NŠ - 35.kapitola

Na schodech se ukázala dívka o několik let starší než Dimitrij, a v náručí nesla malé dítě, které zřejmě spalo. Přešla chodbu a otevřela dveře, u kterých jsem předtím stála. Aha...tak tam asi pokoj mít nebude. Odstrčila jsem se z úkrytu a udělala několik kroků k dalším dveřím, když se na chodbu vrátila ta žena. Ztuhla jsem a modlila se, aby mě neviděla tam stát. Ona jen zavřela dveře od pokoje a přešla k dalším. Ty stály hned vpravo od dveří do dětského pokoje, nebo co to bylo. Vzala za kliku a já si potichu oddechla. Neviděla mě...
Asi to nebylo tiché oddechnutí, protože se otočila a koukala na mě. "Rose?" Zeptala se, jako by se potřebovala ujistit, že vidí správně.
"A-Ano?" Odpovím jí nejistě. Proč na mě sakra tak zírá? Je to dost nepříjemné.
"Jak s je ti? Já se o tebe tak bála! A vyčítala jsem si, že je to moje chyba. Bože! Viki mě tak naštvala..." Rychle překonala vzdálenost mezi námi a já se ocitla v její náruči.
"Já...je mi dobře, nevím sice, co tu dělám, ale jí mi tady dobře."
"Promiň! Já zapomněla...ale už musím jít." Naposledy mě zmáčkla ve svém obětí a odešla do svého pokoje.
Otočila jsem se ke dveřím, u kterých jsem se schovávala a vrátila se k nim. Zhluboka jsem se nadechla a zaklepala...
"Hm." Ozvalo se z pokoje. Nepoznala jsem, komu ten hlas patří, tak jsem vzala za kliku a vešla dovnitř.
Zavřela jsem za sebou dveře a rozhlédla se po pokoji. Nevypadal, jako klučičí pokoj. Spíš bych ho typla na pokoj holky v mém věku.
"Ty?! Co si kurva dovoluješ vlézt do mýho pokoje! Nestačí ti, že ničíš život Dimitrijovi?" Náhle se přede mě postavila dívka a křičela na mě.
"J-Já" koktala jsem. "Spletla jsem si pokoj, promiň." Otočila jsem se a sáhla po klice, abych mohla co nejrychleji odejít. Zarazila mě ale její ruka, kterou mě otočila čelem zpět k sobě. Nestačila jsem něco říct, a na tváří mi přistála její pěst.
"Prosím...nic jsem ti neudělala!" Nechtěla jsem s ní bojovat. Neměla jsem důvod. Zatím.
"Nic?!" Zase mě uhodila. Tak dost! Jsem Rose Hathawayová a nikomu nedovolím, aby na mě sahal! Chytila jsem její pěst, kterou mě chtěla udeřit a zkroutila jí ji za záda. Chystala jsem se k dalšímu kroku, když mě udeřila do břicha. Normálně by to nebolelo, ale mnou prošla obří vlna bolesti, která mě dostala do kolen.
"Nech ji!" Někdo chytil další ránu, která měla patřit mě a odhodil tu dívku pryč. Nevnímala jsem, kdo to je, na to byla bolest až moc velká.
Někdo mě zvedl ze země a odnesl pryč z toho pokoje. Bylo mi jedno kam mě dotyčný nese hlavně, že je to pryč od té psychopatky.
Otevřel dveře do dalšího pokoje a zavřel je za námi. Přešel pomalu pokoj a položil mě na měkkou postel. "Děkuju, Dimitriji." Poděkovala jsem mu, když jsem zjistila, kdo je můj zachránce.
"To je v pořádku, Rose." Cítila jsem, jak mě jeho velká dlaň hladí po vlasech. "Proč jsi tam vlastně šla?" Zeptal se.
"Hledala jsem tě a nevěděla, kde tě najdu. Zaklepala jsem a vešla a pak už na mě byla jen hnusná."
"Proč?" Koukala jsem na něj nechápavě. Jak to myslel? Asi vycítil, že ho nechápu. "Proč jsi mě hledala?"
"Chci vědět, jaký byl můj život. Chci si vzpomenout. Na všechno. A ty jsi jediná osoba, která mi to asi řekne." Oznámím mu důvod svojí návštěvy.
"Aha... Vzpomněla sis alespoň na něco, nebo musím říct všechno?"
"Měla jsem dva sny." Přiznám. "V prvním jsem byla ve sklepě spoutaná spolu s Masonem, Eddiem, Christianem a nějakou morojkou. A ve druhém jsi byl ty." Odmlčela jsem se. "Byli jsme spolu v lese. Vzpírala jsem se ti a pak sen poskočil dopředu... Spali jsme spolu. Na tom místě, kde jsem se bránila." Sklopila jsem pohled a čekala, co mi na to řekne.
"Asi začnu od začátku..."