Povidky-od-alli | NŠ - 27.kapitola

27.kapitola

"Já vím, kde jsme." Přerušila jsem ho. "Už jednou jsem se v téhle posteli probudila. A od chvíle, kdy jsem odjela, se tu nic nezměnilo. Ten dům poznám vždycky." Ujistila jsem Dimitrije. Byla to jeho postel, kde jsem se probudila, když mě Sydney dovezla do Baji poprvé.

"Dimitriji, co se s nimi stalo?" Doufala jsem, že jim neublížil. Vím, že oni mě málem připravili o Sarah, ale i přesto jsem jim nepřála nic strašného.

"Neudržel jsem se, když jsi tam tak ležela. Bál jsem se o tebe. I když mi Abe říkal, že jsou to jen děti, neposlouchal jsem. Jako by mi něco zatemnilo mozek. Vím, že kdyby mě Abe nezastavil, byl bych schopný je zabít. Takhle mají jen něco zlomeného. A Abe se postaral o to, že z nich nebudou strážci." V jeho očích se odrážela všechna ta bolest, co prožíval na té cestě. Za to, co udělali mě, bych jim nic nepřála, ale za bolest, kterou prožíval Dimitrij bych je nejraději vlastnoručně zabila. "Je mi yo hrozně líto, lásko."

"To nevadí. Nemáš se proč omlouvat." Pohladila jsem ho po ruce.

"Až se probudíš, máme jít za ostatními dolů a najíst se." Jen při tom pomyšlení se mi sbíhaly v puse slyny. Olenin chleba bylo jedno z nejlepších jídel, které jsem kdy jedla.

"Můžeme jít." Rychle jsem vyskočila a stejně rychle zase spadla zpátky na záda do postele. Sakra! Teď mě Dimitrij sotva pustí po schodech do kuchyně.

"Nikam nepůjdeš." Jak jsem předpokládala. Nikam mě nepustí. Možná.

"Prosím. Chtěla bych je pozdravit. Už jsem je tak dlouho neviděla." Ukázala jsem mu svůj nejzářivější úsměv. Ten na něj totiž vždycky platil a já jsem toho taky dostatečně využívala.

"Rose. Tak ráda tě vidím holčičko moje." Olena stála jako vždy v kuchyni a pekla ten její chleba. Rychle mě objala, než na mě skočily Dimitrijovy sestry Soňa a Kateřina.

"Hrozně jsi nám chyběla Rose." Prohlásily obě, když mě konečně pustily.

"Vy jste mi taky moc chyběly holky. Kde je Viktorie? A Jeva? Já tak nějak čekala, že tu bude." Jeva věděla všechno a vsadila bych se o cokoli, že ví i to, že čekám dítě.

"Byla tu, když jste přijeli. Teď si šla ale něco zařídit. A Viktorie přijde až za tři hodiny, takže..."

Soňu přerušil hlásek malého chlapečka. "Mamí. Kdo je to."

"To je strejda Dimitrij a teta Rose, Matte. Běž si hrát do pokojíčku zlato, tetě není dobře."

"Ahoj Matte. Já jsem Rose." Potřásli jsme si rukama a malý Matt vystřelil z kuchyně. "Už je to tak dávno. Naposledy jsem vás viděla před dvěma lety. A to Soňa měla ještě břicho." Byly to sice jen dva roky, ale mně to přišlo jako desetiletí. Chyběla mi Viktoria, se kterou jsme se skvěle bavily. Vlastně mi chyběly všechny, i Jeva.

"Běžte si vybalit věci a já vás pak zavolám k večeři." Olena se ujala vůdcovské role a vrátila se k pečení.

"Nevěděla jsem, že jsi toho vzal tolik." Už jsem vybalovala svojí třetí tašku. Dimitrij měl dvě velké tašky už vybalené a tak si pomáhal. Jak dlouho se asi zdržíme? Vypadalo to, že hodně dlouho.

Olena nás zavolala k večeři zrovna, když jsem do skříně dávala poslední kousky oblečení. Vzala jsem Dimitrije za ruku a společně jsme šli do kuchyně.

"Babičko." Dimitrij mě pustil a přispěchal obejmout svojí babičku.

"Dobrý den, Jevo." Pozdravila jsem a chtěla si sednout, když mě Jevin hlas zastavil.

"To ani neobejmeš svojí babičku?" Všichni v místnosti jsme zalapali po dechu. "Co? Teď už do rodiny opravdu patříš, nebo se mýlím?"

Objala jsem jí a sedla si vedle Dimitrije a prázdného místa pro Viki. "Nemýlíš. Jako ostatně vždycky." Zašeptala jsem a pevně Dimitrijovi stiskla ruku.

"Jak dlouho se zdržíte?" Zeptala se Kateřina.

"Špatná otázka. Měli by nám nejdřív říct, proč tu jsou." Jeva byla záludný hráč a velmi si tu situaci užívala.

"Vlastně jsme tu proto, že...ehm...budeme se vracet do Ameriky." Dala jsem jim poloviční pravdu a oni jí skoro uvěřili.

"Pravdu Rose. Tak proč sr tam vracíte? Řekneš pravdu nebo to mám udělat já?" Sakra. Jeva mě snad vážně vydírá.

"Vlastně je to proto, že...jak to říct. Prostě, jsem těhotná." Poslední slovo jsem zašeptala. Neodvažovala jsem se jim podívat do očí.

"Ty couro. Co tady chceš? Nejdřív jsi zničila můj život a teď i Dimitrijův."

Postavila jsem se čelem Viktorii. Zapomněla jsem, jak na mě byla naštvaná. Ať si na mě vztek vybije, ale tohle přehnala. "Dimitrijovi bych nikdy neublížila. Ty to víš."

"To jsem si o sobě myslela taky. Že mi neublížíš." Přímo se mi vysmívala.

"Já se ho vydala hledat. Já jsem mu skoro měsíc dělala krvavou děvku a pak jsem málem skočila z mostu, abych bez něj nemusela žít. Tak mi neříkej, že bych mu dokázala ublížit." Viktorii jsem o svém vztahu s Dimitrijem řekla všechno. Jako jediná věděla, že jsme spolu spali. A teď se obracela proti mně.

"Možná jsi ho hledala, ale vyspala seš s morojem. Nechápu jak s takovou děvkou může ještě být. Jsi horší než krvavý děvky, ty jsi totiž tvrdila, že ti na něm záleží." Po tvářích mi steklo pár slz. Měla pravdu. Ne, že bych s někým spala, ale nechala jsem Adriana, aby se za mě napil.

"Tak dost Viktorie. Nebudeš urážet mojí vnučku." Zalapala po dechu. Tohle asi Viktoria nečekala. Jeva mě totiž přijala do rodiny.

"Já jsem tvoje vnučka, ne tahle coura!" Viki to dost naštvalo, tak se rozpřáhla a vrazila mi facku. "Nepleť se mi do rodiny!" Vrazila mi druhou facku a já zakopla o židli a spadla.

Automaticky jsem se chytila za břicho. "Rose!" Dimitrij chytil Viktorii a odstrčil jí pryč ode mě. "Jsi v pořádku?" Zeptal se mě a zvedl si mě na klín na židli.