NŠ - 5.kapitola

Už jsem se napřahovala, že ho probodnu kůlem, když mi došlo, že je den. Nemůže to být strigoj. Pořádně jsem si útočníka prohlédla a rychle kůl schovala za záda. Dimitrij to udělal také, ale pozdě. Kluk na nás koukal s vykulenýma očima a sledoval naše ruce s kůly, které jsme dali za záda. "C-Co to j-je?" Vykoktal ze sebe zděšeně. Bodejť ne. Kdybych byla člověk a někdo mi ke krku dal stříbrný kůl, tvářila bych se stejně.
"Nic." Pustila jsem ho a poodešla od něj.
Než jsme stihla něco dodat, objevil se tam Christian a v ruce držel ohnivou kouli. To snad ne! "Tak jsme..." zarazil se uprostřed věty a plamen nechal zmizet, když si všiml Jeffa. "Co tu chce? Viděl...?" Zeptal se mě. Bylo mi jasné, co chce vědět. Bál se jestli Jeff neviděl jeho oheň. Doufala jsem, že ne.
"Kurva." Otočila jsem se na Jeffa. Najednou se jeho oči rozšířily a on se zhroutil v bezvědomí na zem.
Dimitrijův pohled
Sakra! Ten kluk všechno zkazí. Zrovna jsme s Rose trénovali, když se objevil a pak viděl Christiana s ohnivou koulí v ruce. Samozřejmě se lekl a skončil na zemi. A máme po tréninku. Nesmí nás vidět znova. Teď to můžeme svést na jeho představivost, ale podruhé už se obalamutit nenechá. Rose s Lissou odmítli nechat ho tu ležet, ať se potom probere sám. Rozložily Lissy deku a posadily se okolo něj. Odmítají se zvednout. "Když nás neuvidí, tak si bude myslet, že se nic nestalo." Snažíme se je s Christianem přivést k rozumu. Ale ne, ony se pohodlně usadí a zády se opřou o seník. Jak znám Rose, nikdo s nimi nehne, dokud se neprobere. "Co mu jako řeknete, až se vzbudí? Hele to byly jenom klacky, čím jsme tě přirazili ke stromu a ten oheň byl ze zapalovačů. Tomu asi tak uvěří."
Dohadovat se s nimi nemá cenu a tak si sednu mezi Rose a toho blbce. Jakoby nestačilo, že včera otravoval, dneska se prostě musí zase strkat do našeho života. Asi to Abemu řeknu. Nikdo by nás neměl otravovat, musíme se soustředit na ochranu Lissy a Christiana. Takovíhle lidi nám to jenom zhoršují. Co kdyby se tu objevili strigojové. Co bychom mu řekli? Ti lidi, kterým jsme právě probodli srdce, byli jenom takoví kamarádi. Když je tady necháme, tak už tu zítra nebudou. Jo a to že jim Christian zapálil hlavy, byla jenom taková malá nevinná legrace. To nejde, musíme se ho nějak zbavit. A Abe by nám mohl pomoci.
"Jestli to uděláš, už s tebou nepromluvím." Rose se zvedla a naštvaně na mě hleděla. "Nekoukej jako bys nevěděl, o čem mluvím. Chceš to říct Abemu, ale já ti to nedovolím. Jasné?!" Jak to, že vždycky ví, na co myslím. Asi mě zná tak dobře, že tuší, že nikoho nenechám kazit naší práci a už vůbec ho nenechám obtěžovat mojí Rózu.
"Stejně se to dozví. Někdo mu to řekne. Ale slibuju, že já to nebudu. Stačí? Prosím, posaď se."Ještě chvíli mě přejížděla pohledem, aby se ujistila, že to myslím vážně a nakonec se posadila zase vedle mě.
"Budeme mu muset říct pravdu.

" Všichni se šokovaně otočíme na Tynu. To nemyslí vážně.
"Má pravdu." Ozve se tentokrát Lissa. "Musíme mu to říct my. Taky by si to potom mohl zjistit sám a to by bylo horší. Spojil by si, že jsme s Christianem hubenější, vyšší a nemáme fyzičku. Často jsme slabí, a taky mu dojde, co tu viděl. Viděl Rose s Dimitrijem a kůly. Potom Christian s ohněm. To si musí dát dohromady každý. Teď alespoň můžeme omezit škody."
"Taky by si ho mohla ovládnout." Rose. Ta jediná dokáže proti Lisse něco namítnout, protože my ostatní ji musíme poslouchat, je to naše královna a když rozhodne, je rozhodnuto. To by ale nebyla moje Rose, kdyby se nepostavila systému a neodmlouvala jí. "Nemůžeš mu říct, že jsme upíři. To by nevydržel. Mohli by ho za to zavřít do blázince nebo by ho mohli najít alchymisti." Má pravdu. I Lisse to došlo.
"Říct mu, že jsme vampýři, není dobrý nápad, ale nebudu mu vymývat mozek. Nemám dost síly."
"C-Co jsi t-to řekla?" A sakra. To mu musíme vysvětlit, ale jak, když Lissa ho nemůže ovládnout.
"Nic." Odpověděl jsem mu až moc rychle. Musíme získat čas. Co kdyby se zase propadl do bezvědomí? To by nám čas dalo, zvlášť, kdybych ho uhodil do hlavy dost silně. Moje myšlenky přetrhla Rose.
"Na to nemysli!" Okřikla mě potichu. Jak to může zase vědět. Už je to, jako bychom měli pouto. Ví o všem, co mi projde hlavou.
"Máš lepší nápad?" Odporuji.
"Hele vy dva, nechte toho, tady máme větší problém." Christian nás vyruší z naší malé přestřelky. Asi jsme nemluvili moc potichu, protože na nás koukal i ten kluk.