NŠ - 29.kapitola
29.kapitola
"Nechápu to Jevo." Vlastně jsem to chápat nechtěla.
"Opravdu? Vždyť je to o tobě. Ty jsi spoutaná s Vasilissou a miluješ Dimitrije. Čekáš s ním dítě, zázračné dítě a vsadím se, že pochází z momentu, kdy tě ovládala temnota. Pořád to nechápeš?" Opravdu. Měla jsem pouto s Lissou a Dimitrije miluju. To ale není možné. Moje holčička má bojovat, vést armádu proti strigojům? Co když se jí něco stane. To bych nepřežila.
"Co se děje, Rose?" Olena se postavila ke kuchyňské lince a začala připravovat snídani.
"Rose? Proč nejsi v posteli?" Dimitrijův hlas zněl zmateně a starostlivě. Prošel okolo svojí matky a objal mě.
"Jeva se mnou chtěla mluvit." Políbila jsem ho. "Navíc jsem se hrozně těšila na Olenin chleba."
"Už je hotový, tak se najezte." Jako by to byl nějaký signál, přihrnula se do kuchyně celá rodina Belikovova.
Dimitrij mě přesunul na židli mezi ním a Jevou, abych nemusela sedět vedle Viktorie. "A jak dlouho už jsi těhotná, Rose?" Soňa si mě zvědavě prohlížela a pohledem doslova propalovala moje trošku zaoblené bříško.
"No...asi pět měsíců a pár dní." Na to, že už jsem těhotná tak dlouho, mám bříško vážně malé.
0pt;line-height:115%">"Vůbec na to nevypadáš. Tak to asi bude holka. U těch tolik netloustneš." Snad je to tím, už mě napadlo, že to může být nějaká vada a ta holčička by mohla být nějak nemocná.
"Vlastně to bude holka. Já už jsem jí tak trochu viděla." To Dimitrije dost štvalo. Já jsem se Sarah mluvila ve snech, ale on jí neviděl.
"Vážně? A už má nějaké jméno?" Olena na stůl položila ještě jeden bochník chleba a sama se konečně nasnídala.
"Sarah. Sarah Belikovová." Usmála jsem se.
Celý den jsem strávila se Soňou, která mi vyprávěla příhody z jejího těhotenství. Měla to těžké, protože zůstala bez Mattova otce. Probíraly jsme události, které se staly, když jsem odjela. Celkově jsme se celý den dobře bavily. Seděli jsme na zahradě a užívaly si slunný den. Ve vampýrských vesnicích se totiž žije podle lidského režimu.
Slunce skoro zapadlo, když jsme se rozloučili. Soňa odešla za Mattem a já se po chvíli také zvedla. Nestihla jsem ale dojít ani ke dveřím, když mi do cesty vstoupila Viktorie. "Co potřebuješ?" Nemám náladu kazit si den hádkou. A rozhodně ne s ní.
"Řekni pravdu, Rose. Čí je to dítě? Obě víme, že Dimitrije být nemůže." Taky jsem si myslela, že to nejde, ale stalo se.
"Pleteš se. Já a temnota umíme spoustu věcí. A tohle je jedna z nich." Dál jsem si jí už nevšímala a odešla do našeho pokoje.
"Lžeš. A ničíš Dimitrijovi život." Nestihla jsem zareagovat a uhnout. Viki se na mě vrhla a vrazila mi pěstí do obličeje. Nečekala jsem to a upadla. Viki si sedla na moje břicho a začala mě znovu mlátit. Bránila jsem se a přetočila se na bok a chránila si břicho. Viktoriae si rychle stoupla kopla mě přes ruce do mého břicha.
"Dimitriji!" Vykřikla jsem pomocí pouta. Hrozně jsem se bála. Od mého odchodu se Viki změnila. Hodně změnila. Místo milé, kamarádké a věcně usměvavé holky tu do mě kopala nepříjemná psychopatka, která mě ze srdce nenávidí.
Viktorie do mě znovu kopla. Tentokrát do hlavy. Na svém zátylku jsem ucítila krev. Svojí krev a před očima mi začaly běhat hvězdičky.
Dimitrijův pohled
"Dimitriji!" Její hlas se mi rozlehl hlavou a mojí mysl zaplnil strach. Rosin strach. Nečekal jsem. Zvedl jsem se od stolu a všichni se na mě nechápavě podívali.
"Rose." Řekl jsem jen a vystřelil z kuchyně. Jediné zvuky kromě těch z kuchyně vycházely z chodby u zahrady.
Modlil jsem se, aby se jí nic nestalo. Byla by to moje chyba, že jsem jí nechal samotnou.
Z chodby přede mnou se ozvala rána. Vyrazil jsem dveře a spatřil nejhorší scénu ve svém dosavadním životě.
Rose ležela na zemi a vším možným bránila svoje těhotné bříško. Nad ní stála moje nejmladší sestra a kopala do mojí Rozy. Poutem jsem cítil, jak Rose slábne.
Rozběhl jsem se a srazil Viktorii na zem, co nejdál. Do haly dorazil zbytek rodiny. Moje sestry držely Viktorii a já se vrátil k Rose. Omdlela. Ale netvářila se jako jindy, uvolněně a šťastně, teď vypadala soustředěně a její tvář byla podivně skřivená, až jsem se o ní bál.
"Rose. Rose vzbuď se." Mírně jsem s ní zatřásl, ale nic se nestalo. Došly mi nápady na její probuzení a byl jsem vážně dost zoufalý.
Pouto. Vždyť jí můžu pomoct poutem. V mysli jsem vyhledal její část a ponořil se do jejích myšlenek. Nikdy jsem to nedělal a tak mi to chvíli trvalo a další chvíli mi trvalo utřídit její pocity. Viděl jsem, že je na tom vážně špatně. Všechno jí bolelo, ale tu bolest zastřel strach. Strach a život nejen jí ale hlavě o život Sarah. Bála se propadu dp úplné temnoty a tak vydávala i tu poslední kapku síly, aby neomdlela úplně. Jenže jí síla odcházela, stačila jen chvíle a ona by nevydržela.
Bez zaváhání jsem jí dal svojí energii. Cítil jsem, jak ze mě síla pluje skrze pouto do Rose. S každým proudem síly jsem viděl silnější stříbrnou záři. Myslel jsem si, že je to poutem, ale ohromené výdechy rodiny mě usvědčily o opaku.
"Ona září." "Co je to s ní?" "Co se děje?" Nevěděl jsem, co to je, ale pomáhalo jí to.
Z konečků mých prstů, které se Rose dotýkaly, vycházel stříbrný provázek, který proudil do jejího těla. Cítil jsem, jak sílí a zároveň já slábnu. Jako byla moje energie to stříbrné světlo, co ze mě proudilo a pomáhalo jí.