebo jestli mám pravdu."
"Pokud jde o vlkodlaka, kterému se nelíbí, že by se měl
odhalit lidem, je divné, že by spolupracoval s lidmi," řekl Bran,
ale neznělo to, jako by považoval moji teorii za hloupou.
Na lidi jsem skoro zapomněla. "Správně. A nemám ani
vysvětlení pro drogové experimenty, o kterých vyprávěl Mac.
Jedině že by zkoušeli dávkování a vedlejší účinky. Platit za nové
vlkodlaky je velké riziko s minimálním ziskem."
210
"Kdyby byl při souboji jeden z vlků pod vlivem drog, mohlo
by to ovlivnit výsledek," řekl Bran. "Líbí se mi tvoje teorie,
Mercedes. Není dokonalá, ale zdá se, že jsi na správné stopě."
"S věrností lidí by si nemusel dělat starosti," řekla jsem a
přemýšlela nahlas.
"Kdo?"
"David Christiansen."
"Ano." Nepřekvapilo mě, že marok ví, o kom mluvím. Bran
vyvolával dojem, že zná každého vlkodlaka osobně. Možná že
znal.
"David pracuje s lidmi," řekl Bran pomalu. "Ale ne s
vlkodlaky. Nikdy bych si nepomyslel, že se bude podílet na
znásilnění – na proměnách, jako byla ta, kterou zažil Alan
MacKenzie Frazier. Ale přesto to stojí za úvahu. Zavolám
Charlesovi a uvidíme, co na to řekne."
"Pořád je v Chicagu?"
"Ano. Měla jsi pravdu, byl to Leo. Vypadá to, že si chtěl žít
na vysoké noze a plat mu na to nestačil." Branův hlas zněl
neutrálně. "Neznal vlka, kterému prodal oběti, jako byl Alan
MacKenzie Frazier. Celkem jich bylo šest. Ani netušil, k čemu
mladé chtěli. To od něj bylo hloupé. Obchod zařídil jeho
zástupce, ale Charles má problém získat víc informací, protože
ten opustil město. Může chvíli trvat, než ho najdeme. Zdá se, že
zbytek smečky neměl tušení o tom, co se děje, ale přesto ji
rozdělíme."
"Brane? Pokud se ti ozvou Samuel nebo Adam, povíš jim,
aby mi zavolali?"
"Povím," řekl něžně a zavěsil.