Měsíční píseň - 8
6. září 2015 | 15.07 |
8.
J akmile se mi na mobilu přestal objevovat roaming, zavolala
jsem Zeemu.
"Kdo je to?" ozval se.
"Mercy," řekla jsem mu.
"Neřekla jsi mi, že ty náhradní díly byly pro upírův
mikrobus," prohlásil úsečně.
Promnula jsem si obličej. "Nemohla jsem si dovolit platit jim
procenta jako ty," vysvětlila jsem, a ne poprvé.
V columbijském poříčí, které tvořily Richland, Kennewick a
Pasco a menší města jako Burbank a Západní Richland, platily
upírům všechny podniky, které podle nich patřily pod jejich
jurisdikci (což znamenalo každý nadpřirozený tvor, který byl
příliš slabý, než aby se jim postavil), výpalné. A stejně jako
mafie vás upíři chránili jen sami před sebou.
122
"Přistoupili na to, že jim budu výměnou opravovat auta – a
oni zaplatí za díly. Zachovají si tak tvář a já se musím jen občas
podívat na Stefanův mikrobus a nějaký ten mercedes nebo
BMW. Stefan není na upíra zas tak špatný."
Ze sedadla vedle mě se ozvalo zavrčení.
"To je v pořádku," řekl Adam Samuelovi. "Dáváme na ni
pozor. A má pravdu, Stefan fakt není špatný – na upíra. Říká se,
že se stará o to, aby ji nikdo neotravoval."
Netušila jsem, že mě nějací upíři chtěli otravovat. Anebo že
se o mě Stefan zajímá natolik, aby zakročil.
"To jsem nevěděl," řekl Zee, který očividně zaslechl
Adamovu poznámku. Zaváhal. "S upíry jsou jenom trable,
Mercy. Čím míň se s nimi stýkáš, tím líp. A vypsat každý měsíc
šek a poslat ho poštou je bezpečnější než jednat s nimi tváří v
tvář."
"Nemůžu si to dovolit," zopakovala jsem. "Pořád splácím
úvěr bance a nesplatím ho, dokud nebudu tak stará jako ty."
"No, na tom nezáleží," řekl nakonec. "Já s ním nakonec
jednat nemusel. Dodavatel poslal špatnou součástku. Poslal jsem
ji zpátky a zavolal jejich manažerovi. Správný díl by tu měl být v
pátek. Zítra je Díkůvzdání, takže dřív to nešlo. Zavolal jsem na
číslo v upírově složce a nechal mu vzkaz. Který upír přehrává na
záznamníku písničku ze Scooby Doo?" Byla to rétorická otázka,
protože pokračoval: "A byla tu nějaká žena, prý ji poslal tvůj
přítel od polizei."
Promnula jsem si čelo. Úplně jsem zapomněla na Tonyho
děvče. "Zjistil jsi, co má s autem?"
"Mercy!" obořil se na mě uraženě.
"Nemyslela jsem to jako urážku. Stálo to za opravu?"
"Má nadranc elektrické kabely," řekl. "Mercy..."
Zazubila jsem se. Ta žena zapůsobila i na Tonyho a ten
prohlašoval, že se oženil se svou prací. "Líbí se ti," řekla jsem.
Zee zabručel.
"Už jsi jí oznámil částku?"
123
"Ještě jsem s ní nemluvil," řekl. "Je chudá, ale hrdá.
Nedovolila, abych ji svezl domů, a tak šla s dětmi pěšky. Telefon
má jenom v práci."
"Dobrá," řekla jsem. "Tak jaký je tvůj plán?"
"Zavolal jsem tvého polizist," řekl Zee. Ví, jak se Tony
jmenuje. Má ho dokonce rád, i když dělá, co může, aby to nedal
najevo. Prostě si nerad pouští lidské úředníky k tělu. Má pravdu,
ale já se neřídím vždycky rozumem. Kdyby ano, nevezla bych v
dodávce dva vlkodlaky.
"Co říkal?" zeptala jsem se.
"Ta žena prý má staršího syna, který hledá nějakou práci po
škole."
Nechala jsem ho mluvit. Líbilo se mi, jak se kroutí. Rád si
hraje na drsného, protivného staříka, ale srdce má ze zlata.
"Tad je pryč a tobě chybí pomocník."
A Mac je mrtvý. Ztratila jsem chuť starého gremlina škádlit.
"V pořádku, Zee. Až s ní budeš mluvit, pověz jí, že si její syn
může účet odpracovat. Pokud bude za něco stát, nabídnu mu
Tadovo místo. Předpokládám, že už jsi jí auto opravil?"
"Ja," řekl. "Budeš si s tou paní ale muset promluvit sama,
tedy pokud mě zítra nepotřebuješ. Má denní směnu."
"Ne, nepotřebuji. Zítra je Díkůvzdání. Nechám dílnu
zavřenou. Prosím, nezapomeň dát do okna ceduli."
"Žádný problém." Zaváhal. "Možná mám stopu Jesse. Právě
jsem se chystal ti volat. Jedna z fae, která se pořád skrývá, by ti
prý mohla pomoct, ale odmítá mi říct víc, chce si promluvit
přímo s tebou."
"Pořád se skrývá" znamená, že si jí Šedí páni buďto nevšimli,
anebo patří ke strašlivým a mocným tvorům.
Tentokrát zavrčel Adam. Takhle to dopadá, když se snažíte
vést soukromý hovor ve společnosti vlkodlaků. Když jsem
poslouchala já, nějak mi to nevadilo.
"Jsme asi hodinu od města," řekla jsem. "Mohl bys mi zařídit
schůzku ještě na dnešní večer a někde, kde by se jí to hodilo?"
"Dobrá," řekl a zavěsil.
"Slyšeli jste všechno?" zeptala jsem se.
124
"Adam nemůže jít," řekl Samuel pevně. "Ne, Adame, sám to
víš moc dobře."
Adam si povzdychl. "Dobrá. Dokonce připouštím, že nemůžu
zůstat sám, ale chci tam Mercy. Můžeme zavolat Darrylovi a..."
Samuel zvedl ruku. "Mercy," řekl, "proč jsi odvezla Adama
až do Montany, místo abys požádala o pomoc jeho smečku?"
"Byla jsem hloupá," řekla jsem.
"Možná, ale přesto nám to pověz."
"Snažila jsem se spojit s Darrylem a najednou mě přepadl
nepříjemný pocit. Vzpomněla jsem si na něco, o čem se spolu
předchozí večer bavili Ben s Darrylem, teď mi to ale nepřipadá
důležité."
"Proč s tebou Ben s Darrylem vůbec mluvili?" zeptal se
Adam mírným hlasem, kterým se snažil lidi přesvědčit, že není
rozzlobený.
"Dokážu se o sebe postarat, Adame," řekla jsem mu.
"Vynášela jsem odpadky a narazila na ně. Darryl Benovi prostě
řekl, ať mě nechá být. Řekl: ‚Teď ne.‘ Netuším, proč jsem si
myslela, že věděl, že se něco stane."
"Cítila ses nepříjemně," řekl Samuel. "A vymyslela sis
hloupý důvod."
"Ano." Cítila jsem, jak rudnu.
"Co si myslíš o jeho smečce teď?"
Otevřela jsem ústa a zase je zavřela. "Zatraceně. Něco není v
pořádku. Myslím, že by se k ní Adam neměl vrátit, dokud se
nedokáže bránit."
Samuel se opřel a samolibě se usmál.
"Co?" obořila jsem se na něj.
"Něčeho sis u mě doma všimla," řekl Adam. "Pachu nebo
něčeho podobného, co tě přesvědčilo o tom, že někdo ze smečky
je do celé věci zapletený. Instinkt." Jeho hlas zněl ponuře.
"Připadalo mi divné, že se objevili tak krátce poté, co moji vlci
odešli."
Zavrtěla jsem hlavou. "Podívejte, já nic nevím."
"Nikoho nezabijeme," ujistil mě Sam. "Alespoň ne na základě
tvých instinktů. Ale proč nebýt opatrný? Zavolej svému příteli.
125
Sejdeme se s fae zítra, až se bude mít Adam natolik pod
kontrolou, aby mohl zůstat sám."
"Ne," řekl Adam.
"To určitě." Bylo divné stát na stejné straně jako Adam. "Čím
dřív Jesse najdeme, tím líp."
"Nemůžu být na dvou místech zároveň," namítl Samuel. "A
nedovolím, abys šla na schůzku sama, když nemáme tušení, o
jakou fae jde."
"Potřebujeme najít Jesse," oponovala jsem.
"Moje dcera je na prvním místě."
Samuel se obrátil a pohlédl na Adama. "Máš ve smečce
nějakého dominantního vlka, kterému věříš? Někoho, kdo není v
nástupnické linii?"
"Warrena," řekli jsme s Adamem jednohlasně.
Warren je můj nejoblíbenější vlk v Adamově smečce a jediný
vlkodlak, jehož společnost vyhledávám. Potkala jsem ho krátce
poté, co jsem se do Tri-Cities přistěhovala. To jsem ještě
nevěděla o zdejší smečce.
Od chvíle, kdy jsem opustila Montanu, jsem na žádného
vlkodlaka nenarazila a rozhodně jsem nepočítala s tím, že jeden
bude mít noční směnu na místní pumpě. Obezřetně mě sledoval,
ale protože byli v obchodě další lidé, beze slova přijal mé peníze.
Vzala jsem si od něj drobné a usmála se.
Poté jsme se navzájem ignorovali, dokud do obchodu nepřišla
žena s modřinou na oku zaplatit za benzín, který manžel venku
tankoval. Podala Warrenovi peníze, pak vzala pevněji za ruku
chlapce po svém boku a zeptala se Warrena, jestli může použít
zadní dveře.
Něžně se na ni usmál a odvedl vyděšenou dvojici do malé
kanceláře vzadu v krámě, které jsem si doposud nevšimla.
Nechal mě hlídat pokladnu a vyšel ven, aby si krátce promluvil s
mužem u pumpy. Když se vrátil zpátky, měl pro ženu dvě stě
dolarů v hotovosti a manžel vystřelil od pumpy tak naštvaně
nebo vyděšeně, až spálil gumy.
126
Počkali jsme s Warrenem s potlučenou dvojicí, dokud si pro
nové klienty nepřijela pracovnice místního útulku pro ženy.
Když odjeli, otočila jsem se k němu a konečně se představila.
Warren byl správný chlap, skutečný hrdina. A taky vlk
samotář. Nějakou dobu mu trvalo, než mi důvěřoval natolik, aby
mi prozradil proč.
V jiné době a na jiném místě by možná nevadilo, že je gay.
Většina vlkodlaků, kteří jsou ve Státech u moci, se ale narodila v
době, kdy homosexualita byla zločin a trestala se i smrtí.
Jeden z profesorů mi kdysi řekl, že posledním oficiálním
činem britské monarchie bylo odmítnutí královny Viktorie
podepsat zákon, který prohlašoval sexuální akt jedinců stejného
pohlaví za nelegální. Měla bych k ní větší úctu, kdyby neodmítla
jen z přesvědčení, že ženy by něco podobného nikdy neudělaly.
Parlament zákon pozměnil tak, že se vztahoval jen na muže, a
ona ho podepsala. Královna Viktorie skutečně nebyla
nejosvícenější panovnice. A vlkodlačí smečky na tom nebyly o
nic lépe.
Pro Warrena nepřicházelo v úvahu, aby svoji sexualitu utajil,
rozhodně ne mezi vlkodlaky. Jak Adam se Samuelem před
několika hodinami jasně předvedli, umí vlkodlaci velmi dobře
vycítit vzrušení. Nejde jen o pach, nýbrž i o zvýšenou teplotu a
zrychlený tep. A vzrušení jednoho vlkodlaka vyvolá bojový
instinkt u všech ostatních okolo.
Není tedy třeba říkat, že vlk, kterého přitahují jiní vlci místo
vlčic, se často dostane do rvačky. Skutečnost, že Warren přežil
tak dlouho, dosvědčovala hodně o jeho bojových dovednostech.
Ale smečka nepřijme vlka, který působí problémy, a tak strávil
století života odříznutý od ostatních svého druhu.
To já je představila krátce poté, co se Adam nastěhoval blízko
mě. Měla jsem Warrena u sebe na večeři a zrovna jsme se
něčemu smáli, už nevím čemu, když jeden z Adamových vlků
začal výt. Nikdy nezapomenu na truchlivý výraz ve Warrenově
tváři.
127
V dětství jsem neustále slýchávala, že vlci mají žít ve
smečkách. Pořád to tak úplně nechápu, ale Warrenův výraz mi
ukázal, že osamělý život není pro vlka vůbec snadný.
Následující ráno jsem zaklepala na Adamovy dveře. Zdvořile
si mě poslechl a vzal si ode mě papírek s Warrenovým
telefonním číslem. Odešla jsem přesvědčená, že jsem selhala.
Warren mi řekl, co následovalo. Adam ho pozval k sobě
domů a dvě hodiny ho vyslýchal. Nakonec mu řekl, že ho
nezajímá, jestli chce spát s kachnami, jen když bude poslouchat
rozkazy. Podle zářivého úsměvu, který se rozlil po Warrenově
tváři, když mi o tom vyprávěl, to samozřejmě nebyl doslovný
citát. Adam používá hrubé výraz jako všechny ostatní zbraně:
vzácně, ale s náležitým efektem.
Někomu může připadat zvláštní, že se Warren stal
Adamovým nejlepším přítelem, když Darryl má vyšší postavení.
Oba jsou ale hrdinové, dva hrášky v lusku. No, až na to, že Adam
není gay.
Zbytek smečky nebyl z Warrena zrovna nadšený. Ale
pomohlo, že většina Adamových vlků je mladší než on a
posledních několik dekád přineslo ve srovnání s rigidní
viktoriánskou érou obrovské zlepšení. A nikdo se taky nechtěl
postavit Adamovi. Ani Warrenovi.
Warrena nezajímá, co si ostatní vlci myslí, stačí mu, že má
smečku, místo, kam patří. Když potřebuje přátele, má mě a
Adama. A to je víc než dost.
Warren by Adama nikdy nezradil. Bez Adama by totiž neměl
smečku.
"Zavolám mu," řekla jsem a ihned se mi ulevilo.
Zvedl sluchátko hned po druhém zazvonění. "Tady Warren.
Mercy, jsi to ty? Kde jsi byla? Víš, kde jsou Adam a Jesse?"
"Adam je zraněný," řekla jsem. "Lidé, kteří mu ublížili, unesli
Jesse."
"Pověz mu, aby to nikomu neříkal," ozval se Samuel.
"Kdo to byl?" Warrenův hlas zněl najednou chladně.
"Samuel," odpověděla jsem. "Branův syn."
"Jde tu o převrat?" zeptal se Warren.
128
"Ne," odvětil Adam ze zadního sedadla. "Alespoň ne z
Branovy strany."
"Promiňte," řekla jsem. "Tohle je můj telefon. Mohli byste
prosím předstírat, že jde o soukromý hovor? To platí i pro tebe,
Warrene. Přestaň poslouchat jiné lidi v mojí dodávce."
"Dobře," souhlasil Warren. Sotva uslyšel Adama, uvolnil se a
do hlasu se mu vrátil příjemný jižanský přízvuk. "Jak se dneska
máš, Mercy?" zeptal se, ale jak pokračoval, hlas měl stále
ostřejší. "A slyšela jsi tu překvapivou novinku? Do domu našeho
alfy se někdo vloupal a on i jeho dcera zmizeli. A jedinou stopou
je vzkaz na záznamníku zatracené ruské čarodějnice. Vzkaz,
který odmítla komukoli přehrát. Prý je od tebe, ale tebe taky
nikdo nemůže najít."
Samuel si opřel hlavu o opěrku, zavřel oči a řekl: "Pověz mu,
že mu vše vysvětlíš na místě."
Sladce jsem se usmála. "Vede se mi líp a líp, Warrene. Děkuji
za optání. Montana je moc hezké místo, ale dovolenou v
listopadu bych ti tam doporučila, jen pokud lyžuješ."
"Na lyžích jsem nestál už dvacet let," zamumlal Warren, ale
jeho hlas zněl šťastněji. "Zalyžoval si během vašeho krátkého
výletu Adam?"
"Lyže sice má," řekla jsem, "ale tentokrát mu to nedovolilo
zdraví. Vzala jsem s sebou doktora, ale zjistili jsme, že máme
dneska večer ještě schůzku. Co bys řekl tomu, kdybychom tě
požádali, aby sis zahrál na ošetřovatele?"
"Rád," ujistil mě Warren. "Dneska večer nepracuju. Říkala
jsi, že Jesse unesli?"
"Ano. A prozatím potřebujeme, abys to držel pod pokličkou."
"Cestou z práce dneska ráno jsem jel kolem vašich domů,"
řekl Warren pomalu. "Bylo tam rušno. Myslím, že celé místo
sleduje naše smečka, ale pokud se jí chcete vyhnout, možná bude
lepší, když strávíte noc u mě."
"Myslíš si, že za tím stojí naše smečka?" zeptal se Adam.
Warren si odfrkl. "Kdo by mi asi zavolal a řekl mi o tom?
Darryl? Volala Auriel a řekla, že jsi zmizel, ale bez tebe stojí
129
ženy z velké části stranou. Smečka po vás prý pátrá – po všech
třech – ale víc nevím. Jak dlouho potřebuješ celou věc utajit?"
"Tak den dva." Adamův hlas zněl neutrálně, ale jeho slova
prozradí Warrenovi vše, co potřebuje vědět.
"Přijeďte ke mně. Nikdo kromě tebe a Mercy pravděpodobně
stejně neví, kde bydlím. Mám dost místa pro všechny – tedy
pokud v autě nevezete další lidi, kteří doposud mlčeli."
Každé z měst Tri-Cities má vlastní atmosféru a Richland
nejvíce zasáhlo běsnění atomového věku. Když se vláda rozhodla
vyrábět tu plutonium, musela postavit i město. Po okolí je tedy
roztroušeno dvacet šest typů budov, v nichž se měli ubytovat
dělníci zaměstnaní v jaderném průmyslu. Každý typ domu dostal
vlastní označení začínající písmenem od A do Z.
Nepoznám je všechny, ale velké dvojdomky označené
písmeny A a B jsou nezaměnitelné. Domy A připomínají tak
trochu farmy z východu – jsou dvoupodlažní, obdélníkové a bez
příkras. Domy B tvoří přízemní obdélníky. Většina se jich od
výstavby změnila, lidé k nim přistavěli verandy, proměnili je z
dvojdomků v jeden dům a zase zpátky. Ale bez ohledu na
renovace z nich pořád čiší robustní prostota, s níž nic nenadělají
ani cihlové fasády, terasy a cedrové obložení.
Warren bydlel v půlce dvojdomku typu A a většinu jeho
předzahrádky zabíral velký javor. Když jsme dorazili, čekal na
verandě. Při našem prvním setkání vypadal trochu jako vandrák.
Jeho současný milenec ho přesvědčil, aby se ostříhal a začal se
slušněji oblékat. Měl na sobě džíny bez děr a košili musel někdy
nedávno vyžehlit.
Podařilo se mi zaparkovat přímo před jeho domem. Sotva
jsem zastavila, seskočil ze schodů a otevřel posuvné dveře
dodávky.
Rychle přelétl Adama pohledem.
"Říkáš, že k tomu došlo předevčírem v noci?" zeptal se mě.
130
"Jo." Někdy má tak silný přízvuk, že ho začnu nevědomky
napodobovat, i když jsem v Texasu nikdy nebyla.
Warren si zastrčil palce do kapes a zhoupl se na podpatcích
okopaných kovbojských holínek. "No, šéfe," prohlásil líně, "to
bych asi měl být rád, že vůbec žiješ."
"A já bych byl rád, kdybys hnul zadkem a pomohl mi ven,"
zavrčel Adam. "Dneska ráno jsem na tom nebyl nejhůř, ale tahle
kára potřebuje vyměnit tlumiče."
"Všichni nemůžeme jezdit mercedesem," prohlásila jsem,
když jsem vystoupila. "Warrene, tohle je Branův syn, doktor
Samuel Cornick. Je tu, aby nám pomohl."
Warren se Samuelem si vyměnili pohledy jako dvojice
kovbojů z filmu z padesátých let. Na nějaké znamení, které jsem
nepostřehla, se najednou Samuel usmál a napřáhl ruku.
"Rád vás poznávám," řekl.
Warren neodpověděl, ale potřásl Samuelovi rukou a vypadal,
jako by ho pozdrav potěšil.
Adamovi Warren řekl: "Bojím se, že bude snadnější, když tě
ponesu, šéfe. Jsou tu přední schody a pak schodiště do patra."
Adam se nešťastně zamračil, ale kývl. "Tak jo."
Warren vypadal s Adamem v náruči trochu divně, protože i
když Adam není vysoký, má statnou postavu, kdežto Warren je
stavěný spíše jako maratónský běžec. Vlkodlaci si musí dávat
pozor, aby podobné věci nedělali na veřejnosti často.
Otevřela jsem dveře, ale zůstala jsem v obýváku, zatímco
Warren pokračoval dál nahoru po schodech. Samuel čekal se
mnou.
Warrenův dům byl rozměrově větší než můj karavan, ale díky
malým pokojům a schodišti mi vždycky připadal menší.
Zařídil si ho pohodlným nábytkem z výprodeje a knihovny
plnily rozličné knížky od vědeckých pojednání po osahané
paperbacky s cenovkami z antikvariátů na hřbetech.
Samuel se usadil na neprosezené straně gauče a natáhl si
nohy. Odvrátila jsem se od něj a prohlížela si obsah nejbližší
knihovničky. Cítila jsem v zádech jeho pohled, ale netušila jsem,
nač myslí.
131
"Ach, Mercy," ozvalo se tiše. "To je ale fešák. Proč s ním
neflirtuješ?"
Pohlédla jsem směrem ke kuchyni. Ve dveřích stál Warrenův
současný milenec Kyle. Opíral se o veřeje v typické póze
stavějící na odiv vypracované tělo a na míru šité šaty.
Jeho postoj byl stejně klamný jako sklopená víčka a rty
našpulené ve stylu Marilyn Monroe. To vše mělo za úkol skrýt
inteligenci, která z něj dělala jednoho z nejlépe placených
rozvodových právníků ve městě. Kdysi mi řekl, že homosexualita
je v jeho oboru stejnou výhodou jako pověst žraloka. Ženy
žádající o rozvod jednají raději s ním než s právničkami.
Samuel ztuhl a tvrdě se na mě zadíval. Věděla jsem, o co mu
jde – nelíbilo se mu, že se do záležitostí vlkodlaků plete člověk.
Ignorovala jsem ho, Kyle ale naneštěstí ne. Vyčetl ze Samuelova
výrazu nesouhlas, ale špatně si vyložil příčinu.
"Ráda tě vidím," řekla jsem. "Tohle je starý přítel z
Montany." Nechtěla jsem zacházet do podrobností, protože jsem
byla přesvědčená, že je na Warrenovi, kolik toho Kylovi poví.
"Samueli, Kyle Brooks. Kyle, doktor Samuel Cornick."
Kyle se ramenem odstrčil od veřejí a vstoupil do obýváku.
Políbil mě na tvář, pak si sedl na gauč tak blízko k Samuelovi,
jak jen mohl.
Neměl o Samuela zájem. Všiml si ale jeho nesouhlasného
pohledu a rozhodl se pomstít. Když se lidi mračí, Warren se
obvykle stáhne a ignoruje je. Kyle je ale z úplně jiného soudku.
Rád se dívá, jak se bastardi kroutí.
Ráda bych řekla, že to přehání, ale na druhou stranu nemohl
vědět, že za Samuelovu reakci nemůže jeho sexuální orientace.
Warren mu neřekl, že je vlkodlak. Bylo přísně vyžadováno, aby
vlkodlaci mluvili o podobných věcech jen se stálými druhy – a to
u nich znamenalo muže a ženu – a trest za neuposlechnutí byl
krutý. Vlkodlaci nemají vězení. Ten, kdo poruší jejich zákony, je
potrestán fyzicky nebo rovnou zabit.
Ulevilo se mi, že Samuela Kylova okatá přítulnost spíše
pobavila, než urazila. Když ale Warren sešel dolů ze schodů,
zarazil se při pohledu na Kylovu ruku na Samuelově stehně.
132
Znovu vykročil a choval se lehce a uvolněně, já však cítila ve
vzduchu sílící napětí. Neměl radost. Nedokázala jsem říct, jestli
žárlí, nebo má o milence strach. Samuela sice neznal, ale věděl,
jak na podobné věci reaguje většina vlkodlaků.
"Kyle, myslím, že bude lepší, když se na pár dní vrátíš do
svého domu a zkontroluješ, v jakém je stavu," řekl Warren
klidným tónem, ale jeho líný přízvuk byl ten tam.
Kyle měl vlastní dům, drahé sídlo na jednom z kopců v
Západním Richlandu, ale nastěhoval se k Warrenovi, když se
Warren odmítl přestěhovat k němu. Při Warrenových slovech
ztuhl.
"Musím u sebe někoho na pár dní schovat," vysvětlil Warren.
"Nejde o nic nelegálního, ale nebude to tu bezpečné, dokud
neodejde."
Samuel se mohl klidně stát neviditelným, protože Kyle mu
přestal věnovat jakoukoli pozornost. "Drahoušku, pokud mě tady
nechceš, půjdu. Asi bych měl přijmout Geordiho pozvání na
Díkůvzdání, že ano?"
"Je to jen na pár dní," ujistil ho Warren se srdcem na dlani.
"Má to něco společného s tím, proč jsi byl poslední dny tak
neklidný?"
Warren pohlédl na Samuela a rychle kývl.
Kyle na něj chvíli hleděl, pak také kývl. "Dobrá. Pár dní.
Nechám si tady věci."
"Zavolám ti."
"Zavolej."
Kyle odešel a tiše za sebou zavřel dveře.
"Musíš mu říct pravdu," nabádala jsem ho. "Pověz mu
všechno, jinak ho ztratíš." Měla jsem Kyla ráda, ale co víc, i
slepý by viděl, že ho Warren doopravdy miluje.
Warren se bolestivě zasmál. "Myslíš, že by měl radost z toho,
kdyby se dozvěděl, že spí s netvorem? Myslíš, že by to všechno
spravilo?" Pokrčil rameny a předstíral, že na tom nezáleží.
"Jednou mě tak jako tak opustí, Mercy. Má diplom z Cornellu a
já pracuju na noční směně na benzinové pumpě. Nejsme zrovna
dokonalý pár."
133
"Nezdá se, že by mu to vadilo," oponovala jsem. "Dělá, co
může, abys byl šťastný. Připadá mi, že bys mohl udělat i ty něco
pro něj."
"Je to zakázané," řekl Samuel smutně. "Nemůže mu to říct."
"Co si myslíš, že Kyle udělá?" odsekla jsem pobouřeně.
"Začne všem vykládat, že Warren je vlkodlak? Kyle ne. Nedostal
by se tam, kde je, kdyby neuměl držet pusu na zámek, a kromě
toho by nikoho nezradil. Je právník, umí udržet tajemství. A
mimo to je příliš hrdý, než aby ze sebe nechal udělat další
senzaci."
"To je v pořádku, Mercy." Warren mě poplácal po hlavě.
"Ještě mě neopustil."
"Pokud mu nepřestaneš lhát, udělá to," řekla jsem.
Oba vlkodlaci se na mě podívali. Warren Kyla miloval a ztratí
ho jen proto, že někdo rozhodl, že vlkodlak může říct pravdu o
tom, co je, jen manželovi nebo manželce. Jako by to nebyl recept
na katastrofu.
Byla jsem si docela jistá, že i Kyle Warrena miluje. Proč by
jinak žil s Warrenem tady, když má obrovské moderní sídlo s
klimatizací a bazénem? A Warren to všechno zahodí.
"Jdu se projít," prohlásila jsem, protože už jsem měla
vlkodlaků na jeden den až po krk. "Vrátím se, až Zee zavolá."
Nebyla jsem tak civilizovaná jako Kyle. Práskla jsem za
sebou dveřmi a vykročila po chodníku pryč. Byla jsem tak
rozčilená, že jsem skoro minula Kyla, který jen tak seděl ve svém
jaguárovi a hleděl před sebe.
Než jsem si to mohla rozmyslet, otevřela jsem dveře
spolujezdce a vklouzla dovnitř.
"Zavez nás k parku Howarda Amona," řekla jsem.
Kyle po mně střelil pohledem, měl ale na tváři svůj právnický
výraz, takže jsem nedokázala říct, na co myslí, nos mi ale
prozradil, že se cítí rozzlobený, ublížený a odrazený.
Nebylo pochyb o tom, že jsem se chystala udělat
nebezpečnou věc. Warren nemlčel jen proto, že musel ve všem
poslouchat alfu. Pokud začne Kyle vykládat světu o vlkodlacích,
134
umlčí ho. A ať už mě Adam a Bran mají rádi, nebo ne, pokud se
dozví, že jsem mu o tom řekla já, umlčí i mě.
Znám Kyla dost dobře na to, abych riskovala a svěřila mu
naše životy?
Jaguár plul řídkým odpoledním provozem jako tygr džunglí.
Kylovo řízení ani výraz neprozrazovaly vztek, který mu zrychlil
srdeční tep, ani bolest, která zlost živila, ale já je přesto cítila.
Zabočil k jižnímu konci parku a zaparkoval na jednom z
prázdných míst. Byla jich tu spousta. Park v poříčí není v
listopadu zrovna oblíbeným výletním místem.
"Je zima," řekl. "Můžeme si promluvit v autě."
"Ne," odmítla jsem a vystoupila. Měl pravdu, bylo chladno.
Vítr foukal jen slabě, ale řeka Columbie dodávala vzduchu na
vlhkosti. V tričku politém kakaem jsem se chvěla zimou – anebo
možná nervozitou. Udělám to, a jen jsem doufala, že se v Kylovi
nemýlím.
Otevřel kufr auta, vytáhl lehkou bundu a oblékl si ji. Pak
vyndal dlouhý plášť a podal mi ho.
"Obleč si to, než celá zmodráš," řekl.
Zabalila jsem se do pláště a do vůně drahé kolínské. Jsme
skoro stejně vysocí, takže mi plášť padl.
"Líbí se mi," řekla jsem. "Musím si taky takový pořídit."
Usmál se, ale v očích měl unavený pohled.
"Projděme se," řekla jsem, zavěsila se do něj a vedla ho okolo
prázdného hřiště ke stezce podél řeky.
Warren má pravdu, pomyslela jsem si. Situaci mezi nimi
možná nijak nezlepší, když se Kyle dozví, že je netvor – ale
obávala jsem se, že dnešek bude poslední kapka, pokud Kyla
někdo nezasvětí.
"Miluješ Warrena?" zeptala jsem se. "Nemyslím tím bezva
sex a příjemnou společnost. Myslím, ‚dokud nás smrt
nerozdělí‘."
Dobře si odpověď promyslel, a to posílilo moji naději. "Moje
sestra Ally je jediná z rodiny, s kým mluvím. Před pár měsíci
jsem jí řekl o Warrenovi. Až do chvíle, než jsem se o něm zmínil,
135
jsem si neuvědomil, že jsem jí o svých milencích zatím nikdy
nevyprávěl."
Zakryl moji ruku na paži svou a zahřál ji. "Rodiče dlouhé
roky odmítali, co jsem. Když jsem jim to konečně otevřeně
řekl... po tom, co mi matka zařídila schůzku s další mladou
ženou se správným původem, otec mě vydědil. Sestra Ally mi
zavolala, sotva se o tom doslechla, ale po prvním rozhovoru jsme
se vyhýbali jakékoli zmínce o tom, že jsem gay. Když s ní
mluvím, mám pocit, jako bych měl na hrudi vyšité šarlatové
písmeno, a oba se snažíme předstírat, že tam není." Hořce,
rozzlobeně se zasmál. Když znovu promluvil, znělo to krotce.
"Ally říkala, že ho mám přivést na návštěvu." Pohlédl na mě a já
pochopila, co pro něj její pozvání znamená.
Šli jsme rychle a park se zúžil jen v pruh trávy po obou
stranách stezky. Dostali jsme se do míst, kde pečlivě upravený
břeh řeky ustoupil keřům a vysoké, zimou zežloutlé trávě. Na
kopci, odkud byl výhled na řeku, stála kovová houpačka. Odtáhla
jsem ho k ní a posadila se.
Bylo důležité, aby se mi to povedlo. Nadešel onen okamžik a
já najednou dostala strach, že všechno pokazím.
Pomalu jsme se houpali a pozorovali řeku, která v
houstnoucích stínech a pod zataženým nebem vypadala skoro
černá. Po chvíli si promnul obličej, aby si ho zahřál a utřel si
slzy, které mu vyhrkly do očí.
"Bože," řekl a já sebou trhla. Nejsem upír, který nesnese Jeho
jméno, ale nemám ráda, když ho někdo pronáší nadarmo. Když
ale pokračoval, napadlo mě, že ho možná přece jen nadarmo
nepoužil.
"Miluji ho." Znělo to, jako by mu někdo vytrhl slova z hrdla.
"Ale odmítá mě pustit blíž. Lidé mu zavolají uprostřed noci a on
prostě odejde, aniž by mi řekl kam."
Na stezce, kterou jsme přišli, se objevil osamělý cyklista v
přiléhavém trikotu skutečných nadšenců. Mihnul se okolo nás ve
šmouze špic a supermansky modré lycry.
"Pěkné nohy," poznamenal Kyle.
136
Byla to stará hra. Kyle a já jsme si porovnávali dojmy,
zatímco Warren předstíral podráždění.
Opřela jsem si hlavu o Kylovo rameno. "Je příliš malý. Nelíbí
se mi, když jsem těžší než můj chlap."
Kyle se zaklonil a upřel oči na nebe nad řekou. "Minulý
měsíc jsme byli v Seattlu. Zahnal tam na útěk bandu opilých
chuligánů, kteří napadali gaye, vyděsil je jen několika slovy. Ale
tenhle Darryl se k němu chová, jako by byl... špína, a Warren si
to prostě nechá líbit. Nerozumím tomu. A dneska večer..."
Zhluboka se nadechl a obrnil se. "Jede v obchodu s drogami?"
Rychle jsem zavrtěla hlavou. "Ne. Nejde o nic ilegálního."
Tedy ještě ne.
"Takže je fae?" zeptal se, jako by mu to nijak zvlášť nevadilo.
"Fae vystoupili na veřejnost už před lety."
Odfrkl si. "Přece nejsi tak hloupá. Znám několik doktorů a
učitelů, kteří pořád tají, že jsou gayové – a jediné, s čím si musí
dělat starost, je, že přijdou o práci, ne že jim nějaká skupina
idiotů podpálí dům." Cítila jsem, že dospěl k názoru, že Warren
je fae, a to ho značně uklidnilo. "Vysvětlilo by to spoustu věcí,
třeba jeho sílu a to, že ví, kdo přichází, ještě než otevře dveře."
Probudilo to ve mně naději, i když fae není totéž jako
vlkodlak. Ale pokud dokáže přijmout jedno, možná mu nebude
vadit ani to druhé.
"Není fae," řekla jsem a chystala se vysvětlit, co vlastně
Warren je, slova se mi ale zadrhla v hrdle.
"Tohle by mi měl říct Warren," namítl Kyle.
"Ano," souhlasila jsem. "Ale nemůže."
"Tím chceš říct, že nechce."
"Ne. Nemůže." Zavrtěla jsem hlavou. "Nemám hodně přátel,"
řekla jsem. "Ne takových, které bych pozvala domů a koukala s
nimi na hloupý film. Mám vlastně jenom tebe a Warrena."
Nemám ani mnoho kamarádek. V mém oboru se se ženami
zrovna často nestýkám.
"To je smutné," poznamenal Kyle a pokračoval: "Ty a
Warren jste taky jediní, s kým baštím popcorn."
137
"Patetické." Škádlení pomohlo. Zhluboka jsem se nadechla a
prostě to řekla: "Warren je vlkodlak."
"Cože?" Kyle zastavil houpačku.
"Vlkodlak. Však víš. Volání měsíce, běhání po čtyřech, velké
zuby. Vlkodlak."
Podíval se na mě. "Mluvíš vážně."
Kývla jsem. "A ty se o tom nikomu nezmíníš."
"Ach, opravdu?"
"Proto ti o tom Warren nemohl říct. A taky protože to Adam,
alfa jeho smečky, zakázal. Když teď půjdeš a povíš o tom
úřadům a novinám, zabijí tě, i kdyby ti nikdo nevěřil." Věděla
jsem, že ze sebe slova doslova chrlím, ale nedokázala jsem
zpomalit. U Warrena doma mi to nepřipadalo tak nebezpečné.
Samuel s Warrenem mě možná mají rádi, ale existuje spousta
vlkodlaků i přímo tady ve městě, kteří by mě – a Kyla – s radostí
zabili za to, co jsem mu právě řekla. "Warren s nimi bude
bojovat, ale je jich příliš mnoho. Zemře, a ty s ním."
Kyle zvedl ruku. "Zadrž. Není trochu brzy na to, abys nás s
Warrenem pohřbívala?"
Zhluboka jsem se nadechla. "To doufám. Musíš mi věřit,
berou své utajení velmi vážně. Jak jinak by zůstali neodhalení tak
dlouho?"
"Mercy." Vzal mě za ruku. Jeho byla na dotyk studená, ale
možná za to mohl vítr. "Vlkodlak?"
Nevěřil mi, a to může být ještě nebezpečnější. "Před dvaceti
lety nikdo nevěřil ani na fae. Podívej, můžu ti to dokázat."
Rozhlédla jsem se po holých, bezlistých křovinách. Nebyly
dost husté na to, aby mě při svlékání a proměně schovaly, ale na
řece nepluly žádné lodě, a pokud se v nesprávnou chvíli neobjeví
další cyklista... mohla bych se proměnit v šatech – při proměně
se zmenším – ale když už se mám odhalit na veřejnost, raději to
udělám za keřem. Kojot v lidských šatech vypadá směšně.
"Počkej tady." Vrátila jsem mu plášť, abych ho neumazala,
pak jsem seskočila z houpačky a prošla starou trávou do křoví.
Svlékla jsem se tak rychle, jak jen to šlo, a proměnila se, sotva
jsem na zem odhodila poslední kus oblečení.
138
Vyběhla jsem na stezku, posadila se a snažila se vypadat
neškodně.
"Mercy?" Kyle opět nasadil právnický výraz, což prozradilo
jeho šok. Opravdu mi nevěřil.
Zavrtěla jsem ocasem a zakňourala. Vstal z houpačky jako
vetchý stařec a přistoupil ke mně.
"Kojot?" zeptal se.
Když jsem se vrátila k šatstvu, následoval mě. Proměnila jsem
se přímo před jeho očima a bleskurychle se oblékla, protože jsem
slyšela, že se blíží kolo.
"Nejsem vlkodlak," řekla jsem mu a prohrábla si vlasy. "Ale
nic bližšího neuvidíš, dokud Warrena nepřemluvíš, aby se před
tebou proměnil."
Kyle vydal netrpělivý zvuk, odstrčil mi ruce a upravil mi
vlasy sám.
"Vlkodlaci jsou větší," řekla jsem, protože jsem měla pocit,
že bych ho měla varovat. "Mnohem větší. Nevypadají jako vlci.
Vypadají jako obrovští, velikánští vlci, kteří tě sežerou na
posezení."
"Dobře," řekl a ustoupil. Myslela jsem, že mluví o mých
vlasech, ale on pokračoval. "Warren je vlkodlak."
Podívala jsem se na něj. Stále měl ve tváři svůj právnický
výraz a já si povzdychla. "Nemohl ti to říct. Když ti to povím já a
ty neuděláš nic hloupého, nic se nám nestane. Ale kdyby ti to
řekl on, porušil by přímý rozkaz a nezáleželo by na tom, jak bys
zareagoval. Trest za podobný přečin je brutální."
Stále nedával nic najevo. Uzavřel se do sebe, takže jsem
nedokázala říct, co cítí. Většina lidí se tak dobře ovládat
nedokáže.
"Nebude si jeho smečka..." trochu o slovo škobrtnul.
"Nebude si myslet, že mi to řekl on?"
"Spousta vlkodlaků dokáže vycítit lež," řekla jsem. "Poznají,
jak jsi to zjistil."
Vrátil se k houpačce, sebral plášť a podržel mi ho. "Pověz mi
o vlkodlacích."
139
Zrovna jsem se mu snažila vysvětlit, jak nebezpečný může
vlkodlak být a proč není rozumné flirtovat se Samuelem – nebo s
Darrylem – když mi zazvonil mobil.
Byl to Zee.
"Práce?" zeptal se Kyle, když jsem zavěsila.
"Ano." Kousla jsem se do rtu.
Usmál se. "To je v pořádku. Myslím, že na jeden den jsem
slyšel tajemství víc než dost. Potřebuješ se vrátit zpátky k
Warrenovi?"
"Nemluv s ním hned," řekla jsem. "Počkej, až se ti to rozleží
v hlavě. Pokud budeš mít otázky, zavolej mi."
"Díky, Mercy." Objal mě paží okolo ramen. "Ale myslím, že
o zbytku si promluvím přímo s Warrenem. Až bude po všem."