Povidky-od-alli | NŠ - 23.kapitola

23. kapitola

"No.. Hans mi volal, že Eddiho přeložil, ale neřekl mi kam." Obhajoval se Dimitrij.

"Nikdo jiný to nevěděl, neboj Rose." Eddie se usmál a přešel ke stěně, o kterou se opřel. "Já na tebe nezapomněl, ale ty jsi mi neřekla, co se tu děje."

"Promiň Eddie. Já ti to chtěla říct osobně, ale ty jsi byl pořád u dvora." Omlouvala jsem se, že jsem mu neřekla, že čekám dítě.

"To nevadí. Hlavní je teď, že jsme zase celá parta. Takže co podnikneme?" Změnil téma Eddie. Vždycky to uměl perfektně a já mu to záviděla.

"Náhodou jsem už zamluvil stůl pro šest lidí v jednom podniku poblíž." Adrian se na nás zářivě usmál. "Za hodinu na vás budu čekat před školou." Otočil se na pátě a odešel.

"Em.. asi bysme se měli připravit. Snad najdu nějaký vhodný oblečení." Poznamenala jsem a začala se prohrabovat v taškách.

"Mám balík pro královnu a její přátele." Pronesl hlas za dveřmi hned co zaklepal. Než jsem však stihla otevřít, člověk zmizel a na zemi zůstaly stát dvě krabice a tři tašky. Dimitrij je donesl dovnitř a každému dál zásilku s jeho jménem.

"Adrian se asi zblazdnil." V těch taškách bylo úplně nové oblečení. Pro všechny. Po krátkém šokovaném tichu jsme vyhnaly kluky, abychom se s Lissou mohly převléknout.

Otevřela jsem svojí krabici a vytáhla bíločerné šaty na ramínka, do kterých se vejdu i se svým bříškem. Svlékla jsem ze sebe uniformu a oblékla si šaty. K nim jsem si obula bílé páskové sandálky na podpatku. Postavila jsem se před zrcadlo a zůstala na sebe koukat. (šaty Rose) Vedle mě se postavila Lissa ve svých zelených šatech po kolena a stejnými botami jako jsem měla já. (šaty Lissa) Ještě nám oběma navlnila vlasy a mně do nich zastrčila stříbrně se lesknoucí čelenku, kterou mi Adrian nezapomněl koupit také.

"To muselo vyjít hrozně draze." Zašeptala jsem do ticha.

"Ale je to nádhera. Hlavně ty tvoje šaty." Lissa si ještě upravila make-up a obě jsme společně vyšli před kampus. Studenti se po nás ohlíželi, ale já měla pohled jen pro jednoho člověka. Dimitrij měl na sobě černé kalhoty a bílou košili, ve které vypadal úchvatně.

"Vypadáš sexi. Asi tě nikam nepustím." Zašeptala jsem mu do vlasů, když jsme nastupovali do limuzíny.

"Klidně, ale zůstala bys tu se mnou." Odpověděl mi potichu, tak aby ho nikdo jiný neslyšel. "Kam to vlastně jedeme, Adriane?"

"Překvapení." Pronesl Adrian, když auto zastavilo před nočním klubem. Pro lidi bylo asi tři ráno a my jsme vystoupili z limuzíny a sedli si k rezervovanému stolu.

"Adriane, ale já nesmím pít, tak proč jsme tady?" Už hrozně dlouho jsem žádný alkohol neměla. Narozdíl od mých let na akademii ještě než přišel Dimitrij, to jsem vymetala jednu párty za druhou. A teď mi ten alkohol začíná chybět.

"Nejsme, teda vy tu nejste proto, abyste se opili. Vzal jsem vás sem kvůli tanečnímu parketu, který postrádá dobrý pohyby." Všichni jsme se rozhledli a spatřili velký taneční parket, na kterém postávalo pár lidí a někteří se snažili pohybovat do rytmu. Byl to žalostný pohled.

"Půjdeme?" Zvedla jsem se ze židle a pohlédla na své přátele. Lissa si velese stoupla vedle mě a čekala, jestli půjdou i kluci.

"Běžte bez nás." Pronesl Eddie a my se otočily a odešli na parket. Z reproduktorů se rozezněly první tóny písničky a já se hned začala vlnit do rytmu. Tancovaly jsme spolu s Lissou, dokud si ke každé z nás nepřistoupil pár lidských kluků asi v Dimitrijově věku. Zarazila jsem se, ale je to jenom tanec, tak jsem se začala pohybovat společně s tím klukem. Poočku jsem pokukovala po Dimitrijovi. Nelíbilo se mu, že s někým tančím. Po chvíli mi ten kluk položil dlaně zezadu na boky a začal se se mnou kroutit do rytmu další písničky. To už Dimitrij nevydržel. Vstal ze židle a vykročil ke mně. Ten kluk ho asi neviděl, ale já přestala tancovat a jenom sledovala dění v místnosti. Dimitrij došel až k nám a poklepal tomu klukovi na rameno.

"Co děláš?" Jeho hlas byl sice klidný, ale já moc dobře věděla, jak to v něm vře.

"Co já dělám? Spíš ty ne? Neotravuj, zrovna tady s touhle kočičkou tancujeme." Aby ten vůl dodal svým slovům větší význam tak mi omotal ruce hodně nízko pod pasem. Stačila jsem udělat krok od něj, aby mě nestrhl sebou, když padal k zemi. Dimitrij mu totiž vrazil pěstí do obličeje, až se tomu klukovi podlomila kolena.

"Dej z ní ty tvý pracky pryč." Chytil mě za ruku a strčil za sebe. Zaujal bojový postoj hned, co se ten kluk kolíbavě postavil na nohy. "Měl by ses spolu s támhle tím kamarádem spakovat a zmizet." Poradil mu, a i když jsem mu neviděla do tváře, věděla jsem, že se drze a dost výhružně usmívá. Každému z toho úsměvu tuhla krev v žilách. "Měl by si mě poslechnout." Prohlásil znovu, když se mladík neměl k odchodu.

"Kdo si myslíš, že seš?!" Okřikl Dimitrije ten blonďák. Po jeho boku se objevil jeho kamarád, který tancoval s Lissou a další tři kluci asi v mém věku. Kousek ode mě se postavil Eddie s Adrianem a Chrisem. "Asi bys měl ustoupit. Jestli ti to nedošlo tak nás je pět a vy jste jen čtyři a ty dvě chudinky. Co asi tak dokážete?"

"Tak se raději koukej, jak jsou tvoje počty špatný. Já, Dimitrij a maximálně Eddie, ale ten zůstane s ostatními. To znamená my dva a pak vás pět. Já sama vám nakopu zadek dřív, než stihnete utéct." Objasnila jsem jim situaci. Vypadali docela pobaveně, když jsem řekla poslední větu.

"Ty? Nebuď naivní." Zasmál se. Obešla jsem Dimitrije a postavila se před toho kluka. "Nechtěl bych ti zničit tu pěknou tvářičku." Posmíval se spolu s jeho kamarády. Dimitrij mi omotal pevně prsty kolem zápěstí, ale to mě nezastavilo.