Life is not mean to be easy - 8
8. kapitola
"Tom Kaulitz?!" Vyhrkla najednou Sofie. Ona ho zná? Sakra! To se nemělo stát.
"Terezo! Co tu dělá?!" Řval dál Tom.
"Uklidni se, Tome." Snažila jsem se ho ztišit. Takhle ho musí slyšet i Jimmi.
"Máš padáka! Zakázali jsme ti to někomu říkat! A ty jí sem rovnou přivedeš?" Choval se jako pominutý a vůbec nebral ohled na to, že mu něco říkám.
"Bill mi to dovolil!" Odsekla jsem mu. Vypustila jsem vodu z dřezu a uklidila poslední hrnec.
"To ti mám věřit?" Jestli takhle hodlá řvát, brzo přijdu o sluch. "Stejně mě to nezajímá. Máš padáka!" Cože? Bill mi to dovolil! Já tu práci potřebuju. Potřebuju peníze."Vypadni!" Zařval na mě naposled a odešel do pokoje.
"Sakra!" Praštila jsem do linky a otřela si slzu, která mi vytekla. Nebudu brečet. Nesmím ukázat svou slabost.
"Terezo. Nikam nechoď. Tom se jen lekl, protože při posledním "útoku" fanynek, jsme nedopadli nejlíp." Přišel ke mně Bill.
"Proč jsi mu to neřekl?" Zeptala jsem se. Kdyby mu to Bill oznámil, neudělal by tu takovou scénu.
"Neposlouchal." Řekl mi jen. "Když se dozvěděl, že už jsi tu, tak nás rychle popoháněl do auta, abychom tu byli co nejdřív. Asi měl hlad. Nestihl jsem mu to říct." Omluvil se Bill.
"Sice je fajn, žes uznal chybu, ale to prostě nic nemění na tom, že mi dal Tom padáka." Odpovím mu smutně. Tuhle práci jsem hledala tak dlouho a teď jsem o ni přišla tak rychle. A kvůli takové blbosti. To už mi slzy tekly po tvářích. Nebudu brečet. Ne před Billem.
"Nebreč. On to tak nemyslel. Navíc bychom ti museli dát výpověď alespoň dva, jinak neplatí." Zastavil mě Bill, když jsem kolem něj chtěla projít.
0pt;mso-ansi-language:CS">"Má pravdu. Měla bys tu zůstat. Všechno ti řekl kvůli mně, takže už půjdu, ale ty tu zůstaň." Vložila se do našeho rozhovoru Sofia.
Nakonec mě Bill ubytoval v jednom ze tří pokojů pro hosty. Když jsem zjistila, kolik jich mají, nemohla jsem to pochopit.
"Když třeba přijedou rodiče, kamarádi, anebo máme nějakou párty. Prostě se vždycky ty pokoje hodí." Snažil se mi trpělivě vysvětlit. Bohužel mě Tom tak zklamal a naštval, že jsem už nedokázala ocenit ani krásu jejich domu.
"Běž se najíst, Bille. Já si poradím. Popřej za mě klukům dobrou chuť." Pošlu ho pryč a opřu se vedle dveří.
Slyším jeho kroky, jak jde po schodech do kuchyně. Cvakání nádobí, když si nandají jídlo a pak si popřejou dobrou chuť.
"Tome?"
"Co je?" Přijde mi špatné poslouchat jejich rozhovor, tak se pomalu odstrčím od zdi a chytnu dveře, že je zavřu.
"Měl by ses omluvit Tereze." Když se ale ozve moje jméno, zase dveře otevřu. Rozhlédnu se po chodbě a připlížím se blíž ke schodišti.
"A za co, Gustave?" Odsekne mu Tom.
"Vždyť nic neudělala a ty jsi jí chtěl dát padáka! To je dostatečný důvod." Ozve se naštvaně Georg. Je hezké slyšet, že za mnou stojí.
"Nic neudělala?" Zařve Tom. Potichu sejdu schody a usadím se dole tak, aby mě nebylo vidět. "Porušila pravidla. Zaslouží si potrestat! A podle mě to bylo vhodný!" Trvá na pořád svém.
"Vhodný? Ona brečela. Brečela, chápeš to vůbec?" Ozve se hodně naštvaný Bill.
"Dobrá herečka. Nic víc!" Zařve Tom. "Jen nás chtěla využít ke slávě. Je to stejná mrcha jako všechny ostatní! Jen nás chce využít! Jinak by jí sem nevodila." To už je na mě moc. Oči se mi zase zalijou slzami a já se jim nebránila. Tohle pořádně přehnal.
Rychle jsem se zvedla a rozběhla se ke svým věcem. Obula jsem tenisky, mikinu přehodila spolu s kabelkou přes ruku. Otevřela jsem vchodový dveře a pořádně a s nima za sebou třískla.
Tom
"Dobrá herečka. Nic víc!" Zařval jsem na Billa. Už mi začínalo docela vadit, jak se té holky zastává. Je to můj bratr, měl by být na mojí straně. "Jen nás chtěla využít ke slávě. Je to stejná mrcha jako všechny ostatní! Jen nás chce využít! Jinak by jí sem nevodila." Dokončil jsem svůj proslov. Nato se ozvalo silné bouchnutí dveří.
"Co to bylo?" Zeptal jsem se.
"Co? Slyšela tě." Odsekl mi Bill a naštvaně se zvednul od stolu a nádobí hodil do dřezu takovou silou, že jsem se divil, že se nerozbilo.
"Slyšela pravdu!"
"Pravdu? Já jsem jí dovolil sem vzít tu její kamarádku. Zeptala se a já jí to dovolil!" Takhle naštvanej na mě Bill ještě nebyl. Vždycky na mě jen zvýšil hlas, ale teď přímo křičel. A to, že je zpěvák, tomu jen dodávalo na síle.
Počkat. Takže jsem na ní byl hnusnej zbytečně? Sakra! Vážně se mi líbila, a já si to u ní teď asi totálně posral. Divil bych se, kdyby se mnou ještě někdy promluvila. "A proč jsi mi to neřekl?" Otočil jsem se naštvaně na svoje dvojče. Kvůli němu je na mě naštvaná. Kvůli tomu, že mi to neřekl, Tereza brečela.
"A tys mě snad poslouchal? Snažil jsem se ti to říct. Géčka to věděli, ale ty jsi chvátal na jídlo a neposlouchal mě! Tak tady na mě laskavě nekřič!" Koutkem oka jsem viděl jak se Gustav a za ním i George snaží nepozorovaně uniknout naší hádce.
"Měl jsi mi to říct. Teď už se mnou ani nepromluví!" Zavrčel jsem na něj. Je to jeho chyba. Já si svoje chyby přiznat neumím, ale tohle je rozhodně jen jeho chyba. Jich všech, že mi to neřekli.
"To máš pravdu. Řekl jsi o ní totiž, že je to kráva a záleží jí jen na slávě." Informoval mě Bill. Jako bych to sám nevěděl.
"Neříkej. Na to bych bez tebe nepřišel."
"Ty sis nevšiml, že Tereza neví, kdo jsme? A jestli to ví, tak je jí to jedno. Ani jeden kradmý obdivný pohled na nás. Dokonce ani neznala naše jména! Toho sis nevšiml?" Koukal na mě Bill jako na idiota. Ale má pravdu. Toho jsem si nevšímal. Bral jsem jako samozřejmost, že nás zná každý. Vůbec mi nedošlo, že někdo jako Tereza o nás neví.
Jen jsem nad ním zakroutil hlavou a odešel do svého pokoje. Musím vymyslet způsob, jak se jí omluvit. Taky by mohla dát výpověď a my zase museli jíst ty blafy, co si uděláme, nebo jídlo pořád objednávat. To už mi stačilo, můj žaludek potřebuje pořádnou stravu.